Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Další nouzový stav na podzim,prakticky skoro z jednoho do druhého,rok 2020.

Já už sem to nevydržel a musel sem těch pár veršů napsat! Kam až jsme to dopracovali. Kdo za to může? Je pravda že covid – 19 tříbí naše charaktery! A tak poznáváme mezi sebou lidi, kteří chodí mezi námi a neváží si životů druhých, jsou mezi námi lidé které asi nikdy nepotkáme ale výraznou měrou ovlivňují naše životy. Jsou to naše politické špičky. Když to vidím kolem sebe, je mi z toho smutno. Já jsem si takhle tu demokracii nepředstavoval! Doba kdy člověk který porušuje zákony má větší práva než člověk poškozený! Doba kdy život je vyvažován penězi! Nemáš na léčbu! Tak zemřeš! A je jedno jestli zemře člověk nebo pes! Já považuji život každého živého tvora za krásu tohoto světa! A jsme ještě lidé nebo roboti na konzumaci hmotných potřeb? Jak už jsem psal výše. Je mi z toho smutno!

                                      Tak jsem byla dva měsíce doma,nejprve jsem měla pocit,že se z toho zhroutím,ale nakonec jsem si zvykla a docela to bylo fajn.Ovšem nelze vyjít s mým důchodem,takže jsem stále hledala práci dál.Nakonec jsem našla na poslední chvíli,tři dny před nástupem do jiné práce,tady to je práce u rodiny,kde mi to více vyhovuje.Rodina je normální,dvojčátka jsou velice těžce postižená,je jim 5 let. Psychicky náročná práce,ale jsem tam denně 4-5 hodin,tak se to dá zvládnout.Na všechno mám méně času,ale v pohodě stíhám,jen se musím dát dohromady trochu finančně,to bude tak dva měsíce,než se to trochu srovná. Dnes jsem byla schopná si po dvou měsících koupit i nějaké jídlo,vážila jsem se u nich a zhubla jsem deset kilo,ale vidět to není.Potřebovala bych dalších deset. Snad se mi to podaří,Jím málo přes týden,skoro nic,ale bohužel to přes víkend zase doháním,musím si dát trochu stopku.

                                        Doma jsem háčkovala šály,šátky,moderní běhouny na stůl,ted si musím najít čas na napaření,jeden už mám na konferáku,ostatni si potom nafotím. I když bych neměla,vím,to,koupila jsem si pro radost svícen se třemi svícinky a jednu velikánskou svíčku,prostě si musím něco koupit,abych měla z něčeho radost.Vždyt nevím hodiny ani dne,když už se z ničeho radovat nebudu moct,tak co.Také jsem na bazaru pořídila malé křesílko,abych si při pletení do něj mohla sednout a lépe se mi pletlo a háčkovalo,je malé,ale dobře se na něm sedí.Dostala jsem od jedné paní digestoř,dala mi ji zdarma,koupila jsem jen žárovku a pořádně jsem ji vyčistila,ted jen budu čekat,až bude mít můj hodinový manžel čas a přidělá ji ke zdi. Dnes je 2.6.2020.

                     Díky koronaviru jsem definitivně přišla o práci .a tak jsem ted doma zavřená,venku nosím roušku,mohu jít nakoupit,do lékárny a k lékaři,jinak nikam.Už to trvá třetí týden,já už jsem upadla do deprese,protože s tím,že bych neměla co dělat,jsem se za celý život ještě nesetkala,jsem tedy v klasickém důchodu,kdy bych si mohla dělat kdykoliv cokoliv,kdyby to ovšem nebylo všechno zakázané.Takže sedím doma,peru,věším prádlo,vyběhnu ven s fenečkami a zase zpátky domů,mohu si jít od 8-10 nakoupit,to je vyhrazeno pro seniory,mohu do lékárny,k lékaři,pokud ovšem vůbec ordinuje.Mám depresi jako hrom,jsem nesmírně unavená,kolem poledne mám takovou krizi,že usínám psychickým vyčerpáním nad počítačem a uvědomuji si,že z toho už nebude východiska.že už nikdy pracovat nebudu,protože bude tolik propuštěných lidí,že si vždy všude vyberou ty mladší a ne starou bábu,které bude 66 let.Ten pocit je pro mne naprosto devastující. Je to opět o přežívání ze dne na den.Navíc si vůbec neumím představit,jak budu zvládat finančně tuto dobu,protože můj důchod je tak malý,že jsem práci vždycky musela mít,abych žila jako člověk.Nevím,nic nevím a myslím,že nikdo v našem státě vlastně nic neví,neví,jak bude vypadat budoucnost,takže je pravda,že snad ani nemá cenu o tom přemýšlet,protože je to jen beznaděj.

Takto je to den za dnem stále stejné.

Praha je téměř bez lidí.

Někdo roušku,šálu,někdo respirátor,ale všichni povinně.

Svět žije od prosince roku 2019 ve strachu z koronaviru.Začalo to v Číně a dnesu už to je snad všude.Zavádějí se různá opatření,která se mění alespon v Česku den ze dne stále v přísnější. Já patřím do ohrožené skupiny lidí,jsou jimi senioři,lidé s nízkou imunitou,lidé už nemocní s něčím jiným apod.Už ted máme značně omezený život,jsou zavřené restaurace,školy,velká OC,zavřené hranice,a pokud se situace nezlepší,budou se přijímat další opatření.Já jsem si objednala dvě ochranné masky,ovšem jde o to,jestli vůbec přijdou,mnoho zásilkoven zavřelo,zatím je ještě otevřená pošta,tak uvidíme.Podle nařízení vlády bych neměla vůbec vylézat ven,ale bohužel to nemohu zatím,než to bude jako zákon,k čemuž určitě dojde,splnit,protože pokud nebudu jezdit do práce,zůstanu úplně bez peněz,nekoupím si ani pořádně jídlo.Takže musím riskovat a bud se nakazím,nebo to přežiju.

Pozitiva koronaviru  

Svět je vzhůru nohama, minimálně Evropa a dost radikálně i Česká republika. Zavřené školy, zrušené akce, zákaz shromažďování. Co nám to má říct? Navzdory všem negativům má koronavirus totiž také svá pozitiva, jaká?

Možná, že máme zpomalit, zakořenit, zklidnit se. Nenapadlo vás, že se svět třeba potřebuje trochu otřást, aby lidé opustili marnost a našli v sobě opět pokoru? Hektický styl života založený na vydělávání peněz na něco, na co si ve výsledku ani nejsme schopni najít čas… V tempu samozřejmosti úkonů, které si žádá současná doba, nemáme ani prostor se zastavit a zamyslet se nad tím, zda je vlastně to, co děláme a jak žijeme ve skutečnosti to, co vlastně chceme a co jsme si od života i přáli. Není to tak?                                         Pokud něco nedokážeme sami, stane se tak z vyšší moci. Stejně tak jako když manažeři pracují do roztrhání těla až jim ho nakonec nečekaně roztrhne infarkt. Žijeme ve společnosti, která si neumí říct sama od sebe „dost“, naopak! Čím víc máme, tím víc chceme, čím fungujeme rychleji, tím jsme pod ještě větším tlakem na zrychlení. Původní hodnoty jsou popřeny, protože je lidstvo masírováno svými absurdními a uměle vytvořenými pravidly mířícími na dokonalost, maximální výkon a hromadění statků.Tak dlouho jsme – mezi řečí – volali po udržitelnosti, lokálnosti a návratu k původním hodnotám rodiny a principům přírody, až přišlo něco, co nám vytvořilo prostor k tomu to udělat. Jen jsme možná nečekali, že to bude tak netradiční a radikální cestou.                     Rušení akcí znamená být víc doma, mít víc času pro sebe a aktivity, na které jsme si jej dosud nebyli schopni najít. Konečně vzniká prostor pro to si pořádně uklidit – v bytě i v sobě. Konečně je příležitost začít si víc číst, běhat, vytáhnout štětec a barvy a začít malovat, po dlouhé době oprášit kytaru a pustit se do hraní, konečně máme prostor na studium toho, oč se zajímáme. Internet je nekonečným informačním zdrojem ve svém dobrém i špatném slova smyslu. Přestaňte tolik číst o koronaviru a pusťte si místo toho dobrý film.                                                         Co je na tom všem také příjemné je fakt, že vlastně docela ušetříme. Akce a obchodní domy, které strategicky ztenčují naše peněženky, vyměníme za procházky v lese a společenské hry s rodinou či v malém kruhu přátel, na které jsme si dlouho nenašli čas. Začneme si doma víc vařit a jaro volá po přípravě půdy na zahrádce, abychom mohli sklízet své vlastní plody. Konečně mají rodiče čas na své děti, protože jim vlastně ani nic jiného nezbývá. Nezní vám to jako návrat k původnímu smyslu života? K nezávislé samostatnosti, k rodině, k přírodě? Mně tedy ano. Zkusme tolik nepodléhat negativní mediální masáži a využít této situace k malé či větší osobní transformaci!   

Obvykle až v momentě, kdy v životě o něco přijdeme, začneme si toho skutečně vážit. Když jsme nemocní, přejeme si jen jediné, být zdraví. Když nemáme dostatek pitné vody, jediné co chceme je mít opět dostatek.

Je tolik věcí v našich životech, které se zdají být samozřejmé. Aby ne, když jsme je měli celý život k dispozici. Nyní máme šanci si uvědomit, že absolutně nic není samozřejmé a každý den se to může v jednom okamžiku změnit. (Jak samozřejmé pro mě bylo 14 dní zpátky, že se můžu scházet s kamarády, objímat se s nimi, podávat jim ruku)

Zkusme se zaměřit na to pozitivní ve svém životě, co máme teď. Zkusme si dnes sednout a napsat si deset věcí, za které jsme vděční. Přesměrujeme pozornost od obav a strachu, které se na nás valí nyní z médií. Udělejme si z toho nový návyk. Zdá se to jako něco malicherného, ale může to mít na náš život velmi pozitivní dopady, budeme-li to opakovat pravidelně.

Věřme, že vše, co se k nám blíží, zvládneme a vyjdeme z toho silnější, ale hlavně vědomější. Nenechme se ochromit strachem. Věřme, že vše je a bude v pořádku.

Jsem si jistý, že až se vše přežene, budeme si mnohem víc vážit toho, že se můžeme vídat s kamarády, chodit na kafíčka, obejmout někoho nebo se projet do jiné země. Ještě před dvěma týdny věc absolutně samozřejmá a dnes prakticky sci-fi.

Buďme vděční za to, co máme a přestaňme se tolik zaměřnovat na to, co nám zrovna chybí. Posílám energii do dalších dnů a týdnů. Všechno zvládneme.

 

 

Dne 11.2.2020 se mi narodila další praneteř,měl to být kluk,asi byla maminka moc překvapená,když to byla v pořadí třetí holka,celou dobu jí kupodivu tvrdili,že bude mít syna,měl se jmenovat po jejím otci,mém bráchovi-Jan,je to holčička,tak je to Jana.Budou to mít zajímavé,narodila se v ten samý den,co můj brácha,tedy její dědeček.

                      ZVLÁDLA JSEM TO!!!!!

                   Tak aby bylo alespon něco veselého v tomto roce,který už pomalu končí.Já ho mám podle přání doslova pracovní.Nejen v práci,ale i doma,protože jsem se přestěhovala.Do míst,kde už dožiju,at jsem tady ještě rok nebo dvacet let/ to raději ale ne/.Je to místo,které je naprosto ideální pro seniory-obchodní centrum,dvě lékárny,zrovna ty mé,nákupní středisko Kaufland,Albert,Norma a ještě určitě spousty jiných předností.Ovšem největší je to,že okolo domu je jen zelen a nedaleko les a o kousek dál rybník,kam se koukám z lodžie.Byteček je jako dlan,měří se vším všudy 27m2,ale je to pro mne ideál,co s větším prostorem,hlavně,že si tam vykouzlím svoje  DOMA.                   Ted ještě nějak zvládnout dát byt dohromady,což je vždycky také děs.Stěhovala jsem se podvacáté,takže konečná. Přes svátky budu ještě lítat mezi starým bytem a novým bytem, definitivně opustím starý byt 27.12.2019.A přesně od toho dne jsem trvalým obyvatelem bytu nového.Je tam ještě velké množství úprav nábytku a polic a všeho,než to bude definitivně postavené,abych do toho mohla začít rovnat věci,ale to nejhorší snad už mám za sebou. 

                Další pro mne spásná insolvence vyšla,byla soudem schválena,takže mám definitivně pokoj od exekutorů,chvála bohu za to. A ted mi už nezbývá nic jiného,než věřit tomu,že tady už budu žít bez stresu z toho,že nebudu mít na nájem,jídlo apod.Po dlouhých 15ti letech,které se na mne opravdu hodně podepsaly jak na zdraví,tak na psychice.Ale je to pryč,musím žít dopředu a za minulostí se už neohlížet.

Prostě těch pár let,co mi tady ještě zbývá- žít.

Život v kotrmelcích pokračuje dál.zažádala jsem o insolvenci,modlím se,aby to dopadlo,první kroky už mám za sebou,ted mi jen právník sepíše žádost k soudu a budu čekat,počítám tak měsíc. Paní,která to dělá,mi řekla,že se do toho vejdu,tak to snad dopadne a mně tím odpadne neustálé otravování exekutorů,kteří jsou hovada a nepovažuji je za normální lidi. To by bylo po hrozně dlouhé době jedno  vítězství.

                    A za další bych se měla jít příští týden podívat na garsonku,kterou dostanu od města jako seniorka ohrožená sociální vyloučeností.Vím,že ji přijmu,je nově zrekonstruovaná,takže nad čím bych měla váhat. Potom nastane na nejhorší část,a to je stěhování,ale vzhledem k tomu,že to má 27 m2,tak se mi tam vejde jen málo věcí,takže to bude zabalené zřejmě velice rychle a polovinu věcí ještě vyhodím ke kontejnerům a polovinu nabídnu za symbolické ceny nebo za odvoz,abych se toho zbavila,takže to bude naložené do hodiny,možná ještě dříve.Nechám si jen to,co potřebuji já sama,třeba jen dva příbory,tři hrnečky apod.a všechno ostatní půjde pryč.Snad budu na vánoce v klidu,sice pro mne vánoce nic neznamenají,ale alespon ten klid bych si chtěla vychutnat.

                    A do třetice jsem oznámila lidem,u kterých hlídám dítě,že až se přestěhuji,tak už budu jezdit k nim 2 hodiny a zpátky také,že je to už moc dojíždění a navrhla jsem jim tři řešení,jedno z nich je,že si najdou někoho jiného a jinak další už jsou o zvýšení peněz.Tak uvidím.Sice bych asi nerada přišla o přivýdělek,ale na druhou stranu to dojíždění je děs,neznám nikoho,kdo denně dojíždí celkem 4 hodiny.Když mne vymění,tak si najdu v  Praze nějaký úklid na 4 hodiny nebo jen vyzvedávání dětí ze školy apod. Nějaká koruna bude a jinak už budu doma s mýma holkama a budu plést,háčkovat,číst si,chodit na procházky,pojedu za Jarkou,která se také ted stěhuje za přítelem do Chebu,kde dostali také městský byt,konečně se podívám i za bráchou.

Musí mi to všechno vyjít,astrolog mi předpověděl,že od ledna na tom budu mnohem lépe finančně i obecně,že to mám ve hvězdách.

                                         Můj život je tak stále stejný,že se mi ani nechce psát o ničem.Je to jízda stále nahoru a dolu,přičemž dole setrvávám dost dlouho. Pracuji u stejné rodiny 5 měsíců,jestli se něco nezkazí,tak tady mám práci na 5 let,což nakonec ani sama nevím,jestli ještě zvládnu.Dojíždím,což mne dost unavuje,je to dvě hodiny tam a dvě zpátky,v pátek jsem opravdu po týdnu k.o. Práce s malým klučíkem mne neunavuje,ale jeho maminka je frustrovaná ýena,která snad nikdy neopouští svůj dům,maximálně jde na zahradu,jede k holiči apod.,jinak je stále nad počítačem a pracuje.Už jsme si vjely do vlasů,nesedneme si.

                                        Ale říkala jsem si,že už budu mlčet,at si vymyslí cokoliv.Chudák kluk v jednom roce neumí ještě kousat,jí jídlo ze skleniček,ke jdou ty soby,kdy můj Štěpán a nakonec i Dominika v půl roce jedli jídlo stejné jako my,akorát bez soli a přísad a také rostli a vyrostli z nich normální lidé.

                                        Doma jsem ted byla 3 týdny jako kdybych se právě přestěhovala,byl tzv.létací den nebo spíše dny,vyletělo k popelnicím vše,co je jen na prach,vyletěl nábytek,zbyla tady polovina všeho a přibylo dost místa.Ložnici ted máme v kuchyni,je to docela fajn,stejně jsem kuchyni vůbec nepoužívala,také na co,na vařeni kávy jedině.Ledničku mám novou,malou,úplně stačí,protože sejně nemám peníze na nakupování jídla ve velkém na měsíc dopředu apod.

                                        Smlouvu mám prodlouženou na rok,respektive na dva,ale doufám,že už do té doby budu mít byt od státu. Ted mám důchod 8144 kč,což je minimum,co Vám musí nechat při exekucích. Tento čtvrtrok se snažím udržet příspěvek na bydlení,ne že bych neplatila,ale přišla jsem na to,že mi majitel už vloni zvýšil nájem na 10060 kč jako jediné z domu,zapmněl na to a letos mi poslal smlouvu na 9060 kč,čemuž říká malé zvýšení nájmu.Tak mi hned bylo jasné,že to není košér a snažím se s ním a jeho matkou komunikovat,ale je to jako byste vráželi do skály.Lži,výmysly atd.Už mne to unavuje natolik,že jsem to vzdala,je to stejně o ničem,bohatí vždycky vyhrajou,mormální člověk  je v současné době jen velká nula,když je bez peněz a za právníka dávat nebudu,i kdybych je měla.

                                          Moje holčičky Kyrinka,Barunka,Emilka a Sárinka zatím ještě žijí,mají pelíšky cšude,skvělé granulky,paní venčitelku a o víkendech s nimi chodím několikrát ven já sama.Večer se ke mně nacpou,kam to jde do postele, a takhle se to pravidelně opakuje den co den.Drží mne nad vodou už mnoho let,na tom se nic nezměnilo.

    4.9.2019                                               Je 04.52 hodin a já jako skoro každý den vstávám a připravuji se k odjezdu do práce.Měla jsem štěstí,že jsem novou práci našla po minulém neférovém rychlém skončení skoro hned.Byla to náhoda a asi to tak mělo být.Tady bych práci měla nejméně na 5 let,ale je to šílené dojíždění,demně jsem skoro 4 hodiny na cestách.Ted,když byly ty tropy,už jsem to nedávala.Byla jsem tak  unavená,že se mi už nechtělo ani hýbat,natož tak něco jiného,myslím po návratu domů. Už jsou na mně prostě vidět léta.A navíc mi dělají problém kolena,těžko vstávám,musím se vždy opřít o něco.Přišlo to najednou a strašně mne to vytáčí. Starám se o batole,je to velice živý a chytrý chlapeček,ale skoro nemá potřebu spát. Rodiče jsou Slováci.                   

                                                       V poslední době mám stále nějaký pocit,že musím bilancovat svůj nepěkný život,nevím,proč mne to napadá. Není to nic pěkného,to vím,ale dost mne to deprimuje.Majitelka mi sice prodloužila smlouvu prakticky na další dva roky,ale zároven jsem přišla na to,že mi vloni jako jediné v domě zvýšila nájemné o 20%,asi bud proto,že mne chtěla vypudit tím,že si myslela,že nebudu mít na to,abych neplatila, tím pádem mne mohla vyhodit,což se jí sice nepovedlo,ale já jsem tudíž platila o 2000 kč více,než všechny rodiny,které bydlely ve stejném typu bytu. Zase holt já-Radová. Napsala jsem jí dopis,kde jsem ji na to upozornila a navrhla řešení,ale samozřejmě jsem od ní zase nic nedostala.Budu muset čekat 30 dnů,do kdy by měla odpovědět,což ale stejně nečekám,takže budu mít zase lítání po úřadech,abych se zeptala na nějaké právnické řešení.

                                                            Podepsanou smlouvu jsem jí podepsala,ještě ji nepřevzala.Uvidíme,jak to zase dopadne. Zase holt já,nic není normální. V rodině,kde dělám mám sice práci,ale mám za ni málo peněz,takže nemám žádné,například ted mám v penžence asi 30 kč do pátka.sociálka mi opět jako už po tři roky neposlala příspěvek na bydlení,je jim to naprosto jedno,tak ted také čekám,kdy mi pošlou v září příspěvek za červenec. Zase já-Radová.

                                                            Dne 11.září si budu držet palce,jedná so o věc pro mne doslova životní,když to vyjde,budu mít alespon šanci bydlení do konce mého praštěného života už nastálo,ale byl by to zázrak,kdyby to vyšlo.Stále jsem ve stresu,každodenně,asi z toho už jsem také tak unavená.Exekuční mi začalo strhávat dalších 1700 kč,zbývá mi minimum,co už mi nikdo vzít nemůže,je to 8144 kč,tak s tím někde dnes žijte,stále jsem jednou nohou pod mostem. To nikomu nepřidá,ale už jsem pomalu na to zvyklá,není to poprvé,zatím jsem se z toho vždycky nějak vyhrabala. Uvidíme,jak to zvládnu ted. Ale ten neustálý boj a jeho řešení mi berou veškerou zbývající sílu.

17.4.2019                Opět velký skok do horších časů.Jako už mnohokráte,skončila jsem v práci opravdu díky bezohlednosti a lhostejnosti klienta, respektive jeho manželky, prakticky ze dne na den.Sice mi moje podvědomí už asi 14 dnů dávalo najevo,že něco není v pořádku,ale člověk se snaží věřit až do té rozhodné chvilky,kdy natvrdo přijde oznámení,že končíte.Milá paní manželka mi ještě před týdnem vehementně říkala,že se pro mne nic zásadního nemění,at nemám strach a za pět dnů mi oznámila,že místo mne bude její kamarádka.

                  Jak dobře už tohle znám.Můžete pracovat sebelépe,což jsem přesvědčena,že jsem pracovala,byla jsem tam 9,5 hodiny denně a opět ono moje známé,dělala jsem všechno,co bylo třeba i netřeba,využili mne na všechno,opravovala jsem hodiny,spravovala jsem těžký starý stůl,který mne málem přizabil,protože mi spadl na hlavu,ještě ted mám na spánku podlitinu,dávala jsem spravovat pánovi brýle,poslední dobou už jsem dělala všechno,manželka naprosto nic nestíhala,akorát dát prádlo do pračky a potom ho pověsit na sušák.Všechno bylo kničemu,bylo to málo.

                  Kamarádka má AUTO,tudíž je přednostnější než já,může je vzít na výlet,jezdit s pánem k lékařům atd.Snad to i pochopím,ale co nechápu je to,že mi manželka lhala,kdyby mi řekla daleko dříve,že uvažuje o změně,mohla jsem možná už mít jinou práci,ale říci mi to před velikonocemi,kdy jsou 4 dny volna a nikde nikdo nepracuje,kdo opravdu nemusí,to je vrchol,oni pojedou s onou paní na výlet a já budu vymýšlet,co dál a kde zase hledat další práci.

