98 myšlenek psa, než vás ráno vytáhne ven

1. "No samozřejmě chrápou. a to už je čtvrt na šest."
2. "Jdu na ně čumět, dokud se nevzbudí."
3. "Když budu stát dost blízko, tak to oko otevře."
4. "Já mam času dost."
5. "Smrdí mi z huby, co? Máš mi čistit zuby."
6. "Hm, je dobrá, spí jak pařez."
7. "Zkusim toho druhýho, ten furt říká, jak páchnu."
8. "Ten taky spí jak poleno, proč se nevyspěj přes den jako já?"
9. "Nasadim těžší kalibr, olíznu ho."
10. "Počkej, neotáčej se ke mně zády!"
11. "Jak jako, ještě pět minut! Ani omylem."
12. "Víte co, tak v tom případě chci bejt v tý posteli taky."
13. "Ta je měkoučká…"
14. "Tak jo, tak já si tu na chvíli lehnu s váma."
15. "Jak jako, padej dolů?"
16. "Aby ses nepo, když seš v práci, tak tu chrápu furt, ani o tom nevíš."
17. "Hele, ale vstávejte, už jste stejně vzbuzený."
18. "Budu kňučet."
19. "Já jsem takovej chudák, auuuuu….."
20. "Drž hubu? To neznám, to jsme na cvičáku neměli, sorry."
21. "Jo tak polštářem ty na mě? Tak já ti ho rozcupuju."
22. "Tahačka? supr!"
23. "Hele, tak si ho nech, hlavně, že seš venku z tý postele."
24. "Tak jdem ven, jdem ven, jdem ven!"
25. "Ježiš, to jsou otrávený ksichty, kdo se na to má furt koukat."
26. "Vy si jdete ještě dělat snídani?!"
27. "Tak jo, ale budu tady sedět, dokud něco nedostanu."
28. "No co to… tys mi hodila kus okurky?!"
29. "Tak já ji tady rozmatlám po podlaze, aby sis to příště rozmyslela."
30. "To nežeru ani já, ani on, ty zdravá výživo."
31. "Chci šunku. Moc dobře vim, že ji tam máš."
32. "Chleba. Hm. Tak jo, ten snim."
33. "Šunkuuuuu!!!!"
34. "Nedá a nedá. Má někdo takhle lakomý páníčky?"
35. "Ne. Jenom já. Jsem chudák."
36. "Jdu na ně čumět, jak jedi, ať to urychlim."
37. "Ty se v tom hnípou, to snad není možný."
38. "To už bych měl snědený desetkrát."
39. "Tak jo, už se mi chce fakt čurat."
40. "Takže poslední varování."
41. "Padej na pelech? Naser si, nejdu."
42. "Au! Tak jdu no."
43. "Ta sedla. Jsem chudák a tejranej pes k tomu."
44. "Á! Už se hádaj. Nemáš mě mlátit, ty tyrane."
45. "Stejně mě má radši, jsem chlupatej, roztomilej a nemám blbý hemzy na její kamarádky."
46. "Že bych si trochu pláknul?"
47. n"A maj po klidný snídani, muhuhahaha."
48. "No vida, soucit! Koukejte se mi omluvit."
49. "Tak, ano, pořádně podrbat a přesvědčovat, že mě máte nejradši."
50. "A teď už kurňa pojďte ven."
51. "No moment, vy dva se usmiřovat nemusíte!"
52. "Ne! Zpátky do postele ne!"
53. "Já se z nich picnu."
54. "To je nejmíň na dalších 20 minut, tohleto!"
55. "No… možná na 10. Už to není, co bejvalo."
56. "Jdu na ně čumět, třeba to urychlim."
57. "To je ne-chu-tný."
58. "Že jim to není blbý, že na ně koukám."
59. "Nemohl bych z toho mít nějaký šrámy na duši, z tohohletoho?"
60. "Ne, jdu pryč, tohle je ponižující pro nás pro všechny."
61. "A hele! Oni nechali tu snídani na stole!"
62. "Ty jsou blbý, po těch letech."
63. "Vajíčko… dobrý… šunka… dobrá!"
64. "Pořádně vylízat, a nemusej to ani dávat do myčky."
65. "Jéžiš, já dostanu na prdel."
66. "Ale stálo to za to."
67. "Vedle už to vrcholí…"
68. "A mně už se chce fakt čůrat!"
69. "To je týrání zvířat, tohleto."
70. "Že bych si uchcal, aby jako pochopil, že fakt musim?"
71. "Jo, dobrej nápad."
72. "Do toho pěkně šlápne, až půjde bosky do sprchy."
73. "No, už jde. To nebylo ani těch 10 minut, kámo. Ta nebude mít dobrou náladu."
74. "Neřvi na mě, ti to řikam už půl hodiny, že musim!"
75. "A vůbec, šetři síly, počkej, až zjistíš, že jsem ti sežral snídani."
76. "Ne dobrý, zjistila to ona."
77. "Ježiš, ta kouká vyčítavě."
78. "Ještě že je mi to úplně jedno."
79. "Stejně mu to neřekne, protože bych dostal, a na to se ona nemůže koukat."
80. "Jdu významně postávat ke dveřim."
81. "No ne… ona mi ještě nasype granule!"
82. "To je taaak nevýchovný."
83. "Copak já se vůbec můžu chovat slušně?"
84. "Nemůžu."
85. "Jdu to honem sníst, než ten druhej vyleze ze sprchy."
86. "Téda, dneska ráno dobrý. Ještě něco sežeru venku a bude to fakt super den!"
87. "A tak mě napadá, že už jsem dlouho nezdrhnul."
88. "To bych jako dneska mohl, abych je udržoval ve střehu."
89. "To on pes nesmí bejt zase moc hodnej, takhle když občas poslechnu, maj z toho druhý Vánoce."
90. "No konečně se oblíknul."
91. "Hele! Bere vodítko!"
92. "Já mám takovou radost!"
93. "Máš pytlíky? Ať tě zase neseřve sousedka, to bylo posledně fakt trapný."
94. "Jdem ven, jdem ven, jdem ven!"
95. "Je… já si zase uchcal. To jsem teda ale fakt nechtěl."
96. "Prosim tě, pojď už, ona to utře."
97. "Otevři ty dveře!"
98. "Hurááááá! Poslední dolů se schodů je prašivej pes!"

