Založit webové stránky nebo eShop
 

Žijeme. Kdo? No přece já a holky....!

Reborni

Na prodej pro reborníky-je možné koupit,když napíšete na meil 281054@seznam.cz,cena za každý jednotlivý kus na fotkách je 200 kč,možné se domluvit

Joshua

Viktorka

 Josefka

 

A co říkáte na tohle krásné miminko,je úžasná,jako opravdové maličké miminko..Bude to Sofinka..

Tohle je zajímavý reborn z eBay,alespon mně se líbí..Je trošku jakoby škaredý,že? Ale právě to je to pěkné,všechna miminka přece nejsou nádherná a jedinečná a bezchybná,i když vím,že každá mamka má to nejkrásnější dítě na světě,ale tohohle reborníka asi moc lidí chtít nebude-uvidíme.

Další naprosto nádherná holčička od téže rebornistky...Maličkou jsem si opět pojmenovala pro sebe Hanička,měří 50 cm a bude vážit 2,5 kg,bude mít narozeniny na Valentýna-14.2.2013

Krásná trochu jiná reborn holčička od české rebornistky...Tohle by mohla být Viktorka.

Našla jsem i umělecké panenky,které jsou velice hodně podobné reborn miminkám-tohle je jedna z nich-Alison.

Tak tuhle reborn panenku jsem si pojmenovala Pavlínka....

Tohle je Franzy,česky jsem si to přeložila Františka,moc pěkná reborn panenka,takový skřítek lumpík.A jak se líbí Vám,mně se líbí reborn miminka,která jsou něčím zvláštní a jsou víceméně ojedinělá a nijak nepodobná dalším rebornům,což tato Franzy je.

 

Tímto si vám dovoluji představit speciální kit

pojmenovaný

♥♥" Victor " ♥♥

který navrhla nadějná autorka Sheila Michael

je to chlapeček s plně korektním anatomickým tělem s pohlavím

velikost dokončené panenky je cca 56cm

vyvážit ji můžete individuálně - doporučuji tak na 2-3 kg

výplň by měla obsahovat pouze měkké materiály, kvůli zachování ohebnosti a měkkosti panenky

jde celosvětově o naprostou novinku - speciální edici z extra měkkého vinylu

imitující silikonové panenky

oproti nim má však své nesporné výhody

především dostupnou cenu

a navíc nepotřebuje na rozdíl od nich speciální zacházení a ošetřování

díky pružnosti materiálu a kloubům

je panenka velmi ohebná a polohovatelná

přikládám několik málo fotografií hotových panenek z tohoto kitu

ke shlédnutí jsou mnohá videa např. na You Tube,

která obsahují i vizuální podrobný návod k sestavení

 

http://www.youtube.com/watch?v=q7SBJwl6j2I&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=kUSM5CQe62w&feature=related

 

 

 Z tohoto kitu mi moje kamarádka rebornistka dělá dalšího Štěpánka,jsem moc zvědavá,dnes, k výročí jeho úmrtí, mi napsala,že se moc snaží,abych ho měla pod stromeček,ví,že mi živého nenahradí,ale at mám alespon nějakou radost,je to zlatíčko holka.

 

 

 

 

 

Mám kamarádku z internetu,která má reborníčka mini,je krásný,je to malý trpaslíček s něžnounkou tvářičkou,takového drobečka zde nemám,tak jsem mu upletla na sebe oblečeníčko a kamarádka velice decentně napsala,že čepička je mu volnější!!!!Podle mne je jako stan velká,ale já jsem právě na taková mrnátka nepletla,takže až se vzpamatuju po vytržení zubu,hned se pustím do opravdu maličkého oblečeníčka,aby mu to maličkému opravdu bylo.

 

No, není nádherná,tady je to míšenka,já jsem si ji pojmenovala Aliya.

Tohle je miminko reborn z eBay.jmenuje se ANNE-LENA,je taková trochu jiná než ostatní moc se mi líbí,tak si ji sem dávám,na tu by se pletlo fajn,na rozdíl od jiných i mých miminek,je největší,je velká 56 cm a váží přes 3 kg,takže miminko opravdu váhou a délkou jako opravdové.

 

 

Pokud něco chcete vědět nového o rebornech,vzniklo české forum o rebornech.Zadejte si do vyhledávače České forum o rebornech a můžete se dívat i číst.

                          

 

                             Samotný názor pana Klimeše zkoukněte zde.

 

Vážený pane Klimeši,
dovoluji si reagovat na Váš názor v Květech 3/2011 k článku "Uměláci: nadchnou i
děsí".