                   První reakce byl opět šok,potom pláč,aby nevěděli,doma jsem se sesypala,jen jsem brečela a opět stav,že už nic nemá cenu,že už nechci a ani snad už nemohu.Další den už jsem zase tradičně začala najíždět na vyhledávací inzeráty na práci,jak je mi to už odporné,to se nedá ani popsat a potom to chození,aby se člověk dozvěděl,že ho nechtějí.Ono také hledat práci v 65ti letech je téměř zhovadilost.K dětem už ani nechci,lezou mi na nervy,protože jsou všechny nevychované,dělají si,co chtějí,rodiče na ně nemají vůbec čas a nechají je tudíž dělat ckoliv,to už znám z téměř všech rodin.Uklízet 8 hodin denně už nezvládnu,to sama vím.Pracovat jako zaměstnanec nechci a ani nemohu,ztratila bych nárok na příspěvek na bydlení a navíc by mi to sebral exekutor,bohužel.Takže ze 100 nabídek jich automaticky odpadá tak 90 procent.A já musím hledat v těch zbývajících,a to je něco.

                   Jak jsem byla ráda,že mám buldočku,tak ji musím dát zase pryč,půjde do osvědčených rukou,kde vím,že půjde na adopční smlouvu někam,kde jí bude dobře.Pryč musím dát i Týnku,tam nejsem schopná jí zajistit zdravotní péči,potřebuje operace zadních nožiček,obou,má pately 4tého stupně,a to obnáší nějakých 20 tisíc.Je zcela jasné,ze bych to finančně nezvládla ted ani náhodou.Budu ráda,když zaplatím povinné platby a zbyde mi něco na granule a něco málo pro mne.Je to stále dokola,jsem prostě smolař,nikdy už nenajdu práci,kde bych byla opravdu dlouhodobě,tady to tak mělo být,prý na dva-tři roky,byla jsem tam 8 měsíců.

28.7.2019

Po dvou měsících zase zde. Asi proto,že se nic tak převratného neděje,protože ty každodenní banální problémy už ani za problémy neberu,natolik jsem si zvykla.V rodině,kam dojíždím 1,40hodin,jsem stále.Vzdala jsem hledání něčeho přímo v Praze. Jsem ráda,že vůbec něco mám. Je to pro mne záhul,hlavně v těch tropech,které jsou každoročně-  v Praze to stojí zato.Tady to sálá z chodníků,z baráků,v tramvajích je na udušení a v autobusech ještě více.Nejlépe je v metru,ovšem ta facka,když člověk vylaze na povrch zemský.

Takže můj život je jako perpetum mobile,ráno s holkma vyvenčit,potom jet do práce,v 9 hodin jsem tam jako na koni,a tam to je také zaběhnuté-stereotyp-snad je to tak zatím lepší,ale brzy už bude klučík určitě lézt a chodit,a to bude potom točo,protože je velice chytrý,živý a všechno chce zkoumat.Kdybych tam někde bydlela,tak je to nejlepší,mohla bych mu dělat klasickou babičku i dlouhou dobu,ale je to vesnice,a tam žádné paneláky s byty nejsou,je tam polovina stálých obyvatel,kteří si tam postavili nové domy,nebo jsou tam starousedlíci,.nebo polovina chalupářů.

Když dojedu zpátky,tak je skoro 17 hodin,vyvenčit holky,něco narychlo uklidit a zbývá mi pár hodin ,kdy mohu něco dělat sama za sebe.Spát chodím většinou v 22.30,abych ráno v 05 hodin zase vstala a začne totéž nanovo.Nestěžuji si,prostě to tak je.

V současné době mám doma 4 fenky,jsou to už dlouhodobé společnice až na Barunku,ta je nová,je to modrá čivava,je jí 11 let,je krátkosrstá,moc se bála,ale za týden jsme to zvládly,už se mnou chodí i ven a je zlatá.

  Tak tohle je Kyrinka,moudrá dáma ve středním věku cca 7 let Tohle Barunka s mou botou

  Emilka ve svém pelíšku

Sárinka nahoře,Kyrinka dole 

Na holky se vždycky moc těším,taky mne všechny vítají,že se už ani nemusím mýt,však jsou to jediné,které mne na světě ještě těší.

Mám sice dceru,ale prakticky jsem ji už přes dva roky neviděla,nemá sebemenší zájem,ba co více přímo si nakázala,že se o ni nemám zajímat a nechce se mnou udržovat žádný kontakt,takže jen s velikým úsilím se občas něco dozvím od exmanžela,kteerý s ní udržuje styky a ona s ním.Je to paradox,ale nic s tím nenadělám a že bych tady žila tak dlouho,až pochopí,tomu nevěřím,bude jí 29 let.Tak ted jen vím,že žije a pracuje v Norsku,k její povaze se o hodí,myslím,že bude raději bez partnera nebo jen na krátkou dobu,aby si mohla neomezeně dělat,co právě jen sama chce.

Vloni na Bali,Bulharsku,Rumunsku,Thajsku,v zimě v Izraeli,potom na přijímacím řízení ve Vídni a ted je v Norsku na delší čas. Je dobrá a schopná.Škoda,že jí normálně nemohu říct,že jsem na ni pyšná.Ale to je život,hlavně,aby se jí nic nestalo a jednou byla hodně štastná,jaké to je s dětmi,to nepozná,protože žádné nechce,což je asi dobře,nemá na to povahu,nevím po kom,ale prostě nemá na děti a bude štastná právě bez nich.

Můj život je zcela jednotvárný,ráno vstanu,ustrojím se a jedu k pánovi,o kterého se starám,tam to už je zaběhlé,takže žádný problém.Problém nastane,když si něco vezme do hlavy a musí se to udělat,ono samo.Naposledy tento týden,jestli bych neopravila velký rozkládací jídelní stůl,který se kýval.Což o to,ale byl to děs.Nejprve jsem musela koupit lepidlo a potom jsem se do toho pustila.Klasický těžký fortelně vyrobený stůl,který musel všude pasoval,ne jako všechno dnešní,kde to je tak nějak na libovůli výrobce i majitele.

                          Jeden den jsem ho prozkoumávala,abych zjistila,kde a jak je spasovaný.Potom jsem našla závadu,už je to starý stůl a dřevo už je tak vyschlé,že v místě tlaku prasklo.Takže část rozšroubovat a ono místo slepit a sevřít do svěráku,aby to opravdu drželo.Měla jsem to takto udělané přes 6 hodin a potom jsem se jala stůl dávat dohromady.JIŽ NIKDY VÍCE!

                           To je práce pro dva chlapy a ne pro jednu ženskou. V jedné chvíli to musí falcovat na čtyřech místech najednou,byl to prostě horor.Byla jsem zpocená tak,že na mne všechno bylo přilepené a blahořečila jsem tomu,že mám nerozbitné brýle,protože mi půlka pěkně těžkého stolu v jednu chvíli spadla na hlavu,udělala mi bouli na spánku a srazila mi brýle.Hrála jsem si s tím asi dvě hodiny a jsem unavená ještě dnes po dvou dnech.Nakonec stůl držel pohromadě,nic se nekývalo a doufám,že už se kývat nebude.

                           To je prosím práce pečovatelky. Kupovat žárovky,opravit stůl,donést brýle do opravny,žárovky vyměnovat,třikrát za týden minimálně vynášet odpadky,mýt boty,utírat prach a jednou týdně vysávat.To všechno,když má pán manželku,která podle mne nedělá doma nic,jen pere a věší prádlo,já ho potom žehlím,chodí na procházky do Harfy na kávu s pánem.Neměla děti,neví,co to je.neměla potřebu nikdy vařit,takže nevaří,jen je důležitá ve své práci,kde už dělá pěknou řádku let,ale pro normální každodenní život je podle mne tak polovičně použitelná.

                             Ve čtvrtek jsem pánovi byla schopná odblokovat telefon se srbským operátorem.Musela jsem pánovi napsat,jaký bude postup a on to musel sdělit bratrovi,který je v Srbsku.Stále mi ale tvrdil,že to nejde a já jsem mu zase tvrdila,že to jde,tak jsme se tam dohadovali,až jeho bratr u srbského operátora dostal PUK,který jsme potřebovali a já jsem byla schopná telefon zprovoznit.Člověk by očekával alespon slovíčko -děkuji-,ale to se tady moc nepěstuje.Pán je zvyklý,že pro něj každý všechno dělal,protože byl to velký podnikatel a podřízení ani nepípli.Paní mi napsala do sms,že jsem dobrá,že měl pán určitě radost.Nevím,asi ano,ale on nedává city kromě vzteku najevo.

                              Když je slušné počasí,chodíme s pánem ven tak na hodinku,je tady kolem hezká příroda.Je to rezidenční oblast a mají hned u domu opravdu krásný velký park.

                                                   Je březen,můj život je stále o tomtéž,ráno vstát,jet do práce,odpoledne se vrátit okolo 16.30 hodin a večer najednou zjistit,že je už třeba 23 hodin. Problémy s novou pračkou,kdy museli přijít dvakrát za sebou opraváři,aby nakonec zjistili,že je ucpaný samostatný odpoad na pračku,což nechápu,ale zatím jsem neměla ještě chut to řešit,dala jsem odpadní hadici do umyvadla a peru dál.Opět problém se sociálkou,jako ostatně každého čtvrt roku,nikdy mi nepošlou příspěvek včas,většinou dvakrát za další měsíc,jak jinak,vždyt jsou tady na to,aby pomáhali,že? Spíše mi dělají už tři roky jen potíže.A protože je to stále stejné,ani to nepíšu.

                                Denně chodím za pánem s Parkinsonem,pokud ho donutím,jdeme na procházku kolem domu a chci si sem dát fotky,jak hezký park tam je,je velký a patří to k rezidenci,kde bydlí movitější lidé.

                    Je prosinec,za pár dnů je Štědrý den. Letos jsem už téměř nic nechystala,žádné vánoční cukroví a pod.Stromek jsem vytáhla z pytle,je už trvale ozdobený,pár vánočních dekorací a nic víc. Stejně už jsou vánoce jen o stresu,shánění materiálních věcí a duch vánoc už je v nenávratnu. Budu zase  se svými fenkami,žádné televizní programy,ale budu se dívat na počítač na úplně jinak naladěné programy a do deseti hodin půjdu spát.

A lidské bláznění bude pryč.

Potom už budou obyčejné dny,ještě Silvestr a bude další rok,stejně hektický a protože se má fůru věcí zdražit,pro mne opět ještě horší než letošní. Zase budu přežívat den ze dne,chodit za oním pánem ráno za tmy a večer zase zpátky,budu stejně unavená a bez energie. Dcera je zřejmě někde v Izraeli,prý dostala od někoho jako dárek poukaz,tak nějak. Jinak jsem jenom ráda,že nemusím shánět žádné dárky,nemusím nic balit,nemám pro koho a také sama nic nedostanu jako mnoho let předtím. Fenkám jsem koupila super granule,ale nevím,jestli jim to přijde do vánoc.Od 20.prosince budu mít volno až do 2.1.Je to sice prima,ale na druhou stranu budu opět bez peněz,co se týče financí,chybí mi každý den,který nedělám.

Velice často si říkám,jestli je tohle život?

13.8.2018

Můj život probíhá stále stejně,po shánění práce jsem našla asi po třech nedělích práci,která by mne bavila,s paní jsme se dohodly,kdy nastoupím,ráno jsem přišla,zvonila jsem,ale nikdo asi 10 minut neotevřel.Až po deseti minutách otevřel pán,o kterého jsem se měla starat.Přivítali jsme se,já jsem se převlékla a on mi pomalu říkal,jak to chodí od rána,tak jsem mu udělala snídani,léky,připravila jsem si je i na poledne a večer,povídali jsme si a on dojedl a řekl mi,že chodí po snídani na asi 40 minut spát a odešel.Seděla jsem a pila jsem kávu,když se rozletěly dveře a stanula v nich manželka onoho pána se slovy,jak jsem se tam dostala a co tam dělám....?

Zůstala jsem na ni koukat asi jako blb,protože jsem vůbec nechápala,co mi to říká..,

Pravila jsem jí,že je pondělí a že jsme domluvené přece na tom,že začnu u nich pracovat,načež mi sdělila,že se něco změnilo,odešla,za chvíli přišla,aby mi oznámila jen tak,že syn onoho pána chce k tatínkovi pouze zdravotní sestru.V ten moment jsem si opravdu myslela,že mne raní mrtvice,odřekla jsem všechny nasmlouvané úklidy,hlídání po dvou hodinách,prostě všechno s tím,že tady budu celé dny od nevidím do nevidím a ona mi řekne,že ne,prostě jen tak a je hotovo.Tato paní to přivedla opravdu k naprosté dokonalosti,že mi lidé napíší v noci sms,že si to rozmysleli,na to jsem zvyklá,ale toto už je opravdu za hranou lidského chápání a také si člověk ale hodně tvrdě uvědomí,jak jsme my chudší pro bohaté lidi hadrou na podlahu,kterou mohou kdykoliv vyhodit,pošlapat a je jim to jedno,no,co,vždyt je to jen hadr.

Bohužel jsem se neudržela a rozbrečela jsem se,nervy zapracovaly,představa,že jsem všechno ostatní pustila a nemám absolutně nic a zase mi začne martyrium shánění,přijímání a odmítání a stále dokola a jak dlouho to zase potrvá,než opravdu najdu práci,do které skutečně nastoupím..........

Poslední dobou už je to pravidelností,jednak lidé napíšou inzerát a vlastně vůbec nevědí,co chtějí,tato paní tam neměla nic o tom,že hledá jen zdravotní sestru,dokonce tam měla,že nepožaduje žádný cetifikát,jiná dáma tam měla,že hledá hospodyni,kteá by ji pomohla s úklidem,vařením a malým synkem,také mne přijala,těšila se,až upeču štrúdl a když jsem měla nastoupit,tak mi napsala sms,že se s manželem nemohou dohodnout,na co by mne využili.....atd,mohla bych o hledání práce napsat knihu plnou neuvěřitelností,které jsou ale bohužel pravdivé

Našla jsem si písničky,které mne provázely mládím,líbí se mi,je mi při nich moc smutno,vzpomínám na Štěpánka,na to,jak jsem se starala o děti,když byly malé,jak se mi žilo sice těžko,ale měla jsem děti,pro které stálo zato udělat i nemožné.

Ted už nemám žádné děti ,ani malé,ani vlastní dospělé,nebe mi vzalo dvě a poslední o mne nechce ani slyšet,nic o ní nevím,prostě je jen na papíře,tak jsem sama a psi....

Je to smutný život,ale drží mne fenky,které mne milují,at jsem bohatá nebo chudá,škareda nebo pěkná,hubená nebo tlustá,smutná nebo veselá...bohužel nebo bohudík? Nevím,ale děkuji za fenky a lidi po posledním zážitku už opravdu nemám ráda,lhostejnost vládne světem,nezájem o druhé,jen sám o sebe,nevraživost,závist...

Jsem ráda na jednu stranu,že už jsem stará,nechtěla bych v tomto světě být mladá se svou povahou,nehodím se sem.

                                                 Dlouho jsem nepsala,život je stále stejný,stále se opakuje cesta dolů a zase nahoru,ted už děti nehlídám,starám se spíše o seniory.Ted zrovna mám práce dost,ale vím,že to není na dlouho podle stavu jedné ze seniorek.Tak se potkávám se smrtí a u někoho s dlouhou a strastiplnou cestou k ní.Nikdy nchci takto skončit-být odkázaná na něčí pomoc.Doudám,že mám vše zařízeno tak,aby tomu tak nebylo.Proč se má člověk trápit nesnesitelnými bolestmi,když všichni ví,že už je to konečná,proč nemůže být povolena euthanazie? Paní A.,o kterou se starám,by si zasloužila odejít jako člověk,je jí 89 let,má odžito své a takto čeká jen na milosdnou smrt.Je to i pro mne velice těžké a moc jí přeju,aby se jí co nejdříve dostalo pomoci tím,že odejde třeba ve spánku.

                                                  Druhá seniorka je na tom podstatně lépe,je jí 93 let,ale ještě chodí s pomocí,nají se,občas je zmatená,ale věřím tomu,že to byla paní generálka a ta její pevná vůle jí zde drží. Ta se se mnou stále hádá,chce si prosazovat svou,trvá na svém,dokáže holí tlouct o zem,aby zdůraznila to,jak je naštvaná,že jí odporuji,a to je to,co jí drží na světě.Přeji si,aby tady ještě dost dlouho pobyla,je to hnusné proč,ale protože mám prácci.

Je Velký pátek,sedím doma u počítače,v pračce mám prádlo,doufám,že bude venku sluníčko a půjdu s Kyrinkou ven.Mám za sebou asi 50 odpovědí na inzeráty s nabídkou jakýchkoliv prací,ale jsou svátky a nikdo mi neodpoví,no,on mi nikdo neodpovídá ani ve všední dny.Už snad po sté jsem opět bez práce,stálý koloběh,stále se opakující,někde mne přijmou a bez vysvětlení třeba 8 hodin před nástupem zase nepřijmou a popřejí mi hodně štěstí.Už mi to připadá jako nová zábava těch bohatých,je stále více vidět,jak vůbec nevědí,jak žijí lidé,kteří by jim měli dělat uklízečky,hospodyně,chůvy,služky,prostě jim pomáhat v tom,co jsme my dělaly naprosto běžně bez jakýchkoliv pomocníků.Je fakt,že my jsme coby mámy nechodily na pedikury,manikury,obden ke kadeřníkovi,na masáže,na liftingy,kecat na kávu s kamarádkami,věnovaly jsem se domácnostem a dětem,předávaly jsme jim lásku,cit,ukazovaly jsme jim,jak se chovat k lidem,zvířatům,nezahrnovaly jsme je dárky,nedostávaly na týden třeba 1000 kč jen tak pro sebe,nebyly mobily,počítače,děti se kamarádily mezi sebou,nebyl virtuální svět a bylo nám dobře.A svých prarodičů jsem si vážila a milovala jsem je.

Já jsem na tom tak,že mne opravdu nemá nikdo rád,protože nikdo ani není,nikoho nemám.Jen strach,jestli vše poplatím,jestli zase najdu nějakou práci,jestli vydržím psychicky i fyzicky,to se mnou chodí spát a se mnou to vstává,co to je radost,to už dlouho neznám,co to je smutek,to až moc dobře.

Moje praneteře starší Esterka a mladší Nelinka,obě jsou krásné a jsou si hodně podobné. Znám je jen z fotek,nikdy jsem je naživo neviděla.

                                             Dnes je 26.2.2018,den za dnem utíká jako splašený,žádný den se už nikdy nevrátí,z mého pohledu je to dobře,protože není na co vzpomínt a žádný den nebyl jiný než ten předešlý,bud hodně práce,že přijdu domů pomalu po čtyřech, nebo žádná práce,protože se někdo den ze dne rozhodl mi práci zrušit.Je to tak zoufale stejné tolik let....Příspěvky ze sociálky na bydlení mi zase jako téměř každý měsíc nepřišly v termínu do 10tého v měsíci,nepřišly ani dodnes a důvod je ten,--je nás málo,nestíháme...a tohle má zajímat dodavatele elektřiny,internetu,mobilního operátora atd.Takže v meilech nebo v dopisní schránce jen výhružky-vypneme,přijdeme zabavit,tak máte konečně nějaké peníze v mobilu,to je každodenní součást mého života,jsem tím už dokonale ubitá,vrací se mi sociální fobie,nejraději jsem zalezlá doma a vůbec nikam se pomalu nedonutím jít,ani s košem,uvědomuji si,že to se mnou začíná být na pováženou.Ale jelikož zdravotní péče je jen pro bohaté,tak nemohu už ani vyhledat psychoterapeuta,protože kde bych vzala 900 kč na 50 minut?

                                          Tato situace mne dovedla až k tomu,že jsem si říkala,že pokud bych někde zkolabovala tak,že by po resuscitaci nebyl můj život takový,že bych se o sobe dokázala postarat sama,že nechci žít. A na základě zahraničních filmů jsem hledala,zde i u nás je možné nesouhlasit s resuscitací.Je to možné,ale je to strašně složité,ale přesto to sepíšu,budu to nosit u sebe,dám to obvodní lékařce,třeba mi to někdy přece jen pomůže.Snažím se udělat všechno proto,abych tady nemusela zůstat žít v tomto státě,kde není absolutně žádná úcta ke starým lidem,poměry v LDN kách jsou všeobecně známy,ale nikdo se tím nezabývá a představa,že bych tam měla skončit,mne budí pomalu ze sna.

Hlavně nebýt na ničem a nikom závislá,co se týče péče o mne jako nemohoucí,jen to ne.!!!!

                         Dnes je 10.2.2018,je to opravdu dlouho,co jsem nic nenapsala,tak se budu snažit to dohnat,Ani si už nepamatuji,co všechno se odehrálo za tu dobu,ale jelikož to nebylo nic pěkného,ani snad nemá cenu na to vzpomínat. Stejně bych se opakovala,protože to je stále stejné,stres z každodenního života je stále stejný,protože snad není dne ani hodiny,kdy bych neměla stach z toho,že přijdu o práci,kterou zrovna mám a protože mám strach,tak to vždy tak dopadne.

                        Zrovna ted jsem naprosto pro mne nečekaně skončila práci u jedné seniorky po CMP,kterou jsem opatrovala.Bohužel paní měla i deprese,takže všechno bylo špatné,nic ji nezajímalo,nic jí nebylo dobré,nic nechtěla dělat,jediné,k čemu jsem ji přiměla,bylo chodit denně ven alespon na hodinu.V tom domě bylo tolik negativní energie,že jsem se tam vůbec necítila dobře hlavně na začátku,byl to pro mne spíše děs,ale nedalo se nic dělat,zvykala jsem si.

                      Její syn,který ji měl u sebe,byl také zvláštní patron.Nepracoval,byl jen u počítače nebo se někde bavil s přáteli,měl tam na měsíc svou přítelkynyi z Thajska,která za ním zřejmě tak dvakrát v roce lítala.Jinak jsem neviděla muže,kterému je 44 let a než přejde nějakých 10 metrů,tak zapomene,co chtěl.Leze po zemí a ubrouskem vytírá kapky vody a pod.Dívá se na mne,jak odcházím na autobus po skončení hlídání a potom mi napíše,že jsem přece odešla dříve,protože jsem měla někde schůzku.Myslím si,že by potřeboval léčení,protože jeho chování,kdy má pocit,že má stále hodně práce a že nestíhá,je omyl,protože nic nedělá,fanatické utírání podlahy ubrousky je praštěné a nevnímání reality je rovněž mimo.

                       Ale už jsem tam skončila,rozhodl se,že jsem si s mamkou nesedla,protože mamka se nezajímá a nezajímala o divadlo,kino,četbu knih,tudíž se o ni nemohu starat.Pro mne to byl šok,alenakone jsem ráda,že jsem vypadla,protože jsem měla pocit,že žiju mezi bláznama.Akorát jsem zase ve fázi hledání jiné práce,což může trvat měsíce a budu opět bez příjmu.Musím si říkat,že všechno zlé je pro něco dobré,tak snad něco najdu co nejdříve.