Znáte to také?

 

 

 

 

 

Tomáškův vánoční dárek

 

                            Nevím, zda „toto“ bude představovat úvahu, vyprávění nebo jen prosté plácání slov na elektronický papír. Mám však potřebu sama sebe vypovídat, co si myslím o opravdovém příteli, který prošel po mém boku dlouhou a skalnatou cestičkou života.
Nemám na mysli vůbec lidského „přítele“. Protože, přiznejme si upřímně a bez veškerých masek a přetvářek, že nikdy se nenašel takový přítel, jenž je popisován v tisících a tisících citacích, básničkách, povídkách, definicích či charakteristikách, až na jednoho.
                          Je to až neuvěřitelné, v kolika věcích dokáže právě pes zastat pravou ruku člověka a v kolika věcech se mu nedokáže vyrovnat ani nejoddanější lidský přítel.
                          Jen pro představu, položme si otázku, co pes pro nás kdy udělal, dělá a nadále do budoucnosti bude dělat? Nevíte? Pro představu třeba vykonává funkci asistenčního psa, hledá bomby, drogy, zachraňuje lidi v troskách a lavinách, baví v manéžích cirkusů, tahá sáně, je spolehlivým hlídačem, ochráncem, vojákem, přítelem, společníkem nebo snáší kruté bolesti v pokusných laboratořích pro naše zdraví. A já se ptám, kam může velkorysost psa až dojít? Kdo s vámi měl větší trpělivost, nežli pes? Kdo vám líbal ruce za uhození, spává vedle vaší postele a hlídá sny, je oddaný celou duší i tělem, věrný, láskyplný, pokaždé vítající a nikdy neodmítající vaši pozornost? Kdo vás nadevše miluje, ochraňuje, hladí očima, zahřívá vlastním tělem a bez mrknutí očka je ochoten položit pro svého pána život? A za co? Za trochu pozornosti, lásky, pohlazení a mazlení.
                          Myslím, že nejsem jediná, komu trhá srdce pohled na trpícího psa. Kolikrát jste byly v útulku? Všimli jste si těch čokoládových očí? Jak s novou šancí na vás kříčí :“Mě, mě, mě ! Mě si vem, budu Tě mít rád, podívej se na mě, mě ! Mě ! Mě! Mě si vem! „ A vy máte obrovskou chuť otevřít ty kotce a nechat se těmi zasmrádlými tělíčky nachat pohltit. Pohltit radostí, štěstí a láskou bytostí, s duší bílou jako čerstvě napadnutý sníh.
                          Dávají nám toho tolik a my si toho nevážíme. Směle rozhodujeme o jejich životech. A trest? Směšná suma, pokuta, za jejich život? To jsme vážně tak ubozí? Pláčeme si do dlaní, naříkáme, stěžujeme, dáváme obrovské sumy za léky a psychiatra a ruzné čarodějnice a úplně zbytečně. Kolikrát stačí se jen zabořit do těch chlupů, obejmout psí tělo a on s radostí si nechá máčet kožíšek vašimi slzami. Jak je uklidnující hladit ho po hlavě, povídat si s ním. I přes to, že verbálně komunikovat nedokáže, vytušíte mnoho z jeho zvuků, pohybů, pohledů.
                          Je to smutné jak se člověk odplácí.. a aby toho nebylo málo, ještě různá přirovnání? Je studený jako psí čumák, počasí, že by psa nevyhnal, zlitej jako doga, zbitej jako pes, smrdí jako zmoklej pes, opuštěný jak pes před krámem, vzteklej jako pes, štěkavá jak fena, čuba..? A nějaké kladné přirovnání? Je věrný jako pes .. a? Možná se mnoho autorů, jenž měli psy, snažili tyto nevlídné „citace“ potlačit. Líbí se mi citace jednoho neznámého autora : „ Je Tvůj přítel, Tvůj společník, Tvůj obránce, Tvůj pes. Vy jste jeho život, jeho láska, jeho vůdce. Zůstane váš, věrný a upřímný, až do posleního dechu. Je vaší povinností si tu oddanost zasloužit.“ V každém slovu kus pravdy, nemyslíte?
                              A proč to tady všechno vlastně píšu? Sama jsem majitelkou pekslů,o kterých tady často píšu. A i já můžu říct, že jsem se k nim občas nezachovala zrovna nejspravedlněji. Ale zase věřím, že jsem udělala všechno pro to, abych své chyby v jejich očích napravila. I když nikdy jsem v jejich chování nespatřila jedinou výčitku.
                                              V mnohách knihách se píše, že pes považuje svého pána za Boha. Co je na tom pravdy, nevím.Ale zcela s tím nesouhlasím.
                         Já se ráda vracím i po nákupu domů, už jen kvůli své malé minizoo, v které samozřejmě figuruje moje Katynka,Emilka a Sofinka.. A upřímně, neznám lepší pocit, než si lehnout do postele v náručí s pejskem usínat a poslouchat jeho sladké chrápání.  V tu chvíli jsem ten nejšťastnější člověk na celém světe. A za to vám,moje holky, dík…

