Dne 01.05.2022 se z krátkosrsté maminky černé a dlouhosrstého tatínka rovněž černého, narodil klučík Kai. Ten je modrošedý a má se zatím čile k světu,neuhlídané hárání fenečky,pejsek ji nakryl dva dny před jeho kastrací.Maminka Mia a tatínek Honzík.
Lilinka, trpasličí pinč s PP,budou jí tři roky,také nebyla nijak přítulná k lidem,schovávala se do tmavých míst,kousala,tak jsem ji nechala,at si dělá,co chce, a čekala jsem,až si zvykne na nové prostředí.Ted už se většinou neschovává,jen občas se jí něco pomotá v hlavičce a jde do chodby,ale když jí řeknu Lilinko,kdepak jsi,tak přijde.Jinak už je zvyklá spát i na posteli,v nohách na dece a za kamaráda má ted Honzíka.
Tady je Mijunka,která si vybrala to nejměkčí místo na haldě polštářků.
Honzík,pejsek od staré majitelky,který se stal nepohodlným.Bojí se všeho,kousal,nikdy mne pes tak nepokousal jako Honzík,byl nevyzpytatelný,nelíbil se mu nějaký pohyb a už byl zakouslý v mém prstě.Dodnes mám památku.Je u mne měsíc a už jsme si zvykli,už mne bere jako novou paničku,jsem moc ráda,že začal jíst,protože vůbec nejdl,vůbec nic,ted už sní párt granulek a jsme kamarádi.
"Jaká je to radost mít psa, který už člověku nestačí?
Připadalo mi, že potom už má člověk se psem jen samé starosti. Nic si s ním už nemůže užít. Dnes už vím, že jsem nic nechápala. Ano, je pravda, že starý pes mívá lecjaká omezení a zdravotní problémy. Jeho kožich už není tak hustý a lesklý, oči nezáří, klouby pobolívají a kolikrát mu ujde dokonce i klapnutí ledničkových dveří, protože ani sluch není, co býval. Člověk s ním musí mít trpělivost, zvíře už má svoje vyhraněné názory na spoustu věcí, může mu lézt na nervy hlučná společnost, lidská i psí.
Jenže má něco, co štěně nikdy mít nemůže - zná vás do posledního koutku vaší duše, po celé roky s vámi sdílel takřka každičký den. Zná všechny vaše zvyky včetně těch, které byste před cizími lidmi nikdy nepřiznali. Pozná, když se něčeho bojíte a nikdy vás se strachem nenechá samotného. Raduje se s vámi, když se vznášíte na vrcholcích štěstí, utěšuje vás ve chvílích zoufalství. Hlídá vás, pečuje o vás a vždy je připraven vás vyslechnout. Ví o vás všechno, a přesto vás miluje. Věrně a bez zaváhání. Ať jste jakýkoliv, bohatý či chudý, úspěšný nebo neúspěšný, tlustý,hubený , starý nebo mladý.
Ušel s vámi kus života. Zná celou vaši rodinu - někdy se stane, že jinou rodinu ani nemáte. Zná všechny lidi, kterým jste dal svoji důvěru a přivedl je domů. Rychle zjistí, co jsou zač a dá vám to vědět - je jen na vás, zda ho pochopíte. Prošel s vámi nesčetně kilometrů, na sluníčku, v dešti, ve dne i noci.
Cvakot jeho drápů a jeho oddechování se stalo nedílnou součástí vašeho života, když je doma neslyšíte, jste neklidní. Stejně čekáte na dotyk vlhkého čenichu a spokojené odfouknutí, když se vám psisko rozkošnicky svalí k nohám. Těšíte se na zubatý úsměv a ocas radostně bušící do podlahy, když se před vámi důvěřivě překulí na záda a nechá se drbat na břiše.
To jsou věci, jaké člověk žijící bez zvířete nemůže úplně pochopit. Nebo spíš procítit. Je to neuvěřitelný dar, tohle prastaré společenství člověka a psa. Nepocítí ho ten, pro koho je zvíře investice, živá ozdoba či pouhá pracovní síla.
Půvabu štěněte se obvykle nedá odolat, ale dojemná důstojnost a láska starého psa jsou skoro k neunesení. To proto, že psí život je pro nás lidi příliš krátký a strach o starého kamaráda přijde vždy dřív, než člověk čeká. A NIKDY NA TO NENÍ PŘIPRAVENÝ..
Přesto by bylo hloupé, připravit se kvůli strachu z konce radosti a lásky, které nám život se psem přináší. Člověk musí s vděčností přijímat to krásné, čeho se mu dostane, i když zaplatí bolestí ve chvíli, kdy přítele ztratí. Přesto si nemyslím, že by se v tomto případě dalo prodělat."
Pokud jste kdy vlastnili pejska a ztratili jej z jakéhokoli důvodu, moc dobře víte, jak bolestivá ztráta to je. Koneckonců, domácí zvíře není jen zvíře, je to člen rodiny, nejlepší kamarád, který vás vždy vítá, jakmile vstoupíte do dveří. Sdílíte spolu zvláštní pouto, jenž se nedá jen tak vysvětlit. Majitelé psů často potřebují čas, aby truchlili a zpracovali ztrátu svého chlupatého kamaráda. To nikdo, kdo nikdy nevlastnil žádného domácího mazlíčka, nemůže pochopit. Nyní věda ukázala, že smutek nad smrtí domácího mazlíčka není nijak neobvyklý, ve skutečnosti to může být ještě těžší než překonat smrt člověka.
Stejné vazby jako na člověka
S našimi štěňaty si vytváříme pouta, která jsou srovnatelná s těmi, která navazujeme s lidmi. Náš mozek interpretuje tyto vazby stejným způsobem. Jinými slovy, naše tělo produkuje totožné hormony jako ve spojitosti s lidmi. Proto své domácí mazlíčky považujeme za členy rodiny. Dochází ke stejným chemickým procesům jako u lidských členů rodiny. V případě ztráty psa se musíte smířit s opuštěním živého tvora, se kterým jste byli hluboce spojeni.
Freepik
Různá podpora
Se ztrátou psa se bojuje hůře především z toho důvodu, že obecně akceptovaná pravidla jsou taková, že kvůli ztrátě psa nehledáte terapii, nevybrečíte se blízkým na rameni, nepořádáte pohřeb, neberete si v práci na několik týdnů volno kvůli úmrtí v rodině atd. To jsou všechno činnosti, které jsou akceptovatelné u ztráty milovaného člověka, ale v případě zvířete se nesetkáte s pochopením okolí, protože ostatní lidé nevidí ztrátu domácího mazlíčka jako něco, za co stojí plakat delší dobu.
Láska a komfort
Jakmile vám zemře domácí mazlíček, neztrácíte jen psa, ztrácíte i pocity, které jste s ním prožívali. Lásku, útěchu, štěstí, všechny tyto pocity jste v jeho přítomnosti zažívali a nyní zmizely. Kvůli tomu se cítíte prázdní. Se psem navíc cítíte bezpodmínečnou lásku, kterou vám druhý člověk nikdy nemůže dát.
Freepik
Domov se změní
Když vám zemře domácí mazlíček, váš domov se změní. Rutina, na kterou jste byli zvyklí, je pryč. Žádné krmení, procházky, neslyšíte běhání po celém domě, necítíte, jak vám pes skáče do klína, neslyšíte, jak kňučí radostí, když přijdete z práce domů.
Vina
Někdy je rozhodnutí o životě vašeho psa ve vašich rukou. Pokud měl bolesti, možná jste se museli rozhodnout, zdali je čas nechat jej uspat. I když jste pro něj udělali to nejlepší rozhodnutí, stále se můžete cítit provinile za to, co se stalo. Můžete mít pocit, že jste mohli udělat víc, i když to tak není.
Pamatujte, že oplakávat svého domácího mazlíčka je naprosto normální. Pokud to ostatní lidé nechápou, nemusíte se cítit divně, vaše pocity jsou podpořeny vědou.
MÍT PSA ZNAMENÁ :
Vyjdete na ulici jen v pyžamu uprostřed noci.
Neustále sbíráte chlupy na všech svých šatech.
Koupíte 2 pohovky za rok (zejména na začátku).
Stále sháníte pytlíky na exkrementy.
Máte příležitost obvinit svého psa, když jste to vy, kdo si prdl.
Utratit fenomenální částky za veterináře.
Máte za sebou stín, který vás vede všude a dokonce až na toaletu.
Se stydět, když Přivezete auto do garáže.
Přijmout skutečnost, že doma už nikdy nebudete mít koberec.
Nemít dobré vztahy se svými sousedy.
Mít Obývací pokoj plný rozkousaných hraček a míčků.
Budete sledováni, když jíte.
Naučit se význam "podělit se" a nakonec mu dáte váš talíř.
Naučite se být dobře organizovaný a nikdy neopouštět jídlo na stole.
Nemít žádnou autoritu, když dělá své smutné oči.
Zakázat mu pohovku a pak se cítit špatně,a velmi osamělá.
Uspořádat si svůj víkend podle něj.
Mít v telefonu stovky rozmazaných fotek.
Stát se profesionálem ve sbírání rozhazených odpadků
Učit ho hloupé triky a být na něj hrdý.
Máte přítele, který vás obejme, když jste smutní.
Pocit samoty, když není s vámi.
Nekonečný smích, když udělá nějakou blbost.
Bezpodmínečná láska každý den.
Využijte všechen čas který je s vámi protože stárne rychleji než vy.
Obrovské štěstí, které lidé, kteří psa nemají, nemohou pochopit.
Máte šanci mít malou chlupatou kouli, která vás miluje více než cokoliv jiného na světě a bude vám věrná navždy.
Pokud se bojíte, že jste mi dali jen pár pohlazení, vězte, že jsem na jedno nezapomněla.
Pokud lituješ, že jsi na mě křičel, věz, že si to nepamatuju.
Pokud si myslíte, že jste zůstali sami příliš dlouho, vězte, že jsem na vás vždy trpělivě čekala.
Pokud se bojíte, že jste mi dali málo času, vězte, že jsem si užil každou chvíli.
Pokud si myslíte, že jste se mnou hráli málo, tak vím, že jsem nikdy nepočítal, kdy jste mi hodil míč.
Pokud si myslíte, že jsem zapomněla na vaši vůni, vězte, že ji teď cítím ve větru.
Pokud se chceš v příštím životě znovu narodit, věz, že bych chtěl být i tvým psem.
Pokud si myslíte, že máte nějaké chyby, vězte, že jste pro mě byli perfektní.
Pokud si myslíte, že láska může mít svůj konec, vězte, že v mém srdci je láska k vám nekonečná.
Pokud si myslíš, že něčeho lituju, věz, že bych nezměnila ani vteřinu svého života, kterou jsem s tebou strávila.
Pokud si myslíte, že mi teď zavoláte, neslyším váš hlas říkat večerní vánek, přinese mi vaše slova.
Pokud si myslíte, že jsem zapomněl vaši tvář, vězte, že jsem chtěl žít jen proto, abych si užíval vaše oči.
Pokud si myslíš, že bych mohla milovat někoho víc než tebe, věz, že jsem tě milovala víc než sebe.
Pokud si myslíte, že bych si chtěla lehnout na měkkou sedačku, vězte, že bych s vámi ráda spala na kamenech.
Pokud si myslíte, že jsem chtěl víc, než co jste mi dali, vězte, že jsem se vždy cítil jako nejšťastnější a nejbohatší pes na světě.
Pokud ses někdy cítil sám, věz, že jsem nikdy neopustil své místo vedle tebe.
Pokud si myslíte, že můj život byl krátký, vězte, že bych nechtěl žít ani minutu navíc, kdybych nemohl jít po vašem boku.
Pokud jsi smutný, že už nejsem s tebou, věz, že když zavíráš oči, spím vedle tebe.
Pokud si myslíte, že jste se někdy rozhodli špatně, vězte, že jsem vám vždy věřil.
Vždy.
Pokud sníš o dni, kdy mě znovu uvidíš, věz, že tam na tebe budu čekat, jako vždycky.
Tvůj pes.
Krása psích srdcí
O psích srdcích se v psychologii mluví proto, že ti lidé zůstávají při druhém bez ohledu na okolnosti. Nejen když se směje, ale hlavně když pláče. Nejen když vyhrává, nýbrž hlavně když padne a cítí se na to sám. Se psem nikdy není. Psí láska je krásně paradoxní v tom, že čím později se vrátíte domů, tím vřeleji Vás pes vítá. Říká se, že pes je jediné stvoření na světě, které druhé miluje víc než sebe. Vaše obnovená radost je pro něj naplněním.
Nadešel okamžik pro pět znaků psího srdce.
1. Dokáže si na Tebe udělat čas, když to potřebuješ
Nebo ještě jinak: Udělá si na Tebe čas i jindy, než když to potřebuje on. Jinak řečeno:
„Nemám čas,“ je obvyklá reakce toho, kdo nemá psí srdce. Stojí za to mu ohmatat čas, jestli ještě vůbec žije. Jen mrtvý totiž nemá žádný čas. Živí mají naopak všichni stejně času. Ano, všichni máme shodných 24 hodin každý den. A shodní jsme také v podstatě nakládání s tímto časem: všichni jej věnujeme tomu, co je pro nás opravdu důležité.
Věta „Promiň, ani tentokrát na Tebe nemám čas“ v překladu znamená „Ani dnes pro mě nejsi moje priorita.“ Ale kdo dokáže nelhat a být upřímný do očí? Rozhodně ne ten, kdo je s námi převážně z vypočítavosti. Kdo nechce přijít o někoho, kdo si naopak na něj čas udělá, když to on potřebuje.
Přitom čas je nejdražší dar, který někomu můžeme dát. Dáváme mu totiž kousek života, který už nikdy nezískáme zpět. Neexistuje nic cennějšího než tento dar. Čehokoli včetně peněz můžeme mít zítra zase víc, ale času, který zbývá, už budeme mít vždy jen méně. A proto potřebujeme prozřít. Ptejme se: Kdo z těch, kterým my samozřejmě věnujeme čas, je na oplátku vždy zaneprázdněný, když ho naopak potřebujeme my? „Až jindy,“ zahlaholí. Ale den s takovým názvem jsem v kalendáři nenašel. Jindy není. Přítelem lze být jen DNES.
Prozření není hezké. Je ale nutné. Potřebujeme pochopit, kdo by se pro nás, kdybychom tam padli, ani nesehnul do louže, zatímco my bychom pro něj klidně přeplavali oceán…
2. Věří v Tebe
To není překlep. Nemyslím „věří mně“. Nejde o důvěru (věřit člověku). Uvěřit v člověka je druhý velký dar psího srdce, možná ještě větší než ten první.
Zatímco čas, dokud žijeme, sami máme, víra v sebe nám někdy úplně schází. Tím spíše, když vnímáme život jen z odvrácené strany, jsme momentálně slabí, zranitelní, bezradní, oceníme psí duši, která s námi sdílí bolest. Sdílená bolest je vždy poloviční bolest. Sdílí a věří v nás ve chvíli, kdy sami v sebe už věřit nedokážeme. To nám může změnit život…
Vím, že doba žádá dávat pod stromeček hlavně drahé a statusové věci. Já jsem zabalil do 250 stran „jen“ dobré pocity a energii do nejtěžších chvil. Zklidnění, naději, motivaci, úsměv. Když se člověk dostane do těžkostí, často nepotřebuje víc. Hlavně podpořit, inspirovat, podržet. On vše zvládne, ale musí v sebe věřit. Věřit v něj se zdá jako nic, ale někdy to znamená úplně všechno.
3. Stojí při Tobě
„Když se ohlédnete za dosavadním životem,zjistíte, že tím, kdo Vám nejvíc pomohl, nebyl ten, kdo Vám dal nejvíc rad nebo řešení, ale ten, kdo při Vás úplně obyčejně stál – rozšiřoval Vám úsměv nebo odebíral žal.“ A nejkrásnější na těchto srdcích je to, že – jako pes – ani nemusejí mluvit, a přece nám pomáhají. Poskytují nám totiž:
UCHO, aby nám naslouchali a my se vypovídali. Ne ústa, aby nás odsoudili.
RAMENO, abychom měli kam složit svou hlavu, ztěžklou obavami a starostmi.
SRDCE, aby nám porozuměli a velkoryse tolerovali, že procházíme okamžiky, kdy ještě neznáme odpovědi na všechny otázky, které si klademe – a oni je třeba už znají.
Psí srdce neřeší naše problémy. Naopak, podporuje nás, abychom si je vyřešili sami. My to dokážeme. A pak budeme na sebe hrdí. A začneme si věřit, protože zjistíme, že se o sebe umíme postarat v každém směru. Přitom to začne „psím“ uchem, ramenem, srdcem.
4. Vždy je k Tobě upřímný
Upřímnost je křehký pojem. Neznamená říct úplně všechno, co si v dané chvíli myslíme (Ty jsi hloupý, Všichni říkají, že to nedokážeš). Když ale už něco řekneme, musí to být pravda. To je upřímnost. Upřímný je prostě ten, na koho se můžeme spolehnout. Kdo už pochopil, že je lepší být krátkodobě zraněn pravdou, než dlouhodobě klamán lží. Všechny vztahy živené lží umírají hodně mladé. A psím srdcím záleží na tom, abychom my nežili ve lži, vědomé nepravdě. Vědí, že když se naučíme přijímat pravdu, zacházet s ní a ponaučovat se z lekcí, nebudeme marnit čas ani své sebevědomí. Zjistíme, že vždy je lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.
Utnout třeba i špatné lidi, přestože žijeme v klamu, že jsou ti nejlepší. I to je schopnost naložit s pravdou a neprodlužovat život ve lži.
5. Toleruje, že jsi sám sebou
Nejtěžší je být sám sebou, moci žít podle sebe. Ačkoli nemůžeme být někým jiným ani žít život někoho jiného, snažíme se o to, nebo nás k tomu druzí nutí. Proto je tak náročné dosahovat štěstí, tedy úplného souladu se sebou, i zavděčit se všem okolo, když každý má jinou představu a každý nás hodnotí hlavně podle sebe.
A tady se pozná psí srdce nejlépe. Někdo pozná to nejlepší z nás, a přece odejde. Ale psí srdce může poznat i to špatné z nás, a přece zůstane. Před prvním typem člověka máme instinktivní sklon zakrývat svou pravou tvář, nutí nás stydět se za své nedostatky a tlačí nás být někým jiným. To nás přirozeně dělá nešťastnými, protože tak neuspokojujeme své potřeby.
Naopak před psím srdcem můžeme zachovat vlastní tvář. Bez strachu sdílet své sny, byť se na počátku zdají sebešílenější. Můžeme i žít svůj život, bez obav z kritiky a souzení za to, že jsme sami sebou. Psí srdce nás dokonce přímo podporuje v tom, abychom mysleli na své nejniternější potřeby. Ví, že jedině pak můžeme dosáhnout štěstí.
Velikonoce jsou letos jako naschvál naprosto nádherné,denně je jasno,svítí slunce a je okolo 20ti stupnů.Až teprve pondělí se pokazilo,je sice teplo,ale je zamračeno a občas i skrápne.Psala jsem možná někde,že kolem mne je krásná příroda,samé parky,dokonce i psí loučka a všichni psi jsou tady hodní,ještě jsem se nesetkala s nějakým agresivnějším psem,všichni by si jenom hráli.
Moje holky v době karantény paničky,4x za den ven do parku a jednou na procházku 40 minut,jinak lenoší pod stolem,kde sedím nebo jinde.
Nejlepší přítel se může obrátit proti člověku a stát se jeho nepřítelem.Syn a dcera , které s láskou vychovali , se mohou zachovat nevděčně.Ti , kteří jsou nám nejdražší a nejbližší ,Ti , kterým se svěřujeme, se mohou projevit jako nehodni naší důvěry.Člověk může přijít také o své peníze , ztratí je ve chvíli , kdy je nejvíc potřebuje .O pověst nás může připravit jediné neuvážené rozhodnutí . Lidé , kteří nás uctívají v době našeho úspěchu , jsou první , kteří po nás hodí kamenem zášti, jakmile se nám nad hlavou objeví oblak selhání . JEDINÝ , ABSOLUTNĚ NESOBECKÝ přítel ,
kterého člověk může mít v tomto sobeckém světe, přítel, který se nikdy nezachová nevděčně a zrádně , je jeho pes .
Pes stojí po boku člověka v bohatství i chudobě ,ve zdraví i nemoci . Když vane chladný vítr a sníh divoce poletuje, neváhá spát na studené zemi,jen aby byl nablízku svému pánovi .Olizuje ruku, která nemůže nabídnout potravu ,olizuje šrámy utržené při střetu z drsným světem .Střeží spánek žebráka , jako by šlo o prince I když člověka zradí všichni ostatní přátelé , pes zůstává . I když majetek se rozplyne a sláva padne v prach , pes je v lásce stálý jako slunce na nebeské dráze .
Jestliže osud vrhne pána na okraj světa bez známých a bez domova ,věrný pes nežádá jiná privilegia než ho doprovázet, chránit a bojovat proti nepříteli.A když příjde konec a smrt sevře pána ve svém náruči a jeho tělo spočine v chladné zemi , bez ohledu na to , zda příjdou ostatní přátelé ,u hrobu bude šlechetný pes ,hlavu mezi tlapkami, oči smutné a přece bděle otevřené ,věrné a upřimné dokonce i ke smrti ...
Pár slov o psech v posteli
Velmi často se setkávám s názorem, že pes do postele nepatří... Podle mnoha lidí (a současně bohužel i majitelů psa) pes nepatří ani do ložnice, do obýváku - v lepším případě smí být aspoň v bytě, v tom horším obydlí svých "pánečků" nikdy nepozná, protože pouští chlupy a kdo že to po něm má uklízet... Zcela přirozeným důsledkem tohoto přístupu pak bývá prokazatelný fakt, že z této skupiny "chovatelů" se rekrutuje statisticky velmi významná většina těch, kteří pak píši zoufalé maily o tom, jak je jejich pes nezvladatelný, agresivní a že oni netuší, kde se stala chyba.
Je velmi špatné, jak málo lidé znají skutečné přirozené potřeby a chování psa. Zmanipulováni populárními knížkami o psech, popřípadě "dobrými radami" majitelů psů, kteří o etologii a výchově psa nevědí vůbec nic, si přivezou domů dvouměsíční štěně a ihned určí pravidla hry - štěně rozhodně nesmí do postele a pokud možno ani do ložnice, pelíšek bude mít v předsíni, ať si zvyká... Neznalost? Krutost? V přírodních smečkách nebo ve smečkách, které žijí samy sebou, nikdy neuvidíte, že by mláďata byla vyhoštěna mimo kontakt s dospělými! Vždy jsou v těsném tělesném kontaktu vzájemně i se svou matkou, popřípadě i s jiným členem smečky. Je to totiž naprosto přirozené a pro každé mládě nenahraditelné - co se stane s lidským mládětem v případě, že mu odepřete po narození tělesný kontakt s matkou nebo s jiným člověkem? Stane se z něj citově deprivovaný jedinec - na toto téma se prováděly i různé studie - mimochodem zcela zbytečné, pokud by člověk více poslouchal své instinkty a nesnažil se vše "vědecky" zdůvodnit...
Zpět ke psům. Ve chvíli, kdy se dostane štěně obvykle ve 2 měsících věku ke své nové "smečce", potřebuje se s ní sžít, potřebuje kontakt, potřebuje vědět, že smečka ho přijala. Ve chvíli, kdy ho "smečka" odsune někam mimo prostor, kde spí, nedělá z hlediska psího chápání nic jiného, než že štěně odsune ne na konec, ale MIMO SMEČKU! Přesně tak by se totiž zachovala přírodní smečka, pokud by některého jedince vyhostila. Takže z hlediska psa je interpretace takového prostředí jasná: "Smečka mne trpí, ale nepřijala... Nepatřím do ní. Proč? Nevím."
Stále jsme ještě ve fázi štěněte. Co to je socializace, to snad už každý ví. Do období socializace však patří i fáze tzv. vtištění - tedy přivyknutí na cizí živočišný druh (což pro psa je člověk) a jeho "přijetí za svého". Pokud v této fázi svému štěněti neumožníte co nejčastější a nejintenzivnější tělesný kontakt s vámi (občasné pohlazení k tomu skutečně nestačí!), pak k vám váš pes už nikdy nezíská plnohodnotný vztah! Je to tak a už nikdy později na tom nelze nic změnit - je to jeden ze základních zákonů vývoje živého tvora - a znovu opakuji, že stejně jako pro psa, kočku nebo třeba slona platí i pro člověka...
Když jsem si před více než 6 lety pořídil Dina, byla pro mne ta nejpřirozenější věc, že bude spát se mnou, abych pro něj od samého začátku jeho života představoval tvora, ke kterému bude mít nejblíž. Protože jsem s ním v té době nemohl chodit ven (bydlím v paneláku a musel jsem měsíc čekat na jeho doočkování a plnou imunitu), spal jsme s ním v kuchyni na linu na karimatce. Každý večer jsme spolu usínali, byl obtočený kolem mého krku a neměl nejmenší problém se samotou a truchlením. V noci se vzbudil, šel se vyprázdnit do předsíně na noviny a zas se ke mně vrátil. Nikdy se nestalo, že by šel spát někam jinam - vždy potřeboval být ke mně přitisknutý, nejlépe tam, kde mě nejvíc vnímal - k mému obličeji... Dnes lidi obdivují, jak na mně visí očima, jak krásný máme vztah. Vím, že kdybych ho tehdy odsoudil na nějaké "místo", tento vztah by v této intenzitě nikdy nevznikl.
Před dvěma lety ke mně přišel Šedy. Přírodní plemeno, které se na rozdíl od tzv. kulturních plemen vždy chová tak, jak je mu vrozené. Od začátku spal se mnou a s Dinem, okamžitě se do naší "smečky" začlenil - zcela přirozeně, protože jsme ho i přirozeně přijali.
Dnes je Dino dospělý, Šedy dospívající pes. Když jdu spát, moji psi leží těsně vedle mého gauče. V noci nebo ráno si často některý z nich vyskočí do mých nohou na gauč, pak seskočí a jeho místo zaujme ten druhý. Žiju v těsném sepětí se svými psy a naše smečka funguje - nikam své psy nemusím vykazovat, znají svoje mantinely (můžu před nimi nechat talíř s jídlem a ani se ho nedotknou), ale znají i svá práva - tedy žít ve smečce, kterou vedu a kterou oni mají za svou. Nemám problém s autoritou (což je další oblíbený nesmyslný argument odpůrců spaní se psem) z důvodu, že svým psům dovolím ležet na mém gauči - autorita se buduje nebo kazí jinak a není závislá na vymezeném teritoriu...
Je totiž velký rozdíl mezi tím VLASTNIT PSA a ŽÍT SE SVÝM PSEM. Můžete vlastnit psa a odsunout ho do pozice, která bude vyhovovat vám jako člověku z hlediska pohodlnosti, ale která je naprosto cizí psu. Pak budete mít psa, který bude žít VEDLE VÁS svůj vlastní život, ale nikdy z něj nebude přirozený obranář nebo pes, který za vás položí život a bude vás skutečně milovat, protože jste ho z této pozice od samého počátku odsunuli. Nebo můžete žít se svým psem a pak budete mít přesně ten typ parťáka, který nebude poslouchat jen na naučený příkaz, ale bude vám vaše přání číst z očí a bude s vámi spjat tou nejtěsnější vazbou, jakou pes zná - příslušností ke smečce.
Je to otázka volby každého majitele psa. Z hlediska sebe jako člověka, který přichází do styku s mnoha "problémovými" psy (i lidmi:)) ale mohu zodpovědně říci jedno. Devadesát procent problémů, které se řeší v Poradně nebo prostřednictvím Výcvikového servisu, je způsobeno tím, že pes žije mimo svoji smečku. Zásadní vliv to má na psy přírodních plemen (severská plemena, pastevecká plemena), kteří se dříve nebo později stanou problematickými a svým majitelům i potenciálně nebezpečnými. Kulturní plemena (lovečtí psi, společenská plemena) se spíše stáhnou do svého vlastního světa, ve kterém však nejsou o nic méně nespokojeni.
Chovat psa neznamená jen ho krmit, venčit, pohladit a cvičit. Zodpovědně chovat psa znamená věnovat mu tolik času a energie, aby pes byl šťastný a žil plnohodnotný život. A k tomu patří i tak zdánlivá maličkost, jako je společné sdílení místa na spaní. Není to lék na všechno, ale zcela určitě je to jedna ze základních podmínek fungování smečky a tedy i plnohodnotného vztahu mezi člověkem a jeho psem.
Prosím: vezměte dnes v noci svého psa k sobě. A pokud máte velkou zahradu a na ní třeba německou dogu, vezměte si karimatku a spěte s ní dnes venku. Uvidíte, o čem to je - a jak nádherný pocit je cítit vedle sebe teplé psí tělo, které i v tom spánku je při smyslech a připravené pro vás kdykoliv cokoliv udělat - chránit vás nebo jít s vámi na kraj světa... Arabové spí se svými koni i se svými loveckými chrty. Oni vědí, proč to dělají. Já taky. Zjistěte to i vy...
Nádherně napsané a tak pravdivé❤️❤️
"Jaká je to radost mít psa, který už člověku nestačí? Připadalo mi, že potom už má člověk se psem jen samé starosti. Nic si s ním už nemůže užít. Dnes už vím, že jsem nic nechápala. Ano, je pravda, že starý pes mívá lecjaká omezení a zdravotní problémy. Jeho kožich už není tak hustý a lesklý, oči nezáří, klouby pobolívají a kolikrát mu ujde dokonce i klapnutí ledničkových dveří, protože ani sluch není, co býval. Člověk s ním musí mít trpělivost, zvíře už má svoje vyhraněné názory na spoustu věcí, může mu lézt na nervy hlučná společnost, lidská i psí.
