Je rok 2021,už druhý rok,kdy nežijeme normálně,ale spíše přežíváme den ze dne,máme nouzový stav,karantény,nosíme roušky,nikam prakticky nesmíme atd. Naprosto hnusná doba,která deprimuje snad všechny lidi kromě těch nejbohatších.Často mne napadne,jaký velký strach bych o tebe měla,kdybys ještě žil,stále bych se bála,abys se nenakazil při své práci koronavirem,aby se nenakazila Péta a možná už i nějaké vaše děti nebo dítě.Bát se nemusím,už 15 let nejste,jen se na mne díváte odkudsi....

Zítra bude 6.4.2012,měl bys Štěpánku 41 let,zdá se mi to až nemožné,jak bys už byl starý,zemřel jsi tak dávno,bylo ti teprve 24 let.Jak bys asi vypadal,kde bys pracoval,co by dělala  Péta a jestli bys byl už tátou.Jsou to jenom otázky ve mně,už mi na ně nikdo ani neodpoví ani nijak jiak se to nedozvím.

Rok utekl rychleji než teče voda a zase jsou tady české Dušičky a s nimi vzpomínka na všechny lidi,které jsem milovala a už se na mne dívají jen odněkud,nevím odkud,musím věřit,že někde jsou a jsou štastní.

Zapálila jsem svíčky u Lucinky,Štěpánka a Petry a všech feneček,kteté mne už opustily. A já jsem stále tady a stále jako na houpačce,jednou nahoře a dlouze dole,ale pořád ještě usiluji o to,abych mohla žít do doby,dokud budu samostatná a závislá sama na  sobě.Jak dlouho ještě?

Po dlouhé době sem zase napíšu.Jsou Dušičky 2018,koupila jsem domů chryzantému,abych ji dala k fotce Štěpánka a Petry.Zítra zapálím ještě dvě svíčky k jejich fotkám a budu na ně myslet jako ostatně každičký den už skoro 15 let. Rozhodla jsem se,že zjara nechám popel Štěpánka uložit do Lesa vzpomínek,jde to až zase zjara,do té doby už našetřím,abych to mohla udělat.Nikdy nevím,kdy by se mi něco mohlo stát a nechci,aby se s ostatky nezacházelo s úctou. Protože už nikoho nemám,nevím,co by se s urnou stalo,tak to raději udělám ještě za svého života. At máme oba klid.

  

 

                                                                                                          

                         

                        Jsou Velikonoce 2017,mám 5 dnů volno,jsem doma,nikam nejdu,nemám kam a ke komu.  Chodit jen tak po Praze se mi nechce,naježděno a nachozeno toho mám dost při práci.                  V noci mám hnusné sny,stále se mi zdá o Štěpánovi,dnes se mi dokoncce zdálo,že je u mne jako duch,stále se mi vrací taková situace u něj,už mnohokrát,že odešel nastálo do nějaké nemocnice,protože měl rakovinu,věděla jsem,že se nikdy už nevrátí,že se jen dozvím,kdy zemřel.A v noci se mi zrovna zdálo,takový galymatyáš,že mi oznámili,že zemřel,já jsem brečela a každému,koho jsem znala,jsem to říkala.jsou to škaredé sny,vzbudila jsem se zpocená,nevyspalá a  samozřejmě s depresí.To už tak po desáté,ne-li vícekrát.Ráda bych věděla,co to znamená.asi se budu muset zeptat nějaké kartářky.

PŘEHOUPLA JSEM SE PŘES NEJSMUTNĚJŠÍ DNY V ROCE-6.4.2017 BY MÉMU SYNOVI ŠTĚPÁNOVI BYLO UŽ 36 LET.

Dnes je 18.12.2016-uplynulo 11 let od smrti mého milovaného syna Štěpána a jeho přítelkyně Petry. Jako každý rok  jsem se zabývala  celý den nějakou prací,abych nemusela přemýšlet,jak to utíká,jaké by to bylo,kdyby tady oba byli atd.atd....Rozsvítila jsem krásnou novou svíčku u jejich fotek,je elektrická,ale pěkně se mihotá plamínek, a ted už sedím a vzpomínám. Nic jiného nelze.

Skoro rok jsem nepsala nic,dnes jsou české Dušičky,vzpomínám na svého Štěpku,Lucinku,babičku,dědečka,Zdenu,ti všichni jsou už kdesi daleko a my věříme,že se na nás odněkud dívají,co jiného také zbývá...