 

Jsem jedna z těchto sběratelek, které se zabývají sbíráním a výrobou reborn panenek. Už od našeho prvního rozhovoru v létě 2010 pro idnes se na hlavy nás sběratelek reborn panenek snáší snůška nadávek, kritiky a posměchu. Velmi mě to mrzí, ale pochopila jsem, že tento koníček není asi pro každého a já nemám samozřejmě sílu ani možnost každému vysvětlovat, proč tyto panenky sbírám a že jsem normální. Navíc se tohoto koníčku chytil bulvár a udělal z toho "morbidní"a málem sektářskou záležitost. Řekla jsem si, že to tak u nás chodí a nedá se s tím nic dělat.
 

Když se tedy ozvala paní redaktorka z Květů, jestli s námi může udělat rozhovor (máme stránečky ještě se švagrovou), odmítly jsme (tak jako už mockrát předtím), že už mluvit
nebudeme, protože do těch pár vět, které můžeme říci, nelze vměstnat kladné důvody pro
reborn panenky. O ty vlastně stejně nejde, jde o senzaci, že? Naopak záporné stanovisko je jasné, krátké, srozumitelné a přejímá se z časopisu do časopisu, takže tomu nelze konkurovat.

 

Potud je situace jasná a scénář pořád stejný a já bych nereagovala, kdybyste k tomuto
článku nenapsal Vy, člověk, kterého si u nás v rodině velmi vážíme a Vaše názory máme v
úctě! To mě nejdříve rozčílilo, ale pak už jen zůstalo zklamání, že i Vy jste se dal bez
nějakého dalšího výzkumu zlákat k tomuto jednoduchému zápornému a odsuzujícímu názoru na reborn panenky. To mě naplňuje velkou beznadějí, že možnost ukázat krásu reborn panenek je u nás skutečně už ztracena a nám, kteří se touto zálibou zabýváme, nezbývá, než tajit tuto zálibu, aby nás lidé neupálili (jako kdysi čarodějnice) , v lepším případě, aby nám nevytřískali okna. Protože když už i pan psycholog má z těchto sběratelek obavy, tak to bude asi pravda! Což teprve lidé, kteří o tom nic neví, že?

 

Strach z neznáma a z lidí, kteří se odlišují, je přece u nás tak dobře znám... Zrovna Vy byste to mohl vědět. Vlastně jste dal lidem požehnání a do rukou kameny..ať si hodí, aniž by se ptali po příčině.. Odpusťte, tak mi to připadá.
 

Co se týká Vašich důvodů... Možná, kdybyste měl doopravdy zájem si něco o tomto koníčku zjistit, podivil byste se, jací lidičkové vlastně tyto panenky sbírají. Všichni se ohánějí nějakým převzatým případem, kdy jeden jednotlivec k této panence nezdravě přilnul a vozil ji v kočárku. Nepopírám, že to může být pravda .Já sama jsem se s takovou paní zatím nesetkala, ale samozřejmě - může se to stát.
 

Ženy, které znám já (včetně mě) ale do této kategorie určitě nepatří ))). Budu mluvit za sebe:  jediné, co z Vaší charakteristiky sběratelky reborn panenek na mě sedí, je věk "kolem 40let". Mně je 47let. Dál už je všechno mimo. Věta "mají už své děti dospělé a nejsou babičkami" na mě neplatí. Dětí mám 10 ve věku 7-27 let (rebornky sbírám od doby, co měl nejmenší 2 roky) a navíc jsem už babičkou. „Vakuum“ pravděpodobně nemám, u nás je pořád živo. "Nemají kam dát mateřskou lásku a energii "- myslím, že ji mám kam dát a snad i dostatečně dávám.... "náhražka za vlastní potomky, které nestihly mít kvůli vlastní kariéře"- asi taky není můj případ ))).

Věta "uspokojit vlastní identitu, ovšem s omezenou náročností" taky asi není o mě. Musím přiznat, že věta "Rebornka je stále hezká,nezlobí, je tichá, což by třeba adpotované dítě nebo v pěstounské péči nebylo" je pravdivá! Mám 5 vlastních dětí, 1 v adopci a 4 v pěstounské péči a jednoho krásného vnuka, takže toto mohu potvrdit ))).
 

A poslední věta " ..snaha dosáhnout jistého naplnění vlastnictvím tohoto dítěte se ještě víc ničí permanentním pohledem na to, co v reálu prostě nemají" na mě taky nějak nesedí, protože ať se zkoumám, jak se zkoumám, malé nádherné děti jsou kolem mne pořád. Tolik můj osobní případ.
 

Pokud vím o ostatních ženách, je to podobné. Jsou to maminky malých i větších dětí. Některé čekají miminko… Pravda, jsou mezi námi i ty osamělé babičky, které jsou rády, že si můžou s takovou krásnou panenkou pohrát a necítit se tak osamělé. Ale na tom snad není nic zlého, když jim to pomůže v jejich osamění. Kdyby se chtěl někdo vážně u nás zajímat o tento fenomén, ne jen hledat senzaci, možná by statistickým průzkumem zjistil zajímavé věci.
 