Jenže má něco, co štěně nikdy mít nemůže - zná vás do posledního koutku vaší duše, po celé roky s vámi sdílel takřka každičký den. Zná všechny vaše zvyky včetně těch, které byste před cizími lidmi nikdy nepřiznali. Pozná, když se něčeho bojíte a nikdy vás se strachem nenechá samotného. Raduje se s vámi, když se vznášíte na vrcholcích štěstí, utěšuje vás ve chvílích zoufalství. Hlídá vás, pečuje o vás a vždy je připraven vás vyslechnout. Ví o vás všechno, a přesto vás miluje. Věrně a bez zaváhání. Ať jste jakýkoliv, bohatý či chudý, úspěšný nebo neúspěšný, tlustý,hubený , starý nebo mladý.
Ušel s vámi kus života. Zná celou vaši rodinu - někdy se stane, že jinou rodinu ani nemáte. Zná všechny lidi, kterým jste dal svoji důvěru a přivedl je domů. Rychle zjistí, co jsou zač a dá vám to vědět - je jen na vás, zda ho pochopíte. Prošel s vámi nesčetně kilometrů, na sluníčku, v dešti, ve dne i noci.
Cvakot jeho drápů a jeho oddechování se stalo nedílnou součástí vašeho života, když je doma neslyšíte, jste neklidní. Stejně čekáte na dotyk vlhkého čenichu a spokojené odfouknutí, když se vám psisko rozkošnicky svalí k nohám. Těšíte se na zubatý úsměv a ocas radostně bušící do podlahy, když se před vámi důvěřivě překulí na záda a nechá se drbat na břiše.
To jsou věci, jaké člověk žijící bez zvířete nemůže úplně pochopit. Nebo spíš procítit. Je to neuvěřitelný dar,tohle prastaré společenství člověka a psa. Nepocítí ho ten, pro koho je zvíře investice, živá ozdoba či pouhá pracovní síla.
Půvabu štěněte se obvykle nedá odolat, ale dojemná důstojnost a láska starého psa jsou skoro k neunesení. To proto, že psí život je pro nás lidi příliš krátký a strach o starého kamaráda přijde vždy dřív, než člověk čeká. A nikdy na to není připravený.
Přesto by bylo hloupé, připravit se kvůli strachu z konce radosti a lásky, které nám život se psem přináší. Člověk musí s vděčností přijímat to krásné, čeho se mu dostane, i když zaplatí bolestí ve chvíli, kdy přítele ztratí. Přesto si nemyslím, že by se v tomto případě dalo prodělat."
autor: Dagmar Ruščáková
Od 13.3.2019 máme novou obyvatelku našeho psího domova-buldočku Barunku. Mělo by ji být asi 4-5 let,je doslova vycickaná,bradavky tahá po zemi.Jela jsem pro ni do Luhačovic,což nebylo zrovna nejkratší cestování,byla jsem na cestách celý den,celkem 8 a půl hodiny,ale je to zlatíčko,trošku splašená,první dny se nemohla dojíst a dopít,než už to je v normálu.Brzo ji odčervím a potom navštívíme vetku,aby ji prohlédla.Zatím jsem jí koupila obojek a vodítko a když jsem doma,tak s holkami chodím ven já,jinak paní venčitelka Alenka,která je také v důchodu a potřebuje si přivydělat,je moc hodná. Fotky jsou z cestování vlakem,byla hodná.
Ja a pes.
Môj pes nie je moje dieťa, ale ja som jeho matka.
Už som unavená z rečí, že sa k svojmu psovi chovám, ako ku dieťaťu.
Mám psa, ktorého milujem, ale viem, že na rozdiel od dieťaťa, nikdy nebude chcieť odísť z domu a nikdy sa o mňa nebude starať, keď vyrastie. Nikdy nebude nezávislý alebo samostatný, vždy bude potrebovať jesť, piť, ísť sa poprechádzať.
Nikdy nebude dieťaťom, nikdy mi nepovie typické frázy ,,Chcem toto", ,,Nechaj ma, nestaraj sa", ale nepovie mi ani ,,Milujem ťa", ,,Ďakujem", ,,Potrebujem ťa".
Nebude ma súdiť a nebude spochybňovať moje myšlienky a rozhodnutia.
Na rozdiel od dieťaťa nebude vyzerať ako ja, ani fyzicky, ani psychicky.
Budem sledovať ako môj pes rastie, postarám sa o neho a budem svedkom toho, ako ma opustí. Navždy.
Toto bude náš spoločný život.
Môj pes je zviera, nie je človek, nie je dieťa. Aj napriek tomu, áno, som jeho matka.
Je to irónia? Ako je to možné?
Čo si myslíš, že je matka?
Matka je tá úžasná osoba, ktorá sa obetuje pre svoje deti. Je tá, ktorá sa o ne zaujíma. Tá, ktorá zmení svoj život pre to, aby jej rodina bola v poriadku.
Matka chráni, učí a miluje bezpodmienečne.
Pre toto všetko, môj pes nie je moje dieťa, ale ja som jeho matka.
Som všetko, čo má.
Pre neho som súčasťou jeho rodiny.
Je mi ľúto tých, ktorí tomu neveria. Tých, ktorí nemajú psa. Nikdy nebudú vedieť, aké to je milovať tú malú bytosť, ktorá nehovorí, no ktorá sa v mnohom správa ako ľudská bytosť. Nikdy nepocítia tú výmenu emócií, prostredníctvom, ktorých si hovoríme všetko.
Môj pes nie je moje dieťa, ale ja som jeho matka. Vďaka mne vedie zdravý, plný, šťastný život.
Vzťah medzi matkou a dieťaťom je jedinečný, ale vzťah so zvieraťom dáva nádherné emócie a pocity.
Dúfam, že deti tých, ktorí pocítili a prežili lásku ku zvieraťu, ktorí pochopili ten význam, ktorý má pre niektorých ľudí, tak tieto deti jedného dňa budú mať sami zviera a pocítia tú výnimočnú a silnú empatiu, ktorú mám ja so svojím psom ....
Dne 13.4.2018 do naší domácnosti přibyla fenečka kříženka grifonka a jorkšírka,jmenovala se Kessy,já jsem ji přejmenovala na Bambi,je to prima fenečka,zřejmě se kdysi narodila v množírně,ale potom si ji koupil mladý pár a tři roky ji měli doma,měla se dobře,není ustrašená,je vykrmená až moc,ale myslím si,že s příchodem dítěte do rodiny už na ni nebyl čas,tak je ted u mne a doufám,že jí bude s mýma dosavadníma holkama dobře.Už ví,jaké to je spát v posteli,rozumí na povel jdeme čurat,je prostě fajn a je chytrá a poslušná.Díky za ni.
Bambi
Zvířata slyší Tvé srdce, když pláče .......
lidé ho neslyší, ani když křičí .....
"Jaká je to radost mít psa, který už člověku nestačí? Připadalo mi, že potom už má člověk se psem jen samé starosti. Nic si s ním už nemůže užít. Dnes už vím, že jsem nic nechápala.
Ano, je pravda, že starý pes mívá lecjaká omezení a zdravotní problémy. Jeho kožich už není tak hustý a lesklý, oči nezáří, klouby pobolívají a kolikrát mu ujde dokonce i klapnutí ledničkových dveří, protože ani sluch není, co býval. Člověk s ním musí mít trpělivost, zvíře už má svoje vyhraněné názory na spoustu věcí, může mu lézt na nervy hlučná společnost, lidská i psí.
Jenže má něco, co štěně nikdy mít nemůže - zná vás do posledního koutku vaší duše, po celé roky s vámi sdílel takřka každičký den.
Zná všechny vaše zvyky včetně těch, které byste před cizími lidmi nikdy nepřiznali.
Pozná, když se něčeho bojíte a nikdy vás se strachem nenechá samotného.
Raduje se s vámi, když se vznášíte na vrcholcích štěstí, utěšuje vás ve chvílích zoufalství.
Hlídá vás, pečuje o vás a vždy je připraven vás vyslechnout.
Ví o vás všechno, a přesto vás miluje.
Věrně a bez zaváhání.
Ať jste jakýkoliv, bohatý či chudý, úspěšný nebo neúspěšný, tlustý,hubený , starý nebo mladý.
Ušel s vámi kus života.
Zná celou vaši rodinu - někdy se stane, že jinou rodinu ani nemáte.
Zná všechny lidi, kterým jste dal svoji důvěru a přivedl je domů.
Rychle zjistí, co jsou zač a dá vám to vědět - je jen na vás, zda ho pochopíte.
Prošel s vámi nesčetně kilometrů, na sluníčku, v dešti, ve dne i noci.
Cvakot jeho drápů a jeho oddechování se stalo nedílnou součástí vašeho života,
když je doma neslyšíte, jste neklidní.
Stejně čekáte na dotyk vlhkého čenichu a spokojené odfouknutí,
když se vám psisko rozkošnicky svalí k nohám.
Těšíte se na zubatý úsměv a ocas radostně bušící do podlahy,
když se před vámi důvěřivě překulí na záda a nechá se drbat na břiše.
To jsou věci, jaké člověk žijící bez zvířete nemůže úplně pochopit.
Nebo spíš procítit. Je to neuvěřitelný dar,tohle prastaré společenství člověka a psa.
Nepocítí ho ten, pro koho je zvíře investice, živá ozdoba či pouhá pracovní síla.
Půvabu štěněte se obvykle nedá odolat,
ale dojemná důstojnost a láska starého psa jsou skoro k neunesení.
To proto, že psí život je pro nás lidi příliš krátký a strach o starého kamaráda přijde vždy dřív, než člověk čeká.
A nikdy na to není připravený.
Přesto by bylo hloupé, připravit se kvůli strachu z konce radosti a lásky,
které nám život se psem přináší.
Člověk musí s vděčností přijímat to krásné, čeho se mu dostane,
i když zaplatí bolestí ve chvíli,
kdy přítele ztratí.
Přesto si nemyslím, že by se v tomto případě dalo prodělat."
autor: Dagmar Ruščáková
Je tvým přítelem, partnerem, ochráncem - je to tvůj pes.
Ty jsi jeho životem, láskou a vůdcem.
Bude ti upřímně věrný až do okamžiku, kdy jeho srdce zatluče naposled.
Dlužíš mu jedinou věc.
Buď hoden takové oddanosti.
Buď někým, kdo za to opravdu stojí.
Psi nás mohou inspirovat být lepšími lidmi.
Je na nás, jestli jsme schopni jejich dary vidět a přijmout.
Lidé mohou mluvit celé dny a napsat tisíce knih.
Přesto nezmění vaše srdce tak jako tento tichý společník.
Vzpomínka na Katušku
Dnes,21.03.2018 v 8 hodin ráno,odešla má milovaná buldočka Katynka za Duhový most.Bylo jí 12 let a bez tří dnů tři měsíce.Spi sladce,berunko.
Je už večer a tma,
dívám se na místo,
kde jsi každý den ležela,
vedle mne,
milovaná a milující
tolik let....
Má kamarádka nejvěrnější
Hladím Tě,
a ty už to nevnímáš.
Zapálím svíčku,
byla jsi na to zvyklá,
dnes ale svítí už jen pro Tebe,
vidíš ji tam někde v dáli?
Je světlo,
už tě nic nebolí
a moje bolest
s kapkami slz a deště
pomalu stéká do polštáře,
kde ses ke mně tulila.
A ty, nádherná a bez utrpení,
hraješ si na honěnou
se svými druhy
tam někde v oblacích...
Jednou do těch končin
přiletím za Tebou
To jen teď
v černé tmě
hledám novou hvězdičku
a doufám,že jsi to Ty,
moje milovaná Katuško.
Sbohem,miluji Tě.
Za ten dlouhý čas,co jsem nic nepsala,mi přibyla holčička desetiletá čivavka Sárinka,kavalírka Kyrinka III.
Ačkoliv s velice smutným srdcem,ale jinak to nejde.....Žofinka a Rézinka mají nové páníčky a snadj sem vybrala dobře.Rézinka šla do rodiny mladých lidí,kteří nemají děti a malou si vzali jako svoje miminko.Jmenuje se ted Sisinka.
Panička píše,že je to s ní velká pohoda,že už si na ni vyskočí a že jezdí ráda autem,tak si myslím,že má vše,co se jí líbí.
Žofinka zase dostává tolik mazlení,že se jí asi o tom ani nesnilo,holt u mne nebylo tolik rukou,abych obsáhla tolik feneček,ted je sama a má 100% mazlení jen sama pro sebe,stýská se mi,ale věřím,že to bylo jen pro jejich větší štěstí.
Dne 14.1.2017 jsem si byla v Hradci Králové pro Pepinku-je to krysařička,kterou kdosi vyhodil,protože asi zjistili,že je nemocná,naštěstí ji našli hned,jinak by podle mne během půl hodinky zmrzla.Je to drobítek,váží tak 1,2kg,má nemocnou štítnou žlázu,je jí asi 10 let, spíše více,ale baští,potom se mi zásadně vyčurá do postele,takže moje každodenní praní se změnilo na každodenní dvakrát,nají se,projde se po pokoji,svižně vyskočí na schůdek a jde se zahrabat do tulipytlíku a spinká.
Včera v noci jsem se přišel na Tebe podívat.
Našel jsem Tě tvrdě spát,ale viděl jsem,že jsi brečela.
Olízl jsem Ti slzu a tiše,tiše kňučel. " To jsem já,neopustil jsem Tě,jsem v pořádku,nic mi nechybí,jsem tady "
Byl jsem u Tebe,tak blízko,u snídaně,pozorujíc,jak naléváš čaj.
Mnoho krát Ti ruka sklouzla pod stůl,kde sedával jsem já.
Bolí to,já vím.
Byl jsem s Tebou,u mého hrobu,pečuješ o něj s takovou láskou.
Chci abys věděla,že já tam neležím.
Šel jsem s Tebou domů,díval jsem se,jak těžce zvedáš klíč.
Jemně jsem dal své tlapky na Tebe a řekl," to jsem já "
Vypadala jsi tak unaveně,když jsi klesla do křesla.
Tak jsem se snažil,abys věděla,že jsem u Tebe.
Je krásné,být tak blízko,každý den a říkat Ti
" NIKDY JSEM NEODEŠEL "
Seděla jsi tak potichu,pak jsi se usmála,vím,že jsi to věděla.
V tom klidu večera jsem byl tak blízko u Tebe.
Den je u konce.
Já se dívám,jak zíváš.
" Dobrou noc,Bůh Ti žehnej,uvidíme se ráno "
Já budu hlídat Tvůj spánek,Tvé sny.
A až přijde čas,přijdu si pro Tebe.
Budu spěchat Tě přivítat.
Ty a já,budeme stát bok po boku.
Tak,jak káže psí zákon,tak jak káže láska.
Je tolik věcí,co Ti chci tady ukázat.
Buď trpělivá,paní má,ještě dlouhá je Tvoje cesta.
Pak přijdeš Domů a já budu s Tebou NAVĚKY.
Starý pes
Když jsem byla malá a někde potkala starého psa, myslela jsem na něho i na jeho pána s lítostí. Jaká je to radost mít psa, který už člověku nestačí? Připadalo mi, že potom už má člověk se psem jen samé starosti. Nic si s ním už nemůže užít. Dnes už vím, že jsem nic nechápala.
Ano, je pravda, že starý pes mívá lecjaká omezení a zdravotní problémy. Jeho kožich už není tak hustý a lesklý, oči nezáří, klouby pobolívají a kolikrát mu ujde dokonce i klapnutí ledničkových dveří, protože ani sluch není, co býval. Člověk s ním musí mít trpělivost, zvíře už má svoje vyhraněné názory na spoustu věcí, může mu lézt na nervy hlučná společnost, lidská i psí.
Jenže má něco, co štěně nikdy mít nemůže - zná vás do posledního koutku vaší duše, po celé roky s vámi sdílel takřka každičký den. Zná všechny vaše zvyky včetně těch, které byste před cizími lidmi nikdy nepřiznali. Pozná, když se něčeho bojíte a nikdy vás se strachem nenechá samotného. Raduje se s vámi, když se vznášíte na vrcholcích štěstí, utěšuje vás ve chvílích zoufalství. Hlídá vás, pečuje o vás a vždy je připraven vás vyslechnout. Ví o vás všechno, a přesto vás miluje. Věrně a bez zaváhání. Ať jste jakýkoliv, bohatý či chudý, úspěšný nebo neúspěšný, tlustý, hubený, starý nebo mladý.
Ušel s vámi kus života. Zná celou vaši rodinu - někdy se stane, že jinou rodinu ani nemáte. Zná všechny lidi, kterým jste dal svoji důvěru a přivedl je domů. Rychle zjistí, co jsou zač a dá vám to vědět - je jen na vás, zda ho pochopíte. Prošel s vámi nesčetně kilometrů, na sluníčku, v dešti, ve dne i noci.
Cvakot jeho drápů a jeho oddechování se stalo nedílnou součástí vašeho života, když je doma neslyšíte, jste neklidní. Stejně čekáte na dotyk vlhkého čenichu a spokojené odfouknutí, když se vám psisko rozkošnicky svalí k nohám. Těšíte se na zubatý úsměv a ocas radostně bušící do podlahy, když se před vámi důvěřivě překulí na záda a nechá se drbat na břiše.
To jsou věci, jaké člověk žijící bez zvířete nemůže úplně pochopit. Nebo spíš procítit. Je to neuvěřitelný dar, tohle prastaré společenství člověka a psa. Nepocítí ho ten, pro koho je zvíře investice, živá ozdoba či pouhá pracovní síla.
Půvabu štěněte se obvykle nedá odolat, ale dojemná důstojnost a láska starého psa jsou skoro k neunesení. To proto, že psí život je pro nás lidi příliš krátký a strach o starého kamaráda přijde vždy dřív, než člověk čeká. A nikdy na to není připravený.
Přesto by bylo hloupé, připravit se kvůli strachu z konce radosti a lásky, které nám život se psem přináší. Člověk musí s vděčností přijímat to krásné, čeho se mu dostane, i když zaplatí bolestí ve chvíli, kdy přítele ztratí. Přesto si nemyslím, že by se v tomto případě dalo prodělat.
Psi cítí ke svým majitelům stejnou důvěru, jako malé děti k rodičům
25.6.2013 08:41 | PRAHA
Lidé žijí se psy tak dlouho, že se pro ně stali nejdůležitějšími sociálními partnery, tvrdí výzkum rakouských vědců
Pes je nejlepší přítel člověka. Podle rakouských vědců to ale funguje i naopak. Psi žijí s lidmi tak dlouho, že se pro ně stali přirozenými partnery a v blízkosti svého páníčka pociťují podobnou pohodu, jako malé děti se svými rodiči.
Zvířata samozřejmě běžně potřebují přítomnost dalších jedinců vlastního druhu. Jenže pes a člověk spolu žije už 15 000 let. Za tak dlouho dobu se psi na soužití natolik adaptovali, že v mnoha případech se člověk stal hlavním sociálním partnerem.
Podle výzkumníků z veterinární univerzity ve Vídni (Vetmeduni Vienna) vztahy mezi psy a jejich majiteli vykazují velmi podobnou kvalitu, jako hluboké spojení mezi malými dětmi a jejich rodiči. Vědci výsledek svého výzkumu zveřejnili na konci června v časopise PLOS ONE.
Jedním z aspektů pouta mezi lidmi a psy je takzvaný efekt základní důvěry. Stejný efekt vykazuje vztah mezi dětmi a rodiči. Malé děti chápou své rodiče nebo vychovatele jako základní bezpečnosti prvek, který jim umožňuje bez obav zkoumat své okolí.
Efekt důvěry nebyl doteď u psů nijak zkoumán. Až Lisa Hornová z Vetmeduni se rozhodla chování psů a jejich majitelů blíže probádat. Zkoumala reakce psů za tří různých podmínek: když u toho nebyl majitel, když majitel do situace nijak nezasahoval a nakonec, když majitel psa aktivně motivoval.
Psi mohli získat odměnu v podobně jídla, pokud správně manipulovali s psími hračkami. Jídlo bylo ukryté buď přímo v nich nebo pod nimi. Překvapivě se ukázalo, že psy odměna zajímala mnohem méně, když jejich majitelé nebyli přítomni. Naopak rozdíl mezi tím, zda byl majitel jen přítomen, nebo aktivně psa podporoval, aby odměnu našel, byl pramalý.
Následně vídenští veterináři zkusili nahradit majitele zvířete cizí osobou. Psi vykazovali jen malou ochotu spolupracovat s cizím člověkem. Jejich ochota hledat odměnu byla téměř stejně nízká, jako kdyby tam žádný člověk nebyl.
Pode vědců je chování psů velmi ovlivněno důvěrou ve svého majitele, podobně jako děti důvěřují svým vychovatelům. „Co nás skutečně překvapilo je fakt, že dospělí psi se chovají tak podobně, jako malé děti. Proto chceme dále zkoumat, jak se toto chování u psů vyvinulo a přímo jej srovnat s chováním dětí,“ říká Hornová.
Moje holky dnes 26.5.2016
Dávám sem fotečku Megginky,kterou jsem také vytáhla z množírny,trochu ji dala dohromady,ale jelikož se všechny zbývající holky bály,protože byla oproti nim kolos,musela jsem se s ní rozlouči ta našla jsem toho nejlepšího člověka,kde jsem věděla,že se bude mít jako v ráji-Pepu ze Zeleného Vendolí,kde se má opravdu jako v ráji a já jsem moc ráda,Pepa je zlatý člověk.
Psi nikdy neumírají. Oni prostě spí v Tvém srdci.
Ztráta psa zabolí každého milovníka zvířat. Psi jsou naši nejvěrnější přátelé, neboť nás dokáží nezištně milovat. Doufáme, že Vám nebo Vaším blízkým budou tato moudrá slova nápomocná.
Tato slova byla napsána Ernestem Montague a zveřejněna na webových stránkách DogHeirs. Ernest je napsal po ztrátě milovaného černo-bílého pitbula Bolo, který do konce svého života miloval procházky. I když se musel každých 5 metrů zastavit, vždy jste mohli v jeho očích spatřit vůli jít dál.
„Někteří z Vás, a to zejména ti, kteří nedávno ztratili psa ve prospěch "smrti“, to možná nepochopí. Nechce se mi to vysvětlovat, ale protože také nebudu žít věčně, udělám to.
Psi nikdy neumírají. Nevědí, co to znamená. Cítí se unavení a velmi staří, začíná je trápit bolest kostí, ale neumírají. Kdyby umírali, nechtěli by jít pokaždé na procházku, a přesto chtějí, a to i dlouho poté, co jim jejich staré kosti říkají: „Ne, to není dobrý nápad. Na žádnou procházku nepůjdeme. A oni pokaždé chtějí na tu procházku jít.
I v případě, že by je jejich staré šlachy neudržely na nohou, stejně půjdou dál. Ba naopak, procházka s Vámi je všechno, co si můžou přát. Symfonie pachů, která je obklopuje, to je jejich svět. Kočičí hovínko, pach jiného psa, hnijící mrtvola jiného ptáka, no a Ty. To jsou chvíle, které dělají svět dokonalým a v takovém světě neexistuje žádné místo na smrt.
Problém spočívá v tom, že psi jsou velmi ospalí, a v tom spočívá jádro věci. Když si myslíte, že Tvůj pes zemřel, on pouze usnul ve tvém srdci.
Oni stále vrtí ocasem, a proto tvoje srdce tak bolí a stále pláče. Kdo by nebrečel, kdyby měl ve svém srdci skotačícího psa. Oni skotačí, když se tam probouzí. A říkají: "Děkuji! Děkuji za teplé místo na spaní, navíc tak blízko tvého srdce, to je nejlepší místo!" Ze začátku jsou celou dobu vzhůru, a proto tak často brečíš.
Ale potom spí stále více a více. Pamatuj si, že psí čas je zcela odlišný od lidského času. Hodina stráveného času se psem na procházce je pro něj celý den dobrodružství. A pak, když přijdeš domů, pro psa je to týden nebo několik dnů, než zase půjdete na procházku. Není divu, proč mají rádi procházky.
Každopádně, jak jsem řekl, usínají v tvém srdci, a když se probouzí, vrtí ocasem. Po několika letech spí déle a déle, takže i ty můžeš. Byli HODNÝMI PSY celý život, a oba to víme. A je to pro ně velmi únavný úkol, zvláště když jsou už staří a mají bolavé kosti. Když se chtějí proběhnout ven, často se neudrží na nohou. Ale navzdory tomu, že venku prší a nechce se jim ven, vyběhnou se vyvenčit, protože to dělají dobří psi.
Takže to pochop, že proto potřebují déle spát v tvém srdci. Ale nenech se zmýlit, nejsou mrtví. Nic takového. Spí v tvém srdci a probudí se, když to nebudeš čekat. Oni takoví jsou.
Je mi líto lidí, kteří nemají spícího psa ve svém srdci. Tolik ztrácí.
Moje holčičky mne pomalu opouštějí,naše sehraná parta se ztenčuje.
Dne 4.4.2016 v 16 hodin navždy usnula moje milovaná Kyrinka,kavalírka z množírny.
Pobyla s námi dva roky,užila si ještě psí radosti,dobré jídlo,namky,hodně lásky,procházky,spaní paničce na hlavě,byla to oblizovací fenečka,vždycky mne večer v posteli umývala a ráno také.Tak už není.Tak rychle se u ní projevila rakovina a mělo to tak rychlý spád,že po diagnoze,že má rakovinu a je to neoperabilní,tady byla ještě necelé tři měsíce, běhen tří týdnů se jí vytvořil nádotr v pochvě jako tenisový míček a během posledních tří dnů před uspáním jí začínal vylézat z pochvy ven.Už to bylo pro ni jen trápení,začala hubnout,dívala se na mne smutnýma očima,bud spinkala nebo se vylizovala,byla neklidná,jediné,co jí ještě bavilo,byly procházky,maximálně hodinu denně,déle už nezvládala.Myslím,že uspání,při kterém jsem málem zkolabovala já,pro ni bylo vysvobozením.Držela jsem ji v náručí a ona během pátr vteřin odešla.
Pozdravuj tam Kyrinečko Evičku,která odešla ve spánku před třemi týdny,tak tam máš kamarádku.Spinkej sladce,budu na tebe myslet až do konce života,moc jsem tě milovala.
Přichází vlna, zadrž dech.
Zadrž dech do těch chvílí, kdy bude všechno nevinné
Ale já už nebudu zavírat oči v nevědomosti.
Znám ty vlastnosti,co jsou v tobě. Utápím se ve světě smutku.
Ty jsi ten veselý důvod, tak prosím neodplouvej pryč.
Neztrácej naději, protože jsi to světlo, které prorazí skrz mraky.
Nikdo mne nemusí s pláčem doprovázet,
byla jsem tady moc ráda,i když jen pár let,
panička mne na dlouhou cestu objímala,
šeptala mi,jak mne miluje,
co více bych si mohla ještě přát?
Vím,že na mne budete myslet a v srdci mne nosit dále,
tak jsem vlastně neumřela a jsem tady s vámi stále.
Dne 7.3.2016 nás v noci ve 22.15 opustila naše malá krysařička Evinka.Zemřela ve spánku,stočená u mne do klubíčka v posteli,tak zemřela u své paničky,přitištěná na její tělo,odkud musela cítit jistotu a lásku.Pobyla tady s námi rok a půl a do poslední chvíle měla mnoho energie vyštěkávat cizí lidi,vítala mne štěkotem,ted už tady bude ticho.Odešla za Duhový most za svými kamarády,pozdravuj je tam všechny,nikdy nevymizíš z mého srdíčka,byla jsi maličký utrápený drobeček,ale alespon poslední měsíce jsi byla milovaná,užila sis měkkého pelíšku,dobrého masíčka,dobrůtky,které jsem ti musela drobit,protože jsi měla už jen pár zoubklů,milovala jsem tě,drobečku
Nezemřela, spí.
Pokud se jí zdá sen, je krásný.
Zdá se jí o těch, které milovala
a kteří milovali ji.
Tak Barunku jsem vykrmila,nechala očkovat,a protože je mladá,hledala jsem ji nového páníčka a včera odfrčela do Německa k mopsince,do rodiny mladých manželů s dítětem.Už mi poslali fotky z domova,doufám,že se tam bude mít krásně a má tam psí kamarádku.Měj se dobře,holčičko.
Nové obyvatelky našeho bytu,buldočka Barunka 5. a čivavka Žofinka,té je 9 let,Barunce teprve 3,ale vypadá také tak na 9 let,je kost a kůže,ani neuměla jíst konzervu,nevěděla,že existuje také měkký pelíšek,bála se ho,ted už se to zlepuje,jíst se naučila velice rychle na měkčí podložku už také naleze.Zoubky má v děsném stavu,má předkus a množitelka ji vyhodila,protože zřejmě nerodila podle představ,asi málo štěnat a císařema,má za sebou minimálně 3.Ted to bude chtít hodně času na to,aby se nebála zvýšeného hlasu,nezvyklého pohybu atd.Ale to zvládneme,už jsem to měla doma mnohokrát.
Povinné čtení pro všechny,kteří si chtějí pořídit štěně !!!!!
Než si pořídíš štěně
* Vylij studenou vodu na koberec a proběhni se tudy bosky a potmě.
* Hned po probuzení se postav do deště (zůstaň tam tak dlouho, dokud bude tma) a usilovně opakuj "Hodný pejsek, čůrej pospěš si, dělej."