 

 

Za pár dnů je Štědrý den,už deset let to je pro mne naprosto obyčejný den jako každý jiný,jedině to je fajn,že mám volno a nikam nemusím.Dnes mne tak moc překvapila studentka,která mi venčí fenečky,dala mi úžasný dárek-vyfotila obě fenky,které venčí, svým novým fotákem a nechala mi udělat pěkné fotky,dvě z nich nechala zarámovat do černého rámečku,ted jsou holky za mnou na poličce a dívají se na mne,další tři fotky jsem si dala do takového bílého rámečku sama a už jsou na stěně.Tak to budou letos moje vánoce,Štěpánku.U tvé fotky mám malého andílka,jak leží a usmívá se.Jinak svíčky tam hoří stále,celý rok,akorát ted přes vánoce tam jednu přidávám,je toho hodně,nejprve výročí tvé smrti,ted bude Štědrý den,potom budeš mít svátek,všechno najednou.Myslím na tebe,tak ráda bych tě pohladila,ale doufám,že to tam někde za mne dělá tvoje Péta.Posílám ti tam nahoru pusu,tvoje máma.

 

 

 

 

 

Dnes je 18.12.2015,je to 10 let od úmrtí mého syna Štěpána a jeho přítelkyně Petry.Každá slova už jsou dávno zbytečná,už deset let nemám vánoce,nemohu ti koupit dárky pro radost,zbyly jen vzpomínky.Rozsvítím další svíčku,přidám andělíčka,doufám,že to vidíš a moc chci věřit tomu,že jste tam kdesi s Pétou štastni ruku v ruce a že vás oba jednou uvidím.Chci tomu věřit......

Byl jsi plný života, Tvá mysl plná snění a nikdo z nás se nenadál, jak rychle se vše změní. Utichly kroky i Tvůj hlas, ale Tvůj obraz, zůstává ve mně.

Mamčulko,hledej mě v lidech, které jsem znal a miloval. Pokud nedokážeš žít beze mě, pak mě nech žít ve Tvých očích, myslích a činech laskavosti. Miluj mě tím, že se naše srdce budou dotýkat na dálku. Láska neumírá, to jen lidé. A tak, když ze mě zbývá už jen láska …rozdej mě …

                                             

Dnes je 29.11.2015 je první adventní neděle,jak ten rok utekl.Také slavíš někde s Pétou adventní neděle? Asi těžko,ale když se podíváte dolů na zem,tak vidíte rozzářené stromky na ulicích,všude vánoční výzdoba,lidi ve stresu,blázinec,kam se podíváš,dřívější svátky byly klidnější a krásné, a kdysi už vůbec,nebylo to o dárcích,ale o lidech,kteří se k sobě ve sváteční dny chovali mileji a lépe,dnes je to úplně obráceně.

 

Další Dušičky,už desáté.Štěpánku,myslím na Tebe každý den celých deset let ,a tak to stejně bude až do konce mého života.Už mám u Tebe rozsvícené svíčky,ale je to vlastně jedno,protože u Tebe svítí svíčky celých těch deset let,dnes a denně,jsou elektrické,takže svítit mohou i tam,kde jsi se mnou. Máma 02.11.2015

 

Pro Tebe Štěpánku......

 

Štěpánku,věřím tomu,že někde je tvoje duše a ví,co se tady dole děje,chci ti jenom říct,že tvoje nezbedná ségra udělala první státnici na vysoké škole,tomu bys nevěřil,vid? Ale vím,že bys měl radost a byl bys na ni pyšný,měli jste se tak rádi, určitě bys i s Petulou šel na její promoci,má ji 19.října 2015,je to o měsíc dříve,než jsi ji kdysi měl ty,ale to už je tak dávno,ale přesto si to dodnes živě pamatuji,jak jsem byla hrdá a štastná,jak jsi zapomněl diplom u obchodu s obuví na Příkopech a že jsi letěl z hostiny ho tam hledat a jak jsem se doslova modlila,aby tam ještě byl a on tam skutečně byl!!! Dnes mi z toho zbyly jen ty vzpomínky a CD s tvou promocí.Kvůli němu jsem si koupila před rokem starý přehrávač,abych si to občas mohla pustit,nic jiného na tom nepouštím.Ted budu mít možná ještě CD s Dominčinou promocí.Měla jsem chytrého a bezvadného syna a mám chytrou dceru,u syna jsem si byla jistá,že vystuduje nějakou vysokou,u dcery bych tomu nikdy nevěřila,ty sám víš,jaké to s ní bylo,ale věřím tomu,že se ti chtěla přiblížit a vyrovnat se s tebou,určitě na tebe také myslela,i když o tom nikdy nemluví. Ted jí čeká další vysoká,chce být také mgr. jako jsi byl ty. Mysli na ni a drž jí palce.Tvoje máma