PS: Pokud někdo tvrdí, že za peníze se nedá pořídit štěsti, zapomněl ten dotyčný na psa ..

 

 

 

Pes a člověk mohou vytvořit tak silný vztah proto, že dokážou vzájemně pochopit své citové reakce. Pes má možná větší radost ze života než my, a tento pocit z něj vyzařuje natolik silně, že se z něj těšíme i my lidé.

        Chcete-li mít ze psa skutečnou radost, neměli byste se pokoušet vychovat ho tak, aby byl tak trochu člověk. Vtip je v tom, nebránit se možnosti, že se vy stanete tak trochu psem.                                                                                                                                                                       Můžete svému psu vykládat jakoukoli bláznivinu a on na vás vždycky vrhne pohled pravící : "Můj bože, ty máš PRAVDU! NIKDY jsem na nic takového nepomyslel!"                                                                                                                                                                     Pes není "skoro jako člověk" a neznám větší urážku psí rasy, než je toto přirovnání.(

                Kdyby psi uměli mluvit, patrně bychom s nimi vycházeli stejně špatně jako s lidmi.

 

 

 

Příběh lidství a pomoci

 

       Bezdomovec a jeho fenečka a jak to bude dál…….

 

Byla jsem svědkem jednoho nádherného lidského počinu, kdy záměrem bylo pomoci fenečce, která brázdila ulicemi se svým pánem bezdomovcem. Vše začalo celkem nevinně s tím, že Ivanka moje velmi dobrá kamarádka, přítelkyně a v neposlední řadě obrovská milovnice pejsků, si na ulici všimla velmi ošuntělého pána, který vedl malého zarostlého psíka. Pejsek byl špinavý a samý dred. Ivance se pejska zželelo a tak se rozhodla nabídnout jeho pánovi pro pejska něco k jídlu. Po krátkém rozhovoru vyšlo najevo, že pán  je bezdomovec, ne tak docela svým vlastním přičiněním, ale jen souhrou smůly a nevyzpytatelného osudu. Přes den vybírá odpadky z kontejnerů a jeho jediným životním přítelem je jeho věrná fenečka , která ho očividně velmi miluje. I přes nepříznivé podmínky ve kterých oba dva tuláci žijí, jí obstarává jídlo a vodu a dává ji pohlazení a lásku, to jediné, co mu kromě prázdných kapes ještě zbylo.

Ivanka o které mám někdy pochybnosti, zda není ve skutečnosti Andělem, tedy nakrmila fenečku a pán dostal pár drobných na chleba. Druhý den ho opět viděla, jak hledá pro sebe a svoji psí kamarádku to, co jiní považují za odpad, ale pro něj je to daleko víc. Jsou tam užitečné věci, krom jídla, například takové baterky do starého radia jsou hotovým pokladem pro někoho, kdo nemá ani na ty nejzákladnější potřeby. Může ze starého radia nalezeného ve smetí, ale stále funkčního získat nějaké informace o dění a  nezakrnout, tak a nevypadnout z lidské společnosti úplně. Může poslouchat hudbu, která ho konejší když usíná pod mostem. Díky ní se na chvíli může v duchu přenést do světa kde žil dřív, kdy měl domov, jídlo a teplou vodu. Věci pro něj již dávno zapomenuté a pro nás tak běžné.