* Vyválej své nejlepší oblečení v psích chlupech. Pro světlé oblečení použij tmavé chlupy, pro tmavé oblečení zase světlé. Kromě toho nech pár chlupů (na barvě nezáleží) zaplavat zahřívací kolo v ranní kávě.
* Hraj si s mokrým oslizlým tenisákem, nech si ho párkrát sklouznout po obličeji.
* Sprintuj v ponožkách sněhem přes dvůr, abys rychle zavřel branku do zahrady.
* Vysyp kolem sebe koš čistého, vyžehleného prádla a roztahej to po celém domě.
* Vyskoč z křesla těsně před koncem svého oblíbeného televizního pořadu a upaluj ke dveřím s křikem: "Ne, ne, udělej to až venku." Zmeškej konec tohoto pořadu.
* Nechej své špinavé spodní prádlo ležet v obýváku, protože tam je pes stejně donese. Zejména pokud budeš mít zrovna návštěvu.
* Vezmi šroubovák a vrtej dírky do nohou jídelního stolu - štěně zde bude zanedlouho pokračovat.
* Na procházce nesmíš jít po chodníku, ale křížem krážem přes bláto a louže. Dbej na to, abys měl kalhoty a boty pořádně špinavé.
* Vezmi teplou a měkoučkou deku ze sušičky na prádlo a zabal se do ní. Přesně tento pocit budeš mít, až ti tvoje štěně usne na klíně.
:)) Ano ten pocit je nejkrásnější a nepřejde ani když vyroste...
Psíčkari, pozor! Takto ostanú vaši miláčikovia pokojní aj počas Silvestra
Zdroj: Shutterstock
pred 14 dňami | Počas vianočných sviatkov a silvestrovských osláv, mnoho ľudí vyráža do ulíc a hádže petardy alebo sa váš sused rozhodne pustiť polhodinový ohňostroj. Tieto chvíle sú pre väčšinu štvornohých miláčikov stresujúce. Tento trik by im však mohol pomôcť.
Hluk z petárd či ohňostrojov väčšinu psíkov desí, preto zúfalo hľadajú miesto v dome, kde sa môžu schovať. Tam môžu stráviť nervózni a nepokojní aj celé hodiny. Aby sa toto utrpenie tento rok neopakovalo, môžete vyskúšať tento jednoduchý a efektívny trik. Ide o metódu, ktorú vymyslela špecialistka Linda Tellinfton-Jones.
Ide to aj bez liekov
Jej jednoduchosť spočíva v tom, že je založená na ovinutí časti tela psa elastickou šatkou. Ako môžete vidieť na obrázku, najskôr sa šatka umiestni okolo krku, a potom okolo chrbta. Týmto spôsobom, podľa špecialistky, sa stimuluje krvný obeh vášho miláčika. A odstraňuje tak napätie, ktoré psi cítia po počutí zvuku petárd a ohňostrojov.
Zdroj: Pinterest
Ak psíka nemáte, neváhajte tento návod poskytnúť vašim priateľom a známym, ktorí ho majú a riešia každoročne stres svojich miláčikov sedatívami.
FUNGUJE TO!!!!!!
Všichni pejsci,které jsem umístila před vánoci za listopad a prosinec,se mají skvěle.V roce 2016 už to moc nepůjde,mám díky tomu,že mám 7 feneček,více brigád a nebudu mít čas už někam jezdit a přivážet,ted se budu už věnovat jen těm svým a zachranování nechám těm,kteří se za záchranáře tak rádi prohlašují,ale mnohdy to bývá jen řečnění a skutek utek,ale to už nebudu řešit.Dávám sem fotečky Thora,který strádal v kotci a lidi se jen dohadovali,kdo by pro něj jel.Nejel nikdo,jen já a já jsem se zase pro změnu nedohadovala a bez keců jsem jela a ted mám opravdu velkou radost,že jsem to udělala,lepší domov nemohl mít.
Tento obrázek je opravdu o vánoční pohodě a je od člověka,který se rovněž stará o opuštěné a týrané psy,povedlo se mu nafotit ty své takto v klidu a pohodě,to u mne skutečně nehrozí,holky,byt staré,jsou neustále v pohybu,ale také je u nás pohoda,stále škemrají o vánoční cukroví,nosím ho nad hlavou,aby ho neviděly,ale ony jsou chytré a vědí, že se nese něco,co by mohly jíst.
Můj krásný vánoční dárek byl to,že týraná a bitá fenečka Taminka,kříženka čivavy a krysaříka,cca 6 let,přišla poprvé v noci potichounku ke mně do postele a lehla si vedle mne na můj polštář,je to dojemné,zrovna na Štědrý den,to si budu pamatovat dlouho.
Moje největší srdcovka Katynka na Štědrý den oslavila své desáté narozeniny.Katynko,mnoho zdraví a bud tady s námi ještě hodně dlouho.
Bylo nebylo jednou v nebi, Ježíšek si už potřeboval trochu odpočinout od věčných starostí a přání lidí, tak požádal svého nejbližšího Anděla, jestli by si nemohl vzít na pár dní dovolenou a jestli by to nezbedné lidstvo nemohl pohlídat za něj.
"Jistě, Ježíšku, a kdy si tu dovolenou chceš vzít?" zeptal se Anděl.
"Představoval bych si to na 23.12.-25.12, to jsou lidi nejhodnější a nemám tolik práce jako zbytek roku," odpověděl Ježíšek.
"Ahááá, to datum, zdá se mi vcelku dobré, nevidím důvod, proč by to nešlo," řekl Anděl moudrým hlasem.
Jen to dořekl, Ježíšek práskl do svých zlatých botek a byl v jiné galaxii na mléčné dráze, kde si užíval s dalšími ochránci jiných světů, kteří měli v tu dobu také volno. Takže se tam setkal se Zeleným Červíkem, Křiklavou Jasností a Divokým Plazmatem a slavili, co božská hrdla ráčí.
Ježíšek si nikdy předtím volno nevzal, takže Anděl moc nevěděl, do čeho vlezl. Když se na něj ze všech koutů světa řítila všechna přání, stesky a strasti, rozhodl se, že si na pomoc zavolá své další kamarády anděly. Svolal je proto do nebeské místnosti.
"Přátelé, Ježíšek si potřebuje trochu oddechnout, tak je na nás, abychom se na ty dva dny postarali o lepší svět. Lidé mi posílají spoustu přání, hlavně aby měli důvod se smát, měli život sladší a byli zdravější, co navrhujete?"
Spousta těch andělů se začala mezi sebou radit, každý, kdo měl nějaký nápad, se rozsvítil o něco víc než ostatní a najednou se celá nebeská místnost rozzářila spoustou světýlek a všichni se usmívali. Andělovi se to tak líbilo, že si zapsal : 1. nadělit lidem spoustu světýlek.
Když rokování trvalo nějaký čas, někteří andělé měli chuť na něco dobrého. Anděl tak nechal od Marie donést několik táců napečeného sladkého cukroví. Andělé si pochutnávali na sladkém, olizovali si prsty a začali chrlit další zlepšující nápady. Andělovi se to tak líbilo, že si zapsal: 2. nadělit lidem něco sladkého.
Když tak rokovali dál, všem andělům trochu vyschlo v hrdle. Nejvyšší Anděl tak přikázal donést na stůl všem božskou manu ke schlazení hrdla, víno z božských vinic, červené, bílé i růžové. Sklenice o sebe ťukaly v radostném zvuku a andělé tak byli veselejší a přicházeli se spoustou dalších nápadů. Andělovi se to tak líbilo, že si zapsal : 3. nadělit lidem správné počasí na dozrání vinic.
V zadní řadě viděl Anděl svého přítele anděla Ezechiela, jak si popíjí svou sklenici moku a nic neříká.
"A co ty Ezechieli? Ty nemáš žádný nápad?" zeptal se Anděl.
"Co sis z těch všech nápadů zapsal, Anděli?" zeptal se Ezechiel.
"Aby měli lidé důvod k úsměvu, zařídím jim spoustu vánočních světýlek, aby měli sladší život, vnuknu jim, aby si pekli cukroví a aby byli zdravější a veselejší, tak zařídím, aby setam dole rozšířilo, že se má pít střídmě víno..." odpověděl Anděl.
"To se mi líbí, ale to všechno může splnit i jedna jediná věc," řekl Ezechiel. "A jaká?" zeptal se zvědavě Anděl. Ostatní andělé zmlkli a zadívali se do zadní lavice.
Ezechiel se lehce zachvěl a najednou se jeho světlo začalo zvětšovat, sílit, až si všichni museli zakrýt oči. A když je znovu otevřeli, stálo před nimi zvíře - čtyři nohy, chlupy, ocas, byl to pes.
"Haf, haf haf haf, haf haf..." řekl Ezechiel. Anděl začal překládat psí řeč svého přítele Ezechiela: "Když se na svého člověka podívám svými světýlky v očích, bude mít důvod k úsměvu, když mu olíznu tvář, dostane nejsladší dárek z lásky, a když mi bude hladit kožich, odeženu od něj všechny starosti a společnými vycházkami ho udržím zdravějším..."
Všichni andělé se v celé nebeské místnosti roztleskali a všichni se postupně začali přeměňovat v různé pejsky. Někteří byli menší, někteří větší...chlupatí, nahatí, černí, strakatí, s fouskama, kudrlinkama, s dlouhými jazyky, roztomilí, chytří, svéhlaví...
Nejvyšší Anděl se usmál. "Nechť jste všichni milovaní tak, jak budete milovat své lidi...a pokud ne, i tak ně nesmíte zanevřít, protože máme svůj jediný úkol, dělat jim úsměv na tváři, a aby jejich život byl sladší a zdravější...a pokud se k nám nebudou chovat hezky, Ježíšek si to s nimi pak později vyřídí...vy, prostě a jednoduše milujte," řekl Anděl a všechny pejsky vypustil z nebeské brány. Ti se rozlétli do celého světa, hledat ty své lidi, kteří je potřebují.
A sám Anděl, který osiřel v místnosti, se rozhodl pomoci svým přátelům. Intenzivně se rozsvítil, a v té záři se mu objevily čtyři dlouhé nohy, protáhlo se mu štíhlé tělo, prodloužil se mu nos zakončený mokrou bambulí, ocas takřka až na zem, určený k radostnému vrtění, uši složené do úhledné růžičky, které se vztyčí, když uslyší zašustění sáčku v kuchyni....Anděl stal se CHRTEM.
Když se po dvoudenní dovolené vrátil Ježíšek zpět, zjistil, že jeho Anděl s ostatními kamarády anděly, udělali obrovský kus práce a jemu tak výrazně ulevili, protože lidé najednou neposílali tolik smutků a starostí.
Když shlédl na zem, viděl všechny své anděly, jak běhají a štěkají po Zemi...a dělají své lidi šťastnějšími. Jen něco se mu stále nepozdávalo. A pak si všiml, že všem těm psům stále ze zad vlají andělská křídla, díky kterým přistály na zemi.
"Ach jo, člověk nemůže odjet ani na dva dny, aby něco nepokazili," usmál se Ježíšek a všem andělům-psům jedním mávnutím křídla skryl. Lidé nemusejí vědět všechno, pomyslel si.
"Až splníte svůj úkol na zemi, všechny vás zase čekám tady, v nebi...a děkuji přátelé," řekl Ježíšek.
Tak, teď už víte, kdo vás tady hlídá...a jestli při nějaké zvláštní chvíli nebo v polospánku u svého psa křídla zahlédnete, vězte, že se vám to nezdálo. A když nějakého psa zachráníte, tak teď už víte, komu jste vlastně pomohli. I když, ono je to relativní, protože ve skutečnosti, on zachrání Vás…on tak plní své andělské poslání…
Japančinek,kterého jsem zachránila před útulkem,včera odjel domů,doufám,že se bude mít dobře,byl to moc milý klouček,ale na nás moc mladý,nebyl by tady štastný,ted je u starší paní,která o svého pejska přišla,tak ted má ponovu Chárlíka,už se spřátelil s pejskem jejich dcery,která tady pro něj byla s přítelem,psali mi,že dnes byli na procházce a kluci si spolu hráli a potom chrupali také spolu,to by bylo super,na vánoce už by byl definitivně pánem maminky i domu,je to čipera.
Dnes 13.12.2015 jsem jela do Brna pro čivavku merle do množírny.Má jí být 6 let,nemá očkovák,není očkovaná asi,nevím,tak jsem ji hned doma odčervila,ted počkám tak pět dnů a půjdeme na očkování,když bude v pořádku.Je velmi bázlivá,bojí se ostatních feneček,i když ji přijaly jako by tady byla odjakživa,takže tady půjde jen o čas a moře lásky,uvidíme,jak rychle si bude zvykat na lásku,které moc neměla.Vykoupila jsem ji za 500 kč,cesta také 420 kč a hned to roste,očkování bude za 700 kč a doufám,že ted už nic jiného nebudu platit,je to před vánoci náročné. Je to poslední fenečka,která tady u mne zůstane,je to prostě STOP STAV.Jmenuje se Merinka,u mne to je Taminka.
10 znaků toho, že jste pro vašeho psa tím nejbáječnějším člověkem na světě!
Pokud byste rádi lépe rozuměli svému pejskovi, nepotřebujete schopnosti jako Doktor Dolittle, stačí jen znát pár typických znaků…
1. Kouká vám do očí.
V jednom rozhovoru se Dr. Brian Hare, uznávaný psí odborník, zmínil o tom, že když se vám pes podívá do očí, tak vám vyjadřuje svoji náklonost. Prý vás svýma očima přímo „objímá“.
2. Zívá, když si zívnete.
Zívání je nakažlivé a nejen pro lidi. Ovšem je za tím i něco víc. Podle jedné studie psi mnohem častěji zívají, pokud si předtím zívl člověk, který je s nimi emočně spojen – jako třeba jejich páníček.
3. Tulí se k vám.
Někdy se k člověku pes přitulí, protože má strach nebo na něco chce upozornit. Tulení je však i znak náklonosti. I v případě, kdy je pes nervózní, se tulí k někomu, ke komu má důvěru a kdo ho ochrání.
4. Po jídle se přijde pomazlit.
Gregory Berns ve svých knihách o psech popisuje, že pokud se k vám přijde váš mazlíček po jídle pomazlit, je to pro ně velký symbol lásky. Psi jsou totiž často motivování jídlem, ale podle Bernse právě nadcházející akce hned po jedení ukazuje, co považují za důležité.
5. Vytahuje obočí.
Náladu psa často poznáte podle jeho ocasu. Nicméně nesmíme zapomínat ani na jeho mimiku. Podle jedné japonské studie psi zvedají obočí (zvlášť to levé), pokud uvidí svého páníčka oproti cizímu člověku.
6. Je v klidu, když odcházíte.
Někteří lidé si myslí, že pokud jejich pejsek panicky pobíhá, kdykoliv když od něj odchází, tak že jim tím vyjadřuje lásku. To ale nemusí být pravda, většinou je to jen znak separační úzkosti. Naopak, když je váš mazlíček v klidu, znamená to, že vám důvěřuje a věří, že se vrátíte.
7. Vyvádí, když se vrátíte.
Ovšem, když se ale pak vrátíte a uvítá vás rozdováděný pejsek s vrtícím ocáskem, je to opravdu znak lásky a oddanosti.
8. Spí s vámi v pokoji.
Spaní se psem v jedné posteli je předmětem mnoha diskusí. Jedno je však jisté: Pokud s vámi váš pejsek chce spát v posteli nebo v jednom pokoji, znamená to, že je k vám loajální a že patříte do jeho smečky.
9. Přinese vám svoji oblíbenou hračku.
Když vám pes přinese svoji hračku, neznamená to jen to, že si s vámi chce hrát. Ačkoliv už i tento akt je známkou náklonosti, to, že vám přinese hračku, vám také říká, že jste vůdce jeho smečky, a darováním své hračky tak vyjadřuje pokoru.
10. Opětuje vaši lásku.
Podle Gregoryho Bernse dokáží psi instinktivně vycítit, zdali je máte rádi nebo ne. A pak vzájemnou lásku stejnou mírou opětují!
Holčička se dívala do očí umírající fence, kterou někdo týral ... Pak se ale stal zázrak!
Následující příběh fenečky, která se dostala až do tragicky vypadajícího stádia, vám vžene slzy do očí!
O minulosti fenečky Angel (Anděl) se toho moc neví. Jedno je ale jisté - někdo ji nechal tak dramatickým a nelidským způsobem hladovět, až skoro zemřela ... pomalu ji začaly odcházet orgány a vypadalo to, že už přišla její chvilička odchodu do psího nebe. Jenže díky vytrvalosti lidí v útulku se stal zázrak ... a na ten se podívejte už sami v následujícím videu, které obsahuje titulky:
Naděje umírá poslední
Musím sem zkopírovat příspěvek paní,co žije na vesnici a má fůru zvířat.Zvedlo mi to náladu,protože když si odmyslím všechna ta hospodářská zvířata,která já bohužel ve městě mít nemohu a nechám tam jenom svých 7 psů z množíren,tak to všechno na mne sedí jako prdel na nočníku.
Život na vesnici s tolika zvířaty mě naučil mnohé:
1) Nejíme nejdřív my. První žerou koně, kozy, ovce, slepice, perličky, husy, psi a rybičky. Když už se dostane řada na nás, zjistíme, že je lednička prázdná. Vážně si myslím, že to dojde tak daleko, že budu jíst z jedné misky s krysařicí.
2) Když chceš mlíko, musíš si ho nadojit. Když chceš máslo, musíš si ho utlouct. Když chceš sýr, vzdáš to, protože na to nemáš nervy.
3) V období podzimních nachlazení nekoupíte vitamíny sobě, ale zvířatům. A to ne až když u nich nachlazení vypukne, ale preventivně. Sobě koupíme šumák s vitamínem C v Lidlu, a to až v situaci, kdy máme kapesníkem rozedřený nos na kost.
4) Novou podzimní/zimní bundu nekoupíte sobě, ale svým psům. Když už našetřím na velmi pochybnou bundu od číňanů, zjistím, že koním chybí teplá deka. Takže potom celou zimu vrstvím tílko - tričko – mikina – svetr – rolák – jarní bunda.
5) Očkovací průkazy zvířat jsou uchovávány v obálce umístěné v krabici. Naše očkovací průkazy jsou už 7 let nezvěstné.
6) Koním v létě kupujeme mastičky na čumák s vysokým UV faktorem, abychom minimalizovali riziko rakoviny kůže. My se mažeme slunečnicovým olejem.
7) Pojmenujete-li jakékoli užitkové hospodářské zvíře, nikdy ho nezabijete. Umře u vás stářím. Tímto bych ráda popřála k devátým narozeninám naší slepici Putině. Zítra to oslavíme!
8) Daniela peče psům k narozeninám dorty. Na moje narozeniny zapomíná. Když už si vzpomene a dá mi nějaký peníze, řekne, že by bylo vhodný koupit koním vitamíny.
9) Spadnete-li z koně věta “Ježiši Kriste jsi celá?” není směrována na vás, ale na koně, který vám právě málem ukopl hlavu, proběhl se vám přes hrudník, vyrazil vám dech a jako bonus roztrhal uzdečku, na kterou jste na brigádě vydělávala tři týdny. A ano, i na tohle si zvyknete.
10) Šampón, který kupujete svým koním na mytí ocasu stojí 450 korun. Obsahuje totiž keratin a podle toho, jak strašně je drahý, je v něm přimísena minimálně krev jednorožce. To, že si kůň ocas posere šíleným způsobem do 15 minut od umytí asi nemusím zmiňovat. My používáme šampon kopřivový. Vzhledem k tomu, že stojí 18 korun, bych byla schopna diskutovat i o tom, jestli v něm nějaký kopřivy jsou.
11) Psi spí celý den v posteli. My si jdeme lehnout až večer po tom, co obstaráme veškerou havěť. Psi se ale probouzí, protože spali celý den a chtějí si hrát. Ne, neumravníte je tak, aby si uvědomili, že se bude spát. Vstanete a aspoň do 23 jim v obýváku házíte hračku.
12) Psi žerou bizoní granule. My jíme kuřecí napíchaný antibiotikama.
13) Koňský fyzioterapeut a chiropraktik jsou u nás zhruba každý měsíc. Když mě bolí záda nebo svaly, Daniela mě namaže francovkou.
Dvě fenečky buldočka z množíren a jeden nechtěný pejsek kříženeček jorkšírka a čivavy mají už nové domovy,věřím,že jsem vybrala ty nejlepší majitele.
Benjamínek má paničku v invalidním důchodu,která přišla o svou stařičkou fenečku pudlíka,je tam svým vlastním pánem,paničku má stále doma a psala mi,že hned první den k ní přišel na chvíli do postele,takže super,moc štěstí Benžíku!!!
Barunka šla nedaleko ode mne,zůstala v Praze,ale je na okraji Prahy,kde mají domek a zahradu a má tam kámošku mopsinku,paní psala,že jsou obě holky v pohodě,takže mám radost.
Nejvíce nervozní jsem byla z umístění Meginky,bylo to poprvé,kdy si páníček nepřijel,a to proto,že ho dobře znám a je to zvířecí anděl,ale Meginku převážel známý firemním autem,majitel si ji vyzvedl na určeném místě a už mi poslal fotečky,má tři stejné hoky,vůbec bych nepoznala,která je Meginka / srandička/,ale jsou si opravdu hodně podobné.
Pelíšek jsem jí dala já i s dekou,vodítko i kšírky,pan Pepa napsal,že si pořád vybírala a že se jí líbí křesílko i pelíšek,tak asi bude spát,kde se jí zrovna zachce.
5 signálů, že váš pes trpí depresí
Věděli jste, že deprese se netýká jen lidí, ale mohou jí trpět také domácí mazlíčci? Jak poznáte, že je se psem něco špatně?
Změny chuti k jídlu
Když jsou psi smutní, ztrácejí zájem o jídlo a často hubnou. Ale může to fungovat i obráceně. Někteří psi naopak touží po jídlu jako po určitém druhu útěchy. Jestliže psovi vyhovíte, a budete mu dávat víc pamlsků a větší porce krmiva, povede to logicky k tloustnutí. Příčinu problému to však nevyřeší.
Spí víc než obvykle
Že psi hodně spí, to není nic neobvyklého. Ale normálně spí hlavně v době, kdy jste v práci a oni jsou sami doma. Pokud ovšem spánek pokračuje i v době, kdy přijdete domů a pes sotva reaguje na vaši přítomnost, je něco špatně.
Ztráta zájmu
Pokud váš pes náhle ztratí zájem o společné hry, procházky, a další věci, které by ho za normálních okolností bavily, zpozorněte. Psi, kteří trpí depresí, jsou náhle méně aktivní, jsou jakoby zpomalení.
Lízání tlapek
Nadměrné olizování tlapek může být znakem psychických problémů. Depresivní psi si často olizují nebo okusují tlapky, aby se uklidnili.
Schovává se
Psi, kteří se náhle skrývají nebo chtějí být sami, většinou něco trápí. Pokud není příčinou nemoc, jedná se pravděpodobně o psychický problém.
Často se stává, že chování, které se zdá být emocionálního původu, má ve skutečnosti fyzickou příčinu. Proto první věc, kterou byste měli udělat, je navštívit se psem veterináře, který psa vyšetří a zkontroluje, zda za jeho letargických chováním není nějaká zdravotní příčina. Pokud je nemoc vyloučena, následují další opatření. Podle odborníků většina problémů pramení z toho, že se lidé neumí k psovi chovat jako ke zvířeti, ale berou ho jako člověka. Jenže pes potřebuje znát své místo ve smečce. Když mu ho ukážete a umožníte mu žít „psí život“, bude spokojený. Další možnou příčinou může být dokonce i roční období. Přišlo se na to, že i psi mohou trpět kratšími dny. Stejně jaku u lidí funguje i v psím těle hormon melatonin, který se vylučuje za tmy, způsobuje ospalost a utlumuje dobrou náladu. V zimních měsících se ho kvůli delším nocím vylučuje víc, což může vést dokonce až k depresi. Nejen přes zimu proto dbejte, aby se váš pes nenudil. Někteří psi trpí depresemi ze samoty, jiní trpí, když například do rodiny přibude dítě a pes tak přijde o své výsadní postavení. Příčin může být mnoho. Pokud nezabírá větší pozornost, víc společných her, procházek, cvičení a mazlení, pak je na místě vyhledat odborníka. Léčba psychických poruch patří (stejně jako u lidí) do rukou specialisty.
KYNOLOGICKÝ SYNDROM
Příčina a vznik nemoci
Počátky a vznik této nemoci nelze zatím dosud přesně stanovit. Jisté je pouze to, že nemoc přichází plíživě a velice nenápadně. Začíná náklonností ke psům a pořízením jednoho psího jedince. Poté, co je první jedinec zakoupen, je již rozvoj nemoci zřejmý a velice těžko léčitelný. Nemoc se dále rozvíjí v 98% případů a ve většině případů se rozvine do chronické formy. V 50% případů nemocný nezůstává pouze u jednoho psa a je zpravidla postižen na celý zbytek života. Nutno dodat, že nemoc je velice infekční a přenáší se velmi rychle na zbytek rodiny, manžele, manželky, děti, později i rodiče a prarodiče. Známe případy, kdy jsou takto postižena celá pokolení.
Příznaky, průběh a prognóza nemoci
Prvním příznakem je už to, že jste vstoupili na naše stránky. Kdo jiný by na tyto stránky klikal, než kynolog nebo člověk, který si právě vybírá štěně. Jedním z příznaků je i to, že člověk postupně přestává komunikovat s normálními lidmi a vyhledává ty, kteří trpí stejnou nemocí. Tématem číslo jedna je pes a všechno s ním související. Ostatní témata jako děti, rodina, zaměstnání, společenské vědy apod. jsou velice nezajímavá a nepodstatná. Další indikací je postupná změna image a šatníku. Člověk takto nakažený postupně přestává vybírat oblečení dle módních trendů a zaměřuje se na užitnost a praktičnost. Je to podobné u obou pohlaví. V šatníku se objevují zejména tzv. šušťáky made in Vietnam. Dobrým módním doplňkem jsou nepromokavé bundy, neboť nemocný se často pohybuje se svým psem venku a to za každého počasí. Dokonce i ve chvílích živelných pohrom, kdy normální lidé zůstávají doma (povodeň, zemětřesení, orkán apod.). Ve většině případů barvy oblečení ladí se psy, jelikož z praktického hlediska jen na oblečení stejných barev nevyniknou psí chlupy. To je vůbec samostatná kapitola. Psí chlupy naleznete na tomto člověku prakticky kdekoliv, nejen na oblečení, ale i v domácnosti, v potravinách, v autě apod. U těch nejzávažnějších forem nemoci také v posteli. Nutno podotknout, že se postupně mění styl i zařízení domácnosti a to v poměru tím rychleji, čím větší je počet chovaných psů. V domácnosti postupně mizí koberce, neboť jsou značně opotřebované a ušpiněné od psích tlapek. Sedací souprava mění svůj vzhled, někdy i tvar (převážně když je v domácnosti nudící se štěně). Postupně se podle stavu bytu dá určit výška i věk chovaných psů, zejména to lze odhadovat z výšky okusu nohou od stolu. Stejně jako koberce, mizí z domácnosti květiny, protože patří k nejoblíbenějším psím hračkám.
Možná to teď vypadá, že se domácnosti lidí s kynologickým syndromem začínají podobat vybydleným místnostem, avšak opak je pravdou. Postupně s mírou přibývajících psů se prakticky ve všech místnostech objevují psí pelíšky, výstavní klece, misky, někde i trimovací stůl, rukávy, aporty a další výcvikové pomůcky. V podstatě se i podle zařízení bytu dá poznat, kdo jaké plemeno chová a jaké činnosti se věnuje se psy. Prakticky na každém kroku se dá zakopnout o pískací či jinou hračku. Pokud se v domácnosti vyskytují děti, málokde se dá na první pohled poznat, která hračka je psí a která dětská. Zde platí právo rychlejšího. Nutno podotknout, že ač na první pohled vypadá domácnost zcela nehygienicky, většina členů rodiny včetně dětí bývá abnormálně zdráva a kromě kynologického syndromu netrpí žádnou vážnou nemocí.
Většina těchto lidí jsou lidé nemajetní, protože vše, co mají a vydělají, investují dále do svých psích aktivit. Normální lidé si za vánoční prémie kupují třeba dovolenou, zde to neplatí. V těchto rodinách se řeší nákup nového krycího psa, nové chovné feny, cesta za krycím psem do zahraničí, případně nákup nových kynologických pomůcek. Pravdou je, že většina těchto lidí (pokud je mezi svými), je spokojena s tím, co má a ke štěstí více nepotřebuje. Málokdy tito lidé navštěvují psychiatra, protože veškeré vážné problémy co mají, se točí jen a jen pouze kolem výcviku, vystavování, doby hárání apod. A na toto vám žádný psychiatr nepomůže.
To je jen zlomek toho, jak můžete dopadnout, pokud se nakazíte naším kynologickým virem, avšak ujišťuji vás, že i přes nevyléčitelnost se s touto nemocí dá docela dobře žít. Tedy alespoň si to zatím myslíme. Pravda, přišli jsme postupem času o pár známých (tedy většinu nekynologických), rodina nás má za blázny a normální lidé se nám obloukem vyhýbají, ale zatím nemáme čas přemýšlet nad příčinou. Musíme totiž zase balit a vyrazit na cvičák.