                                                                       

Dnes je to den,kdy ses mi narodil,kdysi dávno.... Bylo by ti letos už 34 let...Občas mne napadá,když si na tebe vzpomínám,jak bys asi žil? Měl bys už dítě? Byla bych babičkou? Kde bys žil? Na jaké pozici už bys byl? A další a další otázky bez odpovědí....Nikdy nezapomenu na nic pěkného,co jsme stačili prožít, toho špatného bylo pomálu,ale také bylo a vyřešili jsme to, jen toto špatné,že jsi odešl navždy,se vyřešit už nedá nikdy...

 

 

   
Odešel jsi,jak si to život přál,

     v mém srdci a vzpomínkách zůstáváš dál.
              
        Roky plynou, jak tiché řeky proud, 
              
            jen bolest nedá zapomenout. 

 

                                                            

 

          6.4.2015 

 

 

18.12.2014- dnes je to devět let,co odešel,aby se už nikdy nevrátil,můj syn Štěpán.Uvědomuji si,jak to utíká,co všechno se za tu dobu stalo,jak by to bylo vše jiné,kdyby žil.Ale to je to osudné kdyby.....Postupem doby,po všem,co jsem musela projít,zažít,překonat,kolikrát se zvednout ze dna,kolikrát jsem byla zrazena,podvedena,si uvědomuji,že byl jediný,koho jsem opravdu od srdce a celým srdcem milovala,po jeho úmrtí jsem začala nenávidět lidi,nikomu nevěřím a asi před 10 dny jsem si najednou uvědomila,že už neumím mít ráda,protože nikomu nevěřím,a takto to pravděpodobně už zůstane až do mé smrti,není to normální,vím,ale už se mi s tím nechce nic dělat,už nemám sílu ani chut,jsem osamělá se svými vzpomínkami,funguju jako perpetum mobile-nakopnout a já jedu,na jediné,co se těším,je návrat domů ke svým psům,kteří jsou upřímní,milují mne,nezradí,olizují mi slzy,když to někdy nedávám,zůstali jsme si já a pesani z množíren......

                 

   

Víkendové akce ve znamení dušiček a Halloweenu

Dušičky 2. listopadu by měly být svátkem, kdy si vzpomeneme na všechny blízké, kteří navždy odešli z našeho života. Většina lidí tento den spojuje s návštěvou hřbitova, ale zesnulé si můžeme připomenout i mnohem pozitivnějším způsobem, než abychom je oplakávali. Zcela stoprocentně by je nepotěšilo, kdyby viděli, jak se trápíme. Můžeme si například uvařit jejich nejoblíbenější jídlo a povídat si o tom, v čem byli skvělí, jedineční, jaké vyprávěli vtipy a tak dál.Budu si o Štěpánkovi povídat s mými kamarády-pejsky,budou se na mne chytře koukat a budou vypadat,že mne skutečně poslouchají a že mi rozumí.

  2.11.2014                                            

 

                                                                               

 

 Kdysi bylo dítě , které se připravovalo na příchod na svět . Jednoho dne se zeptalo Boha  „ „ řekni mi, zítra mě posíláš na svět, ale já jsem ještě moc malé a bezmocné.Co si tam počnu  ? „

Bůh odpověděl : „ mezi mnoha  anděly jsem pro Tebe vybral jedno-

ho z nich . Bude na Tebe čekat a starat se , abys mělo vše. Neopustí

Tě, dokud vše nebudeš umět . „

Dítě odvětilo : „ tady v nebi celý den slyším zpěv, vidím úsměvy a to mi  stačí, abych mohlo být šťastné. Neumím chodit, ani neznám jazyk, kterým mluví lidé .“

„ Tvůj anděl Ti bude říkat nejkrásnější a nejsladší slova a s velkou

trpělivostí a péčí Tě bude učit mluvit i chodit. Časem poznáš vše.“

„A kdo mě bude na světě bránit před zlými lidmi ? „

„Tvůj anděl Tě bude chránit i kdyby měl riskovat svůj vlastní život.