Ivanka ho pozoruje skoro každý den. A on se vydává každým dnem stejnou trasou. Na sobě staré pomačkané oblečení, neoholenou tvář a v ústech jen pár posledních zubů, které utrpěli léty strávenými na ulici bez možnosti návštěvy zubního lékaře. Nikdy ho nevidíte s lahví piva, jak by mnozí z vás od bezdomovce čekali. Když už ho někdo obdaruje drobnými mincemi, jde a koupí jídlo pro sebe a svoji fenku. Každý den se sním Ivanka zastaví, ne náhodou, ale cíleně na něj již každé ráno čeká, aby podarovala jeho i jeho věrnou psí společnici. A tady se pomalu začíná psát příběh, plný pomoci a neuvěřitelného charakteru osob v něm zainteresovaných.

Zlomený chudý a naprosto bezprizorní pán, pomalu každým dnem odkrývá svůj životní příběh a vypráví Ivance a nyní už i celé její rodině, jak se mohlo stát, že se z pracujícího a slušného muže,  stal takový odpadlík. Příběh je to dlouhý a smutný a až po jejím celém odkrytí vychází najevo, že souhra náhod a také množství smůly svedly tohoto člověka z cesty, ze které můžeme kdykoli sejít i my všichni. Stačí přijít o práci o byt a na život bez domova je zaděláno. Nicméně z vyprávění pána je patrné, že svoji fenečku, které se ujal, když ji našel opuštěnou na ulici  i přes svůj těžce zkoušený osud velmi miluje a moc pro něj znamená. Dva tuláci, kteří se stali na prahu společnosti opuštěni a jeden druhému přítelem, nenechali chladnou Ivanku ani její sestru a maminku.

Týden za týdnem běžel a Ivanka pomáhala oběma jak jen mohla. Začala přemýšlet, jak by se dalo tomu ( jinak velmi slušnému a vychovanému pánovi a jeho věrné přítelkyni pomoci). Běhání po úřadech přineslo svoje ovoce a paní Ivanka přemluvila pána, aby s ní zašel na důchodové, že přeci musí mít nárok na důchod, když podle svých slov celý život pracoval. Pán neměl ani doklady, pomalu nevěděl, co je to jít na úřad. Jeho sebevědomí bylo samozřejmě to tam, nicméně se dal umluvit a s Ivankou tam šel. Díky průbojnosti Ivanky a jejímu nezdolnému temperamentu se poprat s úřední mašinérií se  nakonec pán dověděl šokující informaci a sice, že má nárok každý měsíc na důchod….To byla naprosto decimující zpráva pro člověka, který léta živoří na ulici a živí se odpadky z kontejneru. Ivanka a její úžasná rodina pomohly posléze pánovi vyběhat veškeré doklady a důchod v řádu několika set tisíc korun mu byl přiznám a dokonce zpětně vyplacen !!!  A že to nebylo vůbec jednoduché, protože na úřadech na pána koukali, jako by měl lepru. Jistě, byl špinavý, neupravený, ale to nedává úředníkům nijaké právo chovat se tak hrubě, jak se chovali právě v tomto případě. Ivanka se nestyděla a kráčejíc vedle bezdomovce tuto nezbytnou úřednickou cestu absolvovala sním. Dokonce zařídili pánovi sprchu. Když se po několika letech vykoupal, celý blažený pak vyprávěl Ivance, že to bylo něco úžasného a nepopsatelného znovu cítit na těle vodu a smýt ze sebe tu letitou špínu a prach. Najednou stál před nimi oholený učesaný, vykoupaný starší pán, převlečen do čistého obleku. To ale pro Ivanku a její rodinu nekončilo.

Nyní bylo potřeba zaobstarat fenečku, vždyť ona byla tím prvotním impulsem, který Ivance řekl: pomoz. Fenečku ostříhali, upravili a nabídly uhradit veterinární výdaje. To, že Ivanka nakonec pomůže dvakrát a obrátí tak naruby zpackaný život, jednoho zdánlivě beznadějného muže bez domova, asi sama jen sotva tušila, když prvně obdarovala fenečku.

Pán byl tak moc vděčný, že první co udělal, šel a koupil dívkám pugety kytic. Nevěděl, jak jinak se poklonit neskutečné pomoci těchto úžasných dam.  V dnešní době podat pomocnou ruku a ještě k tomu člověku, nad kterým by většina lidí  jen ohrnula nos, mě utvrzuje v tom, že ještě lidé nejsou tak moc zkažení. Kdyby si jen desetina z vás vzala příklad z tohoto příběhu, jak by bylo na světě fajn. Nikdo z nás neví, kdy v životě bude potřebovat pomocnou ruku a když vám ji nepodá vlastní rodina, tak kdo tedy ? Třeba někdo pro vás úplně cizí.