Text: Alena Votavová
Jak je to podle mého názoru s adopcí starých psů
Asi největší nevýhodou pro adopci je ta citová. Obava z brzké ztráty a následné bolesti z opuštění je mnohdy dostatečný důvodem pro výběr mladého a zdravého jedince. Základní otázka tedy zní: „Pro koho to vlastně dělám? – pro sebe, nebo pro opuštěného starého psa?“ Jestli jste odpověděli druhou možností, vězte, že ač vámi bude zvíře milováno, nikdy se nevytvoří stejný vztah, jako kdybyste ho měli od štěněte. A i kdyby náhodou. Skutečně je bolest ze ztráty větší, než vědomí, že jste nějakému chudákovi odsouzenému na dožití o samotě a bez někoho, kdo ho má rád, poskytli teplo domova, bezpečí, a hlavně lidskou ruku, jež ho pohladí?
Pokud si netroufnete na malé, štěněčí střeštiprdlo, nebo chcete „jen“ poskytnout krásný zbytek života někomu, kdo vaši lásku potřebuje, určitě sáhněte po starším psovi. Vězte, že svého rozhodnutí nebudete litovat ani v nejmenším. Jako každá věc, i tento čin nese svá specifika, výhody a nevýhody.
V první řadě je třeba si uvědomit, že stáří není nemoc. Pokročilý věk u psa je synonymem klidu a rozvahy. Bez nutnosti výcviku a neustálého okřikování vám bez očekávání nezačne starší pán či dáma škubat vodítkem, ani vás nebude celou procházku tahat. Takže se nevrátíte domů uřícení a s přiškrceným psem. Nebude mít potřebu vám utíkat, honit se s vámi nebo se zvířátky v lese, či dokonce dokazovat dominanci jinému psímu konkurentovi. Tyto aktivity s radostí přenechává těm mladším, ještě nevyřáděným. Zkrátka takové procházky pro vás oba budou znamenat pohodový, společně strávený čas na čerstvém vzduchu. Proto jsou starší psi ideálními partnery pro starší lidi či klidné až lenivé povahy.
A další výhoda – takový pes senior bude mít těžko někdy chuť na váš perský koberec, židle z masivního dřeva nebo vaše zbrusu nové lodičky do práce. Navíc potřebuje dostatek spánku, což s kombinací s horším sluchem způsobí, že po vás nebude ani hlasitě tesknit, ani nebude reagovat na podněty z vnějšího okolí, což zajisté ocení i nejeden soused. A hygiena? Starý pes? Ani zde není navzdory předsudkům žádný zásadnější problém. Psi jsou čistotní od přírody. Mají to zkrátka v genech. A i kdyby na nich čistotnost po jejich život nikdo nechtěl, mají rádi teplý, suchý pelíšek. A s vaší pomocí, pochopením a kapkou trpělivosti si brzy nastavená hygienická pravidla osvojí, budou plně dodržovat.
Vnější projevy stárnutí jsou si s lidskými velmi podobné. Vypadávání zubů, šedivění srsti, zhoršení zraku či sluchu, ztuhlost, bolestivost kloubů. Asi z toho pro vás vyplyne, že péče bude náročná a především finančně nákladná že? Jenomže. Většina z těchto příznaků je nevyléčitelná, proto zajišťujete jen jejich bezbolestnost – podáváte léky, jež vás vyjdou na stokoruny. Kdyby náhodou bylo hůře a vyskytl se nádor či něco jiného závažného, drahou a obtížnou operaci starý pes podstoupit nemůže. Ani každodenní běžné náklady nebudou činit nic výjimečného. Stačí přizpůsobit krmivo věku psa. Dnes jsou na trhu k dostání všechna možná speciální krmiva. Dietní i výživná, pro nejmladší i nejstarší, pro velké i malé. Starší psi se doporučuje krmit spíše dvakrát denně a méně, než jednou a více. Když jim alespoň občas vyčistíte zuby, zamezíte tak možnému zánětu dásní. Navlhčenou vatou vyčistíme okolí očí. Ale v tom se péče nijak neliší od psů jiných, mladších. Srst kartáčujeme o trošku jemněji, kůži mají tenčí a citlivější, ale ani v tomto se starost o psy žádných věkových kategorií neliší. Nejvíce poznáte jeho zdravotní stav pozorováním. Koukejte na příjem a výdej vody, chování.
Psí senioři se i dobře začleňují do domova, kde má své hnízdečko již nějaký jiný chlupáč, nebo dokonce celá smečka. Ten pomalu se pohybující nově příchozí totiž pro ně neznamená žádnou konkurenci ani někoho, koho by se měli obávat. V těch horších případech se hafani zdárně ignorují.
Pro každého, kdo se rozhodne zapomenout na předsudky a chce dát šanci nějakému starému nešťastníkovi šanci své dny dožít důstojně, u plné misky a milujícím páníčkem, existují internetové stránky www.dejtenamsanci.estranky.cz. Buďte si jisti, že pes vám vaši péči a lásku nezapomene. Oplácet vám bude stejnou mincí. Stane se milým, oddaným a vděčným společníkem, jež bude nejvíce toužit být schoulen ve vaší blízkosti. Vždyť přeci dát lásku a péči nic nestojí.
PŘEVZATO Z FACEBOOKU.
Já mám všechny staré fenky v adopci a mohu na 100% potvrdit,co se zde píše.Mám hřejivý pocit jednak ten,že jsem je vytáhla z příšerných podmínek množíren,dále,že až budou muset odejít za Duhový most,že budu s nimi a nezemřou sami a opuštěni bez pohlazen.Ano bude to pro mne opravdu velký psychický záhul,to vím,ale když nebudu sobecká,tak pro ně jsem udělala maximum.A fenečky,které mám,jsou hodné,nemají mezi sebou žádné rozbroje,dominantní fenka,která je jedna,vždy nově příchozí ukáže,že ona je tady pán,ale obejde se to bez nějakého napadání,jen si to psi uvědomí,je to ta psí hierarchie,jsou velice vnímaví. A důležité je,že se máme,já je a ony mne.Nebojte si vzít starého pejska,stačí nebýt sobec a půjde to.
FOTKY PEJSKŮ,KTEŘÍ PROŠLI MÝMA RUKAMA,VĚTŠINA MÁ NOVÉ DOMOVY A LASKAVÉ PÁNÍČKY,S VĚTŠINOU MÁM SPOJENÍ I DNES,PEJSCI NEJSOU VŠICHNI,JEDNU DOBU JSEM NEMĚLA ANI ČÍM FOTIT,PAMATUJI SI NA BULDOČKU HEIDI,SCHICU MANU,MATES,BOLONSKÝ PSÍK GREY,JAMINA,HEIDI2,DOGA EBONY,LABRADOR BEN,SCHICU MADLENKA,JANÍČEK,ČIVAVA BARUŠKA,VERUNKA,JORKŠÍRKA ADÉLKA,ČIVAVA AMÁLKA ATD,BYLO JICH OPRAVDU HODNĚ,VŠEHNY JSEM ODNĚKUD VYTÁHLA,PŘIVEZLA,NECHALA ODOČKOVAT A POTOM JSEM PRO VŠECHNY DO 5TI LET HLEDALA NOVÉ MAJITELE,PŘES 5 LET FENKY JSEM SI NECHALA A MÁM JE DODNES,
ZA DUHOVÝM MOSTEM JE MOJE FENKA KŘÍŽENKA ČIVAVY EMILKA1,BULDOČKA BARUNKA1,ČIVAVKA VERUNKA,SCHICU MANU,JANÍČEK
.
V pondělí 12.10.2015 ke mně přijede třetí buldočka z množírny ze Slovenska,jmenuje se Jessinka,je jí 7,5 roků a je slepá na jedno očičko. Už se na ni těšíme,zaslouží si krásný důchod a u mne ho bude mít.
Tohle napsala jedna psí milovnice na fc,to je přesně to,proč tady ještě vůbec jsem,na fotce je moje Barunka č.1,která už je ve psím nebíčku,vzpomínám Barunko,byla jsi super,i když slepá.
Něco končí...
Něco začíná...
Koloběh života je šílený...
Ale jsme furt tady...
Pořád to zvládáme... Pořád bojujeme...
A kdo za námi vždy stojí?
No přeci ten nejlepší přítel člověka!!!!!!
PES!!!!!!!
4.10. Den zvířat
Roku 1226 4.10. zemřel františkánský mnich Sv. František z Assisi, který pečoval o opuštěná, nemocná a týraná zvířata, a právě proto se na tento den stanovil Mezinárodní den zvířat. Každý páníček by si měl uvědomit péči o svého mazlíčka, jako je například strava a pohyb, a hlavně by měl vést k zamyšlení, zda-li si zvíře vůbec má pořídít a může mu věnovat dostatek času a péče.
Přeju všem zvířátkům,hlavně pejskům,co nejlepší páníčky,pobyt v milované rodině,být milováni a členy rodiny. Za zvířátka,která už mezi námi nejsou,zapaluji svíčku a moc jim přeji zvířátkové nebe jen se samými krásnými loukami,klid,lásku,přátelství všech.
Přeju všchno nejkrásnější všem zvířatům,ale ne těm lidským!!
Stává se , že někdy ,,odjedeme" a vůbec nezáleží , zda na hodinu či na léta...Mnohdy se bláhově domníváme, že ti , kteří byli a jsou kamarády , partneři , se kterými jsme trávili hodiny,dny i měsíce , když jim nebylo ,,nej...", nám nepísnou...,,Žiješ ?"... V téhle chvíli poznáme sílu a hlubokou pravdu slov Matky Terezy: ,, Cokoliv děláš, dělej s láskou...Ale nikdy nežádej či nečekej slova vděku a povzbuzení přesto, že sám jsi rozdal více než bylo nutné...Vše jsi činil dobrovolně..." Kdo nezapomene, bude čekat, vítat tě, jako by ses vrátil z druhého břehu, bude vždy Tvůj pes...Jsi jeho Život...
Také znáte pejskaři tento kukuč?
<
Některé z mých nejpyšnějších okamžiků patřily "JEN PSŮM". Kolikrát byla moje jediná společnost "JEN PES", ale ani jednou jsem se necítil bezvýznamný. Některé z mých nejsmutnějších okamžiků přinesl "JENPES" a v té době tmy a smutku, jemný dotyk "JEN PSA" mě uklidnil a dal mi důvod zdolat tento den.
Pokud si i ty myslíš, že je to "JEN PES", pak budeš pravděpodobně rozumět i frázím "JEN PŘÍTEL", "JEN VÝCHOD SLUNCE" nebo "JEN SLIB". "
JEN PES" přináší do mého života skutečnou podstatu přátelství, důvěry a čisté nespoutané radosti. "JEN PES" přináší soucit a trpělivost, které mě dělají lepším člověkem. Proto kvůli "JEN PSŮM" budu spíše vstávat, dlouho se procházet a toužebně hledět do budoucnosti. Pro mě a lidi, jako jsem já, to není "JEN PES", ale ztělesnění nadějí a snů o budoucnosti, něžných vzpomínek na minulost, a čisté radosti okamžiku. "JEN PES" odhaluje to, co je dobré ve mně a odhání moje špatné myšlenky a starosti dne.
Doufám, že jednoho dne lidé pochopí, že to není "JEN PES", ale to, co mi dává lidskost a nedovolí mi být "JEN ČLOVĚK".
Tak když příště uslyšíš frázi "JEN PES", jen se usměj, protože oni prostě "JEN nechápou".
DNES JSEM ZACHRÁNILA ČLOVĚKA
Její oči se setkaly s mými, když kráčela chodbou nahlížejíc s obavami do kotců. Okamžitě jsem vycítila, co potřebuje, a věděla jsem, že jí musím pomoci.
Vrtěla jsem ocáskem, ne příliš bujně, aby se nebála. Když se zastavila u mého kotce v útulku, zastoupila jsem její pohled k malé nehodě, kterou jsem udělala v zadní části mé klece. Nechtěla jsem, aby věděla, že jsem dnes nebyla venku, abych se mohla vyvenčit. Někdy jsou přepracovaní chovatelé příliš zaneprázdněni a nechtěla jsem, aby si o nich myslela něco zlého.
Když si četla mou kartu na mé kleci, doufala jsem, že nebude smutná kvůli mé minulosti. Jediné, co mám, je budoucnost a chci změnit něčí život.
Klekla si a začala na mě hezky mluvit. Přitisknula jsem se k mřížím, aby to bylo pro ni pohodlné. Jemnými prsty mě hladila na krku, zoufale toužila po společnosti. Slzy jí stékaly po tváři a já jsem zvedla svou tlapku, abych ji ujistila, že všechno bude v pořádku.
Moje klec se brzy na to otevřela, její úsměv byl tak nádherný, že jsem jí okamžitě skočila do náruče.
Slibuji, že se postarám, aby byla v bezpečí.
Slibuji, že budu vždy po jejím boku.
Slibuji, že udělám vše, jen abych mohla vidět tento nádherný úsměv a zářící oči.
Měla jsem tak velké štěstí, že dnes přišla chodbou k mé kleci. Ještě tolik dalších lidí je tam venku, kteří k našim klecím nepřišli. Ještě tolik dalších lidí musíme zachránit. Alespoň tohoto jednoho člověka jsem mohla zachránit já.
DNES JSEM ZACHRÁNILA ČLOVĚKA.
Janine Allen – psí fenečka
KYNOLOGICKÝ SYNDROM
Příčina a vznik nemoci
Počátky a vznik této nemoci nelze zatím dosud přesně stanovit. Jisté je pouze to, že nemoc přichází plíživě a velice nenápadně. Začíná náklonností ke psům a pořízením jednoho psího jedince. Poté, co je první jedinec zakoupen, je již rozvoj nemoci zřejmý a velice těžko léčitelný. Nemoc se dále rozvíjí v 98% případů a ve většině případů se rozvine do chronické formy. V 50% případů nemocný nezůstává pouze u jednoho psa a je zpravidla postižen na celý zbytek života. Nutno dodat, že nemoc je velice infekční a přenáší se velmi rychle na zbytek rodiny, manžele, manželky, děti, později i rodiče a prarodiče. Známe případy, kdy jsou takto postižena celá pokolení.
Příznaky, průběh a prognóza nemoci
Prvním příznakem je už to, že jste vstoupili na naše stránky. Kdo jiný by na tyto stránky klikal, než kynolog nebo člověk, který si právě vybírá štěně. Jedním z příznaků je i to, že člověk postupně přestává komunikovat s normálními lidmi a vyhledává ty, kteří trpí stejnou nemocí. Tématem číslo jedna je pes a všechno s ním související. Ostatní témata jako děti, rodina, zaměstnání, společenské vědy apod. jsou velice nezajímavá a nepodstatná. Další indikací je postupná změna image a šatníku. Člověk takto nakažený postupně přestává vybírat oblečení dle módních trendů a zaměřuje se na užitnost a praktičnost. Je to podobné u obou pohlaví. V šatníku se objevují zejména tzv. šušťáky made in Vietnam. Dobrým módním doplňkem jsou nepromokavé bundy, neboť nemocný se často pohybuje se svým psem venku a to za každého počasí. Dokonce i ve chvílích živelných pohrom, kdy normální lidé zůstávají doma (povodeň, zemětřesení, orkán apod.). Ve většině případů barvy oblečení ladí se psy, jelikož z praktického hlediska jen na oblečení stejných barev nevyniknou psí chlupy. To je vůbec samostatná kapitola. Psí chlupy naleznete na tomto člověku prakticky kdekoliv, nejen na oblečení, ale i v domácnosti, v potravinách, v autě apod. U těch nejzávažnějších forem nemoci také v posteli. Nutno podotknout, že se postupně mění styl i zařízení domácnosti a to v poměru tím rychleji, čím větší je počet chovaných psů. V domácnosti postupně mizí koberce, neboť jsou značně opotřebované a ušpiněné od psích tlapek. Sedací souprava mění svůj vzhled, někdy i tvar (převážně když je v domácnosti nudící se štěně). Postupně se podle stavu bytu dá určit výška i věk chovaných psů, zejména to lze odhadovat z výšky okusu nohou od stolu. Stejně jako koberce, mizí z domácnosti květiny, protože patří k nejoblíbenějším psím hračkám.
Možná to teď vypadá, že se domácnosti lidí s kynologickým syndromem začínají podobat vybydleným místnostem, avšak opak je pravdou. Postupně s mírou přibývajících psů se prakticky ve všech místnostech objevují psí pelíšky, výstavní klece, misky, někde i trimovací stůl, rukávy, aporty a další výcvikové pomůcky. V podstatě se i podle zařízení bytu dá poznat, kdo jaké plemeno chová a jaké činnosti se věnuje se psy. Prakticky na každém kroku se dá zakopnout o pískací či jinou hračku. Pokud se v domácnosti vyskytují děti, málokde se dá na první pohled poznat, která hračka je psí a která dětská. Zde platí právo rychlejšího. Nutno podotknout, že ač na první pohled vypadá domácnost zcela nehygienicky, většina členů rodiny včetně dětí bývá abnormálně zdráva a kromě kynologického syndromu netrpí žádnou vážnou nemocí.
Většina těchto lidí jsou lidé nemajetní, protože vše, co mají a vydělají, investují dále do svých psích aktivit. Normální lidé si za vánoční prémie kupují třeba dovolenou, zde to neplatí. V těchto rodinách se řeší nákup nového krycího psa, nové chovné feny, cesta za krycím psem do zahraničí, případně nákup nových kynologických pomůcek. Pravdou je, že většina těchto lidí (pokud je mezi svými), je spokojena s tím, co má a ke štěstí více nepotřebuje. Málokdy tito lidé navštěvují psychiatra, protože veškeré vážné problémy co mají, se točí jen a jen pouze kolem výcviku, vystavování, doby hárání apod. A na toto vám žádný psychiatr nepomůže.
To je jen zlomek toho, jak můžete dopadnout, pokud se nakazíte naším kynologickým virem, avšak ujišťuji vás, že i přes nevyléčitelnost se s touto nemocí dá docela dobře žít. Tedy alespoň si to zatím myslíme. Pravda, přišli jsme postupem času o pár známých (tedy většinu nekynologických), rodina nás má za blázny a normální lidé se nám obloukem vyhýbají, ale zatím nemáme čas přemýšlet nad příčinou. Musíme totiž zase balit a vyrazit na cvičák.
2. Predtým ako ma udrieš, nezabudni, že ti verím.
3. Daj mi čas porozumieť, čo odo mňa chceš.
4. Skôr ako sa na mňa vykričíš, opýtaj sa seba, či si ma správne vychoval.
5. Som dotieravec?
6. Niektoré chvíle si chcem zapamätať navždy.
7. Ak chodíš von každú noc, ja ťa tu vždy čakám sám.
8. Nenechaj ma byť len štatistikou.
9. Milujem ťa tak veľmi. Nezaslúžim si to isté?
10. Zober ma so sebou, keď niekam cestuješ. Nebudeš musieť zdieľať dobrodružstvo sám.
11. Pamätaj, nikdy nezabudnem ako so mnou zaobchádzaš.
12. Niekedy máme rozdielne predstavy o tom, čo je dobré alebo zlé. Kým začneš kričať, premýšľaj o tom na chvíľku.
13. Potrebujem viac ako len jedlo a vodu. Potrebujem pozornosť, lásku a tvoju prítomnosť.
14. Ako so mnou zaobchádzaš, takým človekom si. Tak teda akým človekom by si chcel byť?
15. Ak ma máš rád, nenechávaj ma vonku v zime.
Tohle mne pobavilo a nakonec-není to snad pravda? To také vypovídá leccos o nás lidech,že?
V tomto hotelu jsou psi vítáni. Nikdy jsme tu neměli psa který kouřil v posteli a zapálil prostěradlo. Nikdy jsme tu neměli psa který kradl ručníky a pouštěl TV příliš hlasitě, nebo se hlasitě hádal se spolubydlícími. Nikdy jsme tu neměli psa, který se opil a rozbíjel nábytek.. Takže psi jsou vítáni a jestli se váš pes za vás zaručí, jste vítán též
Dnes je 3.7.2015,venku je 33 stupnů,má být ještě hůře,s fenkami nemohu ven,Katka to neudýchá,Kyrinka také ne,takže jsme doma,já bych to popravdě také nezvládla se svým tlakem.Takže holky skoro celý den leží a hledají ta nejstudenější místa.
Vzhledem k tomu,že se o sobě stále někde dovídám,že jsem množitelka,osoba nevhodná na adopci psů,známá firma atd.,aniž mne někdo skutečně zná,aniž u mne někdo někdy byl,viděl,jak se psi u mne mají,jak o ně pečuji,že jsem si vzala pouze staré psy,které by byli téměř neudavatelní,tak potom potěší i jediný meilík s poděkováním,i když onu paní neznám,její jméno jsem z odůvodněných důvodů vymazala.Ještě by to schytala i za mne,že si vůbec dovolila mi napsat,že se starám o pejsky dobře. Tak jde život.
Hezký večer.
Náhoda , reborn panenka,mne zavedla na tvé stránky. Omlouvám se, že tykám, ale je mi to milejší a máme tolik společného.
Moc děkuji, tolik lásky, kterou dáváš pejskům. Jsi úžasná žena. Strávila jsem u tebe na stránkách tolik hodin a jsem plná dojmů.
Přijdu určitě zase. Děkuji.
Dnes jsem koupala 4 holky,musím sem dát fotku,jak spolu leží po koupeli.
Dne 20.6.2015 jsem si z útulku vzala opravdu maličkou 12letou ratličku,kterou majitelka dala na stáří do útulku,protože se už o ni nechtěla starat.Je to malý závisláček,má skutečněě dost postižené zadní nožičky,nevím,jestli odmala nebo časem,ale zatím chodí,myslím,že operace už nepřipadá v úvahu kvůli věku,paní v útulku říkala,že se hrozně bála,že ze strachu vrčela a kousla okolo sebe,u mne je tedy druhý den,nemám s ní problém,je na mne hodná,do ničeho ji netlačím,chovám ji,papá masíčko,už prosí skoro celý den,ale v teplíčku v dece zabalená,na novém pelíšku.Podle mne váží tak 1,2 kg.Ostatní fenky ji přijaly,ona také vzbuzuje strach,zatím na ně vrčí,ale to ji odnaučím nebo si zvykne sama za pár dnů.Až se aklimatizuje,tak půjdu k vetovi a uvidím,co a jak.
Po první noci jsem se vzbudila ráno a měla jsem jako polštář Emilku a Kyrinku a pod dekou byla Evička s Katynkou,na posteli vedle Sofinka s Taminkou,jen Adélka se neustále bojí a neopouští svůj pelíšek,tak ji tam nechávám a ono to jednou přijde,až si zvykne,že u mne jí nikdo neublíží. Evička má ratanové křesílko,ted jí k němu musím vyrobit schůdky,aby mohla nahoru a dolu,jako to mají ostatní holky v obýváku i v ložnici.
Jmenuje se Evička.
Před 4 mi dny jsem si přivezla z útulku 12letou jorkšírku bez ocásku,někdo jí ho usekl,vykoupala jsem ji,ostříhala drápky a ted čekám,až se trochu aklimatizuje a půjdeme na očkování.Má svůj pelíšek od ostatních dál,zatím se velmi bojí,ale chce to opět čas,pomalu jí ukazuju,jak a kde co je,vzala jsem jí do naší ložnice,kde spíme spolu se psy,snad po nějaké době pochopí,že je to i pro ni,nijak jí do ničeho nenutím,má u sebe žrádlo,vodu ,pamlsky,je stařičká,tak stejně většinu času prospí,ale alespon nebude osamělá ve stáří a dospí na měkoučkém polštáři.Lidi bych utrácela za to,když starého psa vyhodí a určitě si pořídili mladičkou.No ostatně,.čemu se divím,vždyt to je dnes tak nějak normální,že staří rodiče překážejí mladým dětem a rádi je odkládají do různých ústavů v lepším případě,popř. se na ně vykašlou úplně a dělají,že nemají žádnou matku. Tak proč by to mělo být jinak se psy,že? Lidské plémě je to nejhorší,co na této planetě žije.
Ze psů bychom si měli brát příklad-milují bez podmínek a kohokoliv,at už jsme nahoře nebo spadneme úplně na dno,jsou stále s námi,kdo z lidí se chová stejně?
Moje holky v květnu 2015
Katunka
Emilka
Taminka-z kostřičky potažené kůží,plešaté,absolutně vystresované, se stala fenečka,která už má celé tělíčko pokryté srstí,váží 4,5 kg a dokonce už chodí i mezi ostatní fenečky,i když málo,spí v ložnici na svém pelíšku a ráno se se mnou mazlí,je to zlatíčko
Ešte stále váhate, či by ste mali mať domáceho miláčika? Veľa ľudí v tom má jasno, psy a deti sú najväčší kamaráti a práve nasledujúca séria fotografií to dokazuje. Je pri tom jedno, či máte doma psíka, ktorý berie dieťa ako svojho najlepšieho priateľa, alebo fenku, ktorá poskytuje bábätku zvieraciu formu starostlivosti a vlastnej lásky. Deti sú pre psov zraniteľné, ale veľmi úprimné bytosti a pes vycíti, že môže mať v drobcovi svojho najlepšieho kamaráta a lásku. Vo veľa prípadoch to platí dokonca oveľa viac, ako u dospelých. Vzťahy detí a psov sú výnimočné a dokazujú to aj tieto fotky.
16 věcí, které by jste měli přestat dělat, pokud chcete být se svým psem šťastnější (by Roger Abrantes)
Přestaňte být úzkostliví - Don´t worry, be happy
Jako většina věcí v životě, být perfektní má své výhody i nevýhody. Pokud vlastníte psa, máte tendenci žít podle Murphyho zákonů. Cokoliv se může pokazit, se pokazí. Je zde příliš mnoho proměnných, takže zřídkakdy jdou věci přesně podle vašich očekávání. Můžete a měli by jste s tím počítat a trénovat různé situace, buďte ale připraveni přijmout také všechny možné změny, improvizace a drobné nepříjemnosti - samozřejmě jen tak dalece, dokud není někdo zraněn. Ale nesnažte se být vždy perfektní. Koneckonců ve většině situací je lepší být o něco méně než perfektní, než být jen dobrý, tak proč se strachovat o naprostou dokonalost - to je pojem existující jen ve vaší hlavě, který nedělá dobře ani vám, ani vašemu psu.
Přestaňte být příliš vážní - smějte se
Pokud nemáte smysl pro humor, nepořizujte si psa. Život se psem vede k mnoha nehodám, ze kterých je právě smích nejlepším východiskem. Trapné situace jsou trapné pouze ve vaší hlavě. Váš pes nemá ponětí, co to rozpaky jsou a vy by jste si z něj měli vzít příklad. Pokud se nikomu nic nestane, můžete se nehodám svých i svého psa smát.
Přestaňte se snažit vše ovládat - berte věci tak, jak přijdou
Jak už jsem napsal dříve, život se psem se často řídí Murphyho zákony. Pokud se budete snažit ovládat vše, co váš pes dělá, zkončíte s vředy nebo depresí. Vzdejte se své snahy vše kontrolovat. Samozřejmě v rámci bezpečí by jste měli mít přiměřenou kontrolu nad svým psem. Ale pokud to není otázka života a smrti, nemusíte ovládat vše. Nestresujte se, neřešte to. Rozumná pravidla slouží svému účelu, ale totální kontrola je zbytečná a předem odsouzená k nezdaru. Berte věci tak, jak přijdou, a vždy s úsměvem.
Přestaňte rozdělovat vinu - jděte dál
Pokud se něco pokazí, neztrácejte čas s tím, určovat, čí je to vina. Byla to vaše vina, vina vašeho psa, nebo vina sousedovo kočky? Koho to zajímá? Jděte dál a pokud to nebyla zrovna příjemná situace, co vás právě potkalo, zkuste na příště podobnou situaci předvídat a předejít jí. Pokud to nebylo nic vážného, zapomeňte na to.
Svět je plný iracionálních, neopodstatněných starých povídaček. V současnosti nám internet poskytuje rychlý a snadný přístup k mnoha cenným informacím - a také ke spoustě špatných: špatné argumenty, špatné definice, neopodstatněná a klamná tvrzení, emoční vyjádření, pseudovědy, podpory prodeje, skryté politické agendy, náboženských kázání atd. samozřejmě, ve jménu svobody projevu věřím, že každý by měl mít možnost psát si, co chce, včetně nejčistších a nejrafinovanějších bludů - ale vy i já máme právo jim nevěřit a nebrat je v úvahu. Použijte radši své kritické myšlení. Nepřestávejte se ptát: "Jak je to možné?" a "Jak přišel/přišla k tomuto závěru?" Nedělejte rozhodnutí a činy, dokud jste neměli čas si vše promyslet, a pokud eje to nutné, snažte se získat také druhé a třetí stanovisko. Je-li argument rozumný a líbí se vám, řiďte se jím. Není-li rozumný, rovnou jej zavrhněte a zapomeňte na něj. Udělejte si svůj vlastní názor a čiňte to, co považujete za správné.
Přestaňte se starat o nálepky - buďte volní
Jsme více než zaplaveni různými nálepkami, protože nálepky prodávají. Ovšem jen, když je koupíte. Chcete být pozitivní, ultrapozitivní, vyrovnaný, naturalistický, moralistický, konzervativní, realistický, progresivní, využívající kliker tréninku, nebo autoritativní majitel psa? Přestaňte se starat o to, jakou nálepku by jste měli mít. Pokud si můžete užít krásné okamžiky se svým psem, je nálepka nepodstatná. Nálepky jsou zátěží, omezují vás a berou vám svobodu. Jsou pro nejisté lidi, co se za ně potřebují schovat.