Úplně z jiného soudku,dole se uložím fotku své dcery Dominiky,které letos bude 27 let,ale bohužel se nestýkáme,nepíšeme si,nemá ke mně žádný vztah jako k mámě,spíše jsem jí na obtíž.Už mne to přestalo trápit,nic s tím nenadělám,její pocit,že mi může organizovat život,říkat mi,co bych neměla a měla,že si všechny problémy způsobuji sama /podvodnice majitelka bytu,nefungující kotel na topení v topné sezoně,nefungující úředníci na úřadu práce,firma mi nezaplatila za celoměsíční práci apod./,tak k tomu jsem neměla co dodat a ona mi napsala ,že jsem problematická,beru jí energii,tak se mnou nechce mít nic společného. Vybrala si,nehodlám ji už přesvědčovat o čemkoliv,protože kdo nechce,tak ten na nic neslyší.Až se jednou potká natvrdo s realitou,bude to pro ni velice těžké.Ani nevím,jestli ještě žije s přítelem nebo už ne,byli spolu moc dlouho-9 let,ale víceméně tak napůl každý za své,takže žádný svazek,kde se musí oba na všem domluvit,tak nevím,jestli ještě fungují.Oba žili zábavou,motorkou,dovolenými,jízdami za kamarádkami do Německa,obyčejný život je úplně někde jinde a život mne,coby důchodkyně s tristním důchodem, je naprosto někde jinde,ale to dcera vůbec nedokázala pochopit,bohužel.

Fotka z roku 2017

Moje ted už jen "papírová dcera",kdysi jsem ji porodila,vychovávala,milovala,ted už o mně nechce nic vědět,slyšet,nemá už mámu,máma je už stará a přinesla by problémy......

Dne 26.3.2017 zemřela v 65 letech zpěvačka Věra Špinarová-zpěvačka s fantastickým hlasem.Doufala jsem v zázrak a ten se nekonal.R.I.P.

Co se událo v posledních měsících? Mám pocit,že se proti mně spiklo

všechno,co jen jde.Úřad práce,firma,správce bytu,rodina,kde jsem hlídala....Úřad práce mne teprve 10.3.2017 vyplatil dlužné příspěvky na bydlení za tři měsíce,nikdo si  neumí představit,co problémů mi tím přidělal a nikoho dalšího to ale nezajímá,nezaplacená elektrika,mobil,internet,téměř žádné jídlo,žádný prášek na praní,z posledního zubní pasta  a  toaletní papír atd. darmo mluvit i psát...

                  Tím pádem počítání každého dne,kdy mi ještě nevypli elektřinu,kdy mi ještě půjde internet a kdy budu moct někam zavolat na práci, nervy a jen nervy  a stres

                  Když už příspěvky poslali,tak abych vybrala,co je nutné zaplatit ihned a co ještě musí počkat,protože částka zdaleka nepokryje vše,takže jsem odvrátila vypnutí elektřiny,internet jsem zaplatila už pozdě,už mi ho vypnuli,tak jsem muselaposlat ofocenou složenku,aby mi ho zase zapnuli,mobil mi ještě šel,tak také rychle  zaplatit a tím jsem vyčerpala příspěvky,a to jsem nezaplatila zdaleka všechny povinné  částky,na jídlo nezbylo nic pro mne,fenky ještě mají...

                    Do schránky mi nechodí nic jiného,než upomínky nějakého zaplacení po splatnosti,do toho,že mám jít podat nějaké vysvětlení k půjčce,kterou jsem si údajně vzala,což je samozřejmě naprostý nesmysl,mně by půjčku nedal naprosto nikdo,do toho upomínka správce,že jsem nezaplatila nájemné,tak zase znovu psát meil,ofotit složenky a poslat mu to nejen znovu meilem,ale i doporučeně,abych měla v  ruce doklad o tom,že jsem ho informovala včas a o všem,on totiž zásadně nečte  ode mne meily a když mu píšu sms,tak si  nadiktoval,že jakmile bude delší než pět řádků,tak ji nebude číst,to je prima starost o nájemníky,ne? A co nadělám  s arogantním pitomcem? Nic.Ozvala jsem se,když neuznal  za vhodné mi začít topit v topném období a  ted už jen mohu čekat výpověd z bytu,protože vzepřít se správci  se neodpouští a jelikož se nemíním jen tak dát,tak mne čeká další as soudní jednání o neplatnosti výpovědi,ale kdoví,co si tam  vymyslí za  důvod???

                    PÍŠU ZDE ZCELA OTEVŘENĚ,ŽE UŽ SE MI NIC NECHCE,UŽ JSEM ASI DOŠLA AŽ NA  DNO SVÝCH SIL,NEJSEM UŽ MLADÁ,SÍLY MI DOCHÁZÍ,STÁLE SE SNAŽÍM CHODIT DO NĚJAKÉ PRÁCE,ABYCH MOHLA ŽÍT JAKO NORMÁLNÍ SKROMNÝ ČLOVĚK,ALE KDYBY NEBYLO FENEK,TAK UŽ JSEM TO VZDALA,A TO VÍM ZCELA JISTĚ,NENÍ TO O ŽIVOTĚ,ALE O NEUSTÁLÉM KAŽDODENNÍM BOJI PROTI BYROKRACII/ÚŘEDNÍCI A JEJICH NESMYSLNÉ POŽADAVKY/,NEFÉROVOST JEDNÁNÍ FIREM,KDE PRACUJETE JAKO DEBIL  I V  NOCI A NAKONEC  VÁM POD RŮZNÝMI ZÁMINKAMI NECHTĚJÍ  VYPLATIT MZDU,NEUVĚŘITELNÉ POŽADAVKY RODIČŮ,CO SE TÝČE VÝCHOVY JEJICH DĚTÍ,NĚKDY TO HRANIČÍ AŽ S POSEDLOSTÍ, TO JE NA ROMÁNY...ATD.

Musím si to sem dát,protože to platí poslední dobou snad každý den,měla bych být už dospělá,asi nejsem.

Vlastně tomu ani nevěřím,ale po 4 měsících topím a pan elektrikář,skutečný vyučený elektrikář,si s tím topením hrál asi dvě hodiny, a byl tak laskavý a ne lhostejný jako všichni ostatní,a hned druhý den přišel a přinesl mi jednoduchý termostat,který také namontoval a já KONEČNĚ mohu i regulovat teplotu,jakou chci v bytě mít.Pokud bych ještě chvilku měla žít v prostředí,kde topení jednou topí tak,že je zde přes 32 stupnů a potom je zde za hodinu jenom 15 stupnů,tak bych asi skončila v blázinci nebo spíše v nemocnici,protože za toto čtyřměsíční období jsem byla třikrát nasytdlá,naposledy už opravdu dost.To jsem předtím byla tak za deset let. Jedna bitva byla tedy vybojována,ale za cenu značných nervů,zimy v bytě a nenávisti pana správce,který se zřejmě domíval,že budu jako česká ovce jen trpělivě čekat a platit a čekat a platit a já jsem to holt neudělala,moje trpělivost skončila po třech měsících a jen jsem mu oznámila,že podle paragrafů těch a těch mám nárok na slevu z nájemného a platit jsem přestala a v lednu budu jen doplácet,jinak jsem měla značně přeplaceno.Tak jsem zvědavá,kdy mi dá z nějakého důvodu výpověd. Já prostě najdu vždy naprosto komplikovaný pronájem a složité majitele. A to jsem neskončila,dále tady nefunguje sprchový kout,protože nějaký všeuměl udělal tak malý odtok,že to neodtéká a voda se hromadí ve sprcháči,a protože se šetřilo,tak se udělal jen asi 8 cm vysoký okraj,takže pokud bych se chtěla vysprchovat,tak mi voda během dvou minut vytéká ze sprcháče ven. Takže mne čeká další boj.

DNE 23.12.2016 ZAHYNULI PŘI PÁDU LETADLA ALEXANDROVCI-ABSOLUTNĚ NEUVĚŘITELNÁ TRAGEDIE PRO JEJICH RODINY A PRO CELÝ UMĚLECKÝ SVĚT,NECHCE SE MI TOMU VŮBEC VĚŘIT A DOSTALO MNE TO DO KOLEN,JE TO MÉ MLÁDÍ A BYLO TO I STÁŘÍ A UŽ NENÍ NIC

JE PROSINEC A OSUDNÝ DEN,KDY SE MI ZHROUTILO ÚPLNĚ VŠECHNO,CELÝ SVĚT,ŽIVOT.... SE BLÍŽÍ.VŽDY V TOMTO OBDOBÍ MÁM CO DĚLAT,ABYCH NORMÁLNĚ FUNGOVALA,RADĚJI STÁLE PRACUJI,ABYCH MOC NEZŮSTÁVALA S MYŠLENKAMI SAMA.NIKDY TO NEPŘEBOLÍ,JEN JE BOLEST OTUPĚLÁ,UŽ NEMÁ OSTRÉ HRANY,ALE HLUBOKO V SRDCI JE NESMÍRNĚ VELKÁ...

                      Dnes je 12.12.2016,blíží se svátky a já nedělám nic jiného,než chodím po pohovorech a potom čekám,jestli mne někde přijmou.Holt je na mne už vidět,že jsem stará,roční stres,nejezení,málo spánku,každodenní starost,jestli mi něco nevypnou,jestli to stihnu zaplatit,se na mně podepsalo,na kosmetiku,holiče nebo manikuru nemám ani náhodou,že by mne trochu poupravili,takže jsem  stará. Normálně by mi to nevadilo,ale při hledání práce mi to ted vadí. Je to paradox,pracovat chci a  nikde už mne moc nechtějí.

                     Tak stále čekám,jestli mi to někdy konečně vyjde. Za tu dobu jsem se naučila být truhlářem,zedníkem,opravářem praček,malířem-nevím,jestli bych neměla dát inzerát hodinová manželka uklidí,opraví vše,co je třeba kromě elektřiny. Pračku opravuji už normálně,coby truhlářka jsem si udělala několik polic,stůl,lavici,dva taburety,jako malířka jsem si vymalovala stěny v bytě jinou barvou,coby zedník jsem musela zvýšit u sprchového koutu okraj,protože přes něj tekla voda.

                    Sprcháč je špatně udělaný,voda neodtéká a odpad není ucpaný,takže zatím nevím,co s tím budu dělat.Kotel není dodnes opravený,takže pro mne zatím topná sezona nezačala a správci se to jeví normální.Půjčil mi přímotop,ale kdo by mi asi zaplatil spotřebu,kdybych ho denně používala a lítala s ním po bytě jako debil,chvilku v koupelně,potom v kuchyni,v obýváku,také na WC...

                   Takže jsem ho ještě nepoužila a modlím se,aby nemrzlo. Správce totiž dává přednost tomu,aby kotel opravil ten packal,který ho instaloval,aby nemusel nic platit,protože kdyby pozval jiného elektrikáře,který by to dal do pořádku,tak by musel zaplatit,že má nájemník v bytě,za který platí nájemné,zimu,to je mu šumafuk. Ale to je dnes normální,že?

                   Tak tak si žijeme s holkama před svátky.Holkám koupím Ježíška,dostanou konzervy na  delší dobu,já si koupím jen pár jogurtů,chleba a máslo a pár limonád,s tím se přežít dá.Svátky letos stejně vychází na víkend,tak to bude jako normální týden.

.

Utíká nám to,je polovina listopadu,už jsem konečně začala chodit do jedné práce,je to hlídání dětí,ale na málůo hodin,to by mi nepomohlo,tak doufám,že tento týden už konečně začnu chodit naplno do práce celý týden. Kdybych měla spočítat,na kolik inzerátů jsem odpověděla,tak to bude hodně přes stovku,odněkud neodpoví vůbec,odněkud,že už je místo obsazeno,odněkud,že vybrali vhodnějšho kandidáta a na ostatních mnoha schůzkách jsem byla. Někdy to vzdávám,protože už nejsem fakt nejmladší a vím,že s některou prací by to bylo později pro mne už hůře zvládnutelné,někde je to úplně o něčem jiném,než nabízejí v inzerátech,někde mi nakonec už sjednanou práci vypoví,prostě člověk se nesmí  vzdát a hledat a hledat,Kdyby mi bylo tak do 40ti let a uměla jsem anglicky,tak tady je nepřeberné množství práce,nechápu,proč nejsou tito lidé zaměstnaní,holt nesmí chtít jen práci ve svém oboru,ale vydělat se dá.

                              Mezitím doma vyrábím mnoho věcí,které potřebuji z věcí,které vyhodí ti movitější ven před kontejner.Největší počin je stůl a lavice z konferáku a květinového stolku a řada poliček.

Polička na květiny z rozbitého šuplíku,rozebrala jsem ho a sestavila jinak a už má své místo.

Dvě poličky ze dvou vyhozených šuplíčků z nočních stolků staré ložnice Femina.

Rozbitý bílý regál a ted je z něj krásná police na kuchynské věci.

Obyčejná bednička od vína.

Vyhozená velká deska,kterou jsem si rozměřila a musela jsem ji dotáhnout k truhláři,aby mi ji rozřezal tak,jak jsem chtěla, a mám z toho jednu velkou polici přes celý gauč a ostatní poličky okolo. Stálo mne to 100 kč.

Je konečně listopad,pro mnohé naprosto normální měsíc,pro mne měsíc,kdy konečně začnu chodit přivydělávat a konečně už nebudu muset/ snad/ řešit,z čeho zaplatit mobil,léky,internet a hlavně jídlo,které mi v posledních třech měsících opravdu chybělo permanentně.Holky se měly lépe,pro ty mám vždy všechno,a když už nějaká ta koruna byla,tak dostaly piškoty nebo nějakou namku,myslím,že to mají všichni pejskaři stejně,jakmile nejsou movití,tak každou volnou korunu raději  než do sebe vrazí do svých miláčků.

Katynka v blahobytu poránu

Andulka poránu

Holky Žofinka a Sárinka

Kyrinka III

Emilka ve svém pelíšku

Tak naše smečka poránu,když se nikomu nechceven,dostala jsem ven pouze Kyrinku,Katka ani omylem,holky,které nechodí,tak ty jsou jasné a Sárinka zatím nesmí nikam,nic o ní nevím,musí nejprve nabrat nějaké kilo,aby mohla k vetovi na očkování a tam se teprve přibližně uvidí,kolik jí asi je.

Dne 19.10.2016 nás navštívíli reportéři z Blesku a se mnou a holkama dělali rozhovor nejprve na téma,jak se žije důchodcům jako jsem já, a podruhé na téma já a moje holky.Jsem ráda,že poprvé přišel někdo naprosto neznámý a nezaujatý a viděl,jak se u mne žije mým pesanům, na rozdíl od drben,pomlouvačů a pseudoochránkyn psů,které nikdy nepřišly,neviděly a neslyšely,ale naprosto jistě vše věděly a vědí.

.

Dnes je 28.9.2016-delší dobu jsem nepsala nic,protože jsem měla tolik existenčních starostí,že nebyla ani nálada. Musela jsem se po 4 měsících vystěhovat z pronájmu  v Novém Strašecí,kde jsem si myslela,že zůstanu do konce života.Paní majitelka nejenže mi pronajala byt nezkolaudovaný,ale nevydýchala moje fenky,takže mi dala ke 31.8. výpověd,bydlela jsem tam tedy od 18.4-31.8.2016.Jelikož jsem za stěhování k ní dala všechny peníze,začínala jsem tady od 0 a musela jsem sehnat během 6-8 týdnů dalších alespon 35 tisíc.Nadlidský výkon,ale makala jsem jako dábel,pomohl mi hodně jeden kamarád,prodala jsem,co se prodat dalo a poslední den výpovědi jsem se stěhovala do malometrážního bytu.Dodnes čekám na výplatu zbytku kauce,jsem zvědavá,jestli se dočkám,nebo jestli budu muset těch pár tisíc požadovat soudně.Majitelka na to má ještě 3 dny.Začala jsem sama vyrábět nábytek z toho,co lidi odhodí u kontejnerů,nikdy bych nevěřila,že tam najdu tolik pokladů,ale už mám stůl,lavici,několik poliček,zrcadlo apod.Postel mám za  dovoz,vše jsem vyčistila a myslím,že nám to ještě nějaký čas bude sloužit.Holky si tady už zvykly.Chybí nám lednička,ale tu už u kontejneru funkční nenajdu,tak budeme muset vydržet nějaký měsíc bez ní,než na ni našetřím,nějakou použitou od lidí.

Předpověd z karet na období budoucí,bylo by to pěkné,kéž by se alespon něco z toho vyplnilo,hlavně ta práce,ten partner už by být nemusel.

Dne 3.5.2016

Tak jsme se s holkama přestěhovaly na vesnici,zlatý klid.Paní domácí byla značně vytřeštěná,že mám 4 psy,že se přijde tak za měsíc podívat,to může,kdyby je neviděla při stěhování,tak ani neví,že nějaké psy mám,holky jsou na to,že změnily prostředí,naprosto skvělé a hodné.Jsem s nimi doma, a ještě asi budu dost dlouho,než se mi podaří najít nějakou práci.Na všechno jsem sama,na balení v Praze,veškeré zařizování všeho možného,na stěhování,ted  na dávání bytu dohromady,je to tady malé,tak se mi sem dost věcí nevejde,a to jsem toho v Praze už hodně rozdala,tak mám zase inzeráty na další věci za odvoz.Problémy s penězi,jak také jinak,stěhování drahé,tady kauce  a první nájemné,je to velká částka,musela  jsem prodat všechny reborny,nezbyl mi ani jeden a ještě mi kamarádka a kamarád museli půjčit.Mám toho opravdu více než dost,otočit tak prstenem Arabely,to by byl ráj.Tady platím pána,co mi chodí vrtat police,alespon,že už mám internet a v počítači také veškeré programy z televizí,asi 85 programů,jinak to tady nejde,ale je to jedno,já stejně  vždy  mám televizi jen jako zvukovou kulisu.

Kyrinka se zatím drží,i chodí ráda ven,nemůže se dočkat,tak se krmíme léky a doufáme,že ta doba do konce bude ještě dlouhá.

V neděli jsem si jela dost daleko pro fenečku z lepší množárny,paní se zbavuje vysloužilých čivavek a přivezla jsem si naprosto milou a zlatou fenečku,je tichoučká,spinká vedle mne v pelíšku,musí si zvyknout,včera jsem jí dala masíčko z konzervy a piškotky,hezky se najedla,měla jsem radost.Je jí skoro 9 let,zůstane u mne,takového zlatíčka bych se nedokázala zbavit tím,že bych jí hledala nové majitele.Je očkovaná,podle chůze má špatné zadní nožičky,chodí kolébavě,tady jen spinká,má klid.

                      Začal rok 2016,pro mne a moje fenečky nijak dobře.Dnes je posledního ledna,začne únor a já budu žít každým dnem se strachem,kdy přijde ten den,kdy se budu muset rozloučit s mou milovanou kavalírkou Kyrunkou.Je u mne 3 roky,ale patří k mým srdečním fenečkám,je to holčina,která patří do našeho psího pevného základu,naivně jsem si myslela,že to všechno nějak zvládneme s léky,má nemocné srdíčko,poloviční kapacitu plic,astma,všechny základní orgány zvětšené,ledviny jí nepracují tak,jak by měly,zavodnuje se,ale tohle všechno zvládáme víceméně s léky.Ovšem abych pravdu řekla,ani ve  snu by mne nenapadlo,že se k tomu velice rychle přidá i to nejhoší,co se přidat může.

               Zdálo se mi,že dlouho hárá,tak jsem šla k veterinářce,aby zjistila,o co jde.No a potom už jsem byla jen v šoku.Objevila jí na konci konečníku útvar velký už jako mandarinka,špiní z něj,musel jí vzniknout velice rychle,tak během 6 týdnů..Na sonu se ukázalo,že jí už pravděpodobně prolézá do dělohy,takže bude mít otevřenou branku,kudy se může velice snadno dostat infekce.Dostaly jsem antibiotika,půjdeme na kontrolní sono a verdikt byl ten,že i kdybych ji nechala operovat,tak díky jejímu  nepříznivému stavu,je vysoce pravděpodobné,že by mi zůstala už v narkoze,operace je to náročná,má to na špatném místě,nelze to operovat na normálním pracovišti,ale na nějaké specializované klinice.Pokud by přežila narkozu,což je podle vetky málo pravděpodobné,protože tato operace je na delší dobu,říkala tak 4 hodiny,tak se neví,jak by to s ní dopadalo po probuzení,jak by reagovaly ty její nemocné orgány. A pokud by i toto dopadlo nějak jakžtakž,tak mi říkala,že tohle se většinou vrací.Řekla mi,že to je samozřejmě jen na mně,ale že mi to nedoporučuje,je jí 10 let asi a že by jí tím vším netrápila,když výsledek je značně nejistý.

                Takže už když jsem s ní jela domů,musela jsem vypadat jako blázen,protože jsem se neudržela a brečela jsem.Doma jsem se zařekla,že to musím držet v sobě,aby pesani nepoznali,že se něco děje.Šla jsem na tři hodiny hlídat dítě,asi ve 22 hodin jsme šly  spát.A o půlnoci jsem se sesypala jako domeček z karet.Horečka,motání hlavy,zvracení,průjem,prostě děs a hrůza,už to znám.Celou sobotu jsem proležela a prospala i další noc. V neděli jsem vstala,abych se snažila dát dohromady,musím jít zase hlídat dítě,potřebuji ted  každou korunu,kdyby  bylo třeba pro Kyrinku.Vůbec si neumím představit,že tady třeba už brzy nebude.Člověk si to tak neuvědomuje,myslí si,že s ním ti jeho psi budou stále a náraz na tvrdou realitu je opravdu náraz,pro mne na psychiku a s tím související okamžité problémy fyzické.Takže ted už bude každý den,kdy se mnou Kyrinka bude,DNEM ZÁZRAKU,kterého si budu nesmírně vážit.

PRO BABIČKU ANNU,PRO DĚDEČKA ŠTĚPÁNA,PRO KAMARÁDKU ZDENU A SLÁVKU,PRO MÉHO SYNA ŠTĚPÁNA,JEHO PŘÍTELKYNI PETRU,PRO MOU DCERKU LUCII A NENAROZENOU MARUŠKU,PRO PEJSKY EMILKU 1,MANÝSKA,JANÍČKA,BARUŠKU 1,myslím na Vás  všechny stále,nejvíce na  svého syna a chtěla bych věřit,že se všichni někde setkáme..jednou...

Jak přijímat dárky radí František Nepil

Vyprávěnka laskavého spisovatele Františka Nepila, která kdysi zazněla v rozhlasovém pořadu Dobré a ještě lepší jitro, vás uvede do umění přijímání dárků. S jeho radami budou vaše Vánoce dobré a ještě lepší. 

František Nepil  

           Tak vidíte. Máme zase Vánoce, jak když je člověk vymaluje. A hlavně jsme moudřejší a chytřejší. Už víme, jak to uděláme napřesrok. Víme, že napřesrok většinu dárků seženeme mnohem dřív. Ano, tak se to má dělat. Kupovat dárky v září a říjnu, když má člověk po dovolené spoustu peněz, kdy má v jedné krabici od bot samé pětistovky, v druhé samé stovky a ve třetí dvoustovky. Musíte mít ovšem na paměti, že sehnat dárky a položit je pod stromeček, to není všechno. Toho druhého nejčastěji připravujete o radost totiž tím, jak dárky od něho neumíte přijímat. Přijmout dárek je podobné umění jako balet nebo rozhoupání zvonů. A podobný obřad jako přijímání do šlechtického stavu, uzavření manželství nebo otvírání studánek. Vždyť si uvědomte, že někdo na vás myslel, že si lámal hlavu, co by vám udělalo potěšení, že si utrhl od úst a že je celý nesvůj, jestli vám ten dárek udělá alespoň takovou radost, jako jemu dělal starost.