Neboj se ! „

 

Zazněla hudba, zvonečky zazvonily a dítě poznalo, že se musí s Bohem rozloučit. Zlehka se naposledy zeptalo : „ už jsem na odchodu, řekni mi prosím andělovo jméno .“

„ Jméno anděla je bezvýznamné,když ho budeš chtít  přivolat,

stačí zavolat  - maminko !

 

Moje dítě,můj syn Štěpán,volal maminko,mamculko,do svých 24 let a potom během vteřiny už nikdy nezavolal a nezavolá.Dnes by mu bylo krásných kristových 33 let.Vzpomínám na tebe,Štěpko a nikdy nezapomenu.Tvoje máma

18.prosince uplynulo 8 let od smrti Štěpána a Petry.Ani se to nezdá,jak to utíká.Už by mu v dubnu letos bylo 33 let,Péta by už byla určitě dostudovaná,kdoví,jak by žili a jak bych žila já? To nikdo neví a také se to nikdy nedozvím.

 

Svátky vánoční a vůbec celá vánoční a povánoční doba je pro většinu lidí tím nejkrásnějším obdobím v roce.U mne je tomu naopak a vždy už se nemohu dočkat,až zase začnou úplně obyčejné všední dny. Věřím tomu,že jistě nejsem sama,ale že jsou na tom stejně všichni,kterým před svátky,mezi svátky,o svátcích, odešli nenávratně ti nejbližší a nejmilovanější.Pro ně je to také období vzpomínek,smutku a mnohdy beznaděje,že už se opravdu ,ale opravdu, nedá nic změnit a tudíž je to trvalé a nezměnitelné.Prostě definitivní. Dnes je 26.12.-svátek má Štěpán,takže dva dny po Štědrém dnu opět pro mne jen zármutek,že nemohu svého syna sevřít v náručí a popřát mu to nejkrásnější na světě.Nemohu,nejde to,mohu jen tiše vzpomínat a alespon sem napsat takové smutné přání k jeho svátku.

    
                                                    

   Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by zasloužili žít (J.R.R.Tolkien)
                                     

 

 

 

Dnes je tomu 7 let,co zemřel Štěpánek a Péta.Čas letí,Štěpkovi by bylo už přes 30 let,což si neumím ani představit,přichystala jsem mu vánoce,má u své fotky smrkovou větvičku s ozdobami,svítí mu tam stále svíčka a v mysli jsem každodenně s ním,zvláště v tyto dny.

 

Myslím na Tebe,Štěpánku,každičký den. Vzpomenu si ne jen jednou,ale tolikrát za den,tolik situací a věcí mi Tě připomene,něco v okolí,něco v televizi,písnička.....                                                                                                                                                  Máma je jediný člověk na světě,který Tě dokáže milovat jen proto,že jsi....

                                  Dnes 6.4.2012 by bylo mému synovi Štěpánovi 31 let.

V zajetí myšlenek,
nevnímám čas,
bojím se vzpomínek,
na které jsem stále víc sama.
Přicházejí nepozvány,
jedna za druhou,
zanechávají za sebou rány,
bolavá to místa plná slz.

Snažím se uniknout
ze všech svých sil,
nejde však zapomenout
na to, kým jsi mi byl.
Denní světlo ani noční tma,
nic nepomůže mi,
na všechno jsem sama,
i na trápení.

V zajetí myšlenek
vlastních,
na tebe vzpomínek
až moc krásných,
cítím se tak prázdná,
jako bez života,
i když dýchám,
bez tebe jsem mrtvá.

 

 

Asi Vás napadne,proč zrovna tato písnička.Na synově pohřbu nezazněla žádná klasická pohřební písen,ale pouze písně,které měl v poslední době rád-a tato byla jednou z nich.