Přestaňte se starat o to, co si myslí ostatní - žijte po svém
S většinou lidí, které potkáte, strávíte jen velice málo času, výrazně více času strávíte s rodinou a blízkými přáteli, ale celý svůj život trávíte sami se sebou. Tak proč si dělat hlavu s tím, co si ostatní myslí o vašich schopnostech jako majitele psa, nebo o chování vašeho psa, když už je pravděpodobně nikdy neuvidíte, nebo uvidíte jen sporadicky? Pokud mají rádi vás a vašeho psa, fajn. Pokud ne, není to váš problém.
Přestaňte si stěžovat - neztrácejte čas
Pokud se objeví rozpor mezi tím, jak se věci mají, a jak jste očekávali, že se mít budou, máte problém. Pokud byla vaše očekávání realistická, snažete se něco udělat, aby jste se k nim co nejvíce přiblížili. Pokud ale realistická nejsou, nestěžujte si, je to ztráta času a energie. Pokud můžete něco udělat, udělejte to. Pokud ale ne, nechte to být. Tečka.
Přestaňte se omlouvat - buďte sami sebou
Nemusíte se omlouvat za to, jací vy nebo váš pes jste. Pokud neobtěžujete své okolí, máte právo dělat to, co se vám líbí a být takoví, jací jste. Nemusíte v ničem vynikat, ať už je to obedience, agility, dogdencing, flyball, frisbee, ski-joring, bike-joring, rally obedience, weight pulling, pachové práce, canisterapie, field trials, dog diving, splash dog, coursing, mushing nebo triball a nemusíte hledat žádnou výmluvu, proč tomu tak je. Nemusíte mít ani potřebu omlouvat se, že váš pes neumí správně sedět. Změňte to, co změnit chcete a můžete a neztrácejte čas a energii přemýšlením o tom, co změnit nechcete či nemůžete. Dělejte si to tak, jak se to vám a všemu psu líbí a jak jste šťastní. Je to tak jednoduché.
Přestaňte se cítit špatně - jednejte
Pokud nejste spokojeni s některým aspektem soužití s vaším psem, udělejte něco, aby jste to změnili. Určete problém, stanovte si cíl, vytvořte plán a realizujte ho. To, že se cítíte špatně a proviněně nikomu nepomůže - ani vám, ani vašemu psu.
Přestaňte se snažit psa vlastnit - buďte kamarádi
Vlastnictví živých věcí je otroctví a otroctví bylo naštěstí zrušeno. Nepovažujte se za vlastníka svého psa. Myslete na něj jako na svého partnera, za něhož jste zodpovědní. Své děti, partnery a přátele také nevlastníte.
Přestaňte být závislí - odpoutejte se
Láska nemá nic společného se závislostí a posedlostí, právě naopak. Milujte svého psa, ale nevytvářejte vzájemnou závislost. Máte svůj vlastní život, dopřejte i vašemu psu trochu prostoru. Vy a váš pes jste dvě nezávislá individua. Užijte si vaše soužití jako dva volní na sobě nezávislí jedinci.
Přestaňte ze psa dělat náhradníka - respektujte ho
Pes je pes a to je opravdu pozoruhodná živá bytost. Milujte ho, mějte rádi jeho společnost, ale nedělejte z něj náhradu za lidského partnera, kamaráda, dítě či manžela. Být pro někoho náhradou je tou největší neúctou. Nenechte proto vašeho psa, aby pro vás hrál určitou roli, ale milujte ho jako psa.
Přestaňte si hledat nějaká vysvětlení - buďte pravdiví
Každý vztah je obchod - dáte a dostanete. Na tom není nic špatného, dokud je ve vztahu rovnováha. Buďte k sobě upřímní - co vám dává váš pes a co dáváte vy jemu? Pokud zjistíte, že jeden z vás je výhradně dárce či příjemce, přemýšlejte o obnovení rovnováhy. Váš pes vás potřebuje stejně jako vy jeho a není nic špatného na tom, pokud jste oba dárci i příjemci. Nedostali jste svého psa jen proto, aby jste zachránili malé, chudé stvoření. Máte svého psa, aby jste si oba mohli užít pevné a plodné partnerství.
Přestaňte chtít to, co nemůžete mít - buďte šťastni za to, co máte
To je velmi častá lidská vlastnost - Vždy chceme to, co nemůžeme mít a jsme slepí ke všemu dobrému, co máme. Váš pes vám již teď dává hodně a oba můžete být dokonale šťastní, i když váš pes třeba v ničem nevyniká. Je úžasné, kolik lidí říká, že milují své psy, a při tom tráví většinu času tím, že se je snaží změnit. Zaměřte se na to, co máte, ne na to, co nemůžete mít, važte si toho a buďte za to vděční.
Přestaňte bojovat sami se sebou - poslouchejte své srdce
Existuje mnoho různých způsobů, jak být dobrým majitelem psa a ten váš bude vždy jen váš vlastní a odlišný od všech ostatních. Je to váš život. Dokud to nikomu neubližuje, žijte tak, jak cítíte, že je to pro vás nejlepší. Poslechněte si odborníky, ale na konci dne udělejte to, co cítíte, že je pro vás správné, poslouchejte své srdce. Buďte sami sebou.
Život je skvělý!
10 vecí, ktoré musíte vedieť, predtým než začnete randiť so psíčkarom
Čo všetko musíte vedieť prv než začnete randiť s miloníkom psov? Jednu základnú vec určite. Váš vyvolený/ná už jednu lásku má. Tie ostatné si prečítajte nižšie. :-)
1. Dlhodobý vzťah im nerobí problémy
Neviete či objekt vášho záujmu hľadá vážny vzťah? Možno vám pomôže fakt, že už sa na jeden dlhodobý vzťah dal, a to so svojim psom. Veľmi dobre chápe, že živá bytosť nie je hračka, ktorú môže len tak odhodiť a preto nič také nehrozí ani vám.
2. More trpezlivosti
Predstava partnera, ktorý je denno denne vystresovaný a rozhodí ho aj maličkosť je pre každého nočnou morou. Pri milovníkoch psov sa podobných scenárov obávať nemusíte. Každý kto má psa musí mať more trpezlivosti a byť obrnený voči každej možnej situácii. Psíčkar denne prechádza výcvikom a učí sa ako si zachovať chladnú hlavu aj keď mu jeho miláčik v zápale hry prevráti byt hore nohami.
3. Miluješ ma? Miluj aj psa!
Nech to znie akokoľvek bláznivo, ale v podstate ste vo vzťahu traja. Áno, pes sa ráta tiež. Musíte sa pripraviť na to, že váš vyvolený/ná je hrdý/á majiteľ/ka psa (miláčika, zlatíčka, bábätka, ňuňuška,…) a má plný smartfón s fotkami svojho “dieťaťa” v každej možnej kreácii, za každého počasia a vlastne VŠADE! Prípadne, že sa každá údalosť a story spája s jeho/jej psom. Čo sa očakáva od vás? Predsa rovnaké ak nie ešte väčšie nadšenie a podpora. Inak by to nešlo. :-)
4. Teritórium
Ak ste dokázali prekonať všetky možné nástrahy začínajúceho vzťahu a onedlho vás čaká pozvanie k vyvolenému/nej domov mali by ste sa pripraviť na to, že vlastne vstupujete do cudzieho teritória. Pred vami tu už niekto bol a stále je – PES. Preto by vás nemalo zaskočiť ak vás jeho/jej miláčik v noci vytláča z postele, prípadne ak protestuje, že sedíte na jeho kresle. Pretože, je to jeho pán/pani, jeho posteľ a jeho kreslo. A aj všetko ostatné.
5. Psíčkari objavujú svet
Nuda? Nikdy! Psíčkara nebaví chodiť na prechádzku so psom len okolo domu a späť. Psíčkar rád chodí na dlhé prechádzky po oklolí kde objavuje nové pekné miesta a prírodu. Rád fotí, sedí v tráve a pozoruje okolitý svet. Ak nie ste milovníkmi prechádzok a prírody pravdepodobne to nebude fungovať.
6. Reč tela
Nemusíte nič hovoriť a váš vyvolený/ná presne vie ako sa cítite. A ako to robí? Nezabúdajte, že má psa a medzi psom a jeho pánom prebieha komunikácia aj bez slov. Práve psy učia ľudí byť vnímavejšími a citlivejšími, čo sa pozitívne odrazí aj vo vašom vzťahu.
7. Niekedy rozhoduje pes
Nemôžete byť prekvapený ak dá psíčkar na psa. Pes tu bol oveľa skôr ako vy a niekedy sa mu musíte prispôsobiť, či chcete alebo nie. Váš vyvolený/ná môže zrušiť rande, pretože je pes chorý alebo môže odmietnuť pozvanie k vám, jednoducho preto, lebo jeho/jej pes sa najlepšie cíti doma.
8. Najlepší manageri
Nič nenechávajú na náhodu. Psíčkar musí vedieť plánovať a to sa pozitívne odráža aj na vzťahu. Nepoteší vás, že váš partner myslí na všetko a má plan pre každý prípad?
9. Najzábavnejší
Štúdie preukázali, že majitelia psov sú veľmi zábavní a milujú spoločnosť. Vedie ich k tomu práve život so psom. Čo z toho vyplýva? Nuž to, že psíčkar nie je so psom 24 hodín denne, ale vie sa aj poriadne odviazať a zabaviť.
10. Milujú bezhranične!
O tom, že psíčkari milujú bezhranične niet pochýb. Fakt, že miluje svojho psa aj keď ho jeho miláčik vie niekedy potrápiť je dôkazom, že v láske vždy vidí len to dobré a bude vás milovať aj so všetkými chybami.
Aj napriek tomu, že žijeme dobu akú žijeme Vás chcem poprosiť, aby ste sa zastavili...prečítali a...a zamysleli sa nad týmito slovami...
Ak ste to všetko urobili a niečo to s Vami urobilo, všetky zvieratká Vám veľmi pekne ďakujú
Človek zobral palicu, udrel zvieratko a zvieratko mu hovorí :
„Človeče nebi ma prosím palicou, tie rany ma hrozne bolia. Nie som tvojim nepriateľom, ale priateľom (priateľ je viac ako rodina, pretože rodinu si nevyberieme, priateľa však áno) a stredom vesmíru. Moja dušička je strachom bez seba, ale nie z tej palice, ale zo života bez teba. Chceš aby som trpelo ? Dobre, za Teba budem samozrejme, Ty to vieš, no prečo ma nemôžeš milovať bez bitia ?! Ja položím za Teba bez rozmýšľania aj svoj zvieratkovský život, keď to bude potrebné. Len prosím Ťa veľmi pekne, nebi moje telíčko, v ktorom bije pre Teba moje srdiečko.
Pán môj, tá bolesť je hrozná. Kto nebol bitý, ten nevie, nechápe. Ja ale veľmi dobre viem, že rana na tele ani na duši nikdy nezamlží moju vernosť voči Tebe človeče aj keď mi z rany tečie krv. Vyslyš prosím Ťa môj nárek, ktorý sa nesie tichom noci, veď vieš, že je to v Tvojich silách, je to iba len a len v Tvojej moci ...
Budem šťastné za každé pohladenie, ktoré moju zvieratkovskú dušu vo vernosť premení ...
V rozprávke by existovalo ešte nasledujúce pokračovanie :
Človek zrazu pustil palicu a povedal :
Panebože ako sa hanbím za svoje hriechy, keď som bol plný zloby, zášti i pýchy. A vo svojej nevedomosti som bil priateľa – to veľmi bolí... Odpusť mi môj najvernejší priateľ, ja hlupák som bol slepý a nič neospravedlní moje chovanie, ani mreže, ani cela. Je mi to veľmi ľúto, nehnevaj sa prosím Ťa, veľmi svojho činu ľutujem a nikdy viac ,ver mi prosím, Ťa už nebudem biť. To Ti prisahám a sľubujem !!! Len mi prosím Ťa priateľ odpusť to sklamanie zo mňa, ktoré si musel zažiť. Hrôzu mi naháňa moje predošlé jednanie ...Hlboko sa Ti môj priateľu ospravedlňujem a činím svoje najhlbšie pokánie.
Som iba bezvýznamný človek, ktorý chybuje. Viem, znie to sucho a bezfarebne, ale...ale skoro som sa dopustil vraždy...vraždy zvieratkovskej duše. Viem, že nie je žiadne ospravedlnenie za tento čin zrady. Chápem, keď sa otočíš ku mne chrbtom...keď odídeš, no...
NO VERÍM, ŽE EXISTUJE NEBO A TAM ZAČNEME ZNOVU. ZNOVU S VIEROU V SEBA
Tvoj priateľ človek
.
Až potkáte pejska označeného žlutou mašličkou či šátkem,
obejděte ho s dostatečným odstupem,
nepouštějte k němu svého psa ani děti.
Není to označení pro psa agresivního.
Jde o pejska, který:
- má zdravotní problém, zotavuje se po nemoci nebo zákroku
- je starý, slepý, hluchý
- je ve speciálním výcviku a potřebuje se soustředit
(budoucí asistenční, canisterapeutický, slepecký, policejní pes)
- pejsek prochází socializací, je bázlivý, zvyká si na nové prostředí
(je z útulku, z množírny, byl odebrán tyranům, prožil něco zlého)
- jde o hárající fenečku
Děkujeme, že to respektujete.
Už aby to bylo,to je asi to jediné,co jsem na tomto světě udělala dobře,jinak,na co sáhnu,tak to nestojí za nic,alespon vnitřní osobní pocit.Nebo počínající jarní depka? Po ránu děs,během dne,když mám práci,tak to jde a večer už to je v pohodě,sednu a pletu nebo něco podobného.Já hlavně doufám,že se za duhou setkám se všemi pejsky,kteří tam odešli z mé náruči a lidském světě se setkám se synem a babičkou s dědou,jinak žádnou jinou touhu nemám.
Včera přivezená fenečka, je jí asi 6-7 let,je to jen kostřička potažená kůží,velice se bojí,jídlo jí musím dávat pod čumáček,jinak nevyleze ze svého pelíšku,doufám,že se podaří,aby trochu přibrala,koupím ji maso a začnu jí vyvařovat,myslím,že to bude běh na dlouhou trat,aby trošku přibrala,potom teprve půjdeme na očkování,ted by to určitě nedala,pojmenovala jsem jí Taminka,drž se holka,musíme to zvládnout.Má vylysalá místa místo srsti,člověk,který toto dopustil je hovado,zastřelit na místě bez slitování!!!!
Moje holky mají asi deset pelechů,každý jiný,ale ony se budou mačkat tímto způsobem v jednom,jak jinak?
Našla jsem krásnou českou písen na známou písen Halelujah,je to o psech galgo,ale můžete to použít na všechny pejsky i lidi,je to o vánocích roku 2014,které trávím se svými holkami,Katynkou,Emilkou III.,Kyrinkou a Sofinkou.Kdybych mohla,vezmu si všechny opuštěné pejsky z útulků,kteří čekají léta marně,je mi jich moc líto.Tolikrát si musím říci a přesvědčovat se o tom,že všechny zachránit nemohu,bohužel.Možná,že k nám přibyde 9letý kavalírek,kterého chtějí dát do útulku,tak jsem si řekla,že si ho raději vezmu k mým holkám,v útulku by to na něj bylo velmi těžké,je starý.Snad to vyjde a majitel mi ho svěří.Už ho omrzel.Co k tomu dodat více....?
Stále něco kouše,hlavně mne,na tom si dává obzvlášt záležet,jinak obvyklé věci u štěnete,jako je přesazování kytek,už mi takto stačila napůl zlikvidovat jednu palmu,kterou vysadila a okousala ji kořeny až na malé kořínky,tak se ji snažím ještě zachránit,z další kytky mi udělala dvě,jedna sice zůstala v původním květináči,ale značně prořezaná,co se týče schůdků,všeho dřevěného,o tom ani nemá smysl se zminovat,že?
Rosteme,budou nám 3 měsíce.
BEZ MÝCH MAZLÍČKŮ
BY BYLA MOJE PENĚŽENKA PLNÁ,
MŮJ DŮM BY BYL ČISTÝ,
ALE MOJE SRDCE PRÁZDNÉ
POSLEDNÍ SLOVA PEJSKA
---------------------------------------
"MOJE MILOVANÁ PANÍ,
ŘÍKÁ SE, ŽE JSEM BYL NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA.
TO JE PRAVDA.
DĚLAL JSEM PRO TEBE VŠECHNO,
CO JSEM MOHL A CO JSEM UMĚL.
UCTÍVAL JSEM TĚ.
V MÝCH OČÍCH JSI MOHLA VIDĚT DŮVĚRU A LÁSKU.
SNAŽIL JSEM SE VRACET TI DOBRO,
KTERÉ JSI MI POSKYTOVALA.
ZESTÁRNUL JSEM VEDLE TEBE,
HLÍDAL JSEM TVŮJ DŮM.
MILIONKRÁT JSEM VRTĚL OCÁSKEM,
ABYCH TI PODĚKOVAL ZA TVOU PÉČI,
ABYCH TĚ PŘIVÍTAL DOMA
A DAL TI NAJEVO RADOST.
KDYBY TĚ VŠICHNI OPUSTILI,
JÁ S TEBOU ZŮSTAL BYCH AŽ DO SMRTI.
PŘIŠEL ALE TEN SMUTNÝ DEN
A JÁ MUSEL ODEJÍT.
TAK NERAD JSEM TĚ OPOUŠTĚL.
NEPLAČ, MOJE MILOVANÁ PANÍ,
AŽ NASTANE TVŮJ ČAS
A PŮJDEŠ PŘES DUHOVÝ MOST,
POBĚŽÍM TI NAPROTI.
PAK BUDU UŽ VŽDYCKY S TEBOU
A UŽ TĚ NIKDY VÍCE NEOPUSTÍM"
Jana Komůrková
Nejlepší hlídání dětí
v hlavní úloze pes
.
Super!!!!!!
Nejlepší přítel se může obrátit proti člověku a stát se jeho nepřítelem. Syn a dcera,které s láskou vychoval, se k němu mohou zachovat nevděčně. Ti, kdo jsou nám nejbližší a nejdražší, ti, jimž svěřujeme své štěstí a dobré jméno, se mohou projevit jako nehodní naší důvěry. Člověk může přijít o své peníze. Ztratí je třeba ve chvíli, kdy je nejvíce potřebuje. O pověst nás může připravit jediné neuvážené rozhodnutí. Lidé, kteří před námi klekají a uctívají nás v dobách našeho úspěchu, mohou být prvními, kdo po nás hodí kamenem zášti, jakmile se nám nad hlavou objeví oblak selhání.
Jediný absolutně nesobecký přítel, jehož člověk může mít v tomto sobeckém světě, přítel,který se za žádných okolností nezachová nevděčně či zrádně,
je jeho pes.
Pes stojí po boku člověka v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci. Když vane chladný vítr a sníh divoce poletuje, neváhá spát na studené zemi, jen aby byl nablízku svému pánovi. Líbá ruku, která nemůže nabídnout potravu, olizuje šrámy utržené při střetu s drsným světem. Střeží spánek žebráka, jako kdyby šlo o prince. I když člověka zradí všichni ostatní přátelé, pes zůstává. I když se majetek rozplyne a sláva padne v prach, je v lásce stálý jako slunce na nebeské dráze. Jestliže osud vrhne pána na okraj světa bez známých a bez domova, věrný pes nežádá jiná privilegia, než ho doprovázet, chránit před nebezpečím a bojovat proti jeho nepřátelům. A když přijde konec, smrt sevře pána ve svém náručí a jeho tělo spočine v chladné zemi, bez ohledu na to, zda přijdou ostatní přátelé, u hrobu bude šlechetný pes, hlavu mezi tlapkami, oči smutné a přece bděle otevřené, věrné a upřímné dokonce i ke smrti ...
Máme květen,lásky čas,já mám lásky dost,ale ne od lidské bytosti,ale od svých "babiček",feneček,které stárnou jako já.Kavalírce Kyrince je asi 6 let,buldočce Katynce bude v prosinci 9 let,větší čivavinka Magdalenka je 7letá a menší Emilka je asi 10-11letá.Mají doma své pelíšky,včera jsme dostaly schůdky,aby se holky snáze dostaly do postele ke mně,protože odjakživa spíme spolu,každá na svém místě.
KATYNKA 9
MAGDALENKA 7 LET
KYRINKA 7LET
EMILKA 11 LET
NEJVÍCE SE KAŽDÝ DEN TĚŠÍM NA TO,AŽ ZALEZEME NĚKDY KOLEM 23. HODINY DO POSTELE,HOLKY UŽ POVEL DOBŘE ZNAJÍ,STAČÍ VSTÁT OD NĚJAKÉ PRÁCE,OD POČÍTAČE,OD PLETENÍ NEBO TELEVIZE,A UŽ VĚDÍ,CO BUDE NÁSLEDOVAT.KATYNKA MUSÍ MÍT V POSTELI SVŮJ POLŠTÁŘ,KYRINKA S MAJDOU SPÍ NAD MOU HLAVOU NA POLŠTÁŘI A EMILKA SE UŽ SE MNOU MAZLÍ V NÁRUČÍ A STRKÁ DO MNE ČUMÁČKEM,ŽE CHCE,ABYCH JI DRBALA,KDYŽ VIDÍ,ŽE UŽ NEBUDU,LEHNE SI VEDLE HOLEK NA POLŠTÁŘ.KYRINKA MNE SOUSTAVNĚ MYJE JAK VEČER TAK RÁNO A VYDRŽELA BY DLOUHO.A NETRVÁ DLOUHO A JSOU UVELEBENÉ VŠECHNY USNEME A SPÍME DO RÁNA VĚTŠINOU DO 6 HODIN.
Zítra si pojedu pro další kavalírku z množírny,je po odchovu štěnat,je hubená,její srst nic moc,zuby budou asi také v dost špatném stavu,ale doufám,že se dáme dohromady,navštívíme hned veta,abychom věděly,jak na tom jsme a potom už bude jen dobré krmení,procházky,namky a spoustu lásky.Jmenuje se Sárinka.
JEN PES ... Čas od času mi lidé říkají: " halooo, je to JEN PES", nebo "je to hodně peněz JEN za PSA". Nechápou ujeté kilometry, strávený čas, výdaje vynaložené na "JEN PSA". Některé z mých nejpyšnejších okamžiků patřily "JEN PSŮM".
Kolikrát byla moje jediná společnost "JEN PES", ale ani jednou jsem se necítila bezvýznamná.
Některé z mých nejsmutnějších okamžiků přinesl "JEN PES" a v té době tmy a smutku, jemný dotyk "JEN PSA" mě uklidnil a dal mi důvod zdolat tento den.
Pokud si i ty myslíš, že je to "JEN PES", pak budeš pravděpodobně rozumět i frázím "JEN PŘÍTEL", "JEN VÝCHOD SLUNCE" nebo "JEN SLIB".
"JEN PES" přináší do mého života skutečnou podstatu přátelství, důvěry a čisté nespoutané radosti.
"JEN PES" přináší soucit a trpělivost, které mě dělají lepším člověkem.
Proto kvůli "JEN PSŮM" budu spíše vstávat, dlouho se procházet a toužebně hledět do budoucnosti.
Pro mě a lidi, jako jsem já , to není "JEN PES", ale ztělesnění nadějí a snů o budoucnosti, něžných vzpomínek na minulost, a čisté radosti okamžiku.
"JEN PES" odhaluje to, co je dobré ve mně a odhání moje špatné myšlenky a starosti dne.
Doufám, že jednoho dne lidé pochopí, že to není "JEN PES", ale to, co mi dává lidskost a nedovolí mi být "JEN ČLOVĚK".
Tak když příště uslyšíš frázi "JEN PES", jen se usměj, protože oni prostě "JEN nechápou"!
Tohle je další zachráněná fenečka od množitelů,ted už je rok u nové majitelky a má se královsky,nemyslíte?
T
Jeden z pejsků,které jsem zachránila jako nechtěného,vypadá sice jako francouzský buldoček,ale je to kříženec zřejmě bostonského teriera a mopse,dala jsem mu jméno Ebony,nechala ho odočkovat plně,byl pravidelně odčervován,spal se mnou a s holkama v posteli a když už jsem nabyla dojmu,že je v pořádku,tak jsem mu našla nové páníčky,skvělé lidi v důchodu,kde je jejich mazlíček,chodí na procházky,lítá po zahradě,nosí jim klacíky,hlídá.Bude mít pěkný psí život a já jsem za něj štastná,špatně se mi s ním loučilo,byl to pusinkovací pejsek.
7 VĚT,KTERÉ NESMÍŠ ŘÍCT PEJSKAŘI
1. Proč mu to vysvětluješ? Ten pes ti přece nerozumí.
Dobře, možná nechápe, co znamená „ten kretén se mi neozval, kašleme na něj, viď, Punťo“, ale pes vnímá intonaci hlasu, hlasitost, dynamiku. Všichni mluvíme k našim psům, jakoby to byli lidé. Vyhovuje to oběma stranám, tak co.
2. Umřel ti pes? Tak si kup jinýho, ne?
Idiote. Pes není ajfoun. Je to člen rodiny, je to parťák, kámoš, mazel, naše láska. Žádný pes není nahraditelný. A ano, pořídíme si dalšího.
3. Pořídili jste si psa místo dítěte, že ano?
Ne. A i kdyby ano, nic ti do toho není. Pořídili jsme si psa, protože milujeme psy a chtěli jsme psa. Až budeme chtít dítě, pořídíme si dítě. Netřeba analyzovat partnerský vztah nebo stav našich reprodukčních orgánů.
4. Snad s tebou nespává v posteli?
Spává. Polovina majitelů psů na celém světě nechává psa přespávat ve své posteli. Mimochodem, američtí vědci nedávno prokázali, že lidé, kteří nechávají své mazlíčky ležet v noci vedle sebe, jsou méně náchylní na psychická onemocnění.
5. Takovejch peněz tě to stojí…
Ano, to, co ty vrazíš do chlastání nebo jiných nešvarů, já dám do svého parťáka. Sounds fair.
6. Ty se takhle necháš olizovat?
Nechám. A to i přesto, že vím, že v tlamě psa je víc bakterií než v tlamě člověčí, ač se svého času tvrdil opak. Pokud mě po psovi nechceš olizovat ty, může ti to být poměrně jedno.
7. To je taková ta bojová rasa, že jo? Ti to mají v sobě, no…
A ty jsi cikán, takže kradeš. A ty blondýna, samozřejmě úplně blbá. Bojová plemena jsou v podstatě mýtus. Agresivní psi se vyskytují napříč všemi plemeny. Záleží na tom, jak si psa vychováte. Howgh.
Poněkud vulgárně napsané,ale pravdivé,který pejskař se v tom vidí...?
22 důvodů, proč má pejskař psí život
Pejsek je radost. Jenže i nejlepší přítel člověka vám dokáže sakra zkazit den. A jelikož ta bestie ví, že ji stejně nakonec do útulku nedáte, máte to marný... Němá tvář se prostě má, že vás má. A naopak. I přes všechny následující otravnosti:
VENČENÍ
Furt někam nemůžete, protože musíte se psem. I když padají trakaře nebo umíráte na rýmičku. Přes to vlak nejede.
K NEUTAHÁNÍ
Dokud ta potvora nedostane svoje, nedá pokoj. A když ji neutaháte, udělá vám ze života peklo.
NA ŠŇŮŘE
Ruce máte vytahaný až k zemi, každou chvíli končíte v křoví, ale do kopce budete ty svoje kila navíc musíte vláčet sami.
DRAHEJ ŠPÁS
Velmi záhy pochopíte, že za psisko vyšpulíte majlant. Hlavně to pocítíte u veterináře… protože jsou popelnice nenažraný.
KDO SE NA TO MÁ JAKO KOUKAT?
Čas si pesani krátí olizováním všemožnejch zákoutí. Ideálně u snídaně. Nejvíc vám zaskočí, když se mu vysune rtěnka.
CHUDEJ PŘÍBUZNEJ
Když jde o žrádlo, váš pes domácí sockuje u cizích a vypadá u toho, jako byste mu nedali nejmíň tejden nažrat. Vy šmejdi.
POPEL NA HLAVU
V jednom kuse se omlouváte cizím lidem, že jim ten váš mezek sežral svačinu, pochcal kalhoty, vyděsil děcko, ojel pod stolem nohu nebo zastavil dopravu.
ZACHLUPENO
Psí chlupy jsou jak stoletej prach. Jakmile si je jednou natáhnete do pračky, už se jich nikdy nezbavíte. Nikdy, rozumíte?!
NECHTĚNÝ PŘEKVÁPKO
Nikdy nevíte, jestli za dveřma svýho bytu nenajdete okousaný židle, sežranou půlku knihovny, rozcupovaný polštáře, prochcaný boty nebo nablito po zdech.
TAKOVÍ MALÍ S*ÁČI
Stačí jednou nezavřít dveře do ložnice, a hned vám vlítnou do postele. To máte za svoji dobrotu. Nastlat…
PŘEPYTLÍKOVÁNO
Musíte mít po kapsách dostatečnou zásobu pytlíků. Igelitovejch, jelikož honit hovna papírovou lopatičkou umí jen machři.
KLOUZAČKA
Sami jak blbci sbíráte šrapnely, ale nemine tejden, abyste si nenašlápli.
SMRAD, ŽE BY JEDEN PAD
Psi nevoní. Zvlášť, když vám ráno přijdou zívnout do obličeje nebo se vyválí ve zdechlým zajíčkovi. A dost nechutně uchází.
SOLNEJ SLOUP
Když vezmou roha, čekáte jak tatar na jednom místě. Klidně hodinu. Až se milostivě vrátí, dáte jim dobrotu. Kde to jako jsme?
UCINKÁVÁNÍ
Když máte pesana, strávíte kupu času tím, že sledujete, jak se přechcává s ostatníma frajerama z okolí. Každý dva metry. Ani děcka se takhle neloudaj.