           Především si musíte Štědrý večer zorganizovat tak, že vyzvedáváním dárků zpod stromečku někoho pověříte. Když vám stojí stromeček na podlaze, pověřte tím někoho, kdo je jako proutek a komu to shýbání, dřepy a vstávání nedělá potíže. Pokud máte stromeček na stole, může tuto funkci zastávat i někdo, kdo nemůže nic dopnout. A taky musíte mít někoho, kdo se umí po štědrovečerní večeři nepozorovaně vytratit a udělat cililink v předsíni nebo v pokoji. Musí to být ten, kdo má nejvyjevenější tvář, nebo ten, kdo umí hodně užasle strčit hlavu do dveří a říci: "Víte, že tady byl Ježíšek?" Na to vy musíte stejně užasle zakroutit hlavou a odpovědět: "Opravdu?" nebo "No ne!" nebo cokoliv jiného vhodného. Ale vhodného! Je přeci svatý den, tak žádné klení nebo něco takového.

           Nu a pak se odeberete ke stromečku k tomu nadílení. Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem rozbalovat, jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte: "Cože? Tohle je pro mě?" Pak si přečtěte jmenovku a řekněte: "Vidíte, že to není pro mě." A když vám budou říkat: "Je, je, je..." Přečtěte si ještě jednou jmenovku a opravte se: "Ba jo, je to pro mě." Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je tedy jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. Kruťte nad ním ještě chvilku hlavou se slovy: "To jsem blázen, co to může být?!"

           Ani nadále však nepospíchejte. Mašličku rozvazujte pomalu a stočte si ji do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně totéž pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný. Otevřete krabičku a vyjměte dárek. Nezapomeňte, že tento okamžik je úplně nejdůležitější. Nechoďte mi tedy na oči, jestli řeknete jenom: "Aha, voda po holení." nebo "Aha, násada na kosu." či "Aha, klobouk." Naučte se nejdříve nevěřícně vydechnout: "Neee..." A po třech vteřinách rozsvítit oči a dodat třeba: "Voda po holení. Jak víte, že ji tak potřebuju?" Potom si dárek prohlížejte ze všech stran, nechte si ukázat, jak se rozšroubuje klobouček, aby tekla, několikrát se pocmrndejte a několikrát dárek pochvalte. Pak za něj Ježíškovi hezky poděkujte, a než dostanete další, pěkně si ho třeba i beze slova prohlížejte. Ten, kdo vám ho dal, to moc dobře vidí, i kdyby byl k vám zády. Prosím vás, nezapomeňte na to, že největší surovost je dárek vůbec nerozbalit a položit ho stranou. Může vás ovšem potkat i to, že klobouk, který dostanete, si nasadíte na hlavu a on se vám zastaví až pod nosem. Prostě bude o pět čísel větší. To se může stát, ale nesmí se stát, že vyhrnete jako nějaký Vincek z pazderny: "Jé, vždyť je mi velkej." Naučte se být taktní. Naučte se říct například: "Podívejte se, von je mi div ne akorát!" Významově je to totéž, ale snáší se to o mnoho líp.

           Tohle všechno jsem vám chtěl říct ještě ve chvíli, kdy už se toho moc zachránit nedá, ale jestli jste dobře poslouchali, mohl by vás uchránit od toho nejhoršího. Nemluvě o tom, že teď už víte, co učit na Štědrý večer své děti. A pak, já si tím hlavně čistím svědomí vůči všem, kdo mi kdy v životě něco dali, a já to neuměl přijímat. Ať mi o těchto svátcích lásky odpustí, že to umím až dneska, kdy už na ty dárky skoro nevidím.

https://www.facebook.com/AnimalWellnessMagazine/videos/2363578341001/

Jelikož si připadám jako perpetum mobile,nakopli mne a já jedu a jedu,žádná přestávka,jen z jedné práce do druhé,proložené něco sehnat,zajít pro léky,něco někde vyzvednout,něco někam dovézt,jít na poštu,což v dnešním čase obnáší minimálně půl hodiny čekání,ven s fenečkami,uklidit doma binec po jejich hraní,do toho zalít třeba kytky,doplést svetr,podívat se  na počítač atd....tak se mi líbí následující citát,kterého bych se měla začít držet...

Dny utíkají jako voda po kamenech,za pár dnů budou Vánoce,plné vánočních stromků,ozdob,cukroví,pro ženy období stresu,chvátání,pečení,vaření,pro děti netrpělivé a dlouhé čekání,ale pro mnohé lidi i období smutku a největších depresí.Takových je také dost,moc bych jim přála,aby si na ně alespon jeden člověk také vzpomněl.

   O Vánocích myslíme na ty, na kterých nám opravdu záleží. Jsou jako bílé vločky, snášející se na naši rozehřátou dlaň. I kdyby se nám nepovedlo všechny tyto vločky pochytat a pošeptat jim tiché vánoční přání na dlani, stále můžeme svá přání pošeptat do zimního vánku a ten je roznese do všech koutů k našim blízkým. Posílám jedno malé přání i k Vám...                 

Každý rok se vytvářejí nové vánoční reklamy,některé jsou naprosto příšerné,ale většinou se jedná o reklamy,které upozornují na nějaké materiální hodnoty.Tato reklama je úplně o ničem jiném,a proto je nejkrásnější za poslední roky,je německá,ale nemusíte umět německy,abyste porozuměli,o co se v ní jedná.Ne o materiální hodnoty,ale o lidi jako takové,tak by to mělo být o vánočních svátkách,ne o množství věcí,které najdeme pod vánočním stromečkem,ale o sounáležitosti rodiny,blízkých,kamarádů,o tom,abychom si dokázali v tomto uspěchaném světě najít čas říct jim,že je máme rád,aby nakonec nebylo už pozdě a nikdy už jim to neřekneme.           Zastavme se,prosím a dejme najevo těm,které milujeme,že je máme rádi a že jsme tady pro ně.

             Starý otec měl velice zaměstnané děti,vždy mu poslali blahopřání k vánocům,ale stálo tam,že jim to letos zase nevyjde přijet.Poslal jim tedy smuteční oznámení o své smrti.Ted se tedy konečně všichni sešli tatínkovi na pohřbu, nejprve zašli do jeho domu,kde je vychovával a tatínek se najednou objevil živý a řekl jim,jak jinak bych vás dostal dohromady? Smutné,že? Ale lidské a krásné.

Dnes 29.11.2015 je první adventní neděle,kdyby  se o tom nemluvilo,ani bych si to neuvědomila,my lenošíme doma,příjemné po bláznivém týdnu.

Trochu z jiného soudku,našla jsem starou písničku,kde ji přezpíval nebo spíše převyprávěl Pan Hrušínský,je to už k vánocům a je to krásné,to byl PAN HEREC,takoví se už nerodí.

Moje dcera promovala na UJAKu dne 19.10.2015,má titul Bc.

Moje chytrá dcera Dominika dokončila studia na UJAKu v Praze,dne 19.10.2015 bude promována v Betlémské kapli na Bc.Bude dále studovat na   /mám z ní radost/

Міжрегіональна Академія Управління Персоналом

pobočka Děčín

Dnes je první říjnová neděle,byla jsem se svými adoptáčky Katynkou a Toničkou v Divoké Šárce,kdo zná Prahu,ví,jak je tam krásně,musely jsme jet tramvají,ode mne je to kus cesty.Katynka už to zná,ta byla v pohodě,Tonička jela poprvé,tak z toho byla mírně nervozní. Když jsme vystoupily,byla jsem i já spokojená,je to prostředí,které miluji čím dál tím více,příroda,tráva,cesty jako na poli,řeka,vodní nádrž,stromy a ne moc lid.Tady se zcela a dobrovolně přiznávám,že tak někde bydlet,je můj sen,pro mne zřejmě asi už nesplnitelný,protože mi důchod neumožnuje někde žít bez práce,a ta práce je bohužel pro mne jen v Praze. Praha je sice krásná,ale.....

Vstoupíme-li do Šárky, jako bychom se ocitli ve slovanské historii. Svádí k tomu tak česky znějící pojmenování a zejména známá pověst o Ctiradovi a Šárce. Podle této proradné dívky však údolí pojmenováno není. Název snad vznikl z případného jména šarý, později šerý, neboť Šárka byla šerým či setmělým dolem. Pojmenování se týkalo zprvu jistě jen hořejší Divoké Šárky, ale postupně se rozšířilo na celé údolí až do Podbaby. Jiné prameny soudí, že pojmenování je již předslovanského původu. Pocit o historii místa nás však neklame - v místech Kozákovy skály stávalo mohutné slovanské hradiště. Kozákova skála spolu s protilehlou skalou Šestákovou vytvářejí soutěsku - uchvacující vstup do Šáreckého údolí. Soutěska s přilehlým okolím je zvána Džbán.

Stejný název nese i rozlehlá vodní nádrž, jejíž hladina se rozprostírá na zemní hrází před skalním vstupem od 6O. let 2O. století. Nádrž je dlouhá téměř 1 km a široká až 2OO m (o ploše 18 ha), hluboká až 7,5 m a zadržuje téměř půl milionu m3 vody. Celý areál dnes poskytuje možnost různých vodních sportů, míčových a jiných her, občerstvení a dalších služeb pro skromnější i náročnější. K nádrži přiléhá stanový tábor.

Nádrž je napájena Litovickým potokem, který se v dalším toku nazývá Šárecký. Má povodí přes 6O km2, délku toku téměř 2O km, spád přes 2OO m a průtok u jeho ústí do Vltavy v Podbabě činí O,14 m3/s. Šárka je divoká.

Šárecké údolí se člení na dvě, svým charakterem výrazně se lišící části. Divoká Šárka je věrna svému názvu. Potok, proudící zpočátku peřejemi a vytvářející později v klidnější vodě četné meandry, vyhlodal v tvrdém buližníku úzké soutěsky s víceméně kolmými skalními stěnami. Toto kaňonovité údolí se po několika stech metrech za soutěskou Džbán na své levé straně přechodně rozšiřuje do svažitých rozlehlých luk a pastvin lemovaných lesy a znovu se zužuje u skalního masivu, nazývaného Dívčí skok. A z dojmů, kterými na nás působí toto půvabné zákoutí, je možno pochopit i tóny Smetanovy symfonické básně.

V těchto místech se údolí stáčí k východu a po dalších skalních soutěskách se pozvolna rozšiřuje, objevují se louky mnohdy zmokřelé a končí posléze u skalního vršku, nazývaného podle blízké osady Jenerálka. Skalní útesy a výhledy z nich jsou pohodlně dostupné po cestách, většinou značkovaných, jejichž východisko je již u Džbánu či u Dívčího skoku. A tak s trochou opatrnosti je možno vychutnat romantiku Divoké Šárky i shora a pokochat se vegetací, lišící se podle postavení skal: na sluncem ozařovaných místech se vyskytují teplomilné stepní druhy, zatímco na odvrácených svazích bez slunečního svitu rostou chladnomilné mechy a kapradiny.

V období mezi světovými válkami i dříve byla Divoká Šárka cílem mnoha výletů Pražanů.Tehdy tu dobře prosperovaly zahradní restaurace na Dívčím skoku, jež je v provozu i dnes, a také Čertův mlýn (původně skutečně mlýn ze 17.-18. století), Želivka u přilehlé malé osady a již zmíněná Jenerálka. A budete-li poutí po Divoké Šárce vyčerpáni, můžete se v létě osvěžit koupelí v pramenité vodě bazénu u Dívčího skoku, nazývaného U Veselíka.

Pojmenování je výstižné - oproti divoké části Šárky se od Jenerálky údolí rozšiřuje, je prostornější a přehlednější, mnoho strání je povlovnějších a zalesněných. Dominantou nejsou už jen ojedinělé skalní útvary, ale výšina s kostelíkem sv. Matěje, viditelným z velké části údolí. Stejně jako Divoká Šárka byla i Tichá Šárka (dříve též poeticky nazývaná Mírná, Krotká nebo Utěšená) lokalitou pravěkého osídlení, na rozdíl od té Divoké zde však najdeme i osídlení novodobé. Po celé pouti údolím se setkáváme s řadou bývalých mlýnů a usedlostí a s drobnou bytovou zástavbou, rozmístěnou kolem nepříliš frekventované silničky podél potoka až do Podbaby. Ještě počátkem 2O. století zde vedla jen úzká polní cesta.

I přes toto dnešní osídlení je tu zachována a chráněna celá řada přírodních lokalit. Je to například přírodní výtvor Zlatnice, nacházející se na skalnaté výšině vpravo od silničky na dohled od Jenerálky, se zbytky lesostepi a s vřesovištěm. Nazývá se podle usedlosti, k níž před 2. světovou válkou patřil dnes v troskách se nacházející hostinec, nazývaný Šipkapas. Údajně jej tak pojmenovali při svých zábavách němečtí studenti - buršáci. Okolní, tehdy nezalesněné svahy byly známým pražským lyžařským terénem, právě tak jako ve směru potoka o kilometr dále ležící rozsáhlé travnaté svahy nad Podhájem. Další přírodní památky pokračují v lokalitě Nad mlýnem a nad usedlostmi Šatovka a Žežulka se stepními plochami. Jsou místy postřehnutelné i ze silnice, počátkem léta, kdy vegetace je ještě zelená, stepní plochy jsou již žluté a spálené od slunce.

Po silničce nebo půvabnou stezkou od kaple se dostaneme k místu, kde ještě nedávno stával barokní Dubový mlýn pod hrází stejnojmenného rybníka. Mlýn byl koncem 15. století v majetku P. Myslivečka, děda známého hudebního skladatele. O kilometr dále, před ostrým ohybem silnice, stojí bývalý mlýn Kalinův, zvaný též "Na posledním penízi" podle historky o sporu místních občanů v 16. století. Tento mlýn přes četné změny majitelů mlel mouku až do roku 1935 a do roku 1945 zde byla pekárna.

O pár set metrů dále najdeme další bývalý mlýn, s přiléhavým názvem Mlýnek, rovněž ze 16. století. Tento objekt plnil i další funkce: na přelomu 19. a 2O. století zde byla dílna na tepané bronzové předměty, voda z bohaté studny byla mlýnskými koly hnána až do Horní Šárky a navíc zde byl zřízen zahradní hostinec s výbornou pověstí, takže na pečenou husu bylo nutno se na neděli objednat. Přitom nedaleko prosperovaly v první polovině 2O. století i podobné hostince Podháj a Kaplanka, kde bylo možno při nedělní dechovce či tamburaších pojídat třeba topinky za 1 Kč.

Dodnes tu najdeme i řadu usedlostí, mnohdy s jmény po dřívějších vinicích. Je tu rozlehlý Heřmanův dvůr či Podháj, Zuzanka s vilou majitele známé pražské firmy Rott, Šatovka s bývalou restaurací, jejíž název vznikl ze jména Jana Křtitele de Chateau, malostranského krejčího v 17. století. A dále Sanytrovka a Žežulka z 15. století, v níž byla i sladovna, samozřejmě hostinec, a dokonce i hostinské pokoje, využívané Pražany na letní byt. U Podháje můžete vystoupit nahoru k Matěji cestou, po které kdysi putovaly pohřební průvody na svatomatějský hřbitov, nebo se - podobně jako v Šárce Divoké - osvěžit v bazénu s pramenitou vodou na koupališti u Šatovky.

Kozí hřbety a Sedlecké skály

Na buližníkovém hřebenu Kozích hřbetů, místy porostlém nízkým a zčásti borovicových lesíkem, najdete místa k posezení a k výhledům do severních Čech, ale i do míst spojených s dávnou historií. Kousek odtud, za terénní vlnou, jsou vidět části obce Únětice, kde bylo v roce 1879 odkryto rozsáhlé pohřebiště ze starší doby bronzové. A právě u Kozích hřbetů byl v roce 1928 nalezen poklad sedmi dokonale zpracovaných dýk, zdobených zlatem. Na protilehlém svahu Tichého údolí se zvedají bizarní skály Holého vrchu. A nedaleko od nás, směrem k okraji obce Suchdol, se nachází na bývalém hřbitově téměř 3OO let stará kaple sv. Václava.Další přírodní zajímavosti a krásné prostředí nás čekají, sejdeme-li opatrně některou stezkou z Kozích hřbetů do rezervace Tichého údolí a projdeme jím podél Únětického potoka až ke známé zahradní restauraci Maxmiliánka. Po cestě, míjející hranice Prahy 6, projdeme kolem Spáleného mlýna u příčného údolíčka ze Suchdola, na severních svazích údolí jsou místy zachována souvislá vřesoviště. U restaurace můžeme odbočit cestou vzhůru do dubového lesa - Roztockého háje, kterým lze projít až ke svahům nad Vltavou. Nad skalnatými svahy spadajícími k železniční trati jsme na území tzv. Sedleckých skal se zachovanou skalní stepí s řadou chráněných a vzácných druhů rostlin. Do této rezervace je možno vstoupit i po schodišťové cestě ze severního okraje obce Sedlec. V každém případě budeme odměněni krásnými výhledy do vltavského údolí, na osady na obou březích řeky a přírodní rezervace a památky na jejím druhém břehu, z nichž ovšem čnějí výškové domy sídliště Bohnice.

Máme krásné babí léto,je skoro konec září 2015,dnes je pátek a já jsem v pátek vždycky úplně grogy po celém týdnu,který trávím s malými dětmi.Je mi s nimi dobře,ale dají člověku zabrat.Ale alespon nejsem sama a doma na mne čekají moje další děti-moje fenečky.Od neděle budeme mít přírustek-mopsinku,bude se jmenovat Tonička,je z množírny,má jí být asi 5 let,ale to se teprve všechno uvidí.Nejprve musí dostat dost času,aby si na nás zvykla a začalo se jí tady líbit.

Tak máme druhou polovinu září,krásné babí léto.Myslím,že to je to jediné,co je krásné.Co se týče pejsků,největší starosti mi dělá Kyrinka,ke všemu,co už má za nemoci,se přidalo astma,opakují se jí s železnou pravidelností záněty uší,je to stále dokola.Zrovna ted léčíme další zánět,na astma jsme zatím zkusmo dostaly kortikoidovou injekci,co dál,to se uvidí,jestli jí přibydou nějaké léky.

Emilka má pro změnu chronický zánět jednoho očička,také je to dokola,zrovna také léčím

Evička se zatím drží,ale je pravda,že mám každý den strach,že ji ráno najdu mrtvou,už má roky,je jí více než 13 let,zadní nožičky už jí téměř neposlouchají,ale zatím jí,pije,nepláče,venčí se na podložku a nebojí se ozvat,když se jí něco nelíbí.Ale pokud má dojít k nejhoršímu,usne pod mou dekou,kde pravidelně spí,horší to bude pro mne.

Barušce se udělala červený flek na hlavičce,nezvětšuje se,nezmenšuje,nic z toho,co mám,nezabírá,tak nás čeká veterina,abych předešla případnému rozvinutí demodexu nebo něčemu podobnému.

Katynka je jako vždycky nejvíce v pořádku a hned to klepu na dřevo,aby to tak ještě nějaký ten čas vydrželo,bude jí 10 let.

Červenec 2015,alespon jeho začátek,je zde vPraze jako v Africe,akorát s tím rozdílem,že vedro je tady i v noci,že už se nedá ani spát.Holky jsem nechala ostříhat úplně nakrátko,už tři dny jede stará dobrá vodní klimatizace 15 hodin denně a zbožně doufám,že je to starý výrobek a vydrží,fenky stříkám vodou,na buldočku dávám mokrou plínku a sama se sprchuju snad 10x denně.Už to je na mašli,snad ještě jeden den a teploty by měly klesnout.Holky moc nejdí ale ani moc nepijí,nejraději se vůbec nehýbají.

První fotka je Katynka,

druhá Adélka,

třetí Taminka,zrovna postříkaná vodou,

čtvrtá je ostríhaná Sofinka,

pátá je Kyruška

šestá je Evička

a poslední je Emilka.

Tak musím promluvit alespon k holkám fenečkám,když už nikdo jiný není.

Odešla nám pračka,holky,budte rády,že nevíte,jaký průšvih to je celkově a hlavně pro paničku,která musí sehnat děj se co děj,okamžitě jinou,protože jste šmudlinky a na vás se holt musí prát pořád.Tak se snažím prodat na bazosi,na fc,na mimibazaru nějaký kočárek a panenky.Všechno zákonitě přijde v tu nejnevhodnější dobu,to už je u nás normální,ale nebojte,panička sežene,MUSÍ!!!!!

Tolikrát už jsme řešily"neřešitelné" situace,ale jedině díky tomu,že to bylo pro vás,holky,tak panička nepadla na hubu a musela něco vymyslet,aby to zase všechno klapalo dále. Je pravda,že mne to už zmáhá ,a to dost,ale dokud budu ještě myslet,chodit a mít zdravé ruce,tak to půjde.Na jednu stranu jsem ráda,že jste všechny už staré a že mohu doufat,že mne nepřežijete,protože co by s vámi bylo,kdo si vezme tak starého psa? Vím,že odchod do psího nebe každé z vás i mne přiblíží k tomu mému,protože to bude pro mne zničující,nesmírně smutné a nebudu si ani umět představit život bez každé jedné z vás,ale musím fungovat až do úplného konce,musím.Nikoho jiného už nemám,jen vás,mnoho lidí řekne,že jsem blázen a cvok,ale to je mi jedno.Kdyby lidé prožili tolik zlého od lidí,co jsem prožila já,i od vlastní dcery,od nejlepší kamarádky,od chlapů,tak by se už nedivili.Jsem už příliš stará na to,abych ještě věřila,že se něco zlepší,spíše to bude všeobecně horší a horší,tak si jen přeju,budte co nejdéle zdravé,jak to v rámci možností jde a držte mi tlapičky,abych to i já zvládla.Mám vás moc ráda a tolik mi na vás záleží.

Nejen o práci,nedostatku práce,starostech, je můj život.Jak už víte ze stránek,můj život mi dělají radostnější moje fenečky z množíren a reborni.Ale ještě jednu radost mám,a to jsou květiny.Dalo by se říci-Kytka,kam se podíváš.Dnes jsem si je nafotila,je květen 2015.

Někdo z mé rodiny-můj bratr,jeho dcera Andrea-nevídáme se,pouze o sobě víme, Ája má krásnou holčičku Esterku

Moje holky mají pelíšky po celém bytě,snad deset,ale jakmile si sednu k počítači,tak se takto naštosují....

                     Dnes je další neděle 26.4.2015 a mně to nedá a musím to sem napsat,abych si na to vzpomněla,jestli se ještě dožiju nějakého toho vyššího věku.Chci napsat,jak se i během 6ti let společnost mění k horšímu,nezodpovědnému chování,jak se zvětšuje rozdíl mezi bohatými a chudými,jak se dokáže změnit můj život i během jednoho dne,protože bohatý člověk vůbec nehledí na mne jako na člověka,ale jako na nástroj jeho pohodlí, a když se mu naskytne i při jeho naprostém přebytku peněz někdo,kdo by mu pohodlí vytvářel zadarmo,tak neváhá a mne pod nějakou záminkou odepíše,byt byl do posledního dne spokojen s mou prací.