A jak že to bylo dál ? Pán odmítl jít do azylu pro bezdomovce, protože tam mu nedovolí mít u sebe svojí milovanou fenečku. Jisté je to, že nyní se hledá řešení, kde by mohl pán se svojí fenečkou žít. Vždyť teď už by si mohl s důchodem dovolit i nějakou malou garsonku ! To všechno díky neskutečně velkému srdci a otevřené duši jedné rodiny, která si podle mě zaslouží obrovskou poklonu….podali pomocnou ruku a postavili na nohy člověka, který už byl po pás v bahně….a jak to dopadne ? Na to si budeme muset všichni počkat, protože příběh stále nekončí………..

příběh má happy end..

 

 

 

Příběh má pokračování a já vám povím, jak  vše dopadlo s pánem i jeho věrnou fenečkou. Ivanka se dál angažovala za lepší a důstojnější život pána a jeho fenečky, dvou tuláků, kteří jeden bez druhého nemohly být. Po úspěšném vyřízení důchodu, který byl pánovi přiznán, zbývalo vyřešit problém s bydlením. Ivanka a její rodina tedy zalarmovaly veškeré svoje kontakty a snažili se pána s fenečkou ubytovat. To se nakonec podařilo ! Ivanka zařídila pánovi bydlení v jednom nejmenovaném útulku. Pán je tam velmi štastný, protože miluje zvířata. Bydlení mu bylo poskytnuto bezplatně pouze za pomoc v útulku, kde se stará o opuštěné pejsky a pomáhá se vším, co je potřeba. Co je ale nejdůležitější, má u sebe svojí věrnou společnici. S Ivankou a její rodinou zůstavá v kontaktu a často jim telefonuje a vypráví, jak skvěle se mu daří a co je nového. Úžasný happy-end jednoho neuvěřitelného příběhu.......

 

                                              

Jak být v dobré kondici? Pořiďte si pejska

Bernardýn, jezevčík, kokršpaněl, anebo maličký jorkšír? To je úplně jedno. Všichni se potřebují denně proběhnout, každý potřebuje podrbat za ušima a dát mu tak najevo, že ho máte rádi. Protože on vás bezmezně a bezvýhradně miluje. (I když, pravda, v případě toho jorkšíra toho běhání není tolik, jako když si pořídíte afgánského chrta, zase se vám ale vejde do kabelky...) Můžete si koupit čistokrevné štěňátko, je s ním sice práce jak s miminkem, ale jeho „papíry“ zaručují, že se v dospělosti bude chovat, jak dané rase náleží. Anebo můžete zajít do nejbližšího psího útulku: Na nového, milujícího páníčka anebo paničku tam čekají desítky opuštěných chlupatých nešťastníků, kteří vám budou za trochu lásky a péče až dojemně vděčni...

30 důvodů, proč si pořídit psa

1. ... nás bezmezně miluje.
2. ...vycházky s ním nás udržují v dobré kondici.
3. ... ušetří nám peníze za trenéra v posilovně.
4. ... nás po těžkém dnu v práci dokáže rozesmát.
5. ... díky němu nastartujeme den svěží procházkou.
6. ... nám bude dělat doprovod při plavání.
7. ... se z nás díky němu stává lepší člověk.
8. ... se s ním můžeme pomazlit.
9. ... štěstí psa je pro vás drogou.
10. ... probouzí naše lepší stránky.
11. ... by pro nás zemřel.
12. ... nemá náročná přání.
13. ... nás má rád takové, jací jsme.
14. ... nás každé ráno příjemně probudí.
15. ... dokáže zažehnat manželské hádky.
16. ... vždy potěší našeho dědečka i babičku.
17. ... se děti díky němu učí odpovědnosti.
18. ... grilování bez psa je jako rybaření bez červa.
19. ... chápe naše povely.
20. ... obveseluje naše sousedy.
21. ... sbíráním jeho výkalů dáváme najevo, že jsme řádným občanem.
22. ... s ním člověk tak rychle nezestárne.
23. ... pomáhá při flirtování s druhým pohlavím.
24. ... je tak nádherně bezprostřední.
25. ... si dokáže užívat sexu na každém rohu.
26. ... zavrtění ocasem zapůsobí více než kytice růží.
27. ... nepotřebuje hodiny tlachat o nesmyslech.
28. ... už jen stěží narazíte na příjemné sousedy.
29. ... se už nebudete nudit na dovolené.
30. ... je báječným přítelem v životě.

 

 

                              Štěnata na prodej

 

Majitel obchodu právě přibíjel na okno svého krámu ceduli Štěňata na prodej, když se u něho objevil malý chlapec. „Za kolik máte ta štěňata?“ zeptal se. Majitel chlapci odvětil, že neočekává, že by za některé z nich mohl dostat méně než 50 dolarů. Chlapec sáhl do kapsy, vytáhl nějaké drobné, podíval se na majitele a řekl: „Mám dva dolary a třicet sedm centů. Můžu se na ně podívat?“ Majitel obchodu se usmál a zapískal. Z boudy vyběhla do uličky fenka Lady následovaná pěti roztomilými chlupatými klubíčky. Jedno štěně zaostávalo. Chlapce kulhající štěně okamžitě zaujalo.