FENEČKÁM NEPORUČÍŠ
My teďkonc háráme… Takže vytáhnete paty leda za tmy. A pak na chviličku povolíte vodítko, a hned řešíte, kam udat štěňata.
JSTE ZA SAĎOURA
Při „výchově“ vypadáte, jako byste pejsáčkovi přinejmenším bodali kudlu do bříška. Jste za svini a ještě na vás zavolají Kubišku. Takovej hereckej talent aby pohledal!
NÍZKOÚDRŽBA? PCHE!
To máte: ruční mytí, vytahování klíšťat, hřebelcování, zastřihování drápů, čištění chrupu atd. Žádný psisko není samočistící.
PSŮM VSTUP ZAKÁZÁN
Ne všude provozujou dog-friendly zařízení. Takže si často musíte odpustit posezení s kámošema. Nebo je musíte tahat po knajpách, kam hafani můžou.
PEJSKAŘI K PEJSKAŘŮM
Nabízí se otázka, proč se jako vůbec vybavovat s někým cizím na rohu celou hodinu, jenom proto, že máte taky psa?
POZNÁVAČKA
A když ho máte, očekává se, že se vyznáte ve všech plemenech. Jakmile ale náhodou nevíte, nejste za pejskaře.
MLUVÍTE JAK IDIOTI
I když se tomu zpočátku bráníte, začnete vést se svým psem hovory na nejrůznější témata. Doma dobrý, ale na ulici budete vypadat jak regulérní magor.
23 důvodů,proč máme milovat psy.......
Vždy si chtějí poslechnout, jaký jste měli den.
Ale nevadí jim jen tak u vás ležet, když zrovna nemáte náladu na mluvení.
Nejlíp se s nimi odpočívá i spí.
Jakože opravdu nejlíp.
Líp to už to prostě nejde.
Zaskočí za vás v práci, když si musíte někam odběhnout.
Budou pro vás dělat první poslední. I když to občas jsou nesmysly.
I když umí udělat nepořádek, vynahradí vám to.
Vždycky jsou připravení vyrazit za dobrodružstvím.
Ať už to znamená cokoliv...
Zbožňují dělat všechno s vámi.
Vždycky se snaží se vším pomáhat.
A to nejen vám, ale i svým psím kamarádům.
Vždycky nechají všeho, co zrovna dělají, aby se vám mohli věnovat.
Pokud zrovna chcete překonávat nějaké rekordy, vždycky se přihlásí jako dobrovolníci.
Rozesmějí vás jak nikdo jiný.
Skvěle pečují o zahrádku.
Když je to potřeba, usměrní vás. (A že to občas opravdu potřeba je...).
Koupání je strašná zábava.
Jsou to skvělí kamarádi.
Vždycky vás budou milovat.
Pomůžou vám dostat se do formy.
Budou vždycky vaši nejoddanější a nejvíc milující kamarádi.
Včera jsem stál u tvé postele, viděl tě plakat,
nemohla jsi spát..
lehce jsem kňukl: To jsem já, nic mi není, jsem ok, jsem s tebou..
Byl jsem blízko tebe u snídaně, když sis nalévala čaj
a myslela na všechny ty snídaně, kdys mě přitom pohladila.....
Byl jsem dnes s tebou na nákupech, když tě začaly bolet ruce,
toužil jsem vzít ti tašky, kéž bych mohl víc..
Byl jsem dnes s tebou u mého hrobu, dáváš mu takovou péči,
chtěl jsem tě ujistit - tam já přece neležím.
Šel jsem s tebou domů, hledal s tebou klíče,
Položil jsem na tebe packu a usmál se - to jsem přece já.
Vypadala jsi tak unavená, když sis sedla do křesla,
tolik jsem se snažil dát ti vědět, že jsem tady s tebou.
že můžu být s tebou každý den, že nikdy neodejdu.
V tom tichu ses usmála - já myslím, že to víš.
V tichu toho večera jsme si byli tak blízko.
Den minul, usmívám se, když zíváš.
Dobrou noc, Bůh ti žehnej, a ráno nashledanou.
A až přijde tvůj čas a přejdeš tam, kde jsem já,
poběžím ti vstříc a postavím se po tvůj bok.
Je toho tolik, co ti chci ukázat..
Buď trpělivá, žij svou cestu, pak půjdeme domů spolu.
14 DŮVODŮ PROČ SDÍLET LOŽE SPOLEČNĚ SE SVÝMI ČTYŘNOHÝMI PŘÁTELI .****
- člověk se naučí být skromným a vyspat se bez remcání i na minimální ploše lůžka v řádech decimetrů, byť ve skutečnosti je majitelem rozlehlé dvoumatracové postele zvané letiště
- člověk se naučí nebýt sobcem a dopřát jiným (čili svým psům) pohodlí i za cenu vlastního nepohodlí
- člověk se naučí příliš neponocovat, protože v případě pozdního odebrání se na lože už na něj nezbyde v jeho vlastní posteli místo
- člověk se naučí vstávat s ranním kuropěním, jelikož nevstane-li včas a dobrovolně, tak je z postele zcela po právu zkopnut svými právě se budícími (a slastně se protahujícími) čtyřnohými miláčky
- člověk se naučí nekoukat příliš dlouho do noci z postele na televizi, jelikož ji přes nesouhlasné mručení svých psů stejně prakticky vůbec neslyší
- člověk se naučí pečlivěji si postel stlát a peřiny umně maskovat pod elegantním přehozem anebo se naučí schovávat peřiny do peřiňáku, poněvadž jinak po příchodu z práce zjistí, že jeho psi mají o čtvrté hodině odpolední zrovinka ukázkovou půlnoc v jeho peřinách
- člověk se naučí spát s opravdu pevně semknutými víčky, jinak mu hrozí vykopnutí oka od převalujícího se miláčka
- člověk se naučí nemluvit ze spánku, protože tím budí své psy, kteří tím pádem zcela logicky budí jeho a on tak nemůže spát, natožtak ze spánku mluvit...
- člověk se naučí, že česat se při odchodu na lože je naprosto zcestné a zbytečné, protože pracinky jeho převalujících se psích miláčků ho stejně noc co noc dokonale rozcuchají
- člověk se naučí, že kvalita matrace je opravdu velmi důležitá, jelikož přeci v žádném případě nemůže dopustit, aby péro z proležené matrace tlačilo do žeber jeho milovaného psího přítele!
- člověk se naučí nejíst v posteli, jelikož reálně hrozí promáčení a tím pádem naprosté znehodnocení matrace, která je atakována neustávajícím proudem slin, odkapávajících z mord zjevně nedostatečně nasycených psích společníků
- člověk se naučí, že i s pískem na prostěradle a snítkou kopřivy (či jiné polní anebo lesní rostliny) na polštáři se dá vyspat dorůžova
- člověk se naučí pečlivě zvažovat koho ze dvounohých nápadníků si do postele pozve... a při procesu vzájemného sbližování (samozřejmě pod bdělým dohledem čtyřnohých ochránců morálky a počestnosti) zároveň velmi elegantně, ale zcela dokonale, proklepne nervovou soustavu a psychickou odolnost daného dvounohého jedince
- člověk se naučí být na přítomnosti svých psích kámošů v posteli závislým a v případě prázdné postele se snaží za každou cenu do postele alespoň jednoho psa nalákat, protože prostě ve dvou, ve třech, či ve čtyřech se to líp táhne, ať už při bdění anebo při snění
Tak to je..:-(
Vzal sis mě už jako úplně malé štěňátko . Kousal jsem ti boty , spal s tebou v posteli , zlobil jako malý ďáblík . Nebyl jsi zrovna nejmladší, a proto si na mě měl plno času , ale když přišly tvoje děti, musel jsi mě zavřít do klece . Bály se, abych je nekousl nebo jim nezničil věci . Když jsem byl už puberťák, často jsem s tebou jedl u stolu a tys mi vyprávěl o tvé ženě . Asi se ti stýskalo , protože jsi měl její fotky všude . V tu dobu už jsi nepracoval a pořád jsme byli spolu . Zvykl jsem si na to, jak jsme chodili ven a já ti skákal kolem nohou a nosil ti míček . Ale když mi bylo 6 let, často už jsi nebyl doma . Pořád pro tebe jezdila tvá dcera a odvážela tě pryč ode mě . Často jsem byl smutný a ty, když ses mi vrátil, jsi byl vyčerpaný a většinou si mne poslal do pelechu . Po roce toho chování si ke mě přišel a s pláčem jsi mne objal , netušil jsem, co se děje , ale byl jsem tak rád za tvou lásku, že jsem ti olízl tvář a zavrtěl ocasem . Další den pro tebe přijela tvá dcera a odvezla tě s pláčem zase pryč . Když tě přivezla sanitka, první kam jsi šel, jsem byl já a ty dny, co jsem prožil bez tebe, byly těžké a plné hladu . Když jsi mě objímal, plakal jsi jako kdybys mě už nikdy neměl vidět . Slečna, co vystoupila ze sanitky, ti řekla "pane prosím, pospěšte si, měl jste si jen vzít cennosti" . Ty ses mi pouze omluvil a vzal jsi do batohu pár věcí . Po dvou dnech přijel tvůj syn , naložil mě do auta a já myslel, že jedu za tebou . Místo toho, abych vyběhl z auta za tebou, jsem ale naboural do hnusné špinavé boudy . Tvůj syn řekl nějaké paní, že mi zemřel páníček a že si mě nemůže nechat , podepsal pár papírů a odjel . Byl jsem zmatený a po pár dnech mi došlo, že pro mne už nepřijdeš . K mému kotci přišlo plno lidí , ale protože už jsem nebyl štěně, nikdo mně nechtěl . Po nějakém čase přišla ta hodná paní, co se o mě starala a položila mě na velký pult . Vzala jehlu a byla moc smutná . Pak mě pohladila a já zavrtěl ocasem . Chtěl jsem, aby si nemyslela, že dělá špatně a že ona nemůže za to, jak mi končí život, že za to můžou tvé děti které mne nechaly bez lásky a rodiny . Pak mě malinko něco štíplo do packy a začalo mi být těžko . I přes přivřené oči jsem viděl, jak žena pláče , proto jsem i z těch úplně posledních sil zavrtěl ocasem a zavřel oči . Odešel jsem za tebou . A byl za to moc rád !
Toto ke mně v poslední době víc než sedí ... Čas od času mi lidé říkají: "halooo, je to JEN PES", nebo "je to hodně peněz JEN za PSA". Nechápou strávený čas, výdaje vynaložené na "JEN PSA". Některé z mých nejpyšnejších okamžiků patřily "JEN PSŮM". Kolikrát byla moje jediná společnost "JEN PES", ale ani jednou jsem se necítil bezvýznamný. Některé z mých nejsmutnějších okamžiků přin...esl "JEN PES" a v té době tmy a smutku, jemný dotyk "JEN PSA" mě uklidnil a dal mi důvod zdolat tento den. Pokud si i ty myslíš, že je to "JEN PES", pak budeš pravděpodobně rozumět i frázím "JEN PŘÍTEL", "JEN VÝCHOD SLUNCE" nebo "JEN SLIB". "JEN PES" přináší do mého života skutečnou podstatu přátelství, důvěry a čisté nespoutané radosti. "JEN PES" přináší soucit a trpělivost, které mě dělají lepším člověkem. Proto kvůli "JEN PSŮM" budu spíše vstávat, dlouho se procházet a toužebně hledět do budoucnosti. Pro mě a lidi, jako jsem já, to není "JEN PES", ale ztělesnění nadějí a snů o budoucnosti, něžných vzpomínek na minulost, a čisté radosti okamžiku. "JEN PES" odhaluje to, co je dobré ve mně a odhání moje špatné myšlenky a starosti dne. Doufám, že jednoho dne lidé pochopí, že to není "JEN PES", ale to, co mi dává lidskost a nedovolí mi být "JEN ČLOVĚK". Tak když příště uslyšíš frázi "JEN PES", jen se usměj, protože oni prostě "JEN nechápou"..
Není to první a asi ani poslední negativní zkušenost se "zvířecím tátou" panem Vánou.Já osobně ho sice neznám,ale už jsem četla podobných dopisů více,kde si lidé z osobní zkušenosti stěžují na "PÉČI" pana Váni o zvířata,že jsem se začala přiklánět k názoru,že je to velice šikovný lhář a vše využívá ve prospěch sebe.
Inzerát se objevil poslední dubnový týden na bazos.cz v obvyklém znění „ daruji zdravou fenu francouzského buldočka, výhradně do dobrých rukou,
Jméno: Ladislav Váňa
Telefon: 722174633
Lokalita: 396 01 Pelhřimov
Cena: 2 500 Kč
Na fotografii je původně bílý pes sedící uprostřed jakéhosi sklepení, na seně a děravých dekách, ve tmě, naprosto zanedbaný, špinavý a u jeho nohy něco leží. Na druhý pohled je
jasné, že je to štěně.
Pan Váňa mi po telefonu nebyl schopen říct souvislé informace o původu Adélky, mluvil o tom, že prý byla od mala zavřená v jedné místnosti a nikdy nebyla venku a on jí před půl rokem zachránil a vzal jí k sobě. Odkud přesně a kdy přesně jsme se nedozvěděli, ale pokud tedy půl roku- je to tedy někdy od listopadu 2011.
Bylo nám také potvrzeno, že Adélka je krátce po porodu, její štěňata však zabil, protože „nebyli k žití“ a nakrytá k němu prý již přišla.
Více jsme se nedozvěděli ani po několika telefonátech, vždy tvrdil jinou verzi příběhu a hlavní téma byly hlavně peníze- výkupní cena byla 2.500 Kč, což byla dle jeho slov cena za to, jak se o ní půl roku krásně postaral a dostal jí z hrozného stavu. Na naše naléhání, že je to hodně peněz a že pokud chce konat dobré skutky, nemůže za to chtít peníze, nazval mého muže pražským zlodějem a darmožroutem a od té doby nebral telefon. Naštěstí jsem měla ještě služební telefon, ze kterého jsem panu Váňovi zavolala já a oznámila mu, že za dvě hodiny si pro Adélu přijedu. Souhlasil. Za celou dobu našich telefonátů nepadlo ani jedno slovo o tom, kdo jsme my zač, zda chceme na psovi množit, či ho třeba sežrat- nezájem, hlavně šlo o ty peníze.
Nicméně pan Váňa má zřejmě zkušenosti s jeho oponenty, předání oproti domluvě proběhlo na Humpolecké benzínce, takže jeho slavný „ZOO koutek“ jsme si nemohli prohlédnout.
Adélka byla stejně špinavá a vykulená jako na fotografii, při přiblížení kohokoli se krčila k zemi. Pan Váňa si vzal peníze, prohodili jsme pár slov o tom, že lidi jsou zlí a my jsme co nejdříve hodili psa do auta a jeli domů. Od té doby jsme spolu nikdy nemluvili.
Z prvních hodin a dnů doma bylo zřejmé, že Adélce se nikdy nedostalo žádné péče. Neznala misky, čistou vodu, venčení venku, skutečně asi nikdy nebyla venku. Na své jméno neslyšela. Neznala žádné jídlo, piškoty, banán….
Při první koupeli z ní tekla rezavá voda s kusy bahna a trsy chlupů a krve. Špína odkryla spoustu velkých, starších i čerstvých jizev, z nichž jedna byla téměř deseticentimetrová a velmi silná, dle všeho od velmi ostrého nástroje. Ušní boltce plné bahna, špičky omrzlé a okousané. Měla silný poporodní výtok.
První veterinární prohlídka odhalila další jizvy, silný zánět v uších a očích, jizvu na rohovce, stále otevřenou dělohu, ačkoli podle sono vyšetření a stavu struků byla po porodu déle než měsíc, možná dva.
Povahou byla Adélka zlatá- velmi mazlivá, přítulná, vděčná. Bála se akorát prudkých pohybů, při kterých se krčila, a hlasitých zvuků.
Adélka první dny doma
Stav její srsti se bohužel vůbec nelepšil, během prvních týdnu se tvořily větší a větší strupy, velmi svědivé, krvavé, s postupně vypadávající srstí a zarudlou kůží. Byla nasazena léčba Spot-on na tyto parazity a obden koupel ve veterinárním šamponu. Zároveň pobírala antibiotické ušní kapky, které hojily velmi silný zánět v uších. Z důvodu stále zduřelého krčku dělohy a dlouhoprobíhajícího poporodního výtoku a zároveň kvůli léčbě srsti- pokud totiž fena neprodukuje pohlavní hormony, kůže se tolik nedráždí, nám byla doporučena kastrace. Během asi dvou měsíců po aplikování spot- onu a neustálých koupelí se stav kůže výrazně zlepšil, včetně zánětu uší.
Kastrace byla provedena poslední týden v červenci a Adélka se z ní výborně zotavila.
Adélka po kastraci
Dnešní Adélky stav je takový, že oproti počátkům, ačkoli zřejmě kvůli prodělaným ušním zánětům a bílé barvě nedoslýchá, ale chodí u nohy nebo na vodítku.
Všechny jizvy jsou zahojeny, srst je lesklá a hebká. Je strašně mazlivá a věrná, hravá. Stále však na prudké pohyby a pokus o zvednutí do náručí reaguje krčením k zemi.
Adélčina smečka
Skutečnosti, které mluví proti tvrzení pana Váni:
od zdroje, který v době Adélčina pobytu v Kletečná u pana Váni pracoval víme, že Adélka byla nakryta Míšou- špicem, kterého pan Váňa následovně proslavil tvrzením, že se k němu pes vrátil 70 km domů. Tomuto tvrzení odpovídá i podoba štěněte u Adélčiny fotografie z inzerátu. Nakrytí prý bylo zcela záměrné.
Zároveň bylo zjištěno, jak pan Váňa k Adélce přišel- pracoval u něj bezdomovec, který s Adélkou do ZOO Koutku přišel. Když ho pan Váňa vyhodil, Adélku si „ponechal“. Tudíž příběh o zachránění byl zcela smyšlený se záměrem o dojmutí zájemce.
veškeré jednání pana Váni ohledně předání Adély k nám se odehrávalo jen kolem peněžní sumy, za kterou byl ochoten jí „darovat“- nezajímalo ho, kdo jsme a jaké máme se psem úmysly- šlo o to, aby dostal své peníze
skutečnost, za kterou pan Váňa požadoval peníze – veterinární péči etc., nebyla nikdy naplněna- k Adélce není očkovací průkaz ani jiná dokumentace, byla ve velmi zanedbaném stavu, plná jizev, parazitů a podobně.
Toto jsou fakta o „zvířecím tátovi“, které mohu osobně prokázat.
Zamyslete se prosím nad tím a přestaňte bezmezně věřit tomu, co se říká v médiích.
Pan Váňa je dobrý lhář a není hloupý.
Peníze, které mu dáte, použije pro svou potřebu. Pokud chcete pomoci zvářatům, věnujte mu krmivo.
To co pan Váňa dělá, není nic, co by se mělo podporovat, ale řešit ve prospěch zvířat, na kterých pan Váňa dře emoce a peníze bez toho, aniž by jim poskytl péči.
Michaela Blumtrittová, majitelka Adélky
TVOJ PES
Aj keď ťa nik neosloví a svet ťa už nemá rád,
môžeš veriť svojmu psovi, že je verný kamarát.
S radosťou hneď k tebe letí, o nohy sa ti obtiera
a ešte aj oblíže ruku, čo ho udrela.
Ani zloba neláskavá jeho lásku nezmrazí,... každý deň ti o nej dáva stále nové dôkazy.
Nadovšetko si ťa cení, naveky si jeho pán
Aj keď mlčíš v osamení, nikdy nie si celkom sám.
Aj keby si dokonával a nesmútil z ľudí nik ,
iste by ťa oplakával tvoj oddaný priateľ psík.
Prečo teda slzy skrývať keď nám navždy odchádza
bytosť vďačná trpezlivá, ktorá nikdy
NEZRÁDZA!
Tak tohle je moje Mijinka,brouček maličký,kterého chtěli sežrat Vietnamci,až by si ji vykrmili.Je to opravdu hnus,co se děje v našem státě,je mi z toho zle,ale ted už bude dobře,Mijinko.
.
JEN PES ...
Čas od času mi lidé říkají: " halooo, je to JEN PES", nebo "je to hodně peněz JEN za PSA". Nechápou ujeté kilometry, strávený čas, výdaje vynaložené na "JEN PSA". Některé z mých nejpyšnejších okamžiků patřili "JEN PSŮM". Kolikrát byla moje jediná společnost "JEN PES", ale ani jednou jsem se necítila bezvýznamná. Některé z ...mých nejsmutnějších okamžiků přinesl "JEN PES" a v té době tmy a smutku, jemný dotyk "JEN PSA" mě uklidnil a dal mi důvod zdolat tento den. Pokud si i ty myslíš, že je to "JEN PES", pak budeš pravděpodobně rozumět i frázím "JEN PŘÍTEL", "JEN VÝCHOD SLUNCE" nebo "JEN SLIB". "JEN PES" přináší do mého života skutečnou podstatu přátelství, důvěry a čisté nespoutané radosti. "JEN PES" přináší soucit a trpělivost, které mě dělají lepším člověkem. Proto kvůli "JEN PSŮM" budu spíše vstávat, dlouho se procházet a toužebně hledět do budoucnosti. Pro mě a lidi, jako jsem já , to není "JEN PES", ale ztělesnění nadějí a snů o budoucnosti, něžných vzpomínek na minulost, a čisté radosti okamžiku. "JEN PES" odhaluje to, co je dobré ve mně a odhání moje špatné myšlenky a starosti dne. Doufám, že jednoho dne lidé pochopí, že to není "JEN PES", ale to, co mi dává lidskost a nedovolí mi být "JEN ČLOVĚK". Tak když příště uslyšíš frázi "JEN PES", jen se usměj, protože oni prostě "JEN nechápou"
Ráďa Hudlický
PITBULL Když jdu kolem vás, odvracíte oči,
to, že jsem pitbull, přeci není zločin.
Jsem plný emocí, dokážu vás milovat,
není přeci nemocí, pro lásku bojovat.
Uvnitř duše dítě jsem, i když to není vidět,
za moje zavrčení nemusíš se stydět.
Když na mě útočí média, je to důkaz obrany,
nechápou, že jsem jemné povahy.
Pochop, že jsem pitbull, žádný hnusný vrah,
s tebou cítím sílu, bez tebe mám strach.
Nechci lidi vystrašit, nechci jim ublížit,
chci stejná práva mít, chci jako oni žít.
Chci s nimi vycházet, dokázat jim věrnost,
chci je vždy ubránit, dokázat jim hrdost.
Mám rád svoji rodinu, všechny svoje lidi,
nechápu, že někteří se za mě stydí.
Nerozumím strachu, který ze mě máte,
nerozumím zápasům, do kterých mě dáte.
Nerozumím názorům, které o mě vznikají,
že mám dobré vlastnosti, to vám radši zatají.
Kdo jiný by mohl být ten krvavý vrah,
kdo jiný by mohl stát v těchto krutých hrách.
Kéž byste pochopili to, jaký jsem,
nazývali mě přítelem, vaším věrným psem.
Pochop, že jsi moje síla,
že jsi můj domov, že jsi moje víra.
Pochop, že tě miluji celým svým srdcem.
Pochop, že jsem pitbull.
JE TO TAK KRÁSNÉ A DOJEMNÉ,ŽE SI TO SEM MUSÍ, DÁT,AŽ SE JEDNOU NA TO BUDU TŘEBA JEŠTĚ DÍVAT.....PEJSEK BENJI..
Toto sem vpisuji v listopadu 2013,ačkoliv fotky a vše následující je data staršího.Ale ačkoliv jsou to webovky veřejné,beru to jako moje pocity,stavy,události a je mi jedno,jestli to má časový správný postup.
Mýma rukama prošlo mnoho pejsků,kteří zde jsou na fotografiích,většina z nich má nové a opravdu hodné páníčky,dostávám fotky z jejich domovů a jsem opravdu spokojená a štastná,že se mi podařilo vybrat ty správné pány.
V současné době už se zachranováním pejsků končím,už nemám tolik financí,musela jsem dost makat,abych vydělala na vykoupení,léčbu,jídlo,očkování a samozřejmě také na byt,stravu a ostatní nezbytné věci na normální život.Už dál takhle nemohu,jsem příliš unavená,takže jsem pustila úklidy a musela jsem omezit svou práci,i tak mi toho zbylo ještě dost.
Nechala jsem si tzv.srdeční záležitost-pejsky,které nedokážu už nikomu dát,mám jich 6.
Nechala jsem si samozřejmě Katynku s Barunkou,holky jsou 8leté,Barunka už žije u mého kamaráda,který má zahradu a domek,bývá tam s Katynkou,jsou to holky buldočí,tak jsou spolu.Barunku už nepřemistuji,je zcela slepá,takže ji už nechci stresovat.Katunku si beru k sobě na pár dnů a potom si ji zase Vašek odveze a takhle pendluje mezi námi,zvykla si a myslím,že je spokojená.
U mne doma zůstala Vikinka,4letá čivavka,Taminka,4měsíční merle čivavka.Čikinek,roční dlouhosrstý čivaváček z kontejneru a koupila jsem si fenečku,po které jsem lérta toužila-fawn buldinku s pp,jmenuje se Alma a je jediná,která pochází z normálních poměrů a budu ji mít od malička a jak si ji vychovám,taková bude.
Tak to je moje Almička,je to pěkný cvalda,byla pěkně čistounká,drápky upravené,odočkovaná,takže ted ji budu učit na podložku,aby získala hygienické návyky,jinak kamarádku už má v Tamině,holky vyvádějí jen samé lumpárny,a to jsou spolu pár hodin.
Moje holky pospolu doma na jejich oblíbeném místě
Snímek, který dojal internet: Nemocný pes v objetí pána
John Unger kolébá svého Schoepa. Snímek Hannah Stonehouse Hudsonové se stal hitem.
Washington - Ten snímek neobsahuje žádný vtip a ani kousek nahého těla. A přesto se stal "hitem" sociálních sítí, jedním z nejdiskutovanějších a nejsdílenějších příspěvků. Vzbuzuje emoce. Dojímá.
Zachycuje muže, který stojí až po ramena v jezeře Superior, a jeho starého psa. A zatímco muž psa přidržuje nad hladinou, pes, naprosto důvěřující svému pánovi, zjevně usnul - hloubka nehloubka.
Internetový list The HuffingtonPost se vydal po stopách jejich příběhu. Přes agenturu Stonehouse, která snímek pořídila a zveřejnila, našel Johna Ungera ze státu Wisconsin i jeho psa Schoepa.
Již devatenáctiletý psík, pojmenovaný po slavné místní zmrzlině, je pro svého pána vším. Vychoval ho od štěněte, společně spolu stárli. Pak začal mít Schoep zdravotní problémy, špatně chodil, špatně spal a veterinář diagnostikoval artritidu.
John Unger hledal, jak svému parťákovi pomoci. A našel vodu. Zjistil, že psovi, podobně jako lidem, dělá dobře, když je voda nadnáší.
"Jakmile začali v jezeře praktikovat tyhle lázně, přestal mít Schoep potíže se spaním. Vztlak vody zklidňuje jeho artritidou postižené kosti. Jezero Superior je teď prohřáté, takže teplota vody je perfektní," popsala fotografka Hannah Stonehouse Hudsonová momenty, kdy dvojici snímala. "Tato fotografie vznikla při našem posledním 'sezení'. Není na ní nic nahraného, nic zinscenovaného. Nenávidím nakamuflované fotky. Pravda je taková, že John Schoepa miluje. A Schoep mu důvěřuje natolik, že ve vodě opravdu usne," napsala na svém Facebooku.
Sám Unger říká, že mu žádná oběť není dost velká. A že psík, kterého se ujal coby tuláka v jeho 8 měsících, mu zachránil život. Pro Duluth News Tribune popsal, jak měl před lety, po nenadálém rozchodu s bývalou snoubenkou, psychické problémy. Pomýšlel na sebevraždu. "Abych byl upřímný, nemyslím si, že bych tu dnes byl, kdyby u mě té noci neseděl Schoep. Dostal mě z toho. Nevím, jak to přesně popsat, ale... zachránil mi zadek. Takže teď budu dělat pro svého psa, cokoli je potřeba".
Když někdy zklamete důvěru nějakého člověka, a to z důvodů, které Vám budou připadat správné, můžete mu to nějak vysvětlit. Jenže, když zklamete důvěru němého tvora, zraníte ho natolik, že je to naprosto neodpustitelné, protože mu to nijak vysvětlit nedokážete.
Už delší dobu jsem uvažovala o tom,že si vezmu z útulku ještě jednu fenečku,pokud možno kastrovanou,nejen proto,že odpadne hárání a falešná březost,ale také proto,aby opět někdo po přečtení tohoto sdělení nevyvolal štvavou kampan proti mně,že jsem si vzala fenku a že ji budu bud týrat nebo na ní množit apod.To už tady bylo během tří let nesčíslněkrát. Jela jsem si původně pro starší šestiletou fenku čivavy,ale pro její zatím odpozorované vlastnosti/agresívní,kousla několik ošetřovatelů i lidí/,i když za to nemůže,bůhví,co si prožila,jsem usoudila,že si nemohu dovolit ke svým hodným naučeným,klidným fenkám vzít agresívní fenku čehokoliv,protože i když bych se snažila sebevíce,mohlo by se stát,že odejdu a pokud by zaútočila na Katku,která je dominantní a hlídací fenka,že by jí Katka ublížila.Takže jsem si fenku sice odvezla,ale úplně jinou,křížence všeho možného,viděla bych tam čivavu,jorkšíra,možná jezevčíka,krysaříka,no prostě absolutní mix,ale kastrovanou,milou,přítulnou,hned jsme se skamarádily,olízala mne,brala si piškotky, a ted už jsme doma.Holky se s ní přivítaly nedůvěřivě,daly jí najevo,že ony tady byly dříve,Emilka/tak jsem si ji pojmenovala/,to tady prošmejdila a potom jsem jim všem dala mleté maso,piškotky a něco na hryzání a zatím je klid.Už to znám,chce to tak tři dny-týden a budou spolu tak zadobře,jakoby spolu byly už dlouho.Emilka si našla místo pod mým stolem,dala jsem jí tam pěkné deky,zatím i jídlo a vodu a postupem času už budou holky jíst ze společného.TAKŽE EMILKA č.2.