                     Mluvím o hlídání dětí a úklidu domácností.V Praze se tímto zabývá mnoho žen různého věku,je to zaměstnání jako každé jiné,akorát si asi v něm musíme nechat líbit vše možné,nevím..Před 6ti lety,kdy jsem toto začala vykonávat,bylo ještě celkem normální,že si mne rodina nechala tak dlouho,dokud třeba děti nešly do školy,dokud se rodina  nepřestěhovala jinam atd. Dnes?  Dnes to je na zabití rodičů/většiny,ne všech/,najmou si mne,vše je v pořádku,slíbí dlouhodobou spolupráci,například začnu hlídat dítě v 6ti měsících a od rodičů se dozvím,že to bude tak do 3 let dítěte.Spolupráce probíhá v pohodě,ještě jsem ubezpečována,že je maminka spokojená a potom den ze dne je konec,protože se ozvala ponejvíce babička nebo kamarádka nebo známá kamarádky a já mohu jít a během tak v průměru dvou dnů najednou končím. 

                       A protože jsem závislá na příjmech z takovéto práce,ocitnu se rázem před hrozbou bydlení pod mostem.Poslední dobou,asi rok,se to stalo modou. K dokonalosti to dotáhla rodina Rusky a Němce,oba manažeři,kteří mne s radostí v sobotu přijali ke své maličké dceři,v neděli dopoledne jsem si k nim přivezla věci na sebe na přestrojení,ubezpečili mne,že zítra,to jest v pondělí, k nim nastupuji ráno v 9 hodin..... a večer mi napsali,že jejich příbuzná přišla o práci/v neděli!!/ A ŽE SAMOZŘEJMĚ PŘIJMOU K MALÉ JI A NE MNE A POSLALI MI MOJE VĚCI TAXÍKEM DOMŮ. Co k tomu dodat? Nic.

Dnes je neděle 19.4.2015. Venku je krásně,i když chladno,já mám ale náladu pod psa,jsem unavená,chce se ni tak akorát spát,protože jsem toho v poslední době naspala opravdu hodně málo,ale na druhou stranu je mi stydno,že bych v tak pěkném počasí měla jít  spát.Půjdu s pesany ven tak na hodinku-dvě,potom si asi sednu a budu plést,i když není komu a proč,prostě jen tak pro zábavu a odreagování se.Jedna věc mne dnes velice potěšila,našla jsem dopis od nějaké paní,která si přečetla moje webovky a npasla mi pro mne krásný dopis,který sem otisknu jako anonymní,určitě by si nepřála,abych ho zveřejnila i s jejím jménem,které tam samozřejmě je.

Dobrý den, nedá mě to a musím vám napsat, a to i když nemám tolik času a už vůbec ne tolik sil.
Úplnou náhodou jsem našla váš blog, pročetla jsem si rubriku o rebornech. Některé panenky jsou hezké, některé ošklivé. Jsou však vaše a nemáte se za co a komu zpovídat a omlouvat (nenechte se od nich strhnout). Jste báječná ženská s hodným srdíčkem, která má ráda zířata a má na rozdíl od některých kritizujících nechápajících "slepic", pro které je jediná zábava, kdo jim a co, napsal na fb, svůj krásný a celosvětový koníček. A nejen že jste hodná, jste také moc šikovná, protože na rozdíl od "kravek", co vymetají jen luxusní butiky- přitom si neumí ani přišít knoflík, nádherně pletete a tvoříte........
Přestaňte se v blogu "ponižovat", jste báječná, šikovná a hodná ženská, ke které ty nepřející závistivky mohou jen a jen vzhlížet.
Proč by mělo být sbírání reborn panenek nenormální? Já jich mám zatím přes čtyřicet a pár kočárků .-). Mám svoji rodinu, koníčky, tvoření a než přišla vážná nemoc (jsem v ID a teď i na vozíku) tak jsem podnikala a měla svoji práci......jsem úplně normální.
     Když chlap sbírá letadýlka a pouští si je na hřišti, je to v pořádku, každý ho obdivuje a chválí......když žena sbírá panenky a převléká je, vozí v kočárku či vystavuje.....už je to nenormální?????? Chlap si montuje své mašinky, lepí si své kolejničky, nádraží a celá městečka......to je v pořádku.....a když žena šije a plete na reborn, je to úchylné a má jít do Bohnic????? myslím, že Bohnice, by měl navštívit ten, kdo vám toto tvrdí, je to debil !
Je to stejné, jako když v islámském státě je žena na práci, otročinu, aby mohla být znásilňována, mučena, bita, prodávána.......je to povl, který můžete ukamenovat........zatímco v USA kandiduje žena momentálně na prezidentku. A přesně o tom to celé je. Vykašlete se na ty nemorální lidské zrůdy, co umí jen nadávat, kritizovat a ponižovat.....žijte naplno, co to jde, dělejte vše, co vás těší a neohlížejte se napravo ani nalevo.......JE TO JEN VÁŠ ŽIVOT, KTERÝ ŽIJETE TADY A TEĎ. A vůbec ,i kdyby to bylo nenormální a úchylné, co na tom? je to lepší než celou výplatu prohrát na automatech, denně se opíjet a dělat bordel, fetovat a okrádat rodinu.........prostě každý koníček je lepší, než toto a věřte, že alkoholiků a různých závisláků je tu více jak sběratelek panenek. )
Omlouvám se, že píši ze srdce a od plic, ale nedalo mě to, jsem už taková.Mějte se krásně a přeji krom zdravíčka, moře panenek a všeho, po čem toužíte. S pozdravem......

Moje spící rodinka,když je venku hnusně,já u počítače a oni okolo mne ve svých pelíšcích.Shora vůdkyně smečky a nejdéle u mne Katynka,pod ní dvě kavalíří holčičky Kyrinka a Sophinka,pod ní nejstarší ze smečky čivavinka Emilka poslední nejkratší dobu u mne,přivezená na pokraji smrti,nyní už částečně vykrmená kříženka všeho Taminka,takový malý vyděšeneček. Katynka 9 let pryč,Kyrinka i Sophinka nejistých asi 7 let,čivinka Emilka asi 9-11 let,Taminka asi 4-6 let.

Tato celá kapitola je vlastně deník pro mne,abych si mohla vybavit určitá období.Dnes jsem našla na fcb jeden takový skorocitát,který je tak pravdivý,že neodolám a musím si ho sem dát.Pro mne platí už tak 4 roky a musím říci,že to je stále horší a je pravdou,že opravdu někdy přemýšlím o tom,zda nejsem v onom blázinci zavřená a nesleduji pacienty kolem sebe,vše normální je považováno pomalu za trestuhodné konání ,a to,co jsem vždy kdysi považovala za  naprosto nenormální,je dnes naopak naprosto normální,at se podívám na kteroukoliv oblast v životě.Vztahy mezi lidmi,to je holá beznaděj,vztah k přírodě,zvířatům,okolnímu prostředí se dá považovat velice často jako hyenismus,nezájem,lhostejnost a ti,kteří se chovají s citem,jsou vysmívání v lepším případě a pomlouváni a ničeni v horším případě.Bohužel mám v této oblasti dost negativních zkušeností,které mne vždy srazily na kolena.Kde to žijeme? V Česku.Dnes musím napsat bohužel.

Odborníci na celom svete, ale zopár i v Čechách a na Slovensku bijú na poplach, len spoločnosť sa tvári, že nič nevidí
Na prvé miesto v ZTP sa dostávajú psychické choroby, z prvého miesta vo svete rakovinu vytlačili zas psychické choroby...čakárne psychológov a psychiatrov sú preplnené...spoločnosť pri najmä psychickom násilí radšej odvracia hlavy, tvári sa, že nič nevidí, respektíve psychické násilie toleruje, lebo vraj čo, to je normálne...
Nuž normálne sa stáva nenormálnym a nenormálne normálnym a slušný človek, ten...ten už dávno nikoho nezaujíma...ba práve naopak, majorita spoločnosti sa mu smeje a vytláča ho na okraj spoločnosti, takže...
 

TAKŽE VITAJTE V PEKLE PRIATELIA ...

Ani se nestačíme pořádně nadechnout v novém roce po vánocích a máme tady velikonoce,no řekněte sami,není to pravda? A čím je člověk starší,tím více mu to všechno utíká.Ted u nás několik dnů panovalo vysloveně aprílové počasí,dokonce i v Praze sněžilo,byla zima,prostě počasí nic moc.Dnes v sobotu  4.5.2015 krásně svítí slunce,je jasno,akorát by ještě mohlo být tepleji.Ale to bych toho chtěla moc.Jsem ráda,že mám volno,budu doma koukat na televizi,plést a věnovat se pejskům.

Něco pro zasmání

Sedíme v čekárně dětského ORL, pátek, plno. Tříletá Viki z bedny hraček vylovila meoskop. Přinesla si ho, sedla si vedle mne a s nedočkavým uchechtnutím se podívala dovnitř. A pak to začalo.
"Jé, tatí, podívej, pjasátko!" zvolala nadšeně, stereovizi přitisknutou na očičkách a ručičkou ukazovala směrem, kde viděla cosi uvnitř. Ručička ovšem ve skutečnosti mířila přesně na asi šestiletého kluka, který zjevně trpěl nadváhou a zrovna se ládoval nějakou buchtou. Celá čekárna se snažila nesmát, jen maminka toho chlapce vyprskla a zakryla si ústa rukou.
Kluk se nervózně rozhlédl a otočil se k matce: "Kdo je ta holčička?" zeptal se. Nevěděl asi přesně proč, ale nějak cítil, že by bylo dobré zjistit, jak se Viki jmenuje. A kde bydlí.
"To není holčička." odpověděla mu maminka "To je vědma, ty čuně." a začala ho oprašovat od drobků. Pak už smích nikdo neskrýval. Viki na chvíli odložila prohlížečku a snažila se zjistit, co je kde srandovního. Jen tak pro případ jsem jí napomenul, že se neukazuje. S příchodem dětí se u rodičů probudí takzvaná nediferencovatelná cestovatelská vášeň. Stále častěji totiž přichází chvíle, kdy si zoufale přejete být někde úplně jinde. Je celkem jedno kde, ale hlavně daleko. Vedlejší stát mi najednou přišel jako ideální místo k pobytu.
Viki nezjistila, čemu se tu všichni uculují a znovu přiložila meoskop k očím. Cvak. Další snímek.
"Jé, tatí, kjáva!" vytrčila opět ruku, kterou jsem jí okamžitě srazil a zopakoval, že se neukazuje. Pozdě, všichni viděli, že ukázala tentokrát na chudáka babičku, co tu byla s vnučkou, která se rozesmála, až slzela. Viděla, že jsem v rozpacích a nahlas prohlásila, že Viki není první, kdo jí tak řekl.
Viki ovšem celkovou zábavu nijak nevnímala, stále si prohlížela obrázek a pro sebe si mumlala: "To je ale divná kjáva, tati, nemá fleky. Vidíš, tati?"
Vysvětlil jsem jí, že já nevidím nic. Jediné, co vidím, když zavřu oči, je Austrálie. Tam teď musí být hezky. Žádná čekárna ORL, žádné dítě s meoskopem, žádné prase a kráva.
Cvak. Další snímek. V čekárně se rozhostilo hrobové ticho. Nejraději bych jí to prohlížítko vzal, ale asi by mne ukamenovali.
"So to jé?" divila se Viki nahlas. "To já neznám, so to jé, tatí?"
Zopakoval jsem jí, že já nic nevidím, že to vidí jen ona.
"Támhle." ukázala mi. Naštěstí ukázala směrem, kde byl jen kus volné lavice, ale na místo se okamžitě přisunul tatík se svým synem, kteří seděli nejblíž a přihlásil se: "Tak. Teď jsme na řadě my." Ten chlápek měl velký, hustý knír.
"Hele, tati, to nejni delfín, nebude to ten blbej volvaň?"
Celá poliklinika se otřásla. Všichni řvali a pár se jich sesulo na podlahu. Echm. Ano, blbej vorvaň byla naneštěstí postavička z naší včerejší hry se zvířátky, kde všechna poslušně stála, jen ta ryba furt padala. Tak jsme jí říkali blbej vorvaň, protože ani neuměla stát. Už to nikdy neudělám. Příště se bude jmenovat hodný, milý... ryba.
Vyšla sestra, rozhlédla se po nás a povídá: "Vy se tu nějak bavíte a já už nevím, kdo je na řadě."
Tatík s knírem si utřel slzy a začal ukazovat po pacientech: "Teď jde tady prase, pak tahle kráva a potom jsme na řadě my, blbý vorvaňové."
Poliklinika se otřásla podruhé. Nikdo nebyl schopný dýchat. Už se smáli i děti. I Viki vřískala, i když neměla tušení, čemu se čemu...
"Vy tu něco hrajete?" nechápala sestra.
"A po nás jde tady vědma." dokončil tatík a znovu tak zboural celou čekárnu, která se sotva postavila na nohy.
V duchu jsem zvažoval, jestli je Mars opravdu tak neobyvatelný, jak se říká.
Jestli jednou přijdete do čekárny a najdete tam meoskop... Vyhoďte ho z okna. HNED!!

Tak je  konec pro mne příšerného roku 2014,podle čínského kalendáře následuje od 19.února ROK MODRÉ DŘEVĚNÉ KOZY,který by měl být rokem uklidnění,pohody,zdaru a více peněz,tak můžeme doufat,naděje umírá jako poslední.Vyfotila jsem si poslední den v roce moje holky,dnes jsem jim přemístila pelíšky blíž ke mně,protože byly nasáčkované všechny v tom nejmenším,který byl u mne a ostatní pelechy zely prázdnotou a našla jsem si modlitbu, které bych se chtěla držet,když to jen trochu půjde.

                                                                            Vánoce 2014

Dcera Dominika nedala jinak,než že na Vánoce musí být lidé spolu,tak přijela s Lukim do Prahy,kde nás má oba,tátu i mámu,sice odděleně,ale alespon v jednom městě.Mně zásobila jídlem,koupila mi knihu,udělala mastičku,přivezla zvoneček,co vyrábí u ní v práci a byli jsem spolu alespon pár hodin-já,Domča a její přítel Lukáš.Ted už jsou v pohodě doma,zaplatpánbu,cest okolo vánoc se bojím,mám z nich stres jako hrom,letos je to 9 let,kdy jsme 23.12.pohřbili mého syna a jejího brášku Štěpána ve věku 24 let a jeho přítelkyni Pétu 21 let.To byly naprosto šílené vánoce,proto si umím opravdu živě představit všechny rodiny,které letos prožívají něco podobného a velmi s nimi cítím.U mne je to 9 let,ostrá bolest se otupila,smutek a rána v srdci už zůstanou navždy,ale mám dceru a svoje bezdomovečky fenky,Katynce je dnes 9 let,ještě jsou tady se mnou čivavinka Emilka III.,kavalírky Kyrinka a Sofinka,hodně zdraví holky,už také nejste nejmladší,tak at to zvládáte,moc vám to přeju.

 Kyrinka je také asi 9ti letá,je na tom zdravotně nejhůře,drž se holka moje.

Katynce je dnes 24.12.2014 924.12.2014 9 let,všechno nejlepší Katunko,hlavně zdravíčko.

Emilka III. má nejraději pelíšek ve skříni,která je stále otevřená a ona je tam jakoby schovaná.

Sofinka je na tom relativně nejlépe se zdravím,ale je nesmírně bojácná,asi byla týraná a hodně bita.

Je prosinec,pro mne letos hodně špatný měsíc,je to rok od roku horší tím,že i když dřu,mám stále méně peněz na cokoliv,alespon se přesvědčuji,jak se vše zdražuje a že si toho mohu dovolit méně a méně.Letos nebudu mít ani kousek cukroví,žádné ovoce,prostě nic než to,co mám celý rok,chleba,máslo a kávu.Vím,že to zní lítostivě,ano,mrzí mne to,ale nic s tím nenadělám,tak to musím brát tak,jak  to je. Jsem sama s pejskama,kterým snad koupím alespon kostičku jako pamlsek,aby měli oni veselejší Štědrý den,i když oni ani nevědí,že je den,který by měl být jiný než ty dny ostatní.Za pár dnů bude deváté výročí,kdy se zabil Štěpán a Petra,budu vzpomínat o něco více,než každý den a bude mi smutno,moc smutno.

V neděli dne 5.10.2014 mi přivezl chovatel ze Slovenska štěnátko fenečku buldočka.Našetřila jsem si na ni k mým 60tým narozeninám.Pojmenovala jsem ji Hanny,je to tryskomyš,budou jí 14.10.2014 2 měsíce,váží 3 kg. Už jsem úplně zapomněla,jaké to je,když se Vám motá štěně mezi nohama,vždycky určitě ví,kam jít tak,abyste ji museli stále přeskakovat a vyhýbat se jí.První den od ní holky dospěláci zdrhaly,ted už s ní začínají kamarádit.Pelíšek má úplně zbytečně,protože chce spát s nimi v jejich velkém pelechu a v noci spí s námi v posteli.Sice mi přibylo prádla jako ve velkoprádelně,ale to se časem poddá.

J

Je víkend,pro mne jsou to nejtěžší dny v týdnu,vím,na rozdíl od všech ostatních lidí,kteří se na víkend těší.Já ne.Jsou to takové dny,kdy nepřijde ani pošták,jsou to dny,kdy je hodně času přemýšlet o všem možném a u mne to bohužel vychází dost negativně,Práci doma mám,není to uklízení,vaření apod.,protože pro sebe samu si nevařím,nebaví mne to,ale mohu v klidu číst,plést,sledovat třeba televizi,ne tedy,že by v ní bylo něco,co by mne zaujalo,mohu v klidu sednout k počítači,dělat třeba tyto webovky,hlavně mohu se psy ven,když zrovna nelije jao z konve,ale něco chybí.Mám ráda klid domova,ale všeho moc škodí,ráda bych se na někoho těšila,myslím lidi,protože na své psy se těším moc,když se vracím třeba i z nákupu,ale nemám si s kým o čemkoliv popovídat.Jsem sama,ale netoužím po někom,kdo by mne komandoval,přikazoval,ale spíše po příteli,který by si také rád pokecal,šel se mnou na procházku se psy,občas skočil na kafe,do divadla,na výlet,ale toleroval to,že mám psy.Bohužel jsem zjistila,že dnes už nikdo takový snad neexistuje.Každý muž se prezentuje tím,že aktivně sportuje,na dovolenou jedině k moři,v zimě na hory lyžovat,jinak zábava s přáteli,párty apod. A když už nic z toho muž nehledá,tak hledá pokud možno rychle ženu k sobě domů,protože se mu nechce vařit,prát,žehlit,nakupovat,uklízet,takže vlastně nehledá přítelkyni,partnerku,ale služku. Z toho mi vyplývá,že budu holt do konce života takto sama s pejsky,ale co,to není zase až tak hrozné,prostě je to fakt,s kterým se rozhodně smířím,akorát mne někdy přepadne pocit,že té bezlidské samoty je příliš.

    Povánoční siesta Katunky,Barunky a Madlenky

    Dlouho jsem nikam nic nepsala,k počítači se sice dostanu,ale ve většině případů něco hledám,jako třeba spoj někam v Praze nebo nabídky práce,občas juknu na Facebook,na Aukro,ale jinak jsem stále jakoby v letu,bud hlídám kluky,nebo si jedu někam pro nějakého týraného pejska,ted jsem tady měla březí vyhozenou fenečku,už porodila a štěnátka jí zůstala dvě z pěti,samozřejmě,že jsem musely k vetovi,ale obešlo se to bez císaře naštěstí.

                          A neuplynulo ani 14 dnů a další fenka od množitelky,která vypadala dost zubožene,že prý se nesnesou ve smečce,byla pokousaná,pod krčkem jí chyběla srst,tak jsem jí chudáka odkoupila,Jenže paní bývalá majitelka se jaksi opomněla zmínit,že je taktéž březí,pochybuji,že by to nevěděla,já jsem na to přišla tak tři neděle před porodem,takže jsem milé paní zavolala a po ujištění,že nechci peníze zpátky a fenku jí také už nevrátím,mi sdělila,že ji nechala připustit svým psem,že byl malý a že by asi měla tehdy a tehdy rodit.Celkem se trefila,ale já jsem se z toho málem zhroutila,protože fenečka není podle mne na chov,je malá,začala večer a ráno okolo třetí už jsem hledala kliniku,kam se dostanu nějak i v tuto hodinu bez auta.Našla jsem,sice jsem v noci vypadala s přenoskou asi jako debil,ale dopravila jsem ji tam,pan doktor byl kupodivu opravdu ochotný a dělal,co mohl,aby porodila,měla tam podle skenu jedno bijící srdíčko.Nakonec ale musel zkonstatovat,že to opravdu bude jedině na císaře,nechali ji tam a já jsem zase nocí putovala zpátky s nervama v kýblu.Měla jsem zavolat po osmé ráno,to byli ještě na sále a o půl deváté mi naštěsrí řekli,že má živého jednoho chlapečka a sama už je také vzhůru a je v pořádku.Spadl mi kámen ze srdce,odpoledne jsem si pro ni měla přijet.Jak ta byla ráda,že mne viděla,sestra mi řekla,že se o malého nechce starat,tak jsem s ní celou další noc byla vzhůru a stále jsem jí hladila a přikládala malého,aby se chytil a ona se vzpamatovala ze šoku a našla nějaký cit k miminku,což se mi snad nakonec podařilo,už ho kojí ,musím ji krmit z ruky,dávat pít stříkačkou, a v noci k ní vstávám jako kdysi k dětem a modlím se,aby malý vydržel,vypadá dobře

      .Zato já jsem na zhroucení jednak už z nevyspání a potom také z ceny,která byla 6731 kč,což je o něco málo méně než můj důchod,musela jsem si půjčit a ted hodně chodit uklízet,abych to mohla co nejdříve vrátit a mám na delší dobu se zachranováním pejsků klid,protože na to nebudu mít žádné finance.Hlavní ted pro mne je,aby všechna štěnátka našla milující domov,do žádného chovu,jen jako právoplatného člena rodiny. Na fotkách jsou dvě fenečky od první fenky a ten nejmenší je chlapeček,kterému bude teprve v pondělí týden.

Dnes je 12.května a s tím pomalu pamatovatelný svátek-Den matek.Od své dcery jsem zcela nečekaně dostala kytku tulipánů,udělalo mi to velkou radost..

,

Grejda byl v salonu na úpravě srsti,už se to nedalo,byl jako smeták,však to je také vidět na minulých fotkách.Ted je to frajer s mašličkou na hlavě-jsem zvědavá,jak dlouho mu tam vydrží.

Venku je naprosto příšerně,tak moji pesani vegetují doma na posteli,gauči....Emilka něco blajzala,protože se olizuje,Grejda před ostříháním,je jako koště a učesaný vydrží tak půl minuty,nesmírně bojácná,vyděšená zřejmě týraná a bitá čivavka Amálka-je stále zatím zalezlá na svém místečku v rohu,ale v noci už jsem ji sledovala,chodí se napít,za což jsem velice ráda,jinak jídlo jí dávám až k ní,aby se najedla,typový čivaváček mini,je mu 5 měsíců a je to dárek k Valentýnovi,jmenuje se Merlin a je to pěkný rošták,byl tady hned jako doma,další fotky jsou o tom,jak se moji psi mají rádi a nejraději spí takto všelijak zachumlaní do sebe,potom je naše Barunka a na polštáři Katynka.Také je tam naše Míjinka,ta dostala dnes druhou injekci,tak ji sleduji jako ostříž,jen aby neměla nějakou reakci.

Nová fenečka maličkaté čivavinky,pochází zřejmě z množírny,kde byla týraná,bojí se,nekomunikuje,bude to chtít hodně času a trpělivosti,ale holky ji berou,Katka ji chrání,takže tohle je v pořádku a to ostatní časem zvládneme.Jmenuje se Adélka.