„Copak mu je?“ „Veterinář říkal, že mu chybí kloubní pouzdro u kyčle,“ vyprávěl majitel. „Toho kulhání se už nezbaví.“ „Tak toho si vezmu,“ vyhrkl chlapec. Majitel odvětil: „Ne, nemusíš si ho kupovat. Jestli ho opravdu chceš, dám ti ho.“ Chlapec se naklonil k majiteli a rozzlobeně řekl: „Já nechci, abyste mi ho dal. Ten pejsek má stejnou cenu jako všichni ostatní a já ji za něj zaplatím. Teď vám dám dva dolary třicet sedm centů. Padesát centů vám budu dávat každý měsíc, dokud ho nevyplatím!“ Majitel odpověděl: „Ne, ne, ne. Přece nechceš takového psa. Ten nebude nikdy pořádně běhat skákat a hrát si jako ostatní.“ Na to chlapec vyhrnul nohavici a odhalil tak těžce pokroucenou levou nohu, podpíranou dvěma ocelovými přezkami. „Víte, pane,“ řekl, „sám taky neběhám a tohle štěně potřebuje někoho, kdo by mu rozuměl.“

Malý chlapec, který poslední čtyři měsíce nosil na levé noze ocelovou přezku, prošel předními dveřmi domu se zakoupeným štěnětem v náruči. Štěněti chybělo kloubní pouzdro a když je chlapec položil na zem, hodně kulhalo. Chlapcův výběr fyzicky postiženého štěněte zmátl jeho rodiče, protože chlapec sám byl oslaben. Avšak rodiče ctili novou naději a nadšení vyzařující z chlapcovy duše, byl-li se svým novým druhem.

Druhého dne šel chlapec s maminkou navštívit veterináře, aby zjistil, jak by nejlépe štěněti pomohli. Doktor jim vysvětlil, že když budou štěněti natahovat a masírovat každé ráno nohu a chodit s ním alespoň jeden nebo dva kilometry denně, svaly kolem chybějícího pouzdra by mohly posílit do té míry, že nebude cítit bolest a bude méně kulhat. Přestože pes kňučel, žalostně štěkal a chlapec bojoval s bolestí vlastní nemocné nohy, následující dva měsíce oba posvátně dodržovali rehabilitační režim. Za tři měsíce každé ráno než začala škola chodili pět kilometrů, aniž by pociťovali bolest.

Jednoho sobotního rána, když se vraceli z procházky, vyběhla z křoví kočka, která psa polekala. Pes přetrhl vodítko a hnal se k silnici. Těsně před rychle se přibližujícím náklaďákem chlapec vběhl do vozovky, aby zachránil štěně, ale skutálel se do příkopu. Bylo už pozdě. Pes byl zasažen a silně krvácel z tlamy. A jak tam tak chlapec ležel, plakal a objímal svého umírajícího psa, všiml si, že se mu rozbila přezka na noze. Aniž se staral o sebe, postavil se na nohy, zvedl psa, přitisknul ho k sobě a vydal se domů. Pes mu dával naději svým slabým kňučením. Chlapec nejprve těžkopádně klopýtal, aby nakonec usilovně běžel.

Matka oba rychle odvezla do veterinární nemocnice. Zatímco s úzkostí čekali, jak dopadne operace, zeptal se chlapec matky, jak je možné, že najednou může chodit a běhat. „Měl jsi osteomyelitidu - to je nemoc kostí,“ řekla. „To oslabilo a zmrzačilo tvoji nohu a ty jsi tak bolestivě kulhal. Přezka ti měla pomoci, ale nebyla nezbytnou a věčnou podmínkou. Důležitější byly hodiny terapie a tvoje vůle. Léky jsi snášel vždy dobře, ale naše povzbuzování k fyzické terapii jsi stále odmítal a my jsme nevěděli, co s tebou. Doktoři nám řekli, že bys mohl přijít o nohu. Tenkrát sis přinesl domů to štěně a zdálo se, že víš, co potřebuje. Aniž bys o tom věděl, zatímco jsi pomáhal jemu, posiloval jsi sebe sama.“

V té chvíli se pomalu pootevřely dveře operačního sálu. Veterinář, který vycházel, se usmíval. „Pes to přežije.“ řekl. A tak chlapec pochopil, že v momentě, kdy člověk sebe sama ztrácí, sebe sama vlastně nachází. Víc se vyplatí rozdávat než přijímat.