No a moje stávající holky-starší dámy,rozmazlené jako jedináčkové,ale nejsou,že,musejí se dělit,ale naučila jsem je to,takže není už žádný problém,ted ještě naučit vše i tu třetí,a tak si snad budeme žít náš další život.
Chodím často na Facebook,jen kvůli psům,nestačím žasnout,co dokáže lidská rasa,jsem velice štastná,že,ač mám zbrojní průkaz,nevlastním žádnou zbran,protože bych už asi dávno byla zavřená za zabití,pokud bych to stihla,hodně lidí.Tento příběh se mi velice líbil,a tak si ho s dovolením dávám sem na své webovky,protože tady hodně píšu o pejscích,mám vždy takovou radost,že existuje pár lidí/opravdu se musí napsat jen velice málo lidí/,kteří mají srdíčko plné lásky ke všem pejskům a snaží se ty nevinné utýrané duše zachránit.
Princezna Kačenka
(Radka Beranová)
Můj příběh začíná jednoho květnového rána roku 2011, kdy jsem na internetu uviděla fotku a video staré, zubožené anglické buldočky Princezny v kotci v útulku pro psy. Video, v němž stará, pajdavá a vychrtlá fenka kouká tak smutně, jak jen to psí oči dokáží. A tak jsem 7. května 2011 vyrazila na sto kilometrů dlouhou cestu směr Jimlín u Loun.
V útulku jsem byla vedena chodbou karantény mezi kotci, ze kterých štěkali pejsci všech ras a velikostí a očička všech prosila o vysvobození. Až na konec do posledního kotce, ze kterého se štěkot neozýval. V betonovém kotci na dřevěné podlážce tam ležela schoulená v dece, dívala se smutnýma očima, těžce se zvedla a pomalou, pajdavou chůzí mě šla přivítat. Pohladila jsem ji po hlavičce, ona mi olízla dlaň a byla moje a já její.
Příjezd domů byl sice slavnostní, ale jen pro mě a pro Kačenku. Psí smečka, skládající se ze staré jezevčice a mladého francouzského buldočka, evidentně neměla pro můj dobrý skutek pochopení, stejně tak lidská smečka poté, co viděli na vlastní oči,
co jsem to přivezla. Tvrdili mi, že není úplně normální vzít si domů na umření cizího, starého psa.
První prohlídka u veterináře znamenala nekompromisní ortel: fena je v zoufalém stavu,
další dva týdny v kotci by nepřežila. Těžká neléčená bronchitida, podvýživa, neléčený chronický zánět v uších, zanícené vrásky pod očima, plíseň kůže, zdevastované
klouby, vytahané vazy přeních tlapek (tzv. prošlapy), kýla v jizvě po několika císařských
řezech a cysta na struku. Nejhorší však se mělo teprve ukázat – fena byla březí. Ultrazvuk potvrdil padesátidenní březost a mě došlo, že to zřejmě byl důvod jejího vyhození
původním majitelem – množitelem na ulici, protože do takto nemocné fenky by se již muselo investovat víc, než by byl výnos ze štěňat. Bohužel nebylo co řešit a fenka se vzhledem ke svému stavu musela podrobit kastraci.
Pooperační rekonvalescence probíhala bez problémů, Kačenka ožila a já netušila, že naše „štěstí v neštěstí“ je opět v pasti. Hned další den dostala záchvat, který se opakoval. Opět rychlý odjezd na veterinu, cestou další záchvat, silnější a delší. Diagnóza byla jasná: eklampsie. Bez okamžitého podání vápníku a hořčíku při této nemoci feny do několika hodin uhynou.
Dost už ale nemocí. Další kapitolou v našem novém životě bylo sžívání s ostatními pejsky, což byly opravdu psí kusy. Kačenka dala ostatním okamžitě najevo, že se o mě nehodlá s nikým dělit. Krmení probíhalo zvlášť, venčení také. Musela jsem zakročit a ukázat jim, kdo je tady pánem. Odměnou mi byl pohled na spící psí babky v jednom pelíšku. Kačenka dělala velké pokroky. Když k nám přišla, vůbec neznala, co je pelíšek. Celé hodiny dokázala stát uprostřed místnosti a nehnout se – dneska nestíhá střídat dva pelíšky. Odmítala chodit na zahradu, dnes je obzvlášť sluníčkem ohřátá terasa její. První tři měsíce nezaštěkala, dneska sousedům přes plot lehce vysvětlí, kdo na naší zahradě vládne. A je nadšenou motoristkou.
Když nejsem doma, odmítá komunikovat s ostatními členy rodiny a trucuje ve svém pokoji. Jen se však vrátím, jsou jejími největšími kamarády, chodí za nimi a vynucuje si mazlení a pozornost. Téma rodinných hádek je tedy jasné: Kačena je rozmazlená, vybíravá a nevychovaná. Těžko jim vysvětluji, že ji musím stihnout vynahradit všechno, o co za těch osm let, kdy jsem ji neměla, přišla. Kačenka prostě už zůstane velkým štěnětem. Každý den je výhra a z každého dne se spolu radujeme.
Tato fenečka dlouhých osm let nikoho nezajímala. Nezajímala ani svého majitele, který jí měl jen jako „továrnu na štěňata“. Když zestárla a nemohla být již finančním přínosem, vyhodil ji na ulici jako nepotřebného „darmožrouta“. Jak jí asi bylo, co se jí honilo v její buldočí hlavičce? Co asi zažila při svém toulání ulicemi? Manžel mi vždy radí „Neptej se, co musela zažít. Neptej se, proč se někdo takto chová ke psům, na to ty odpověď nikdy nenajdeš! Buď ráda, že je konečně šťastná a spokojená“. Mě ale stejně nejdou z hlavy ty hrůzy, které se dějí – přeplněné útulky, psí množírny, týraní psi. Vím ale z vlastní zkušenosti, že v psích útulcích lze najít psa, který bude svému člověku po zbytek psího života svojí vděčností přinášet stejnou radost jako mě Princezna-Kačenka.
Tak takhle nějak to vypadá u mne,když spíme,akorát já mám jen jednu širokou postel a jedna fenka zásadně spí na mém polštáři se mnou a hlavičku si položí na mou hlavu a druhá fenečka si zaleze do nohou,předtím ovšem absolvují obě nejméně 10minutový hladící a drbací rituál,kdy jim říkám,že jsou moje hodné holky a jak je mám ráda.Kačenka se přitom stále oblizuje a Baruška se vyvaluje a chrochtá.Až po tomto rituálu na povel-holky jdeme spinkat-se každá bez protestu umístí na svá oblíbená místa a všechny usínáme s pocitem,že se máme rády a víte,co je nejlepší?Že ten pocit je opravdový a hlavně určitě bez falše,prostě skutečný a pravdivý.což se v dnešní době už snad nedá řící o ničem a nikom,jen o té lásce psí ke člověku.
Odpusť psík, on už sa nevráti, je to človek.....
Kontaktovali ma s prosbou či s manželom vezmeme psíka z opusteného domu, lebo jeho majiteľ musel odísť do domova dôchodcov, prítulný nemecky ovčiak, 6 ročný. Miesto je tri hodiny od nášho bydliska tak si privstaneme a tešíme sa na milého psíka. Prídeme na miesto, obzerám si dom, veľká zahrada..“super psík mal pekný výbeh“ Pískam na psa, nič, zrazu manžel hovorí „tam leží“ . Pri múriku leží podoba nemeckého ovčiaka, pozerá smutnými očami potichu „akoby“ kňučí. Volám ho k bránke, psík zaháji desať minútové okusovanie celého tela a škriabanie a potom príde.
Príde....Dotacká sa...Zadné nohy pokrčené , trasú sa mu, predné chodidlá zvláštne rozpleštené a tie oči....Zase tie oči. V tých očiach je strašné veľa lásky, ale pomaly vyhasínajú. Nerozumiem, prečo sa tak skoro opúšťa...Príde pani, čo nám ma otvoriť pozemok, vstupujem a príde mi mdlo. Psa vidím zblízka, ohmatám si ho..tri krát hádajte. Podvyživený, ale šialene. Mal hustú srsť a to je nevýhoda, lebo veľa krát sa bez dotyku a blízkeho pohľadu ťažko identifikuje, či pes už nestráda. (Preto ľudia, keď mate pocit, že pes u susedov trpí, ale vzhľadovo sa vám zdá, že je v poriadku, nedajte sa zmiasť, srsť veľa zakryje)
Jeho srsť okrem ochrany jeho tela skrýva ešte jedno bohatstvo. Pes ma cele telo posiate otvorenými ranami, v ktorých sa hýbu larvy, vajíčka bĺch a blchy skáču drzo všade na okolo. Keď sa so psom maznám...mam blbý zvyk, snažím sa vždy psom vynahradiť aspoň na chvíľu, čo doposiaľ nemali, i keď ja sa vždy vrátim domov s depresiou)), všimnem si hnilé zuby a boľavé ďasná...To už mam nervy. Z pani čo nám prišla otvoriť vyťahujem, že pes je tam 2 ROKY!!!
Pani dôchodkyňa v dobrej vôli chodí psa kŕmiť dva roky chlebom, polievkou, mliekom...pes tam dva roky verne čaká (aj keď mal možnosť ujsť) na toho svojho. Človek nepochopí, lebo takejto oddanosti a lojálnosti nie je ani schopný. Skracujem stav lúčenia, lebo pes zjavne trpí hlavne bolesťou a treba mu začať dávať akú takú stravu, lebo jeho telo už zjavne bojuje. Čaká nás ďalšia 4. hod jazda do miesta, kde sa budú o neho starať. Pani vyobjímam a poďakujem sa jej.
Pýtam sa ešte “ten Pán je chúďa teda už v domove“ Pani odpovedá: „Ale nie, on je u detí, majú veľký dom so záhradou, raz za dva mesiace prídu pozrieť dom a donesú psovi rožky. Rypnem si „a sú to panbičkári?“ Odpovie „Vnuk je farár“....Kto pomáha týraním zvieratám, vie, na čo narážam. Majiteľ má 70. /Spomeniem si na mojich rodičov, ktorí majú nad 70, lietajú na dovolenky, chodia do fit centra a tancovať). Uvedomujem si, že to nebolo staručké senilne chúďatko, ale ešte stále aktívny chlap, ktorý sa mohol snažiť za tie dva roky nájsť psovi domov.
Ak človek dokáže takto nechať hladovať tvora dva roky, nechá ho čakať a veriť, strádať, nevie dať jediný inzerát na jeho umiestnenie, vykonať jediný telefonát, aby ho niekam dal, nájsť jedine miesto v útulku, kúpiť jediný sáčok granúl, aby ten pes mohol niečo žrať.......tak je normálne, že sú vojny, že je vysoká rozvodovosť, že ľudia kradnú, zabíjajú. Mne to či indukčne či dedukčne logické príde. Prepáčte, ale presne pre toto ma nikdy nerozhodí, keď mi niekto hovorí tieto strašné veci zo sveta. Naozaj, ani trochu. Moji blízky sa niekedy čudujú, že mnou nepohnú tragédie spôsobené človekom. Lenže ja tie najhoršie tragédie spôsobené človekom vidím celkom často na vlastne oči. Momenty, keď stačilo strašne málinko, aby tvor netrpel.
A viete čo je najhoršie? Keď sme psa dali na obojok a pani sa rozplakala, pes sa z posledných síl zaprel a sklonil hlavu. Že by sa bál, že ide na popravu? Nečudovala by som sa, veď my ľudia sme mu ukázali aký je život krásny....(irónia). Dotiahol nás k dverám a tam ostal stáť. Stáť nie je správny výraz, on vlastne nejako divno čupel. Skôr nám chcel ešte povedať „počkajte prosím“ So slzami som mu povedala „On už nepríde, nikdy sa Ti nevráti. Odpusť nám ľuďom, sme takí.“
Držte psíkovi palce, bude potrebovať veľkú starostlivosť dobrých a ochotných ľudí. Ale pozitívne je, že na moju fenku sa snažil naskakovať a vyzeral pri tom veľmi bujaro))). Pes má dobrý koreň.
Čakal nás ďalší horúci letný deň a my sme sa chystali s deťmi k vode. Aby ani psici nezostali ukrátený o tento pôžitok, rozhodli sme sa isť na jazero do Hornej Stredy, kde je krásne prostredie a čistá voda. Po necelej hodinke jazdy v klimatizovanom aute sme prišli na miesto, našli si voľné miesto v chládku, zložili sa a kúpanie mohlo začať. Deti sa čvachtali pri brehu vo vode, psici plávali okolo nás, občas sme im hodili loptičku, hotová idylka. Asi po hodine kúpania sme sa šli najesť, Aisha aj Keilly ešte plne energie čakali na brehu, nič nenasvedčovalo blížiacej sa tragédii. Po jedle (psi samozrejme nejedli) som ich vzala vyvenčiť cca 15 metrov od miesta, kde sme boli. Tam sa prvý krát Aisha správala divne - ťažšie chodila na zadné nohy. Vrátili sme sa a znovu ju zamotalo, zavolala som ju k sebe a ona mi klesla do náručia. Položila som ju na zem a snažila sa zistiť, čo sa deje. Zdalo sa mi, že ma naliaty žalúdok, mala zblednuté ďasná, vyzeralo to zle. Zbehli sa tam ďalší ľudia, poradili mi prikladať jej na brucho namočený uterák, medzitým som zháňala kontakt na veterinára v okolí. Aishinke bolo stále horšie, uvedomila som si, ze zomiera a ja nemôžem nič robiť, strašná bezmocnosť... Vedela som, že cesta k veterinárovi v rozpálenom aute, pričom sme nevedeli presne, kde je ambulancia a doktor mal prísť až o 15 minút bude asi poslednou ale nechať ju zomrieť len tak a nepokúsiť sa jej pomôcť bolo tiež hrozné. Medzitým prešla Aishinka kŕčmi, takmer celkom jej vybledli ďasna, rozšírili sa zreničky, ale ešte dýchala. Odniesli sme ju do auta, dala dom jej posledný božtek a môj manžel sa šiel pokúsiť o nemožné – stihnúť prísť k veterinárovi včas. Asi do minúty prestala dýchať a pri príchode na veterinu veterinár skonštatoval smrť. Celá táto dráma od vyvenčenia po smrť trvala asi 20 minút. Na veterine nám povedali, že aj keby bol veterinár priamo tam na mieste, pravdepodobne by jej už nepomohol. Samozrejme sa mi v hlave vynáralo množstvo otázok: Prečo sa to stalo? Čo to spôsobilo? Ako je možné, že Keilly bola v poriadku a Aisha zomrela, keď robili stále to iste? Dali sme Aishinke spraviť pitvu už tu v Nitre a po dlhom rozhovore s veterinárom sme aj tak nedostali jednoznačnú odpoveď na otázku Prečo? Aishinka zomrela na prehriatie na pľúcny edém, čo mi pri hodinovom pobyte v chladnej vode nedávalo zmysel. Vysvetlenie ma veľmi prekvapilo. Psa pobyt vo vode neschladí tak, ako človeka, aktivita, ktorú vo vode pri plávaní vydáva ho zahreje viac, ako ho dokáže voda schladiť, zvlášť keď je vonku teplo. Túto informáciu som doteraz nikde nenašla a celý tento článok píšem preto, aby sa ju dozvedelo čo najviac ľudí a Aishinkina smrť pomohla zachrániť život aspoň jednému ďalšiemu psíkovi. Teda keď to zhrniem pobyt psa vo vode áno, ale len chvíľu a potom by mal ležať v chládku na brehu, potom môže isť zas do vody. Otázka Prečo práve Aisha zomrela, keď vo vode bolo veľa psíkov, ktorí plávali aj oveľa dlhšie ako ona sa asi nedozviem nikdy. Veterinár povedal, ze úlohu mohlo zohrať veľa rôznych faktorov: farba jej srsti, vek, to, že je borderka (musela cítiť, že s ňou niečo nie je v poriadku, ale nedala to na sebe nijako poznať). A tiež neviem, prečo sa to stalo práve teraz, keď kúpať sa chodíme často na rôzne miesta a nikdy sa nestalo, že by mala nejaký problém.
Článok som sa snažila napísať bez emócii, ktoré mnou stále otriasajú, len opísať sled udalostí a príčiny, dúfam, že to aspoň niekomu pomôže. Toto prežiť naozaj neželám nikomu, svojho psa som milovala, možno až moc, keby sme sa šli len s deťmi na kúpalisko a psov nechali doma, nestalo by sa to. Keby...
Prajem Vám všetkým ešte krásny zvyšok leta, užívajte si a tešte sa so svojich psíkov, zážitky s nimi sú nezabudnuteľné.
Toto je velice krásně napsaný rozdíl mezi pejskaři a nepejskaři,našla jsem to jako příspěvek na Facebooku od paní Veroniky Štětinové,doufám,že se nebude zlobit,že jsem si to "vypůjčila" a dávám si to sem,naprosto se s tím ztotožnuji.
Pejskař vs. nepejskař
Zatímco nepejskař je vždy upravený, čistý a přeskakuje případné psí exkrementy štítivě na chodníku, pejskař má v období bahna a nepřízně počasí obtištěné tlapky na různých částech těla. Jeho oděv zdobí chlupy jeho miláčka, někdy je vše dodekorováno zaschlou slinou.
Pejskař exkrement na chodníku ohodnotí znaleckým pohledem, protože hned ví, jak byl neznámý pes krmen, jestli nemá zdravotní obtíže a v případě přistání v exkrementu nezahazuje boty a nejde dál bos, nýbrž botu někde na příhodném místě opucuje, ale většinou ani nenadává.
Ví, že šlápnout do psího exkrementu přináší štěstí.
Zatímco kapsy oděvu nepejskaře jsou čisté, pejskař vytahující kapesník, vysype něco pamlsků, pytlík na případný exkrement a často vypadne i aportek, kartáč nebo tabletka na odčervení. Kapesník většinou používá pejskař i pes.
Auto nepejskaře je rovněž čisté a vhodné pro další spolujezce. Pejskařovo auto bývá poťapané, skla oken jsou s otisky nosu miláčka, chlupy nechybí nikde. Nějaký ten pamlsek se také najde, aportíků bývá víc.
Nechybí náhradní vodítka a jiná výbava, celkově je auto uzpůsobené psímu kotci. Nechybí misky, láhve s vodou a krmivo. Toto auto nebývá pro spolujezce příliš vhodné, někdy by se spolujezcem pes ani nesouhlasil, proto pejskař pasažéry většinou nebere.
Zatímco nepejskař se zajímá o módní trendy a chodí rád dobře oblečen, pejskař rozděluje své oblečení na psí a mezi slušné lidi. Většinou nosí první variantu, nevyplatí se převlékat.
Módní trendy ho neberou, na cvičáku to nikdo neocení a při prochajdě v lese a lukách také ne. V době odchovů štěňat chybí většinou pejskaři v botách tkaničky, nebo má jen jejich žalostné zbytky.
Oblečení a obuv tedy nakupuje funkční, pohodlné a takové, kde lze chlupy dobře smést. Dnešní trend, kdy se na výstavě pejskaři snaží být slušně oblečeni a sladěni se svým miláčkem, vede k tomu, že se pak známí nepoznají mezi sebou. Psům je to jedno.
Zahrada nepejskaře se pozná na první pohled. Všude dokonalý trávník, květiny jsou tam, kde je nepejskař vysadil. Jeho stromy nejsou okousané a poddolované. Jeho jezírko zdobí lekníny.
Pejskař většinou nemá jezírko, protože by tam pes ležel spokojeně celé dny. Navíc zahradu nestíhá, musí na cvičák nebo kynologickou akci.
Zahrada pejskaře bývá plná praktických děr, vykopaných pracovitým psem, kde si případný zloděj zlomí nohu. Květiny jsou jinde, než je žádoucí, psovi se nelíbily, tak je vytrhal, zahrabal nebo jim jiným způsobem zneuchutil pobyt v jeho zahradě.
Zahrada je plná schovek, kam si pes odkládá jídlo či hračky na horší časy.
Tak mu velí pradávné geny a rozumný pejskař schovky toleruje. Pejskařova zahrada mívá i umně vyhrabaná lůžka, kde rád pes odpočívá.
Nepejskař by nikdy neměl dráždit pejskaře nevhodnými větami na účet jeho miláčka. Pak se pejskař stává někdy osobou protivnou a agresívní. Mnohdy právem.
Pejskař prezentuje svého miláčka na webu, blogu nebo facebooku a dalších portálech. Pes, který není prezentován, není cool. Pejskař vždy nosí v mobilu fotku svého miláčka.
Nepejskař oproti tomu málokdy zakládá web pro prezentaci manželky, dětí......, možná výjimku tvoří jeho auto. Nepejskař málokdy nosí v mobilu fota svých bližních.
Pejskař vydělává, aby mohl dopřát svému psovi, rodina bývá lehce odsunuta. Na dovolenou moc nebo vůbec nejezdí, nerad opouští svého psa a i při krátkém jeho opuštění, má špatné svědomí, že pes doma trpí.
Nepejskař si dovolenou užívá i několik týdnů. Návštěvy nepejskaře u pejskaře by měly být krátké, nejsou pro pejskaře přínosné a zdržují ho od jeho miláčka.
Nepejskař by chlup v kávě měl diskrétně vyndat a víc nekomentovat. Pejskaři nevadí. Předloženou krmi by měl konzumovat s chutí, i když si vyslechl, že zrovna tohle psovi nechutná.
Nemusí se bát, opravdu se toho pes netknul.
Oproti tomu návštěva pejskaře u pejskaře je přínosná a dá se hodiny a hodiny probírat, čí miláček je dokonalejší, příjemně se zdrbnou ostatní pejskaři. Chlup v kávě nevadí nikomu. Velmi vhodné je, když pejskař přivede i spřáteleného psa, aby si jeho pes mohl také popovídat.
Nepejskař by nikdy neměl pejskaře stavět před rozhodnutí, buď on nebo pejskařův pes. Nikdy nevyhraje.
Pejskařovi sousedi vědí, že volání, miláčku, patří psovi. Nepejskař se většinou takto neprojevuje.
Domácnost pejskaře je naopak lépe udržovaná, protože mop a vysavač jsou stále v pohotovosti.
Pes a voda
Plavání je jednou z nejoblíbenějších aktivit, kterou můžete se svým čtyřnohým kamarádem v létě provozovat. Blahodárný účinek pohybu ve vodě může být využit i při fyzioterapii u psů trpících artrózou nebo jako rehabilitace po operacích.
Co procvičujeme: Klidným a bezpečným plaváním získá pes dobrou fyzickou kondici a vytrvalost. Pro psy, kteří mají nemocné klouby, je pohyb ve vodě léčebnou terapií.
Co potřebujeme: Ručník, hračky do vody, záchrannou vestu do vody pro psa, pitnou vodu (při plavání v moři).
Některá plemena mají lásku k vodě v krvi již od narození. A nejen retrívři, novofundlandští psi a ostatní vodní psi rádi plavou. Jakmile jednou přijdou na chuť plavání, užívá si většina psů osvěžení ať už v rybníce, řece či moři. A když se ještě navíc sejdou v týmu člověk-pes dva plavci, může se tato vášeň dokonce využít i v záchranářství. Pes jako plavec-záchranář může vykonávat v úzké spolupráci se svým majitelem znamenitou práci. Kdo má ctižádost, může plavecké schopnosti svého psa dobře trénovat při různých vodních akcích nebo při záchranářských výcvikách.
Mokré tlapky – tučná odměna
Každý pes musí nejdřív opatrně vyzkoušet, co to vlastně ta voda je za divnou věc. Dokonce i novofundlandský pes se může poprvé ukázat jako strašpytel. To, jestli pes bude mít radost z her ve vodě, je především otázkou jeho postupného navykání na vodu a výchovy.
Už jako štěně byste ho měli hravým způsobem zvykat na studenou vodu, tím že ho necháte pomalu a v klidu prozkoumat břeh řeky, rybníku či moře. Uvidíte, jak se sám s vodou seznámí. Když se hned od začátku o vodu velmi zajímá, strčí-li zvědavě do vody čenich a možná i jednu tlapku namočí do té „studené a mokré věci“, pochvalte ho náležitě a pro tentokrát už vodu nechte být.
Pomalé prozkoumávání tohoto nového neobvyklého prvku je nejlepším předpokladem k tomu, aby si váš pes vybudoval k vodě kladný vztah.
Pro pozdější aportovací hry se prodávají v obchodech s chovatelskými potřebami různé plovoucí hračky. Házejte je zpočátku jen tak daleko do vody, aby pes vždy stačil a nemusel pro ni plavat. Teprve až tehdy, kdy máte pocit, že si na vodu zcela zvykl a důvěřuje jí, hoďte hračku tak, aby musel ve vodě udělat dvě tři tempa. A po návratu s hračkou na něj čeká na břehu samozřejmě velká pochvala a odměna!
Při navykání psa na vodu zapomeňte na nějaké donucovací prostředky. Špatná zkušenost je velmi špatným učitelem.
Plavcem od narození
Plavat umí všichni psi, a tedy se nemusí na rozdíl od nás učit žádným speciálním tempům, aby se udrželi na vodě. Jakmile ztratí půdu pod nohama, začnou instinktivně dělat správné pohyby: pádlují všemi tlapkami dopředu, jako by chtěli běžet. Ale psi to sami nevědí. Zkuste přesvědčit toho svého, aby to sám od sebe jednou vyzkoušel. Ostatně, zdánlivé plovací blány, které jsou zcela zřetelné u vodních psů, jako je novofundlandský pes nebo retrívři, mají všichni psi. Nahmatejte si je ještě jednou… Je to kůže mezi prsty, která je u některých psů téměř neznatelná, zatímco u jiných zřetelně vyvinutá.
Záchranná plovací vesta pro horlivé plavce
Principiálně smí do studené vody každý pes, který z toho má potěšení. Ovšem existují určitá pravidla bezpečnosti, abyste se vyhnuli nebezpečným situacím. Psi si totiž neumějí rozumně rozdělit své síly. Zuřivě dovádějí, běhají a plavou, dokud to jde. Pokud jsou na louce, zpravidla si mohou jednoduše odpočinout tím, že si dají chvíli pauzu. Ale ve vodě tohle nejde. Tam pes většinou pocítí, že mu docházejí síly, příliš pozdě, aby byl schopen se vrátit na břeh. A svalovou únavu pociťují všichni psi stejně jako my lidé. Abyste zabránili nejhoršímu, neházejte aportovanou hračku příliš daleko do vody a ne příliš často. Při takovýchto hrách ho vždy pečlivě sledujte. Jestliže plavete spolu, prodlužujte vzdálenosti velmi pomalu a vždy zůstávejte v blízkosti břehu. Navíc mohou být velmi nebezpečné spodní proudy, které mohou ohrozit jak člověka, tak i psa. Proto byste měli být při plavání v neznámých vodách velice obezřetní a vždycky se vyhnout jakémukoliv riziku. Aportovací hra s plovoucí hračkou je pro psa zábavná i tehdy, když si musí jen namočit tlapky. Kdo chce se psem skutečně pravidelně plavat, měl by mu z bezpečnostního hlediska pořídit záchrannou plovací vestu (je k dostání v potřebách pro chovatele). A tady se rozhodně vyplatí nešetřit na kvalitě vesty. Vysoce kvalitní záchranné plovací vesty jsou většinou velmi pevné, aby psa udržely. Lidé, kteří pracují se psi ve vodě při záchranných akcích, rozhodně doporučují, aby se jim záchranné vesty dávaly. Pokud vás pes doprovází při vodních sportech, jako je např. plachtění, surfování nebo kanoistika, je záchranná vesta přímo nutností. Ostatně, obojek nebo hrudní postroj nemají na plavajícím psu co dělat. Hrozí totiž nebezpečí, že při pohybu nohou se může jedna zachytit a znemožnit mu plavání. Pozor také na pod vodou schované větve, které mohou psa také nebezpečně ohrozit.
Hry na břehu jsou bezpečné
Při výletech na mořské pobřeží je záchranná plovací vesta nezbytností a bez ní by si pes neměl na pobřeží ani hrát. Respektujte jeho přirozený strach z vln a nehoňte ho do přílivu. Většině psů slaná mořská voda nechutná. Přesto však dbejte na to, aby se jí příliš nenapili. Při delším pobytu na mořském pobřeží byste s sebou měli vždy mít dostatek sladké pitné vody, aby mohl váš plážový běžec svou žízeň uhasit. Po návratu od vody vždy psa osprchujte, abyste předešli možnému podráždění pokožky slanou vodou.
Zdravé kosti
Plavání je dobrý pohyb pro správný vývoj kostí. Plavání a vodní sporty se používají i jako terapie při mnoha onemocněních pohybového aparátu psů. Také starším psům umožňuje voda lepší pohyb a dokonce mohou takto i ve vodě sportovat. Bezstarostně si užívat vodních hrátek jim navíc pomáhá i záchranná plovací vesta.