.
.KYNOLOGICKÝ SYNDROM

Příčina a vznik nemoci
Počátky a vznik této nemoci nelze zatím dosud přesně stanovit. Jisté je pouze to, že nemoc přichází plíživě a velic...e nenápadně. Začíná náklonností ke psům a pořízením jednoho psího jedince. Poté, co je první jedinec zakoupen, je již rozvoj nemoci zřejmý a velice těžko léčitelný. Nemoc se dále rozvíjí v 98% případů a ve většině případů se rozvine do chronické formy. V 50% případů nemocný nezůstává pouze u jednoho psa a je zpravidla postižen na celý zbytek života. Nutno dodat, že nemoc je velice infekční a přenáší se velmi rychle na zbytek rodiny, manžele, manželky, děti, později i rodiče a prarodiče. Známe případy, kdy jsou takto postižena celá pokolení.

Příznaky, průběh a prognóza nemoci
Prvním příznakem je už to, že jste vstoupili na naše stránky. Kdo jiný by na tyto stránky klikal, než kynolog nebo člověk, který si právě vybírá štěně. Jedním z příznaků je i to, že člověk postupně přestává komunikovat s normálními lidmi a vyhledává ty, kteří trpí stejnou nemocí. Tématem číslo jedna je pes a všechno s ním související. Ostatní témata jako děti, rodina, zaměstnání, společenské vědy apod. jsou velice nezajímavá a nepodstatná. Další indikací je postupná změna image a šatníku. Člověk takto nakažený postupně přestává vybírat oblečení dle módních trendů a zaměřuje se na užitnost a praktičnost. Je to podobné u obou pohlaví. V šatníku se objevují zejména tzv. šušťáky made in Vietnam. Dobrým módním doplňkem jsou nepromokavé bundy, neboť nemocný se často pohybuje se svým psem venku a to za každého počasí. Dokonce i ve chvílích živelných pohrom, kdy normální lidé zůstávají doma (povodeň, zemětřesení, orkán apod.). Ve většině případů barvy oblečení ladí se psy, jelikož z praktického hlediska jen na oblečení stejných barev nevyniknou psí chlupy. To je vůbec samostatná kapitola. Psí chlupy naleznete na tomto člověku prakticky kdekoliv, nejen na oblečení, ale i v domácnosti, v potravinách, v autě apod. U těch nejzávažnějších forem nemoci také v posteli. Nutno podotknout, že se postupně mění styl i zařízení domácnosti a to v poměru tím rychleji, čím větší je počet chovaných psů. V domácnosti postupně mizí koberce, neboť jsou značně opotřebované a ušpiněné od psích tlapek. Sedací souprava mění svůj vzhled, někdy i tvar (převážně když je v domácnosti nudící se štěně). Postupně se podle stavu bytu dá určit výška i věk chovaných psů, zejména to lze odhadovat z výšky okusu nohou od stolu. Stejně jako koberce, mizí z domácnosti květiny, protože patří k nejoblíbenějším psím hračkám.

Možná to teď vypadá, že se domácnosti lidí s kynologickým syndromem začínají podobat vybydleným místnostem, avšak opak je pravdou. Postupně s mírou přibývajících psů se prakticky ve všech místnostech objevují psí pelíšky, výstavní klece, misky, někde i trimovací stůl, rukávy, aporty a další výcvikové pomůcky. V podstatě se i podle zařízení bytu dá poznat, kdo jaké plemeno chová a jaké činnosti se věnuje se psy. Prakticky na každém kroku se dá zakopnout o pískací či jinou hračku. Pokud se v domácnosti vyskytují děti, málokde se dá na první pohled poznat, která hračka je psí a která dětská. Zde platí právo rychlejšího. Nutno podotknout, že ač na první pohled vypadá domácnost zcela nehygienicky, většina členů rodiny včetně dětí bývá abnormálně zdráva a kromě kynologického syndromu netrpí žádnou vážnou nemocí.

Většina těchto lidí jsou lidé nemajetní, protože vše, co mají a vydělají, investují dále do svých psích aktivit. Normální lidé si za vánoční prémie kupují třeba dovolenou, zde to neplatí. V těchto rodinách se řeší nákup nového krycího psa, nové chovné feny, cesta za krycím psem do zahraničí, případně nákup nových kynologických pomůcek. Pravdou je, že většina těchto lidí (pokud je mezi svými), je spokojena s tím, co má a ke štěstí více nepotřebuje. Málokdy tito lidé navštěvují psychiatra, protože veškeré vážné problémy co mají, se točí jen a jen pouze kolem výcviku, vystavování, doby hárání apod. A na toto vám žádný psychiatr nepomůže.

To je jen zlomek toho, jak můžete dopadnout, pokud se nakazíte naším kynologickým virem, avšak ujišťuji vás, že i přes nevyléčitelnost se s touto nemocí dá docela dobře žít. Tedy alespoň si to zatím myslíme. Pravda, přišli jsme postupem času o pár známých (tedy většinu nekynologických), rodina nás má za blázny a normální lidé se nám obloukem vyhýbají, ale zatím nemáme čas přemýšlet nad příčinou. Musíme totiž zase balit a vyrazit na cvičák.

Alena Votavová
www.almavo.cz

TAK MÁM NOVOU FENEČKU,JE TO OPĚT KŘÍŽENKA A BYLA VYRVÁNA VIETNAMCŮM Z PAŘÁTŮ,BYLI BY JI SNĚDLI.DOSTALA JMÉNO MIA A MÁ SI ČILE K SVĚTU,DNES JSME BYLI POPRVÉ NA OČKOVÁNÍ,TAK UŽ JE HRDOU MAJITELKOU OČKOVACÍHO PRŮKAZU,JE TO MAZLÍK A ROSTE MI PŘED OČIMA A S GREJDOU JSOU VELCÍ KAMARÁDI,HLAVNĚ PŘI RVANÍ A TAHÁNÍ SE ZA UŠI,OCÁSKY APOD.

PŘIDALA JSEM TAM I OSTATNÍ PEJSKY V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ-KATYNKU NA JEJÍM POLŠTÁŘI,BARUNKU BULDINKU ČERNOU,GREJDU,TU KOULI CHLUPŮ,KDE ČLOVĚK NEPOZNÁ,KDE JE ČUMÁČEK A KDE ZADEČEK,EMILKU,KTERÁ SE PO PŘEVZETÍ Z ÚTULKU ZDVOJNÁSOBILA CO DO OBSAHU,TA POSTEL,KDE LEŽÍ MIJINKA,TAM SPÍME VŠICHNI A SPÍ SE NÁM NÁRAMNĚ DOBŘE,ŘÍKÁME TOMU"BUNKR".

                                                                      Emilka a pod ní Grey

Pokud potřebujete najít odpověď na svoji dlouho nevyřešenou otázku, použijte toto: 

Zeptejte se sami sebe, co byste udělali, kdybyste mohli všechno a bylo by vám jedno, co si o tom kdo pomyslí.
Největším otroctvím současnosti je pomyšlení, co si o mně myslí okolí.
 

Takže vzhůru do 2013 s předsevzetím být za všech okolností sám sebou a ať se u toho okolí třeba uvzteká k smrti. Tento život patří jenom nám a nikdo nemá právo nás omezovat.

Přeji všem lidem dobré vůle/asi jich ale už tolik nebude/,krásné svátky,žádné nervy,na dárkách tolik nezáleží,hlavně pěkné vztahy mezi členy rodiny a pevná přátelství,neztratit zaměstnání,schopnost uživit sebe i rodinu a mít chut,když to jde,pomoci kamarádům v nouzi a já speciálně přeji i všem psům v útulcích,aby se velké množství z nich dočkalo nového domova.

Květa Fialová je pro mne člověk,který sice věří v nadpozemský život,ale její slova vždy u mne padnou na úrodnou půdu,i když jsem ateistka.Jsou velice pravdivá a krásní,řekla bych,co slovo,to perla.Ráda bych se s ní ještě někdy setkala,abych v její blízkosti načerpala její duchovní nevyčerpatelnou sílu,kterou já už dávno nemám.

No,není to pravda,zlo je opravdu hlasité a potkáváme se s ním na každém kroku,kdežto dobro je skryté,netlačí se nikde do popředí,nevykřikuje,nemluví zbytečně,ale koná!!!

Nikdo,kdo se nesetkal s pomluvou,si nedokáže předastavit,jak jsou tato slova pravdivá,pomluva vzniká z nenávisti,závisti,většinou u nespokojených lidí,kteří si takto zvyšují své ego a rovněž skoro všichni vědí,že se proti pomluvě vlastně nedá bránit a opravdu ničí mnoho životů.

Čas velmi rychle utíká...Nedávno jsem měla narozeniny a ted už čas tak hrozně rychle chvátá ke Štědrému dni,který od jisté doby vůbec nemusím.Letos sice po mnoha letech nebudu sama,ale se svým kamarádopřítelem,plánujeme,že budeme mít konečně trochu klidu,volna,televizi,já pletení,s pejsky na procházky a dost jídla,i když se oba musíme krotit,ale svátky jsou jen jednou v roce,tak proč bychom si nedali něco dobrého.Ale stejně bych už byla velice ráda,kdyby bylo po svátcích a zase začal další rok,který sice určitě nebude nic moc,ale budou zase všední dny,boj o přežití do dalšího dne,nějaká práce,starosti a také snad nějaká ta radost.

O svých narozeninách ženská většinou nepíše,mně je to sice úplně jedno,kolik mi je,ale dnes tady něco napsat musím,protože je to pro mne úplně nové v mém životě,a to je vztah mé dcery ke mně,který už brzičko ráno prezentovala v přání na mobil a nyní na zdi na Facebooku,děkuji jí za to,je to ten nejhezčí dárek a přitom nestojí nic.

Dominika napsal(a): "Jsem jiná než ostatní. Pro okolí jsem možná divná. Mě to nevadí. Jsem na sebe hrdá. Vyjadřuje to mou originalitu a osobní postoj. Ostatně výjimeční lidé byli vždy považováni za blázny. Průměrnost mi nic neříká a normálních lidí je mi líto. Jednou budu moci umřít a nelitovat. Mám ovšem pár přátel a rodinu, všichni jsou neocenitelní, a tady je několik z nich: Lukáš Horyna, Hana Radová, Karolka Dufková, Luboš Kuna - Miluji Vás "

Vše nejlepší k x..tým narozeninám.Hodně síly a optimizmu.At záříš jako slunce,které i přes bídu světa vychází každý den.Jsi už moc stará na to,abys věřila na zázraky,ale jsi ještě moc mladá na to,abys se vzdala všech snů a nevychutnávala vše to,co ještě život dává.Mám Tě ráda!!!

Dnes jsem našla na Facebooku povídání mé dcery Dominiky o dřívější době a málem mne to rozbrečelo.Pokud se ptáte,proč,tak proto,že si z dětství pamatuje,co řekla máma,jaké to bylo,že jsme byli  já i děti štastni s málem,že si pamatuje ty pěkné každodenní drobnosti a dnes ji toto všechno chybí,dnešní život je prostě někde jinde a myslím,že ani není o štěstí,ale o honbě za majetkem,karierou a klasické krásné štěstí se jaksi vytratilo.

Proculila jsem to celé až do konce, je to úžasný se vrátit ( aspoň v myšlenkách ), do těch bezstarostných časů, ještě bych přidala jednu věc , že i bez mobilů jsme se vždycky na tom hřišti sešli a bez prozvánění či sms jsme věděli, kdy jít na oběd a nebo večer domů . Mamka vždycky říkala - až se rozsvítí lampy, tak domů - kdo se dnes řídí podle lamp ? :D ->

Vyrůstali jste v 90 letech? - V telce ještě ávali Doktorku Quinovu, Gumídky, soutěžní pořad Hip hap hop a Kuřátka, v šest ráno jsem koukali v televizi na barevné pruhy a čekali, až začnou vysílat nedělní pohádku. Chodili jsme do školy s dětmi, které se jmenovaly Katka, Jana, Eva, Zuzka, Veronika nebo Petr, Tomáš, Lukáš, Martin. Četli jsme Ohníček, Sluníčko, Méďu Pusíka nebo ABC, do obchodu jsme s ichodili kupovat calipo (colorku nebo trio), ruskou zmrzlinu nebo Orion čokolády (orion hvězdy jsme si pak lepili po oknech). První zamilovaný film, který jsme viděli v kině byl Titanic - v MHD jsme platili 2-6korunovymi lístky, čipové karty neexistovaly. Každý, kdo neměl domácí zvíře, měl Tamagoči a jedním z největších překvapení bylo vždy vybrat hračku z "Kindervajíčka". Nahrávali jsme si videem věci na VHSky - během volných hodin jsme ve škole venku skákali gumu, hráli pogy a vyměnovali si kartičky hokejistů, nebo se lezlo na barevné studené železné prolézačky. Dělali jsme si bunkry ze židlí a přikrývek. Řetízák byl úplně nejlepší kolotoč na světě. Jedna z našich prvních kazet byla Backstreet Boys, N Sync, připadně Lunetic, Kelly Family a Spice girls. Windows 95! neexistovalo nic lepšího! Všichni jsme nosili ledvinky a šusťakového soupravy. Víme, co je walkman, všichni jsme tančili Macarenu a poslouchali jsme cely čas rádio, abychom vystihli své oblíbené písničky a pak si je mohli nahrát na kazetu. Na školních taškách jsme neměli Spidermana, ale psa,kočky nebo nějaké pravítko a tužky s očima. Všichni jsme nosili ty tlusté hnědé vroubkované punčocháče, které se i tak vysunuly tak, že jste měli kilometrovou nohu. Kdo měl kolo BMX, byl frajer. Jedli jsme šťovík (ty zeleně lístky) a vsugerovavali si, že je to dobřé, protože to dělali starší kamarádi. Jaký to byl hit nosit klíče na barevných šňůrkách na krku. Jistý čas jsme si kupovali ty želatinové lepkavé oči, malé slizké kuličky a házeli jsme je po stěnách (vždy se tak nechutně rozplaskli). I když nabídka nebyla až taková bohatá, nebylo nad jahodovou perličku, olejíček a pudr Aviril a Indulonu .

Dnes je sobota,konečně trochu volna po akčním týdnu,no volna,jet pro sedačku pro dítě na konečnou metra,potom koupit okurky na salát,koupit kytku do chodby,abychom měli v baráku pocit,že už nastal podzim,ta tam bude do doby,než ji zase někdo ukradne,už mi ji ukradli jednou,takto jsem  zvědavá na výdrž této,potom honem umýt louži po nějakém pejskovi z baráku,protože jeho majitel se domnívá,že tady je placená služba na vše,od kýble hnát domů a začít dělat sekanou,oškrabat brambory,oloupat okurku,strčit sekačku do trouby,udělat salát,dát vařit brambory,mezitím,vyhodit podložky od pesanů,zapnout pračku,v běhu zjistit,že jako vždy v sobotu a neděli v televizi nic není,co by stálo za koukání,podlít sekanou,spravit sedačku na mimčo,do té doby hotová sekaná,udělat bramborovou kaši,najíst se,napít se a zjištění,že jsem uštvaná a jsou dvě hodiny.Také to tak znáte,většinou ženy a někde i muži?

A toto je v mezičase siesta mých miláčků..........

Moje holky s Vaškem,který je bezmezně rozmazluje...

Naše procházky po Letné se staly už tradicí,kamarád sebou bere vždy nějaký foták,takže máme moc fotek mých holek,jak dovádí a řádí,Emilka je tornádo,Katynka je za dámu a Barunka je malý chodící váleček,který se nestydí natřásat ve svém věku před pány psy.Dnes jsme byli znovu a domů nás zahnal až déšt.

HolkyEmilka tornádo

A tohle je u nás doma,všude jsou místa na vegáč holek,tam,kde leží Emilka,tam sedávám a pletu a poslouchám televizi,tam,kde leží Katuška,tam spíme celou noc,nasáčkované na posteli, a jinak vidíte přepůlení místnosti kykami,které mám velice ráda,ale do tak malého prostoru se jich moc nevejde.

Dá se opravdu říci,že po mnoha letech jsem se dostala na malý výlet-byl to výlet na dvě hodinky na lodi EUROPÉ po Vltavě s rautem,počasí nádherné,domů jsme se vrátili už za tmy,ale bylo to krásné,akorát jsem si uvědomila,že se neumím úplně uvolněně radovat,spíše mne ovládal splín z toho,že tam nejsou se mnou moje děti,Štěpán s Petrou a Domča,že to nemohou vidět také,živě jsem si představovala,jak by Štěpán dělal legrácky a srandičky a bylo by určitě veselo.Takto jsem sice byla spokojená,ale tak,jak jsem si myslela,štastná už nedokážu být nikdy.

BYLI JSME S VAŠKEM NA PROCHÁZCE NA LETNÉ SE VŠEMI HOLKAMI,BYLO TO SUPER...

Emilka útulková-beruška už si zvykla na holky a ony na ni a učíme se hygienu

Kamarád Vašek rozmazluje holky,hlavně Barušku a Emilku,Katka je rezervovaná

Katuška na svém místě pozoruje okolí a nic jí neujde

Tak to jsou moje holky a můj kamarád,ano,kamarád,žádný přítel,jak se dnes používá,když je vztah se vším všudy.Toto je kamarád,kterého jsem poznala nedávno a pomůže mi pohlídat pesany,když musím jít na déle pryč a pomáhá mi doma opravovat věci,které se používáním holt rozbijí.Pesany má moc rád a oni jeho,to je pro mne hlavní.
 

Když se mi stane ta neuvěřitelná věc a nic nedělám,nic mne nehoní,že něco musím stihnout,někam zajet,jít ven se psy,tak se ráda zatoulám na internetu na nějaké, do té doby pro mne neznámé, servery nebo webovky někoho jiného,prostě jen tak,a většinou najdu nějaké krásné snímky,že mi to nedá a stáhnu si je a vložím si je sem do svého počítačového deníčku,podělte se s nimi  se mnou.

Tuhle krásnou přírodu jsem si nazvala SEN...

MUSÍM TO SEM NAPSAT,PROTOŽE TO JE NESMÍRNĚ KRÁSNÉ A VELIKÁ PRAVDA.

Dnes jsem šla brzo ráno s holkama ven,aby se alespon trochu prošly,vykoupaly se v jezírkách v sadech a přišel za námi můj kamarád,který řekl kouzelnou větu,když viděl,jak se moje holky kamarádí s ostatními psy-v pohodě,žádné napadání,útočení,jen klid a radost,ocásky/těch ostatních pejsků,ty moje je nemají/nahoru,vesele se vrtící radostí.

AŽ SE K SOBĚ LIDÉ BUDOU CHOVAT JAKO PSI,TO BUDE NA SVĚTĚ KONEČNĚ KRÁSNĚ!!!!!

A uvědomila jsem si,jak se toto změnilo,v dávných dobách to bylo úplně obráceně,říkalo se-ti lidé se k sobě chovají jako psi.

Co na to říct,že?

Byly doby,kdy jsem začínala psát tyto webovky,jsou to tři roky zpět,ačkoliv už jsem byla vě věku,kdy byl člověk opravdu okopán ze všech stran a měl by vědět,o co dnes jde,tak jsem byla tak hloupá a hlavně naivní a psala jsem vše z každodenního života,o sobě,prostě o všem,byl to takový můj počítačový deníček.Dnes už jsem po mnohých,a že jich nebylo málo,špatných zkušenostech,přestala psát cokoliv z každodenního života,i když se denně něco děje,převážně něco,co mne zaskočí,překvapí,něco,co bych nečekala,je to tak na 90 procent negativní a ten zbytek je i kladné a pěkné,hlavně nějaká pěkná reakce na moje webovky,setkání s normálními lidmi při aukcích na aukru,s kterými se dá domluvit,pravdou je,že jich je ale stále mín a mín.

        A ZROVNA DNES MNE DOTUKLO,ŽE VLASTNĚ,KDYŽ ČLOVĚK PÍŠE A DÁVÁ V PLÉN SVOJE JÁ,SVŮJ KAŽDODENNÍ ŽIVOT A MYSLÍ TO DOBŘE,TAK JE TAK ZRANITELNÝ PRO VELKOU ČÁST NAŠÍ POPULACE.SETKÁVÁM SE S REAKCEMI LIDÍ,KTERÉ BY MNE NIKDY ANI NENAPADLY,NEMYSLÍM TÍM JEN MOJE WEBOVKY,ALE REAKCE NA RŮZNÉ INZERÁTY,REAKCE NA FACEBOOKU ATD. A VŠE JE TAKOVÉ,ŽE LIDI PŘEVÁŽNĚ VŠECHNO A VŠECHNY KRITIZUJÍ,ONI SAMI DOBŘE VĚDÍ,JAK SE TO MĚLO UDĚLAT,ALE JSEM PŘESVĚDČENA,ŽE TO JSOU PRÁVĚ ONI,KTEŘÍ NIKDY NEUDĚLAJÍ NIC,JEN SE VĚNUJÍ TÉ KRITICE.

        Všimla jsem si,jak rychle lidé odcházejí od daného tématu k napadání lidí,kteří se nějak k něčemu vyjádřili.Hodně je to vidět na internetu v komentářích k Novinkám,kde maximálně pět lidí napíše komentář k tématu a ti ostatní už nepíší komentáře k tématu,ale začínají napadat lidi,kteří tam něco napsali,takže když vydržíte a dojdete na konec,tak jste někde úplně jinde a za žádnou cenu byste nepřišli na to,o co se vlastně na začátku jednalo, Proč to tak je,co lidi nutí k tomu,aby napadali ostatní-nespokojenost se sebou samým,nutnost ublížit,zvýšit si tím sebevědomí,udělat si radost,protože jsem anonymní a nikdo mi nestojí z očí do očí,tudíž zbabělost.Jak by to asi vypadalo,kdyby každý,kdo někoho napadne,byl třeba vidět na obrazovce i s adresou?Myslím,že by se ani komentáře k různým věcem nepsali,alespon ty napadající bez důvodu jen proto,že má někdo jiný názor.

        Je vlastně hrozně smutné,že jsem došla k názoru,že je nejlepší být zalezlý v řadě,nevyčuhovat,chovat se tak,aby si tě nikdo ani pokud možno nevšiml,zavřít za sebou dveře a po mně potopa.Prostě lhostejnost,dělejte si všichni,co chcete,mně se  to netýká a dejte mi všichni pokoj.Jsem ráda,že už jsem stará,že tady nemusím v této době prožívat mládí,budouvání rodiny,chození do práce a vůbec moc dlouho ještě žít.Nechtěla bych být mladší ani za nic a mladým lidem z normálních rodin střední třídy jejich život opravdu nezávidím.Mohou sice třeba na Maledivy,když na to mají,mohou vyjadřovat své názory,ale brzy dostanou přes ruce,když vystudují vysokou,tak skončí na pracáku,protože pro ně nejsou místa,mít děti je luxus a když je máte a vypadnete ze soukolí každodenního pracovního života,tak máte většinou smůlu při vrácení se do práce,a když se do práce vrátíte co nejdříve a dětem pořídíte chůvy,tak sice máte děti,ale téměř je neznáte,protože ráno odejdete a večer se vrátíte,maximálně jim řeknete dobrou noc a celé dny s nimi snad trávíte jen o dovolené,pokud je ovšem opět raději nesvěříte babičkám a sami nejedete relaxovat sami bez dětí.