 
 

• Budiž, člověk může jít dál staletími sám, bez tiché ozvěny psích tlapek, ale otázka je, nakolik bude ještě člověkem …?
• Pes je zvíře, které bylo Bohu tak milé, že je dal člověku jako věrného spojence, jako anděla strážného
• Pes, to je ctnost, jež se stala zvířetem, protože se nemohla vtělit do člověka
• Přijde čas, kdy bude zločin na zvířeti trestán stejně jako zločin vůči člověku
• Pes je krásný bez ješitnosti, silný bez vypínavosti a udatný bez zběsilosti. Má všechny lidské ctnosti bez lidských slabostí
• Mezi prací v životě lidském a smrtí na konci života musí zůstat něco pro radost, PES!
• Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy
• Zvířat jako lidé stejný úděl mají, jedni i druzí stejně umírají, dýchají stejně, v čem je člověk před zvířetem?
• Historie je spíše plná příkladů věrnosti psů než přátel
• Jediný rozdíl mezi člověkem a psem je v tom, že v nouzi a nebezpečí se na člověka spolehnouti nelze, kdežto na psa se spolehnouti můžete vždycky
• My lidé jsme sami, úplně sami. Žádný jiný živočich s nímž se setkáváme, se s námi dobrovolně nespojil - jedině pes
• Psi dovedou milovat, jsou něžnější než lidé, věrnější, mají takt a neomylný instinkt, který jim umožňuje rozeznat dobro, odlišnost lidi hodné a zlé.
• Člověk je Bohem psa. Nezná jiného, nechápe jiného Boha. Pes v přítomnosti člověka, svého pána je oddaný a spokojený, uléhá k jeho nohám, pokorně k němu vzhlíží, s radostí ho poslouchá a s láskou ho doprovází. Celá duše psa vzhlíží ke svému Bohu rozplývá se v něm, všechny jeho síly, schopnosti a služby patří jen jemu, člověku!
• 

• Historie je více naplněna příklady o věrnosti psů než o věrnosti přátel. Guy de Maupassant

• Je celkem velice snadné psu porozumět a naučit se číst jeho myšlenky. Pes se neumí přetvařovat, neumí klamat, neumí lhát, protože neumí mluvit. Alex Munthe

• Pes pozná dobrého člověka. Jenže, co mu dá námahy, než takového výjimečného jedince najde. Cyril Šedý

• Na psí život si většinou nejvíce stěžují ti, kteří nikdy psa neměli.

• Chcete-li si rozumět se svým psem, není třeba hned na něj štěkat.

• Potíž je v tom, že psi se vždy chovají jako psi, avšak lidé se vždy nechovají jako lidé.

• Jenom ti, kdož neměli nikdy psa, nemohou pochopit, oč by byl život bez psů chudší.

• Nebudeš-li ovládat svého psa, bude ovládat on tebe

• Kdybych věřil na nesmrtelnost, bylo by jisté, že znám dost psů, kteří se dostanou do nebe, a jen velice, velice málo lidí. James Thurber

• Abychom získali správnou představu o své důležitosti, měl by každý mít psa, který ho bude zbožňovat, a kočku, která ho bude ignorovat. Dr. Tom Cat

• Není na světě lepšího psychiatra, než je štěně olizující vám obličej. Ben Williams

• Pokud je nejlepším přítelem člověka jeho pes, tak se ten pes dostal do potíží. Edward Abbey

• Za peníze si můžeš koupit docela dobrého psa, ale nekoupíš si zavrtění jeho ocasu.

• Nikdo neocení genialitu vašich slov více, než váš pes. Christopher Morley

• Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe. Josh Billings                                                                                                                                             Psi odhalí v lidech to nejlepší.Pamela Dugdaleová                                                

  Dej štěněti domov a trochu lásky a jeho srdce Ti bude patřit navždy.Pam

  Mezi psem a pánem se vytvoří zvláštní pouto,které roste z bezvýhradné lásky.Leo Mckintry

 

                  Psi vás vrátí zpět na zem.Jejich náklonnost zahanbí přetvářku.Jsou naprosto bezelstní.

                          Každý normální pes má na lidi jediný požadavek:                                                                                     MILUJTE MĚ!

 Tak také něco pro zasmání,aby to moje povídání nebylo jen polemizování o životě,lidech a všem okolo nás.....

Nálady a situace pejsků neboli      Jak se dovede tvářit pes

 

Nevidím neslyším.....

Mám chut,ale...                                         Chutnáš dobře!!!      

 

 

 

"Ubohý pes je dokladem lidské krutosti, zlý pes
odrazem zloby člověka, nervózní pes následkem
nevyrovnané lidské mysli. Můžeme si jen přát,
aby byl svět plný krásných, vlídných a veselých
psů, protože pak by na něm určitě žilo mnohem
víc šťastných a spokojených lidí..."