Ukázka z knihy: Pes - výcvik hrou a sportem, Kirsten Wolf, vydalo nakladatelství JAN VAŠUT v roce 2010, www.vasut.cz
Dojemný psí příběh ... slepecký pes pro slepého psa ...! Tisíce slov by nedokázalo popsat příběh na tomto obrázku ... Lily je německá doga, která je slepá od zvláštního onemocnění, které si vyžádalo odstranění obou očí. Během posledních 5.roku se Maddison, další německá doga, stala jejím zrakem. Je to samozřejmě nerozdělitelná dvojka ...
Zvířata někdy mají lepší chápání jako člověk ...
14 DŮVODŮ PROČ SDÍLET LOŽE SPOLEČNĚ SE SVÝMI ČTYŘNOHÝMI PŘÁTELI
- člověk se naučí být skromným a vyspat se bez remcání i na
minimální ploše lůžka v řádech decimetrů, byť ve skutečnosti je
majitelem rozlehlé dvoumatracové postele zvané letiště
...
- člověk se naučí nebýt sobcem a dopřát jiným (čili svým psům)
pohodlí i za cenu vlastního nepohodlí
- člověk se naučí příliš neponocovat, protože v případě pozdního
odebrání se na lože už na něj nezbyde v jeho vlastní posteli místo
- člověk se naučí vstávat s ranním kuropěním, jelikož nevstane-li
včas a dobrovolně, tak je z postele zcela po právu zkopnut svými
právě se budícími (a slastně se protahujícími) čtyřnohými miláčky
- člověk se naučí nekoukat příliš dlouho do noci z postele na
televizi, jelikož ji přes nesouhlasné mručení svých psů stejně
prakticky vůbec neslyší
- člověk se naučí pečlivěji si postel stlát a peřiny umně maskovat
pod elegantním přehozem anebo se naučí schovávat peřiny do peřiňáku,
poněvadž jinak po příchodu z práce zjistí, že jeho psi mají o čtvrté
hodině odpolední zrovinka ukázkovou půlnoc v jeho peřinách
- člověk se naučí spát s opravdu pevně semknutými víčky, jinak mu
hrozí vykopnutí oka od převalujícího se miláčka
- člověk se naučí nemluvit ze spánku, protože tím budí své psy,
kteří tím pádem zcela logicky budí jeho a on tak nemůže spát,
natožtak ze spánku mluvit...
- člověk se naučí, že česat se při odchodu na lože je naprosto
zcestné a zbytečné, protože pracinky jeho převalujících se psích
miláčků ho stejně noc co noc dokonale rozcuchají
- člověk se naučí, že kvalita matrace je opravdu velmi důležitá,
jelikož přeci v žádném případě nemůže dopustit, aby péro z proležené
matrace tlačilo do žeber jeho milovaného psího přítele!
- člověk se naučí nejíst v posteli, jelikož reálně hrozí promáčení a
tím pádem naprosté znehodnocení matrace, která je atakována
neustávajícím proudem slin, odkapávajících z mord zjevně
nedostatečně nasycených psích společníků
- člověk se naučí, že i s pískem na prostěradle a snítkou kopřivy
(či jiné polní anebo lesní rostliny) na polštáři se dá vyspat
dorůžova
- člověk se naučí pečlivě zvažovat koho ze dvounohých nápadníků si
do postele pozve... a při procesu vzájemného sbližování (samozřejmě
pod bdělým dohledem čtyřnohých ochránců morálky a počestnosti)
zároveň velmi elegantně, ale zcela dokonale, proklepne nervovou
soustavu a psychickou odolnost daného dvounohého jedince
- člověk se naučí být na přítomnosti svých psích kámošů v posteli
závislým a v případě prázdné postele se snaží za každou cenu do
postele alespoň jednoho psa nalákat, protože prostě ve dvou, ve
třech, či ve čtyřech se to líp táhne, ať už při bdění anebo při
snění
převzato z Facebooku od pejskařky,která má letiště a dva psy,já mám postel 200x100 a také /zatím/dvě buldočky
• Doma má víc psích pelíšků, žvýkacích hraček, obojků, vodítek, postrojů a přepravek na psy, víc než má psů……
• Po setkání s jinými pejskaři si během třiceti sekund zapamatuje jméno psa, ale jméno majitele si nezapamatuje, dokud se s ním nesetká aspoň ještě čtyřikrát……
• Nerozmýšlí se dvakrát nad tím, zda má dát svému psovi líznout zmrzliny ze svého kornoutku…..
• Při každé příležitosti ukazuje fotoalba plná fotografií svých psů……..
• Hovoří o svých pejscích jako jiný o svých dětech či vnoučatech……..
• Pokud je připojen na internet, věnuje se vyhledávání novinek o psech všeobecně, o svém plemeni, prohlížením seznamů, fotografií, dotazů a odpovědí, chatů o psech, posloucháním zvuků, vyhledáváním chovatelských stanic a všeho co se týká psů………
• Na svém pracovním stole, v peněžence a jinde má stovky obrázků svých psů, ale fotky jeho rodiny by musel pracně hledat…….
• Nikdo nechce jezdit v jeho autě, protože všichni dobře vědí, že by potom byli samý chlup…..
• Na každého pejska, kterého potká na ulici se usměje…..
• Když sáhne do kapsy, vždycky mu vypadnou psí granulky, pamlsky a sáčky na sbírání hromádek….
• Dříve než sám zasedne k jídlu, mají jeho pejsci plnou misku…..
• Dlouze diskutuje s přáteli jak nejlépe zastřihnout psí drápky, ale on sám ještě nikdy nebyl na pedikúře ani manikúře…….
• Knihovnu má přeplněnou knihami o psech a psích hrdinech…..
• Za nejkrásnější okamžiky dne pokládá dobu strávenou se svým psem……
• Svému psu nabídne postel i když ví, že bude spát při kraji na tvrdé hraně……
• Dívá se na příšerné filmy jen proto, že se v masové scéně objeví asi na tři vteřiny jeho plemeno…..
• Na všech šatech má psí chlupy, dokonce i v okamžiku kdy je má čerstvě vyprané, nebo si je nese z čistírny…….
• Jediné na co se můžou všichni přátelé zeptat při setkání je otázka : Jak se mají psi ? nebo Kolik psů teď máte ?.........
• Na svých novoročních přáních jsou jedině jeho psi (ostatní členové rodina jen zřídka)………
Desatero pejskařů
Mají rodiče, manžele, manželky, příbuzné a známe, kteří je považují za praštěné.
· Jsou přesvědčeni, že porodní bednu má v obýváku každý
· Nerozzlobí je telefon ve čtyři ráno, pokud jde o pomoc při porodu.
· Jezdí výhradně v autech plných psů
· Výstavní katalogy mají vždy po ruce, ale najít účet za plyn?
· Doma mají nepořádek, ale vyprané pelíšky a vydrhnuté kotce
· O víkendu zásadně nejsou k zastižení
· Utrácejí tisíce za benzín, za výstavní poplatky a ubytování, aby si domů přivezli diplom za pět korun.
· Na rozdíl od všedních dnů jsou schopni v neděli vstávat v pět ráno, aby přijeli včas na výstavu.
· Jsou schopni vést hodinové rozhovory se stejně postiženými kolegy ve výrazech, kterým rozumějí jen oni sami.
básnička od Věry Čechové:
Badyho příběh je smutný zlý sen,
pán prodal dům a Bady byl v něm.
Kupci ho vyštvali z pozemku pryč,
když nešel sám, tak vzali i bič.
Práskali nad hlavou a volali běž,
Badýnek utíkal, jak divoká zvěř.
Nevěděl kam a kudy jít má
a venku už byla hluboká tma.
Toulal se po lesích smutný jak žal,
a hledal místo, kde by i spal.
Opuštěn, sám a zoufalý,
i děti si venku na něj troufaly.
Volaly, házely po něm věci,
nyní je nemá rád, to dá rozum přeci.
Zubožen, vyčerpán, oči plné hnisu,
sem tam si ulovil alespoň krysu.
Tolik mu v bříšku kručelo,
z očka mu teklo a ouško ho bolelo.
Na pokraji sil našli ho ležet,
už nemohl chodit a ani běžet.
Nyní v útulku čeká v teplíčku,
na svého pána a nebo paničku,
Věříme že najde brzy,
protože trpí a nás to mrzí.
To je básnička od Věrky,která dělá v životě,co může,pro pejsky zubožené,trpící a opuštěné. Myslím,že tato básnička,která se původně vztahovala na jednoho pejska šarpeje,je o všech pejscích,které jejich původní majitelé nechají třeba i po mnoha letech napospas osudu,odstěhují se bez nich,vyhodí je někde na silnici,zaváží je do pytle a odhodí do příkopu,přiváží v lese a dokonce jim zalepí tlamičku izolepou,aby si nemohli štěkáním přivolat pomoc, a vůbec je nezajímá,co s jejich původním miláčkem bude.Kam jsme to dospěli,my,lidé?
Inkvizice pro pitbulla
Narodil jsem se jedné květnové noci v kotci chovatelské stanice mojí mamince Adéle a tatínkovi Armínovi. Prvních pár dní jsme nedělali nic jiného, než lezli po sobě, kotci nebo mamce a poslepu hledali naleziště sladkého mlíčka. Většinou nám však maminka byla vždy na pomoci a naše pátrání zdárně ukončila.
Někdy si nás do tlapek vzala jakási neosrstěná bytost. Příjemně hladila naše kožíšky a mně se to moc líbilo. Proto kdykoli jsem ucítil její charakteristický pach, snažil jsem se k ní dostat co nejblíže.
Pak přišel ten slavný den a my jsme poprvé otevřeli oči. Poprvé v životě jsem spatřil maminku. Její kožíšek byl černobílý stejně jako můj, tlama žraločí, tělo svalnaté. A ještě ten den jsem spatřil toho záhadného tvora, co mě hladil. Nezkušenýma očima hleděl jsem do očí člověku. Ach, tehdy jsem netušil, kolik si toho s ním ještě užiju. Ale nesmím předbíhat!
Takže dny plynuly a my jsme se ve zdraví dožili dvou měsíců. Už naše nožičky uměly skvěle běhat, tlamičky samy jíst a zoubky jsme trénovali na všem, co se nacházelo v jejich dosahu. Nejčastěji to odnesly máminy uši, lidské tlapky (To na nás však člověk vždy zavrčel!) nebo takové ty věci, které lidé používají jako kožíšek.
A pak se to stalo. Jednoho dne na náš dvůr zavítal cizí člověk s košíkem. Já košík znal - vynikající věc na okusování. Ten člověk (šlo o fenku - vy jí říkáte žena) se šel s naším pánem podívat na nás do kotce. Poté spolu začali o něčem diskutovat lidskou řečí a náš člověk ukázal na mě. Ta žena se usmála a opět začali mluvit. Nakonec ta nově příchozí předala páníčkovi jakési papírky, položila si mě do toho košíka a odnesla do auta
.
Chudák já! Nevěděl jsem, co se to se mnou děje, vždyť jsem autem doposud ještě nejel! A tak jsem začal pěkně od plic naříkat, až si musela moje nová majitelka dát tlapky na uši. Po deseti minutách jsem to vzdal. Smířil jsem se s tím, že mě ta vrčící věc sežrala a že se z jejích útrob už nikdy nedostanu. Jaké bylo moje překvapení, když vůz
konečně zastavil a já byl vynesen v košíku ven do nového domova.
Moje štěněčí léta byla skvělá! Vzpomínám na to, že každý, kdo nás potkal, si mě chtěl hnedka pohladit, říkajíc: "To je pěkné štěňátko!" Na moji příslušnost k plemenu americký pitbullteriér se však dotyčný tvářil chladněji.
Panička na mě byla moc hodná, nechávala mě totiž hrát si se všemi pejsky. Tenkrát proti tomu nic nenamítali ani jejich majitelé, ale kdybych se teď běžel na nějakého jejich miláčka podívat, spustili by řev, že jim chci zabít psa. Nechápu to. Co proti mně ti lidé sakra mají!? Vždyť já v životě žádnému pejskovi neublížil - dokonce ani tomu kníračovi Aranovi, co po mně tenkrát vyjel! Kdyby tak řvali na sousedova jezevčíka, neřeknu. To je vám panečku rváč! Jednou jsem ho viděl poprat se před zraky obou majitelů s pudlem a víte co říkal ten pudlův pán? Že je to nádherný jezevčík a že to nevadí! Zato když jsem si toho pudlíka šel očichat já, to už začal vyvádět a křičet na paničku, ať si mě přiváže. Prostě to nechápu. Asi jsem pro lidi přece jen nějaká bestie zabíjející vše živé.
A tak to není jenom se psy, ale i s dětmi. Když si mě chtělo nějaké pohladit, hned ho rodiče táhli pryč. Možná i proto došlo k tomu průšvihu.
Nikdy jsem nepoznal děti. Panička žádné neměla a na procházkách jsme si jich nevšímali. Jednou však, když šla panička nakupovat do supermarketu, co byl poblíž školy, mi jako obvykle nařídila, abych čekal a přivázala mě ke sloupu. Já ji vždy poslechl na slovo. A tak si tam čekám a najednou jde po chodníku skupinka chlapců ve věku asi třinácti let. Já si jich nevšímal. Koneckonců, proč bych taky měl?
Jenomže oni si všimnou mne. Zastaví se a začnou o čemsi diskutovat. Nerozuměl jsem jim, ale vy možná ano.
"Hele kluci, pitbull!" řekl ten, z něhož jsem cítil největší zlobu. Zvedl kámen ze země.
"To jsou ti zabijáci! Schválně, kdo se po něm odváží hodit šutr?" vyzval kumpány.
"Radku, já bych to nedělal! Co když ten sloup vyvrátí?" zalekl se další kluk.
"Nesmysl! Jste snad sraby? Bojíte se přivázanýho čokla? Pitbullové jsou bestie! Nám jeden zakousl slepice. Pojďte ho ukamenovat!!!"
Ozvalo se souhlasné zabručení. Kámen, jenž chlapec svíral, vzápětí dopadl na moji hlavu
a jí projela palčivá bolest. Zakňučím, to těm výrostkům však jen dodá odvahy. Náhle na mě padá proud kamenů.
Někteří chlapci hledají co největší kusy, jiní se spokojí s menšími.
Paničko moje, kde jsi? Pojď mi na pomoc! Ta se však ne a ne vrátit. Zoufale otáčím svou zkrvavenou hlavu na všechny strany hledajíc pomoc. Ulice jsou vylidněny, žádná pomoc.
Tu pocítím vztek. Stupňuje se s každým kamenem a pomalu mě ovládá. Nervy, trpělivost přetečou, veškerá láska k člověku i výchova jdou stranou. Do mých žil se vlila dávná krev mých předků. Vzbudila ve mně rváče, lovce toužícího po kořisti. Z hrdla se vydralo zlověstné zavrčení. Celou silou se vzepřu vodítku, to ale nepustí. Kašlu na něj a jednoduše
jej přetnu jedním skusem. Pak už mě nikdo nezastaví. Běžím s rozkoší za chuligány, kteří přede mnou utíkají jak zajíci. Ta tam se jejich odvaha! Nejsou však tak rychlí. Na ulici se objevují lidé a mezi nimi i má paní. Útoku už nic nemůže zabránit. Nic až na...
"Brite! Ke mně!" zakřičela panička a vzápětí se měním v krotkého beránka. Přijdu k ní a ona nic. Žádná nadávka, žádný trest, žádná výchovná scéna. Prostě tam jen tak stála a nevěřila vlastním očím. Zato lidé byli pohoršeni. Nikdo netuší, že jsem byl vyprovokován, věří výpovědi dětí, že šly jen tak kolem a já je z ničeho nic napadl. Vzápětí přijíždí policie. Diskutují s mojí paní a pak všichni nasedneme do policejního vozu, jedouc neznámo kam.
V autě vládne hrobové ticho. Slyšel jsem jen paniččin zrychlený dech a cítil křečovité svírání mého obojku. Cosi viselo ve vzduchu. Jakýsi nevysvětlitelný smutek.
Pak zastavíme. Paní mi nasadí náhubek. Bok po boku vcházíme do zářivě bílé budovy. Vevnitř byl cítit strach. Tušil jsem trest. Cítil jsem se tehdy asi jako kacíř vstupující před inkviziční soud, neboť jsem věděl, že porušení lidského zákonu o ochraně
mláďat bude tvrdě potrestáno. Ve dveřích nás přivítá jakýsi muž
v bílém plášti, prohodí pár slov s paničkou a pak kamsi odejde. 'Třeba šel pro nějaký mučící nástroj?' napadá mě. Zatím mi panička pomohla na takový ten stůl, co mají u veterináře. Za chvíli je ten muž zpět. Neviděl jsem, co drží v ruce, protože jsem naslouchal chlácholivým slůvkům mého člověka.
Panička mi něco šeptala vroucně do ouška a při tom na moje tělo dopadaly její horké slzy. Tenkrát jsem to nechápal. Znělo to, jakoby se loučila. Ach, jak jsem jen miloval její hlas! Bála se. Moc se bála. Byl jsem ochotný v momentě zakousnout toho, co ten strach způsobil, kohokoli, kdo ji jakkoli ohrožoval. A pak jsem ucítil bodnutí. Hlava se mi začala točit a já to celé záhy pochopil. Připadalo mi směšné, jak pošetilý je lidský strach. Jak je touha zachránit si svůj kraťoučký život naivní. Jak předsudky dokáží připravit lidi o rozum. Nebál jsem se o sebe. Bál jsem se o paničku. Nechat ji samotnou - bezbrannou ovečku bez věrného psa - v blízkosti smečky nenasytných vlků - GRRRR.
Pozvedl jsem stěží hlavu a do očí řekl pohledem: 'Nikdy na tebe nezapomenu a pokud bude nějaké nebe, tak tam na tebe budu čekat třeba věčně. Neboť tys byla jediná osoba, co mě měla na tomto hrozném světě ráda.'
Panička propukla v usedavý pláč. Olízl jsem jí ruku
a pak jsem v jejím náručí vydechl naposledy. Moje tělo jsem zanechal na veterinárním stole jako památku mojí paničce a já sám jsem vyletěl kamsi vzhůru...
Motto:,,Byl jsem mnohokrát zrazen lidmi,nikdy svým psem\"-epitaf na psím hřbitově v Provence(Francie)... Tolik lásky v jedné,prosté větě.Já,Toník,pejsek z útulku Plzen-Valcha,jsem až do svých 3 let poznal jen opak.Bití,zradu,záblesk naděje,která po pár dnech skončila opět v kotci v útulku.Byl jsem ,,ztracený,nenapravitelný\" případ,téměř odepsaný.Po týrání,bití, hladovění,zlámaných žebrech a ocásku,jsem lidem pomalu,ale jistě přestával věřit.Za jasných měsíčních nocí,kdy větší psí kámoši hleděli skrze mříže na hvězdy a žalostně vyli,svěřujíce okolnímu světu svůj žal a bolest nenaplněné lásky,lásky k člověku,jsme my,malí,leželi v maringotce bez oken,na slámě a hvězdy neviděli. Vězni,odsouzení k čekání na zázrak v podobě dvounohého tvora,jménem honosným nazývaným:,,Člověk,náš Bůh nebo dˇábel.\"I já lehával poblíž dveří,abych slyšel zvuky.. . A často se stávalo,že se otevřela velká,kovová vrata a tam se objevil Ten,na kterého jsme čekali my,všichni.V tu chvíli se z přátel,kamarádů,kteří se dělili o deku,vodu a pár granulí,stávali nepřátelé na život a na smrt.To vše kvůli nejsilnějšímu citu na světě:,,Lásce\"...A vítěz byl vždy jen jeden.Postupně jsem nedoufal,že i mě,po vrácení na dobu zkušební,někdo k sobě vezme.Nechtěl jsem moc.Jen domov,postel,mističku a ruku,která mě před spaním pohladí po mé blondˇaté hlavě.A čas plynul.A přestával jsem jíst,pomalu mě opouštěla víra i naděje.A jen jsem ležel,spal,nechtěl nic vnímat...Začátkem květnových,jarních dnů jsem zaslechl hlas,velmi blizoučko.,,Prosím,ten pejsek je také k mání?\"Tu větu nelze zapomenout.A v zápětí jsem znovu slyšel,jako mnohokrát,že jsem problémový.Paní u mě stála a jako by nevnímala tyto prázdné,pro mě zdrcující věty.Zvihl jsem oči a naše zraky se setkaly.Měla zvláštní,tak černé,smutné oči,jako já a dlouhé,černé vlasy,no..jako fenka afgánského chrta.Dlouze na mě hleděla a potom cosi zašeptala personálu útulku a rychle odcházela... Lehl jsem si a zase nejedl.Už jsem nepřemýšlel o budoucnosti,o svých touhách.Mé psí srdce by další zklamání neuneslo.A přišel 9.květen,nádherný,takový den,jako z filmu.Pospával jsem,ani již nepil a do mého polobdění promluvil hlas:,, Dobrý den,jsem tady.Ano,chci Toníka\"Nenechala je mluvit dál,považovala to za zbytečnou ztrátu času,který je nám vyměřen.A přede mne položila něco pištivého,modrého,měkkého...A já se toho bál!Bál jsem se,že jediný můj chybný krok,pohyb,ji navždy vyžene.,,To je hračka,je tvá,tady mistička,vodítko a obojek...\" Pomalu,jemně mně připnula obojek a já viděl,jak brána se otvírá...Pro mě,pro ni.A za štěkotu a nářku všech kamarádů,co dál budou snit svůj sen,jsme vyšli branou ven.Kam?Do života...Kamarádi,co vám mám povídat.Život je nádherný,když máte koho milovat a ještě krásnější,když jste milován...Je pozdě večer,čeká nás zase zítra Den.A já,když usíná,moje víla z pohádky,si lehnu vedle jejích vlasů,abych,kdykoliv se probudím,věděl,že to je skutečnost,ne sen...,,Ajo,pojdˇuž spát,je jasná obloha a jaro.Vidíš?Tam...To je psí hvězda naděje-Sírius\"...Toník.
Toto je naprosto nádherně popsán pocit pejska z útulku,jeho jediná velká touha-odejít se svým novým páníčkem.Našla jsem ho na profilu pejska Toníka na webu Hafíci a skláním se před majitelkou tohoto pejska.
Příběh z útulku -Besinka
Kým jiným začít naše vyprávění než Besinkou, naší první psí svěřenkyní. Kvůli ní urychlovala kolaudace útulku, koupil první nový voňavý pelíšek. Desetiletá malá fenka křížence pudla přišla z původní rodiny. První dva tři dny strávila pod židlí v kanceláři, moc s námi nekomunikovala, jen truchlila za svou paničkou. Pod přívalem hlazení, mazlení a vlídných slov nám uvěřila a stala se naším nerozlučným a stále přítomným stínem, vděčným za jakýkoli projevený zájem o ni. S příchodem dalších psů už však musela být zavírána do kotce či výběhu, vyhřívala se na sluníčku a s nadšením vítala každého lidského návštěvníka útulku. Tak se snažila zalíbit, mohla si uvrtět ocásek a dojemně dokazovala, že právě ona je tou nej nej a tím pravým psem pro každého. Besi jakoby rozuměla. Přestala vrtět ocáskem, sundala přední tlapky z pletiva a pomalu se šourala zpátky na své místo.A skutečně – všem se moc líbila, ale jen do chvíle, kdy zazněl její věk. „Ale to je moc, za chvíli umře, a to bychom nezvládli. My bychom přece jen radši mladšího psa.“ Postupem času přestávala na lidi reagovat, ztratila zase o vše zájem, stárla, chátrala nám před očima a nebylo v našich silách ji potěšit. Vzdala své čekání na nového pána, vzdala svůj život. Přiznávám se, že jsem tehdy měla strach, že bude také prvním pejskem, který u nás umře. Psí i lidské stáří si je v mnohém podobné. Když ztratí víru a chuť žít, nic a nikdo je nezachrání. Ač zdraví, zemřou na zlomené srdce a samotu.
Jednoho dne se stal zázrak. Do útulku přijela starší manželská dvojice vyzvednout si zamluvené štěně křížence. Ošetřovatelka mě zavolala, že si však vybrali jiného psa. Nikdy nezapomenu na ten pohled – před kotci stáli manželé jak z pohádky o kouzelném dědečkovi a babičce a před nimi na vodítku se natřásala šťastná Besinka. Prý láska na první pohled! Já jsem jen s hrůzou čekala, až se mě zeptají, kolik je jí let. Ale nic. Začala jsem tedy sama: „Je jí už deset let, je zdravá, to ano, ale…“
„Však my už také nejsme nejmladší! Bude nám spolu dobře. Uvidíte.“ A bylo rozhodnuto. Fenka našla nový domov plný lásky, mazlení a samých dobrot. Spí na gauči a je středem vesmíru dvou hodných lidí. Zpětně mě zarazila nejvíce jedna věc. Zatímco každý řešil, jak dlouho bude asi Besi žít, jaké problémy a nemoci bývají spojené se starým psem a dopředu se obával bolestného loučení, tito lidé o ničem takovém nemluvili, nebylo to podstatné. Pomohli jedné nešťastné fence a ona jistě pomůže i jim. Nebyl pro ně rozhodující počet dní, který s ní stráví, ale to, jak hodně budou naplněny vzájemnou láskou, souladem a porozuměním. Vzpomínáte na píseň„Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít?“ Tohle ti tři dobře věděli a vědí. Smekám před jejich moudrostí.
Pes je nejlepší přítel člověka, je také člověk jeho přítelem?
Pes je nejlepší přítel člověka. Všeobecně známá věta,
kterou zná snad každý, ale zamyslel se vůbec někdo nad tím, jestli je i člověk tím pravým přítelem pro psa?
Valí se na nás ze všech stran - zprávy o tom, jak nezvladatelný pes pokousal malé nevinné dítě, z ničeho nic se na něj prostě vrhl. Takový pes je okamžitě utracen, je odsouzen k tomu největšímu trestu. A jak se potom asi cítí, když musí zemřít na chladném veterinářském stole, zatracen všemi lidmi, bez jediné kapky soucitu? On se přece nenarodil proto, aby někoho pokousal, nebyl předurčený, aby jeho psí život
ukončila jediná injekce. Nad čím asi přemýšlí? Lituje svých chyb? Připadá si opravdu vinen? Ti lidé, které miloval
víc než sebe, ti, kteří by teď měli bojovat za to, aby zůstal živ, to oni rozhodli o jeho smrti. Narodil se přitom stejně jako ostatní - jako malé, slepé štěňátko, které nevědělo, co čekat od života... A teď leží tady.
Víme však, jak to bylo doopravdy?
Pes přece není jen hračka, jež nás po pár letech omrzí - je to živý tvor! Je to někdo, kdo nám bude do smrti vděčný za jediné pohlazení. Jenže co když takového pejska zklameme? A vůbec není pravda, že záleží na rase!
Určitě jste se již setkali s titulky jako "Agresivní pitbull pokousal dítě!" nebo "Rottweiler těžce napadl muže!" Lidé si velice snadno
, ve kterém jsou tato plemena naprosto nezvladatelná, zlá, agresivní, nevychovatelná a za každou cenu chtějí někoho pokousat.
Já budu vždy na straně zvířat, i kdyby to mělo být proti lidem. Copak každý nemáme babičku, jež má vzteklého jezevčíka? Viděli jste někdy ve zprávách čivavu, která prokousla člověku prst? Četli jste někdy o kokršpanělovi, jenž se ošklivě zakousl do lýtka? Nečetli! Copak takový rottweiler může za svou sílu, je snad zodpovědný za to, že svou silou může i zabíjet!? Myslíte, že se prostě bezdůvodně pustí do malého dítěte hrajícího si opodál!?
Pes má také vědomí a vzpomínky. Co když takový pes, který očekával lásku a pochopení, poznal jen klec a hnusné nadávky?
Když se narodí malé dítě, taky potřebuje
péči a lásku rodičů, aby se z něj stal dobrý člověk. Stejně je to i se psy! Každý druhý člověk vám na otázku, jaké je jeho nejoblíbenější zvíře, odpoví "pes"! Ale proč se tedy pejskům ubližuje? Je to snad nějaký zvláštní druh zábavy mlátit psa, shodit jej z mostu anebo ho jen tak ze srandy třeba zapálit? Každý nad něčím takovým zavrtí nechápavě hlavou, ale přece se najde někdo, kdo tuhle ohavnost udělá! Ať už psovi, kočce nebo jinému bezbrannému tvorovi...
Proč si lidé neváží zvířat, jejich lásky a oddanosti? Je to právě pes, který bude stát
za vámi, i když se na vás všichni ostatní vykašlou, právě pes se k vám přitulí, když je vám nejhůř, je to právě on, kdo vás nadšeně vítá, i když jste pryč jen pár minut, a i kdybyste mu sebevíc ublížili, on se zase vždy rád vrátí...
Proto si znovu kladu tu nepochopitelnou otázku: "Jak někdo dokáže takovému tvorovi ublížit?"
Pes nezná faleš, nadávky, nenávist ani lež. Proto je právě on můj nejlepší přítel! A jaký je ten váš?
-->
Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...
Věděli jste, že deprese se netýká jen lidí, ale mohou jí trpět také domácí mazlíčci? Jak poznáte, že je se psem něco špatně?
.
Plavání je jednou z nejoblíbenějších aktivit, kterou můžete se svým čtyřnohým kamarádem v létě provozovat. Blahodárný účinek pohybu ve vodě může být využit i při fyzioterapii u psů trpících artrózou nebo jako rehabilitace po operacích. 
Ukázka z knihy: Pes - výcvik hrou a sportem, Kirsten Wolf, vydalo nakladatelství JAN VAŠUT v roce 2010,