         Takže dnes žiju sama,kamarádku,opravdu kamarádku,která o mne ví vše,a přesto mne má ráda a já ji,mám jednu,lidi nevyhledávám a ani mi to nevadí,dříve to bylo úplně obráceně,ráda jsem s lidmi pracovala,dnes mám za společnice fenky,které miluji a vím,že ony mne také,když mám čas,tak jsem zalezlá doma a pletu a jako kulisu mám puštěnou televizi a je pravděpodobné,že takto budu vegetovat už do konce života.Patřím k té slabší sociální vrstvě,tak co bych chtěla,že?Ale nestěžuji si,beru to tak,jak mi to život naservíroval a proplouvám,jak se dá.Kéž by to alespon vydrželo až do konce mého života tak,jak to je.

                                     A  JAK  ŽIJETE  VY?

Ten,kdo žije osaměle,se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti,nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka,který mu zbyl,totiž v očích sebe sama.

Nejlepší přítelkyní bývá někdy samota, neobtěžuje nás alspoň svojí přítomností.

Každá rána, kterou jsme utržili, vyrazí z nás nějaký klín, který nám překážel.

Nakonec zůstává přece jen každý sám,takže vlastně hlavní problém tkví v tom, kdo je ten, s kým má člověk zůstat, zůstane-li sám.

Samota netíží tolik jako prázdná slova.   

Nevím,asi jsem byla kdysi předurčena k tomu,že at udělám,co udělám a napíši,co napíši,tak to má takovou odezvu,že se setkám někde,odkudsi,od někoho s pomluvou.Stačí,že se zajímám o nějakého pejska,chci mu pomoci,okamžitě o sobě slyším,že na to nemám po všech stránkách,aniž kdo ví,jaká je pravda.Chci něco prodat na aukru a jelikož nemám aukro,aukruje za mne kamarádka a kamarádka se hned anonymně dozví,jestli mne zná dobře,že se mi ta dotyčná věc omrzela,proto ji prodávám,ačkoliv to nemá s prodejem čehokoli nic společného,domnívám se,že si mohu prodávat,co chci,kdy chci a za kolik chci,ale....zase pomluvy.Samozřejmě anonymní.Takže návod nejen pro mne,ale i pro ostatní,kteří už také mají neblahé zkušenosti s pomluvami a vědí,že se proti nim nedá bojovat a pokud ano,tak je  to stejně boj s větrnými mlýny.

Milá Haničko,

Bylo by tak moc krásné, kdybychom kolem sebe měli jen fajn lidičky, všichni nás milovali a usmívali se na nás. Pokud by takový stav opravdu nastal, museli by na takovém místě žít pouze duše s dokonale čistou karmou, aby se nemuseli ničemu učit.  Víme, že se nic neděje náhodou a že se záměrně dostáváme do situací, které se pro nás stávají poučením a léčením negativních aspektů naší duše. Dostáváme se tak k  fenoménu zvaném   POMLUVA.

Víme, že vyřčené lidské slovo má velkou sílu a energii. Může povzbudit, pohladit, ale také zničit a ublížit. Pomluva patří k silnému šíření negativní energie. Jaký, ale může být důvod, že člověk, který se tváří jako náš přítel, nás pomlouvá?

Důvodů může být několik. Někdy je to jen obyčejná lidská ZÁVIST. /Nemáš Haničko ani ponětí, co všechno si lidé závidí./ Jindy má autor pomluvy snížené sebevědomí a proto si posiluje pocit vlastní důležitosti tím, že upozorňuje na chyby ostatních a má radost z každého klopýtnutí, z každé sebemenší chybičky, kterou uděláme. Jen zřídka se stává, že pomluva je vyřčena vyloženě ze zlé vůle – ze spalující touhy v duši, zničit člověka, kterého se pomluva týká.

Tehdy je negativní energie nejsilnější. Nemá žádný význam zkoumat různorodé motivy pomluvy. Mnohem důležitější je si uvědomit, že pokud má někdo potřebu pomlouvat – MÁ ON PROBLÉM VE SVÉM NITRU , NIKOLIV  MY. Jak se ale zbavit pocitu křivdy a ublížení? JAK SE DOKÁZAT NAD POMLUVU POZVEDNOUT, ANIŽ  BY SE NÁM DOSTALA POD KŮŽI? Pokud Haničko nechceš,aby se Tě pomluvy dotýkaly a trápily Tě, je důležité udělat  tyto kroky.

1/ POSILOVAT A ZVYŠOVAT SVÉ VLASTNÍ SEBEVĚDOMÍ 

2/ODPUSTIT A MILOVAT ZNAMENÁ POSÍLAT LÁSKU AUTORŮM  POMLUV, KTERÉ BYLY VŮČI MÉ OSOBĚ VYSLOVENY

3/ZAČÍT VÍCE MILOVAT SAMA SEBE

4/UVĚDOMIT SI, ŽE TO, CO PROŽÍVÁME V NAŠEM SVĚTĚ JE ZRCADLEM A OBRAZEM TOHO, CO MÁME V NAŠICH MYŠLENKÁCH. /

Milá Haničko, nemám kouzelnou hůlku, abych jedním mávnutím dokázala vykouzlit na Tvé tvářičce úsměv a klid. Nemám tu moc, zastavit Ty, kteří Tě pomlouvají. Ale tímto tréninkem, který jsem Ti podrobně popsala můžeš docílit toho, že pomluvy zkrátka přestaneš řešit. Pochopíš, že za to nestojí. Správným myšlením a postojem se naučíš tlumit negativní energii, protože láska je vždy silnější než zlo.

S láskou a požehnáním K.

Nic více mne nepotěší,než když dostanu meil od neznámého člověka,který si počte v mých stránkách a líbí se mu a neváhá mi o tom dát zprávu,je to vždy pro mne překvapivé a zároven mi to pomůže,protože mé dny se skládají většinou ze dnů tzv.blbec,a když ne blbec,tak lítám po úklidech u bohatých nebo vařím nebo hlídám a přijdu domů ubitá a tohle mi zvedne náladu a zároven jsem moc ráda,pokud to někomu pomůže v tom,že zjistí,že není v problémech sám a že možná některé věci,které pokládal za nepřekonatelné a velké starosti,jsou vlastně malichernosti.

Dobrý večer, teď konečně musím zavřít Vaše webovky, protože už musím jít spát, ráno jdu do práce.Chci Vám ale poděkovat, protože něco tak krásného,úžasného, citlivého,plného bolesti,ale i lásky k lidem, pejskům, životu jsem nikde jinde nenašla.Všechno jde ze srdce, až z toho mrazí...Hodně jsem si u toho i pobrečela, teď ani nemám sílu to popisovat, ale budu o tom všem moc a moc přemýšlet a na sto procent se k Vašim stránkám mnohokrát vrátím. Daly mně sílu přemýšlet o svém životě, o mých životních peripetiích a prohrách,nicotných vítězstvích a škrabání se ze dna studny /jako ten oslík / znovu a znovu nahoru. Milá paní Hanko, díky, jste fakt člověk s velkým Č! S pozdravem J.

Další pěkný meil,který mne vždy pozvedne do nadpozemských výšin a chce to jen tak málo-dobré slovo a povzbuzení.

Hezkou neděli,Hanko.
Snad se nebudeš hněvat budu-li Ti tykat.Jinak nedokážu psát.
Ani nevím, jak jsem se asi před týdnem dostala na tvé stránky.
Okamžitě jsem je známým přeposlala a napsala"každý si najde to své".Zajímavé čtení.
Před chviličkou jsem viděla Tvá mimina.Já sbírám panenky,ale ty starší.Umíš moc hezky háčkovat.Taky háčkuji.Jenom něco málo pro panenky a né tak zdatně jako Ty.
Takže moc chválím Tvé psaní,obrázky i básně.Vše je moc hezké a nedej se zlými lidmi zastrašit.
Když si budeš chtít psát jsem tu vždy pro Tebe,M.

Krásná záliba,která nás vrací do dětství,kdy nám bylo nejlépe,aniž jsme si to bohužel uvědomovali.Alespon holčičky nyní ženy po mnoha zkušenostech,málokdy jen pěkných,spíše si myslím,že těch horších a i těch nejhorších.Ale pokud se člověk dokáže odreagovat tím,že něco sbírá,má z toho radost,relaxuje u toho,těší ho to a HLAVNĚ tím neobtěžuje ostatní lidi,můj názor je ten,at si opravdu sbírá absolutně co chce a NIKDO NEMÁ PRÁVO HO ZA TO ODSUZOVAT.

              Byla jsem na vašich strankach,jsem nadšena.Mam taky moc rada zviřata,hledam pro opuštěne pejsky nove majitele ,hlavně ze Slovenska z utulku ,pomaham pejskum najit novy domov.Sama mam z utulku labradorku,ktera byla po operaci nohy, vběhla pod auto,mam ji už 4 roky a je baječna ,pak mam ještě jeji dceru a ještě mam malou fenku křižence tibetskeho španela.Je to muj život, mam je moc rada.Take zastavam nazor,že zviře človeku nedokaže ubližit,jen tak a pokud ano, je pro to duvod, samo zviře nikdy nezautoči.Držim vam pesti a pokud ,budete potřebovat pomoc umistit pejska, tak se ozvete, rada pomužu.S pozdravem A. OLOMOUC

Takže!!!    "Nikdy nic nevysvětluj. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé Ti stejně neuvěří."

Tohle je bezkonkurenčně nádherné,proto to sem dávám....

Měla jsem  letos radost i za svou dceru,která se už druhý rok dostala sice na vysokou školu,ale díky současnému systému,který sice alibisticky tvrdí,že vzdělání je i pro chudé, protože si mohou vzít půjčku na studium a splácet jí ,až nastoupí do zaměstnání/jednou/,tak už druhý rok na školu zřejmě nenastoupí,protože není nikdo,kdo by jí za půjčku ručil.Já jako máma důchodce se sociálním na bydlení asi těžko,příbuzné nemáme,otec  také jako ručitel nejde a její přítel je rád,že se mu podaří dostavět pro ně byt a že bude mít na to,aby splácel hypotéku.Domča pracuje,ted ji povýšili,protože je pracovitá a školu chtěla dělat kombinovaným studiem.Takže pro chudé studium NENÍ!!!!! Oba jsou v práci od nevidím do nevidím,jako ostatně většina dnešních mladých pracovitých lidí.A měla jsem radost,že se jim podařilo si alespon odpočinout,když jede více lidí,cesta je levnější,a pokud nehledáte luxus a přepych,tak to také jde.

Dnes jsou lidé spíše zlí,nepřející a kvůli těmto stránkám už jsem byla tolikrát napadena,že to ani nepočítám,je pravdou,že jsem měla i pár hezkých ohlasů,a to velmi potěší.Dnes jsem dostala ale krásný meilík od holčiny,která je v teenagerském věku a na rozdíl od většiny mladých lidí v jejím věku, má jiné zájmy než diskotéky,pití,fet a podobně.Opravdu mne to potěšilo,za celou dobu,co dělám webovky,jsem se s takovouto mladou slečnou a jejím názorem ještě nesetkala.

Dobrý den chci vám napsat, že vás mooooooooooc a moc obdivuji, přečtetla jsem si skoro celý váš web. musím se vám přiznat, že jsem u toho hodněkrát brečela. souhlasím s vámi, že dnešní mládež, ale ne jen ta, by se měla chovat ke starým lidem mnohem uctivěji. už ti starší toho mají za sebou taky dost. A opravdu by jste o svém životě mohla napsat knížku, myslíte si, že tam zapisujete jen to co máte na duši, a že to je přeházené, a že to nedává smysl, ale to není pravda, všechno je smyslné, čitelné a nedá se tomu opravdu nic vytknout. já také píši knížku ,spíše román, jsem zblázněná do knížek a taky je ráda píši, sním o tom, že se někdy stanu slavnou spisovatelkou. váš web je dokonalý klidně se nebojte pokud chcete a můžete, tak klidně vydejte knížku. váš web mě moc zaujal a obdivuji vás ooooooooopravdu moc.JSTE ÚŽASNÝ ČLOVĚK. ráda bych s vámi změnila svět.
.

Ať se vám život daří a ať jste zdavá.
přeji vám aby jste v tomto tmavém světě našla alespoň zářivý paprsek lásky radosti a štěstí.

zdraví E./jméno i adresu mám,ale zde nepíši,někomu by se to zase nemuselo líbit/

Několikrát se mi podařilo vytáhnout od množitelů nějakou fenečku,už jsem o tom zde někde psala,a největší radost mám,když si potvrdím,že jsem vybrala dobré a hodné nové páníčky.Ted mi došly fotečky od fenečky Taminky,je vidět,že je štastná a spokojená,což mi udělá vždy tak velkou radost.

 Odpověd na druhý den-                                     Dobrý den,

dojeli jsme v pořádku.Za všechny věci mooc děkuji,spoustu se nám jich hodí,vlastně skoro všechny.Nikolka moc děkuje za krásnou růžovou tašku.Měla jí ve škole a všem holkám se moc líbila .
Myslím,že jste nám toho dala opravdu hodně.Já se doma pokoukám a možná najdu nějaké zbytky vln a ty vám pak pošlu.
Mějte se moc krásně a děkuji K.

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Jak ten čas letí,je správné to,co se říká,že čím je člověk starší,tím mu ten čas letí více.Nedávno velikonoce a už tady máme čarodejníce.Určitě by mi někdo řekl,kdybych tady měla známé,proč neodletím,že už na to mám věk,jen to koště není,ale to by se našlo.Místo toho půjdu s koštětem mávat nad binec v chodbách baráku,protože řemeslníci tady děklají pěkný nepořádek,už se nemohu dočlat,až to dodělají a bude tady zase pořádek,který jsem si zavedla a udržuji si ho.Takhle mne to nebaví,vždy,když odněkud přijdu,vidím,jak hrozně to tady vypadá.

                                Tak štastný dolet na místo sletu přeje čarodejnice Hanka

Venku je nádherně,alespon pár dnů podle meteorologů,chodíme s holkama na procházky,nevím,kdo toho má po návratu domů více dost,jestli já nebo buldinky.V každém případě mne příšerně bolí nohy a holky potom leží a spí a ani se jim moc nechce hýbat.A já si sednu,uvařím si kávu a pletu a zkouším vzorky,mám puštěnou televizi jako zvukovou kulisu a vegetím.Dnes jdu navečer pryč,vrátím se v noci,holky budou čekat,to je vždycky radosti,když se odnekud vrátím a já jsem také vždycky štastná,že jsem DOMA.A víte jaké je to krásné přivítání,jedna přes druhou se snaží mi dát pusu a projevit mi,jak je mají rády a jsou jsou štastné,že už jsem doma,vůbec si neumím představit,kdybych je neměla,bylo by to tady smutné a depresivní,takhle nejsem sama a je to fajn.

Letenské sady

Letenské sady, ležící na vysokém levém břehu Vltavy, jsou zajímavým a klidným místem k trávení volného času. Na první pohled si nemůžete nevšimnout obřího tikajícího metronomu, jenž symbolizuje ubíhající čas a nachází se na spodním okraji parku. Tady dříve stával největší pomník J. V. Stalina na celém světě. Monstrózní pomník, postavený roku 1955, představoval největší sousoší v Evropě, 15,5 metru vysoké a 22 metrů dlouhé. Byla zde selka, dělník a voják, přičemž Stalin celou skupinu vedl. Pomník byl roku 1962 vyhozen do povětří. To jediné, co zbývá, jsou obří mramorové desky, na kterých od roku 1991 spočívá metronom, a pár rozpadajících se schodišť a kovových zábradlí, po nichž se s oblibou prohání místní mládež na skateboardech. Letenské sady se v listopadu 1989 též staly významným místem protikomunistických demonstrací, jichž se účastnilo na 75 000 lidí. Vpravo od metronomu stojí Hanavský pavilon, roztomilá nevelká novobarokní stavba z litiny, jež vznikla pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891 a dnes si zde můžete dát luxusní dezert a chutné kapučíno a přitom pod sebou pozorovat město se všemi jeho mosty. V Letenských sadech se též nachází pohodová pivní zahrádka, Letenský zámeček s exkluzivní restaurací Belcredi a nejstarší fungující kolotoč v Evropě.

Jelikož je stále krásně,opravdu využíváme každý den k procházkám,dnes toho mám dost já,protože jsem dopoledne uklízela,umývala schody a chodbu,potom jsem cestovala na druhou stranu města pro jednu starou knihu se vzory na pletení a teprve odpoledne jsem se dostala s holkama ven,byly jsme tam dvě hodiny a ted už jsem já štastná,že jsme doma a mohu si klidně sednout a dívat se s pletením na televizi.

Vegáč mých holek po ránu....

Každý rok na vánoce jsem si brala jednoho pejska z nějakého útulku,dávala jsem ho dohromady a hned jsem hledala nějaké nové páníčky,vždy jsem našla a se všemi si píšu a dostávám fotky.Letos jsem musela hledat déle,protože to musel být pokud možno starší pejsek a co téměř neštěká.Nakonec jsem našla,dnes jsem si ji přivezla,má jí být 6-7 let,hned jsem ji vykoupala,vykapala jí oči a už si tady chrní na posteli.Holky si zaplatpánbu sedly,tak ted musím Barunku naučit hygienu,když nejsem doma,zná jen klec a kotec,domácí hygienické návyky nemá veškeré žádné,tak jsem zvědavá,jak dlouho tady budu uklízet jako po štěněti.Barunce už ale nikoho hledat nebudu,zůstane u mne,bůhví,co všechno má za sebou,je už stará,může tady být 3 roky i méně i více,takže to už prožijeme spolu a doufám,že jí ten důchod psí udělám daleko hezčí než je můj důchod člověčí.Potvrdila jsem si po třech společně ztrávených dnech,že Barunka je téměř slepá,vráží do věcí,takže tomu budu muset přizpůsobit její venčení a běhání po parku,drží se spíše mne a když se rozběhla,chudinka hlavou vrazila do vysokého obrubníku-neviděla ho.Oči budu léčit antibiotickou mastí,má v nich zánět ještě navíc,ale ten zvládneme,slepotu už bohužel ne,ale přesto může trávit s námi pěkné chvíle a dobrot bude mít dost a procházek také.

Ani nevím,zda jsem někde psala,že jsem se musela vzdát Sofinky,protože bohužel okno z mého sklepního bytu je přímo na ulici,kde je vidět všechny psy,slyšet hlasy a duo Sofinka a Katynka bylo štěkací,takže pokud se pan majitel postavil zvenku za okno a vykecával se,tak doma obě fenky štěkaly jako blázni,panu majiteli bylo úplně jedno,jak se jí "ZBAVÍM",HLAVNĚ ŽE TADY UŽ NEBUDE.OBREČELA JSEM JI MNOHOKRÁT,ALE DOUFÁM,ŽE JSEM NAŠLA DOBRÉ LIDI,POSLALI MI FOTEČKY ZE ŠTĚDRÉHO DNE A VYPADÁ NA NICH SOFINKA SPOKOJENĚ,JSEM RÁDA.

Naše vánoce 2011 trávíme s Katynkou samy jako už nakonec několik let zpátky,ale to jsem měla více pejsků,tak bylo veseleji.Letos jsou svátky ještě umocněny skonem Václava Havla,který byl navlas ve stejný den jako mého Štěpánka a pohřeb také ve stejný den,tak to hůře snáším,ale vím,že sváteční dny rychle pominou a budu zase v reálu,který se od svátečních dnů diametrálně liší,tak o co jde....Vánoce u nás...Katynka si hoví na naší posteli

EMILKA BUDE MÍT 15.6. SVÉ ŠESTÉ NAROZENINY,DOSTANE DORTÍK?Nedostane,protože na takovou krásu,co vytváří moje internetová kamarádka,bych se jakživo nezmohla,dostane jen pečené játrové sušenky,na ty mi poslala recept a to jsem schopná vytvořit.Dortík sem musím dát,protože to je prostě nádhera a zároven ho zde nabízím,kdybyste někdo měli zájem,napište, a já vám předám na ni kontakt,je to super ženská a upeče cokoliv a kdykoliv!!!!

Dnes je neděle velikonoční,je nádherně,holky lítají po venku jako pometla převážnou část dne,je jim dobře,je vidět,že jsou spokojené a já také,když jsou ony štastné,tak já také...

Dnes je neděle,podle meteorologů mělo být teplo a slunečno jako včera,ale je zataženo a nevlídno.z procházky na letiště nic nebude,včera jsme byly venku asi 4 hodiny,holky se vyřádily i s Rexíkem  od sousedů,to je kříženec pittbula s labríkem.Když jsme přišly domů,byly holky rozřáděné a z bytu mě permanentně dělaly smetiště polštářů,dek a vlny,z které jsem pletla svetřík-zbyl z ní chuchvalec,do které byly zamotané a divily se,že jim už neslouží nožičky.protože jsou omotané bílou vlnou.Emilka a Katuška

Velikonoce u nás doma nikdy nebyly svátky jako takové,prostě se jen uvařila a nabarvila vajíčka,potom se z nich dělal vaječný salát,Štěpánek chodil po šmerkustu a dával si do nosu,nikdy nepil jako většina ostatních,spíše mu léty přibývaly mašle na mrskačce a ubývala vejce,jak už to tak bývá.Já jsem se letos v rámci toho,že jsem stále doma a mám dost času,připravovala na velikonoce už odted,malá ukázka.

                              A co takhle jedna supermoderní říkanka?                                                                                                           

  Hody, hody doprovody, já jsem ten váš zajíček, co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček. Letos nikde po okolí není žádná slípka, protože je skolila nejspíš ptačí chřipka, takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil, budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil.

                            Velikonoční pranostiky

Je-li Zelený čvrtek bílý, tak je léto teplé.

Velký pátek deštivý dělá rok žíznivý.

Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.

Prší-li na Bílou sobotu, bude v létě nouze o vodu.

Na velikonoce jasno, bude laciné máslo.

Na Boží hod prší, sucho úrodu vysuší.

Omrzne-li na Velký pátek stromový květ, neurodí se ovoce.

Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají.

Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude.

Jasné počasí o Velikonocích - nastane léto o letnicích.

Kdo na Velikonoce nesní ani jedno vajíčko, smutný bude brzičko.

Máme-li na Velikonoce k obědu husu, dá ti pěkný kluk pusu.

Tradice velikonoční pomlázky

Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. První zmínka o ní pochází ze 14.století. O velikonočním pondělí se prý šlehali manželé a milenci. Ospalci a lenivci se časně z rána házeli do vody nebo se alespoň vodou polévali, aby se probrali.
Co si můžeme pod pojmem velikonoční pomlázka představit?
Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je také nazývána výslužka z koledování. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků se vplétala barevná stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse, se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní pomlázky.

O Velikonočním pondělí vstávali chlapci, muži a děti časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost, mládí a zdraví. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.

Přichází jaro. Mráz ještě občas k ránu vystrčí drápky a zasklí kalužiny, ale jeho čas už vypršel. Jen zahrádkáři čekají, až ledoví muži Pankrác, Servác a Bonifác oslaví své májové svátky a sazenice zeleniny se přestěhují z parapetů na záhony. Zimu střídá jaro. Takový je koloběh přírody, rok za rokem, století za stoletím.

Na jaro se vždycky moc těším, zvlášť po dlouhé a únavné zimě. Slunce si s každým dnem o chvíli přivstane a za obzor míří stále později. Právě na to probouzející se příroda čeká a vysílá posly jara vstříc hřejivým slunečním paprskům. Zpočátku opatrně a nejistě, často ještě z tajícího sněhu, vykukují sněženky a bledule, později se přidávají krokusy, koniklece, podběly a poté se již nezadržitelně zbarvují louky, lesy, břehy potoků květy modrých jaterníků, červenomodrých plicníků, fialových fialek, žlutých pryskyřníků a blatouchů, bílých sasanek a mnohých dalších. Sněženky, bledule a koniklece rostoucí ve volné přírodě jsou chráněny.