Úryvek z knihy Historie psího rodu

Vánoční

„Alfe, dolů, nesmíš!“

Zrzek se provinile ohlédl a spustil se na všechny čtyři. Pozdě. Slečna už měla na světlém kabátě „razítka“ v podobě psích tlapek. Ale byla hodná a paletko zralé do čistírny nesla statečně.

„Ten je sladkej,“ snažila se toho mého zločince pohladit, ale on se už rozhlížel po další oběti.

Potíž je v tom, že zbožňuje lidi a lidi mají rádi jeho. Ke každému se řítí s nadšeným výrazem – tebe jsem celý život hledal – a oni mu to věří. A krmí ho rohlíky a chlebem, které on miluje víc než granule, maso nebo svůj život.

K Vltavě jsem šla nabrat vánoční atmosféru; chodím sem vždycky, když nejsem spokojená s připraveností naší domácnosti na Štědrý večer, a to nejsem nikdy, takže pravidelně courám okolo 20.prosince po nábřeží mezi Železničním mostem a Mánesem a přesvědčuji sama sebe, že napucovaný byt není důležitý.

„Jé, mami, koukej, klokánek…“ dětský hlásek mě probral z neveselých úvah. Pesan už zase loudil. Tentokrát se vyjímečně neopíral holčičce o růžovou kombinézku (asi tušil, že by dostal na kožich), ale couval po zadních jako v cirkusu. Měla bych ho půjčit Šimoně Drábkové na tanec se psem…

„Už mně nezlob, darebáku,“ hnala jsem se po něm plná spravedlivého hněvu, ale kavalírkovi to bylo šumák, protože se mu podařilo z dětské dlaně sebrat půlku rohlíku.

„No to se mi snad jenom zdá, okamžitě pojď ke mně a pusť,“ přišel ke mně a položil mi s výrazem – na, však si seženu jiný – oslintaný rohlík do ruky. On je to v podstatě velmi hodný pes…

Omluvila jsem se mamince i holčičce, vysvětlila jsem jim, že můj kavalír opravdu nemá hlad a podala jsem stručné informace o plemeni s dlouhým jménem a krátkým nosem, co umí tak báječně dělat klokana. Můj mizera se zatím otíral holkám o kolena a fixíroval je sametovým pohledem. Obě z něj byly na krovkách a maminka si vzala číslo na chovatelku, která měla tu odvahu a naším lumpem nakryla svojí fenku.

Po nábřeží se k nám blížila stařenka jako z pohádky. Měla klobouček propíchnutý jehlicí s perličkou, zimník s perziánovým límečkem, botky na knoflíčky, hůlku se stříbrnou rukojetí a koženou pompadůrku. Cupkala po kočičích hlavách a rozhlížela se po labuťkách a kačenkách, které chtěla nakrmit.

Náš lotr se proti ní vyřítil takovou rychlostí, že jsem se nezmohla ani na zaječení. Těsně před bábinkou sedl na zadek a upřel na ní pohled typu – několik dní jsem nejedl, máš housku- Stařenka se zastavila a hezky se na něj usmála.

„Copak bys chtěl, pejsku? Masíčko? Ale to já nemám, mám tu jen chlebíček,“ a aby pesan viděl, že mluví pravdu, rozevřela taštičku, ve které měla tak dvě hrsti pečlivě nakrájených chlebových kostiček. Chudinka netušila, že tohle je Alfínkova chvíle. Než se nadála, vrazil jí tlamu do kabelky a jedním pohybem si nabral většinu chleba do huby. Zbytek kostiček bábince z pompadůrky vyrazil na zem.

Stála jsem na nábřeží a chtělo se mi brečet. Jak mám paní, která mi tolik připomínala mojí babičku vysvětlit, že našeho příšeráka pravidelně krmíme, tudíž že nehladoví a krade jen z rozmlsanosti a plezíru? Ovšem bábinka mě převezla.

„Tak vidíš, hafíku, a je to. Pan doktor mi řekl, že musím chodit na procházky, třeba krmit ptáčky a ne jen sedět doma a koukat na televizi,“ prohlédla taštičku a hodila překvapenému Alfovi k nohám ještě pár kousků chleba, „no, dnes už jsem božího tvorečka nakrmila, tak můžu domů, za chvíli opakují Ordinaci, tu bych nechtěla zmeškat.“

Stařenka se na mně usmála a než se otočila k řece zády, řekla:

„A pěkné svátky vinšuji, milá paní, máte moc šikovného pejska.“

 

Autor: převzato

 

 

 

Proč miluji psy             

                                 
                        Čím později přijdu domů,tím radostněji mě vítá.
                                      Pes není nikdy nespokojen se svým zevnějškem.

                      Psa nezajímá, kolik jsem měla psů.

                                              Pes mě nekritizuje a neorganizuje mi život.

                            Rodiče mého psa mě nenavštěvují.
                                              Psi si s ostatními psy většinou rozumí.                                                                       

          O psa nepřijdu, když se mimo domov mazlím s jinými psy.