 

             

Dotek anděla

                                                                 Štěpán s Milošem       

Štěpán...... jmenoval se podle mého dědečka,kterého jsem velice obdivovala a milovala,byl to nesmírně čestný a chytrý muž,veškeré vzdělání,znalost 8 světových jazyků,hluboký sklon k četbě knih,krásný vztah k babičce,s kterou žil  od svých 25 let až do své smrti v 92 letech,nikdy si je nepamatuji,že by se hádali,děda akorát nesnášel její olomoucké syrečky,které ona pro změnu milovala,když u jí z talíře pomalu kráčely naproti                                                                                                                                     Dědeček 91 let                                                                    A  ještě k tomu názvu mé webové stránky-každý normálně inteligentní člověk po dočtení až sem asi   pochopil,že Štěpán bylo jméno mého syna,není dne,kdy bych si na něj nevzpomněla,byl to senzační kluk,vlastně už dospělý člověk,ředitel právního odboru v jednom velkém podniku a myslím si stejně jako spousta jeho spolupracovníků a kamarádů.že měl  před sebou slibnou budoucnost ,práce ho bavila,věnoval jí hodně     času,publikoval,psal doktorskou práci,žil hektickým životem,chtěl si života co nejvíce užít,sjížděl raftem řeku v Chorvatsku,lyžoval v Alpách,pracoval v pekárně v Německu,dělal pomocnou sílu v mezinárodním dětském táboře v Americe,studoval už s Petrou v Anglii angličtinu,jezdil za nejlepším kamarádem na Slovensko, byl to pro všechny Rado,kde lezli po horách a povídali si u bači na salaši.  

 

 

Rada jsem už dvakrát viděla,přijel za mnou,když měl cestu po Česku a už mi také pomohl,když jsem neměla ani na chleba.Už na vysoké byli nejlepší kamarádi i s Radovou přítelkyní Milou,dnes jsou manželé a mají první holčičku,vím,jak by mu to Štěpán všechno přál.  Ted jsem za to všechno ráda,jeho život byl příliš krátký,bylo mu teprve 24 let,když zemřel.Tak alespon ty webovky jako vzpomínka od mámy.  S Radem jsme zůstali v kontaktu,i když velice málo,je velice pracovně vytížený a nyní je na mateřské dovolené,protože jako jeden z mála moderních mužů, respektuje svou ženu a chce,aby se i ona realizovala a neztratila kontakt s dnešní dobou a se svým povoláním.Poslala jsem mu odkaz na své stránky,vždyt tam píšu i o něm a tento dopis jsem od něj dostala jako odpověd,nejprve mne to rozbrečelo a ted musím říci,že jsem moc ráda,že se mu to líbí,je to pro mne i záruka,že i Štěpánovi by se líbily a ocenil by i to,že máma,která nedávno neuměla počítač ani pustit,se zažrala natolik do tvorby toho,co jí naplnuje život,že dokazuje i pro ni nedávno naprosto nepředstavitelné věci.                                                                                        
Dobry den,paní Hanka,
v rychlosti som tie stranky preletel a nechcelo sa mi verit....sam by som to nezvladol tak pekne pripravit...Viem po kom to mal Stepan, tiez sa raz zakusol a chcel urobit stranky aj mne a viem, ze pomahal aj sestre s tym a jej priatelom stale o tom hovorili... Vy Ste ho naucili byt cielavedomy, a preto to musite preukazat aj teraz, ze sa s tym dokazete popasovat, i ked je to nepredstavitelne tazke....

Radovan

                Chci Vám zde otisknout i dopis Radovanova bratra,který mi napsal poprvé od smrti Štěpánka.

Vaz. Stepanova mama,

4 roky ubehli a ja opat placem ako kazdy rok pocas vianocnych sviatkov. Vzdy, ked si myslim, ze uz je to za mnou, tak sa to kazdy rok opakuje. Jeden kamarat ma nahovaral, aby som Vas isiel pozriet, ale ja proste nemozem. Vzdy, ked bola o Vas alebo Stepanovi rec (po jeho smrti), nechcel som to pocuvat a usiel som z miestnosti. Som proste slaby, nemam na to silu. Moja slabost mi po jeho odchode privodila zdravotne problemy, ktore mi zabranili rozlucit sa s nim a Petou. Mal som pocit, ze sa mi zrutil vtedy svet, zmenil som pracu, zmenil som sa aj ja. Ja a moja zena sme Stepanka nesmierne milovali a stale ho milujeme, aj ked sa s nim nemozeme porozpravat zoci voci. Svoju bolest, ktoru stale prezivam so svojou milovanou zenou, nemozem sam pochopit a toboz nikto nemoze pochopit tu Vasu.
Prajem Vam len a len vela lasky, ktora Vas musi posuvat niekam dalej – dalej od vsetkeho zleho.