Když svítí sluníčko a zrovna nefičí ostrý vítr,který je ještě pěkně studený,tak vyrážíme s pesany okolo poledne alespon na hodinu ven,jdeme po naší polní cestě rovnou na letiště a na pole,která jsou ještě po zimě žlutá,ted právě pěkně suchá,takže se tam psi vyřádí, lítají jako blázni,jeden přeskakuje druhého,smlsnou si na největším smradu,který někde najdou,přijdou domů,napijí se a plácnou sebou na gauč a po nás potopa,jarní vzduch zmáhá nejen mne,jak je vidět.Emilku nosím v batohu na břiše,je jako miminko,ale dost často ji dávám na zem,ona si sama přijde říct,kdy už chce zase nést.

Není to překrásný a něžný drobeček?

                                                                                                                                     Máme skoro konec února,venku je stále zima,pesanům se ani nechce se chodit venčit,tak máme doma naši klasickou podložku.                                                                                                                 Dělala jsem úklid mého bytečku a vyřadila jsem fůru dek,plyšové hračky,plínky,povlečení,polštáře a rozhodla jsem se to všechno poslat do nějakého útulku,jen otázka zní-do kterého,aby to neskončilo po známých a rodinách těch,kteří se v útulku o pejsky starají, jako tomu bylo v Broumově v útulku,kde psům nezůstalo téměř nic.Obrátila jsem se tedy na známou,která hodně pracuje s útulky,mnohé zná a zná i prostředí a majitele.Ta mi doporučila jeden útulek,požádala jsem tedy zkusmo ppl přepravní službu pana Bydžovského z depa Hradec Králové,zda by byl ochoten přepravit dvě velké krabice za nějakou symbolickou cenu,protzože podle tabulek by přeprava stála hodně .Při jeho odpovědi jsem málem spadla pod stůl,protože se mi zjevil v ten moment jako bůh sestoupivší na zem.představte si,že to považoval za NORMÁLNÍ přepravit to do útulku ZDARMA!!!!!       RUKU NA SRDCE,KDE DNES POTKÁTE ČLOVĚKA PODNIKATELE,KTERÝ NECHCE SKTRIKTNĚ VŠE ZAPLATIT A VYJDE VÁM VSTŘÍC? TOUTO CESTOU MU ZNOVU DĚKUJI,ZROVNA JAKO TO UDĚLAL DOTYČNÝ ÚTULEK,DNES UŽ PEJSCI MAJÍ VĚCI K POTŘEBĚ A JÁ MÁM DOBRÝ POCIT.                    

          Novinkou u nás je to,že mám prý včas z popelnice vytaženoukříženečku,zřejmě bígla a ruského toy teriéra?Je to absolutně hyperaktivní pejsek,trysková myš,gazela,žrout všeho,co se nabízí od masa počínaje,kiwi konče.Jmenuje se Sofinka a je to můj lump a mazlík,je to typický pejsek s nevinnýma očima a sotva se jen na moment otočíte,tak způsobí tu největší lumpárnu.No prostě kouzelná!!!

Takže ted Vám představím náš "nový" byteček,tím "náš"myslím můj a pesanů.Naše postel,tady všichni spíme.Katynka za mými zády,Sofinka zepředu a Emilka nad mou hlavou,jsou hodní,spějí celou noc a vstávají jako hodinky kolem 6. hodiny ráno

Ložnice čítá asi 2 m x 1,2 mObývák pejsků.tady je jejich místo,kde se válejí a myslím,že jsou spokojeni,večer tam sedím s nimi,a to je mám stále na sobě a vedle sebe a hladím a hladím...

Moje křeslo v pozici "upraveno"

Obývák pejsků-tady si nejvíce lebedí Sofinka,ty přehozy mám všude,dají se dobře prát a neničí se sedačka,trávím jejich výrobou dlouhé večery při televizi,když nemám z čeho dělat,jsem nervozní,asi neumím opravdu relaxovat-a ted zrovna už opravdu nemám z čeho plést,mrzí mne to.

Kuchynský kout-ale nikdo tam nesedává,pejsky jsem ještě na židli nenaučila sedět a kamarádku mám daleko zrovna tak dceru,tak holt nesedává...

Tohle jsem vyfotila schválně-je to moje práce s vrtačkou,hmoždinkami,šroubky,sádrou...a ted jen čekám,jestli a kdy to zhučí dolů..A také si utvrzuji to,že dnes chlapi už dávno nejsou tím,čím kdysi byli.V baráku žijí 4 chlapi-jeden by ani nevěděl,jak vzít vrtačku do ruky,druhý má vrtáky,ale nemá vrtačku,třetí má starou vrtačku,ale nemá ani jeden vrták a čtvrtý ji možná "někde" má.Tak moje anabáze-sehnat vrtačku někde,někde vrtáky,hmoždinky,podložky a šroubky mám.Že bych od nějakého CHLAPA slyšela,že by mi to eventuelně přidělal sám-tak na to zapomente!!!! To fungovalo tak naposledy snad před 10ti lety,dnes už musí ženská fungovat na VŠECHNO.

Tady trávím podstatnou část dne,kdy nemohu jít kvůli velké nepřízni počasí se psy ven na procházku-je to moje spojení s lidmi,jinak se vlastně ani s nikým nestýkám.tady nikoho neznám a pejskaři jsou stejně pro každého cvoci.

A ještě mám jednu novinku-s ohledem na to,že moje psí holky stárnou,já stárnu,k veterináři musíme jezdit do jiného města,kde je úplně jiný přístup ke zvířatům a já bych například Kačenku už neunesla ty 4 km na autobusák,tak jsem se rozhodla,že pořídím kočárek.Ted si asi většina z vás klepe na hlavu a definitivně mne považuje za cvoka,ale víte co?Je mi to úplně jedno.Pro mne je to jistota,že i tu Kačenku v případě nutnosti dovezu k lékaři a nezůstaneme tady bez pomoci,protože nikoho tak nějak nezajímáme a každý by měl jen kupu výmluv,proč to nejde,což jsem vždy bytostně nesnášela.Takže ted se budu snažit si vyaukrovat nějaký pojízdný a levný kočárek,asi to bude také těžký úkol,protože dnešní kočárky jsou pěkně drahé i po dvou dětech,ale nevzdám to,ono to někdy vyjde.

                Tak co říkáte kromě toho,že jsem cvok,dobré vozítko,ne?

 Kdysi jsem dostala od Ježíška panenku. Byla krásná, blonďatá a hlavně mrkací.

Byla jsem tak nadšená, že jsem se s ní hned druhý den běžela pochlubit kamarádovi, sídlícímu na druhé straně plotu. Jenomže na dvorku se přes noc udělalo náledí, já sebou praštila  a milé panence jsem urazila kus dolní končetiny.

Napravil to tatínek. Nohu přilepil a moje dětská dušička mohla být zase spokojená. O pár dní později jsem mrkačku stejně vyměnila se starší sestrou výše zmíněného kamaráda za pytlík burisonů. A opět musel nastoupit tatínek, který šel k sousedům vyjednávat, aby náš nerovný kauf anulovali. Což se mu tehdy skutečně podařilo, ale stálo ho to tři pytlíky burisonů a mně se dostalo důrazného napomenutí, že pokud budu takto zacházet se svými hračkami, příště se na mně Ježíšek vykašle a já ostrouhám.

A protože mi tenkrát bylo asi pět let, tak jsem  vůbec nepochybovala o tom, že tento bájný dobrodinec skutečně existuje. Moje dětská fantazie mi říkala, že Ježíšek hauzíruje po světě, obrovským dalekohledem šmíruje a veškeré prohřešky, které napácháme  si zapisuje do obrovského notesu. Nám hodným pak nosí pod stromeček dárky a těm zlobivým rošťákům nepřinese lautr nic, to aby měli motivaci a v roce následujícím tolik nerošťačili.

I když je pravda, že asi musel ten svůj  notes před Vánocemi vždycky někde zaštrachat. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že ani ten můj kamarád, kvůli kterému jsem zmrzačila milovanou panenku, nikdy nenašel pod stromečkem tu starou Belu chlupatou, kterou mu sliboval jeho otec a na kterou jsem byla vždycky  zvědavá. A že to byl raubíř nad raubíře!   

Tato představa mi vydržela ještě nějaký ten pátek, takže jsem byla docela zklamaná, když mi maminka začas prozradila, že Ježíšek je pouhá chiméra, protože  dárky nakupují s tatínkem v Prioru. Taková blamáž!

Později jsem se snažila i svým synům zachovat ježíšovskou iluzi co možná nejdéle protože, co si budeme povídat, právě malé děti a jejich naivní představy dělají z Vánoc Vánoce krásné.

O to více jsem byla překvapená, když syn jednoho dne přišel ze školky s tím, že Ježíšek  dostal padáka a do našich končin zavítal jakýsi Děda Mráz importovaný z dálného Svazu sovětského. Neměla jsem ho ráda, protože mi chtěl ukradnout kus dětství a to se nepromíjí.

Naštěstí většina lidí milovala Ježíška stejně jako já, byť byl  v ilegalitě, čímž nedopustili aby se tady ten ruský vousáč zabydlel natrvalo. Nakonec figuroval jen při oficiálních besídkách, ale jinak na něj všichni vesele dlabali.

Jenomže náš starý, dobrý Ježíšek stále ještě neměl vyhráno, protože za několik let se ho odtud zase snažil vyštípat  jiný kolega. Tentokrát se k nám chtěl nakvelbovat  Santa Claus z dálné země zámořské, pro změnu západní. A aby to neměl tak z ruky, vzal si na to sáně a sobí spřežení v čele s tím nejvrchnějším paroháčem Rudolfem. Ale  dost se přepočítal, jelikož  sobi  nejsou pro nás zvíře zrovna lidové, takže nakonec taky ostrouhal.

A tak se náš milý Ježíšek do penze ještě zdaleka nechystá.  Koneckonců tu mrkačku mi tenkrát přinesl on a od Santa Clause nebo Dědy Mráze jsem jaktěživa nedostala ani burák.

Ostatně já od nich ani nic nečekám, ledaže by se alespoň jeden z nich pochlapil a přinesl mi konečně ukázat tu starou Belu chlupatou, na kterou jsem zvědavá dodneška.

A pointa?  Tu si s dovolením půjčím z jedné písničky –  nevyměňuj staré známé pro nové, byť se ti jejich kabát zná sebevíce blikavější a lákavější.

Věřte, že neprohloupíte.                                                                               danina 16.11.2010

          Přeji všem krásné vánoční svátky

                       Tak...už se nám to blíží, za dva týdny je tu máme, a všichni se na ně určitě těšíme. Správně, uhodli jste, že píšu o Vánocích. Ale dárky pod stromečkem většinou nedostáváme jen my, lidé, určitě spousta z vás vybírá také dáreček pro svého mazlíka. Křečkovi nový kolotoč, kočce nějaké super kočičí mlíko, kterého stojí půl litru 50 KČ, a pak zjistíte, že vaše Micinka dá stejně přednost obyčejnému krabicovému. Pejskovi nový kartáč na srst nebo misku místo té staré ,,nakřápnuté". To jsou takové ty klasické dárky pro zvířata. No nemám pravdu? A nestálo by za to tenhle rok koupit našim domácím mazlíkům něco jiného, originálního? Ale třeba už jste nějaký takový nápad dostali minulý rok...tak se o něj podělte s ostatními, ať nemá jenom vaše zvířátko pod stromečkem překvápko=).                                                                

Budou brzo Vánoce,co byste říkali přenosným dog vakům?Pevné omyvatelné dno,popruh okolo krku-něco jako baby vaky na nošení miminek.

A tady máme klasickou tašku na přenášení mrnat,má dvě ucha,dá se zatáhnout,aby štěně nemohlo ven.

Budeme mít zimu,tak vytvářím nové modelové svetříky pro své pejsky,zkoukněte a pokud by se vám líbily,zavolejte,řekněte mi míry,jestli pro holčinku nebo chlapečka a za dva dny ho máte doma!!

Dny utíkají jako voda,nedávno jsem psala o přípravách na vánoce a už proběhly i velikonoce,zitra je první květnový den.Máme jaro,s ním všechno,co k jaru patří od sluníčka počínaje a depresemi konče.Mně se to samozřejmě také týká,někdy mám chut se vším praštit a někam zalézt a nevylézt.Stále častěji si připadám jako největší pitomec pod sluncem,když musím jednat s úřady,firmami a vůbec lidmi.Každý někde sedí,ale tím to končí,opravdu nevíte,jestli máte brečet nebo se začít smát.Už jsem to několikrát řekla a znovu opakuji,jsem ráda,že mi je tolik let,kolik mi je a nechtěla bych být mladší ani za nic.Jen kdyby nebylo těch přibývajících zdravotních problémů,ale za alespon polovinu také mohou mé stresy,můj styl života,do kterého jsem byla nechtíc nacpána společností.Tím nemyslím pejsky,ty miluji,ale myslím všechno dění okolo mne.                         Dělala jsem jarní úklid,který opět spočíval v přestavování věcí,ono taky,co stále uklízet v tak malém bytě,tak mám ted trochu jiný obývák a pesani už to mají zase jinak.Ted se těším,jestli se mi podaří vyaukrovat jednu pěknou ohrádku pro pesany,je dělaná zřejmě ze staré skříně,ale je super.Uvidíme,pokud ji vyhraji,určitě se s vámi podělím o její fotku a uvidím,jak se v ní zabydlí někdo z pesanů,ale oni stejně většinou spí,kde je zrovna napadne.Já spím s Taminkou,protože tím zabezpečím,že mi tady přes noc nevyvede nějakou lumpárnu,a s Emilkou,s tou zase proto,že si v noci štěkotem nekontroluje,jestli tady jsem nebo ne, a je klid.Spí mi v nohách jako dříve anebo si vleze za má záda,Taminka leží dobu vedle mne jako člověk,vždycky otočí hlavičku a jakoby mi chtěla říct,jak mne má ráda,tak mě olíže víčka a nos a zase se otočí,a tak většinou i usíná,je to prima,mnohi lidí to určitě nechápe,ale myslím,že pejskaři ano.                                                                                           Skřípla jsem si při úklidu nerv v páteři,nemá se to holt přehánět a já jsem se tak natahovala nahoru,abych pověsila závěsy až téměř pod strop,že jsem to zřejmě přehnala a natáhla jsem si nějaký nerv,tak ted mám necitlivé prsty v pravé ruce,nic v ní neudržím,nadávám sama sobě,ale už se stalo,musím doufat,že to nějak odezní,tohle mne vždycky naštve,když nefunguju tak jak bych měla.                                              

  Je 1.květen,je první máj,je lásky čas.Pro toho,kdo nenašel rozkvetlou třešen a hrozilo by,že by kvůli tomu uschla nějaká ženská bytost,posílám rozkvetlý strom a v dnešní době,kdy nekvete romantika,vám tenhle webový bude stačit,co říkáte?

převzato z webu Mia Tybeline-Poezie s čivavou

ZLATÍČKO  

  Má tělíčko maličký,

v očích často slzičky,

pyšně si však vykračuje,

láskou nás vždy obdaruje,

umí se i smát, řekni kdo

by čivavu neměl rád?

Čivava je malá sice,

pusinek dá na tisíce,

srdíčko plné lásky má,

celý den ji rozdává,

s tebou chce vždy být,

nikam bez ní nesmíš jít.

 Na bolavé srdíčko

mám tu moje zlatíčko,

jedno, druhé, třetí,

jsou to moje děti,

běhaj sem a tam,

jak jsem ráda že je mám.      

Dne 8.6.2010 porodila Adélka dvě krásná štěnátka,oba jsou kluci,ale naprosto jiné barvy.Jeden je černý jako kominíček s bílou náprsenkou,z druhého mám velikou radost,je modrý s bílými znaky,Oba mají krátké čumáčky,mají se k světu.

K

Dokáže pes identifikovat rakovinu ?

Psi mají tisíckrát citlivější čich než člověk

Dermatologové stále hledají nové možnosti odhalení melanomu. V Americe se rozhodli provézt výzkum, kdy záchranářského psa naučili rozpoznat tkáň s melanomem. Poté provedli test. Na těla dobrovolníků nalepili náplasti s tkání, některé byly s melanomem. Vycvičený pes poté obcházel dobrovolníky a olíznutím signalizoval infikovanou náplast. 98% úspěšnost všechny přesvědčila, že to není náhoda.

Zase o něčem jiném.Musím se přiznat,že neodhadnu lidi,jsem do všeho hrrr,při vlídném zacházení si myslím hned,že onen člověk je skoro Bůh,a tak jsem si už tolikrát nabila ,slušně řečeno ústa,že se to nedá spočítat.Zrovna tak to bylo,co se týče tzv.psychologa zvířat pana Desenského.Dokud jsem nezískala mnohem více informací,myslela jsem si,že je skoro něco jako kouzelník a doslova a do písmene oddaný psům a všchno dělá zadarmo a z lásky.To jsem se samozřejmě opět šeredně spletla.Rozdíl od jiných mých omylů byl pouze v tom,že tady jsem ztratila jen iluzi a ne peníze nebo něco ze svého majetku.Pan Desenský je podle mého názoru jen chlap,který se vytahuje jako tričko a má potřebu se nějak zviditelnit,což se mu podařilo,jen je mi líto,že to muselo být za pomocí chudáků psů.Dovoluji si převzít názor jedné čtenářky,která o psech něco opravdu ví,akorát nepotřebuje být zviditelněna.

Tohle je fotečka Samíčka/je to ten úplně vpravo bleinham/,mám ho tady vyfoceného,jak vypadal,když jsem ho dostala od majitele,který ho držel ve stáji s kočkama,takže byl celý poškrábaný,neměl moc srsti,smrděl jakp popelnice.Když jsem ho dala jakžtakž dohromady,našla jsem mu nového majitele,paní,která už měla dva kavalírky a tohle je výsledek-tři spokojení kluci kavalíří.Samík už vypadá jako pravý kavalír-děkuji za to jeho nové majitelce,která mi takto občas posílá fotečky,jak se kluci mají.Další zachráněný jeden psí život.

Došla jsem k názoru, že se chovají jako v nějaké sektě.....

Napsala nám čtenářka našich stránek o svých zkušenostech s psychologem psů, jeho "diskuznim" forem, "poradnou" a lidmi kolem něj.

Opět mi onemocněla Emilka-vůbec nevím,co se stalo,ale vzbudil mě štěkot pesanů,tak jsem vystartovala a z chumlu psů jsem vylovila Emilku.Měla očičko úplně venku z důlku,vypadá to hrozně.I když chůze v tomhle horku je pro mne zabiják,vzala jsem Emilku a hajdy k veterináři,nic jiného mi v tomto případě nezbývalo. Paní doktorka ji uspala s tím,že se pokusí to očičko zachránit.Když ji přinesla zpátky,neviděla jsem sice žádnou změnu,ale já nejsem odborník,že?Dostala jsem mastičky na zvlhčování očička,antibiotickou mast a další recepty na Atropin a Voltaren,kteréžto léky opět museli objednat,protože je v lékárně neměli.Už si připadám,že jsem jediná,která tam nosí stále recepty na léky,které jsou zřejmě specifické,protože se mi ještě nestalo,abych lék dostala hned,vždycky jsem tam musela jít ještě jednou.Takže jsem ted jako na mateřské dovolené s miminkem,protože co dvě hodiny vstávám a mažu Emilce oko zvlhčujícím gelem,dávám jí antibiotika a mažu jí oko mastí proti zánětu.Máme jít na kontrolu a nic bych nedala za to,že se dozvím,že očičko je špatné a že ho vyndají,nevidím totiž žádnou změnu,i když se snažím.Musím ji krmit z ruky,vodu jí dávat stříkačkou,jinak nepije.Čiki se od ní nehne,cítí,že s ní něco je a spí s ní a jakmile bych ho chtěla dát od ní pryč,vrčí a vzápětí ho zase mám v obýváku u ní,tak jsem ho už nechala,nic jí nedělá,tak jsou v tom dva a ve dvou se to lépe táhne.  Tak jí držíme všichni palečky,přidejte se k nám.                                                               

Emilka po operaci

        Očičko jsme nezachránili,začalo to i přes antibiotika hnisat a bylo stále venku a oteklé,takže jsem jí ho musela nechat vyjmout.Pejskové si na handikep zvyknou,já jsem to obrečela a mám ted Emilku s jedním očičkem,opět jsme na antibiotikách,ale jí a pije a spinká,má tam ještě dren,vypadá dost hrozně,ale vím,že se to zlepší,až vyndají dren a stehy,tak ještě tak týden,bude můj maličký invalida,ale doufám,že neztratí chut do života,zatím to tak nevypadá,vrčí,když se jí něco nelíbí a mává ocáskem,když na ni promluvím,tak snad... 

Dnes je 19.7.2010,jdeme s Emilkou na vyndání drenu.Spí se mnou,spí celou noc,ani o ní nevím,někdy ji mám na hlavě,jindy pod dekou nebo za zády.Jsem ráda,že venku není takový hic,počasí nám dnes přeje,když nebude pršet,je to nejlepší počasí na "procházku" k veterináři,která obnáší 4 km pěšky tam a 4 km zpátky.To je jiný veterinář,než který k nám  jezdí na injekce a prohlídku štěnátek,ten jen jezdí a ten druhý má ve městě ordinaci a i operuje.Takže další etapa v léčení očička bude za námi a zbývá snad ta poslední-vydržet ještě 5 dnů a potom se vyndají stehy a už budeme jen čekat,jak nám pomalu bude růst na vyholené hlavičce srst.Hlavně aby to bylo v pořádku a už se nic nedělo.

Emilka je v pořádku,už je to zase ta žárlivá Emilka,která štěká a dožaduje se pozornosti,když vezmu do náručí někoho jiného,spí se mnou a celo noc je v klidu ,ani o ní nevím.Míjince jsem našla novou rodinu,jeli si pro ni 220 km daleko a věřím,že v této rodině dostane veškerou péči,kterou si zaslouží,paní z ní byla nadšená,mají jednoho pejska,je to kříženeček japanchina a kavalíra.Paní pracuje doma,takže s pejsky stále někdo je,Míjinka už srovnala do latě Kimíka,dokonce mu prý ukradla už i nějaké jídlo,chce se stále chovat a nastavuje nožičku na poškrábání jako tady.má špatné klouby,až bude stárnout,bude to asi horší a horší,nemohla bych jí dát finančně péči,kterou bude potřebovat.Podle foteček je tam už ted spokojená.Z nejhoršího jsem ji během dvou let dostala,narostla jí srst,obalila se,tak ted bude dělat radost hodným lidem,kteří ji budou mít rádi.

   Je září a jeden z mála pěkných dnů,konečně jsem si vzpomněla a místo jednoho pejska jsem vzala foták.Tak vám mohu přiblížit krajinu,kde žijeme a kam chodíme na procházky.Vždycky beru Katynku a k ní dva další pesany,střídám je,aby nežárlili jeden na druhého.Má to tu výhodu,že Katynka je všemi uznávaná vůdkyně smečky,neodejdou od ní daleko,vždycky zůstávají nadohled,bud mne nebo Katušky,takže procházky s nimi jsou oázou na NERVY A NAPROSTO V KLIDU.

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...