Milos

PS: Mozno sa pytate, preco som sa ozval prave teraz - po takej dobe? Viete, ja sam neviem odpovedat na tuto otazku. Mozno je to prave Vasa internetova stranka, ktoru som vcera po prvykrat videl. A ani neviem, ci som urobil dobre.

 

 

            Když přijmete věci tak, jak jsou...

 

 

            Je to pro mne potvrzení toho,že jsem skutečně svého syna nepřecenovala, jak to každá máma dělá,když si myslí,že má toho nejlepšího syna pod sluncem.Já jsem ho opravdu měla,svědčí pro to i vzpomínky jeho opravdových kamarádů.kteří zrovna jako já,nedokáží ani ubíhajícími léty zapomenout a všechno je pro ně stále živé a bohužel také nevratné.Nicméně za tento dopis děkuji,i když mi samozřejmě opět vehnal hodně slzí do očí.                              

  
 

 

 

      Hodně mi v době po smrti Štěpána pomohl jeho kolega a kamarád pan ing.Kraus,byli se Štěpánem sehraná dvojka,alespon tak mi to říkal Štěpán a po jeho smrti i pan Kraus.Mohu říci,že mi na pohřbu slíbil kdykoliv pomoc,a je pravdou,že tohoto pána bych mohla dát za vzor,protože jeho slova nebyla jen plané řeči,ale dodnes jsou v platnosti a skutečně mi v nouzi nejvyšší pomůže.Jsem mu za to nesmírně vděčná,protože nebýt Štěpána,nikdy bych neměla možnost se s ním ani potkat a natož tak poznat,že dobří lidé ještě žijí.Zatím mu touto cestou mohu jen říci-děkuji Vám!!ing.Kraus

   

                 

Jen vzpominky na tebe zbyly mi.Proč to tak bývá,že všemu krasnému je najednou konec? Ale proč tak brzo to skončit muselo? Slzy a pláč, to jediné mi zůstalo.Vrátíš se,ptám se každý den,když premýšlím nad svým snem.

Štěpánek /24/+jeho Péta /21

  

 

        Třeba někdy bude číst tyhle webovky někdo,kdo Štěpána anebo Pétu anebo oba znal, a vzpomene si...

 

           

 

 

 18.prosince 2009 to budou 4 roky od smrti syna Štěpána a jeho Petuly.Vzpomínám stále...a nikdy nezapomenu ani se s tím nevyrovnám..a život musí jít dál..ale kam a proč..? Odpověd opravdu nacházím jen a jen v tom,že se mám o koho starat a že mě mí psi potřebují,co by s nimi bylo,kdybych to vzdala,a proto nesmím,a já si to uvědomuji, a když mi je nejhůř,tak jdu mezi ně a máme ihned valnou hromadu,která nic neřeší/musím vždy sundat brýle/,protože jsem tisíckrát políbená a olízaná a poškrábaná,a mám je všude,na zádech.hlavě,rukách,nic nevidím,jen ty psí čumáčky,kteří loudí o pohlazení

Brzo bude po velikonocích a život půjde opět dál.Akorát,že já už zase budu prožívat výročí narození svého syna Štěpána.Narodil se 6.4.1981.Letos by mu bylo 29 let.Jak by asi žil,kde by byl,co by dělal,měl by už alespon jedno mimčo,měli by svůj byt,byli bychom společně už na chaloupce......                                                                                       Pak kroupy rozdrtily růžové kvítky,
jinovatka zbrázdila letní zeleň.
          Vlastní rukou jsem narovnala Tvoje šaty,
vlastníma rukama pohladila Tvou mrtvou tvář,vlastními rty políbila Tvoje čelo a podívala se do Tvých nádherných modrých očí.

Naprosto krásné video,které mne dojalo a u něj jsem snad poprvé od smrti Štěpánka cítila tu velkou lásku mezi synem a maminkou a znovu si uvědomila,jak moc,moc,mi chybí syn,jeho objetí,škádlení,pěkná slova,jeho "MAMČULKO", prostě mi chybí bytost,kterou jsem nadevše milovala a nikdo už nikdy mi ji nemůže nahradit,to prostě nejde a je to konečné a nezměnitelné.