V Americe, kde tento koníček vznikl ,existuje také dvojí pohled na něj, ale vědci, kteří se tímto dvojím pohledem už začali zabývat, se na něj dívají z opačného úhlu - "proč se
některým lidem tyto panenky nelíbí a budí v nich odpor?" V časopise "Discover dolls"(2009) zmiňují výzkum japonských expertů na robotiku, kteří zjistili, že roboti, kteří se velmi detailně podobají lidem, budí u části veřejnosti odpor. Ve zmíněném časopise dávají tento výzkum do souvislosti s reborn panenkami, které mohou vzbuzovat odpor z podobného důvodu.V každém případě je otázkou, proč v některých lidech budí tyto panenky na první pohled nadšení a v jiných lidech odpor. Ani já pro to nemám jednoduché vysvětlení.. Lidé, kteří mají k těmto panenkám odpor, většinou podlehnou pokušení celou tuto zálibu ohodnotit jako morbidní a nehledají důvod své přehnané nepřiměřené reakce v sobě. Nejjednodušší je přece zavrhnout těch pár lidí, kterým se rebornky líbí, než se zaobírat důvody, proč se zrovna mně nelíbí.

 

A skutečně posledních pár vět: Já mám ráda děti i reborn panenky a mám doma obojí. Snad nikoho kvůli svému koníčku neopomíjím. Rebornky mi dělají velikou radost a když mají
moje holčičky chuť, taky si je rády pochovají a pomazlí. A důvod proč je vlastně sbírám? Možná schopnost zůstat i v dospělosti ženou s dětským srdcem. Je to špatně ?

 

Srdečně Vás zdravím a doufám, že alespoň Vy poopravíte svůj názor na nás a vezmete nás "na milost".
 

Pěkný den

 

Novorozený drobeček Vilík

Představuji křehoučkého, novorozeného chlapečka Vilínka, vytvořeného ze slavného kitu Ryan autorky Nathalie Scholl. Kit je to nedonošeňátka, ale přesto jsem se snažila, aby Vilík působil zdravě a živě, aby o něj maminka nemusela mít moc velkou starost :-)

 

Portrétní panenka Lolinka

Představuji portrétní holčičku Lolinku – původně o portrétní panenku jít nemělo, ale pak si „maminka“ uvědomila krásnou podobnost se svou dcerkou a tak začala cesta k malé portrétníčce :-)

 

Baculka Gábinka

Představuje další holčičku z kitu Paris – tentokrát s delšími vlásky. Jmenuje se Gábinka a už si spokojeně hoví u nové „maminky“.

 

Rozkošná holčička Kačenka

Představuji novou holčičku Kačenku vytvořenou z úžasného kitu Sunshine autorky Marity Winters.
Holčička byra vytvořena s inspirací skutečného miminka (nejde tedy o primárně portrétní panenku

 

Výstava a článek v Blesku

Březen 30, 2011

Ačkoliv se zpožděním, rozhodla jsem se napsat krátké hodnocení naši účasti na výstavě ForModells v Olomoucké Floře.
Tak tedy – výstava se z mého pohledu naprosto vydařila, vzbudili jsme ještě větší rozruch, než jsme si prve dokázali představit a vzdor našim obavám jsme nezaznamenali téměř žádnou negativní reakci. Odvozuji z toho, že ačkoliv se proti panenkám na internetu staví spousta lidí, jsou to jen anonymní komentáře, které člověk v reálu, tety z očí do očí, nikdy nevysloví a tedy, že veškeré démonizování reborn panenek je skutečně podmíněné pouze kritickým a kontrovezre plným prostředím internetu….

Ale zpátky k výstavě, doslova mě dojímaly okamžiky, kdy k našemu stánku přicházeli nejen ženy a děti, ale i muži, se zatajeným dechem opatrně sahali na panenky a pak je ukládaly ženám do náruče a zaníceně fotili :-)

Nové miminko Jakoubek

Představuji spícího chlapečka Jakuba, vytvořeného podle přání jeho nové „maminky“ z kitu Ember autorky Tashy Edenholm.
Kubík má jemné blond vlásky a řasy, malován je jako malé miminko, s maličkými exemky a flíčky. Přeji mu i jeho nové „mamince“ spolu spoustu radosti!!

Veselá rebornovaná holčička

Tahle roztomilá asijská holčička se stala miláčkem výstavy na Olomoucké Floře :-) . Rozesmívala všechny návštěvníky, staré, mladé a dělala nám po celou dobu perfektní společnost :-) )

 

Vše je převzato ze stránek rebornistky,která pracuje u nás v Čechách a už se můžete přesvědčit o tom,že miminka už se dost rozšiřují i u nás.

 

Nový trend v Česku: umělá miminka k nerozeznání od živých

 
Jejich majitelky jsou ochotné zaplatit tisíce, vpichují jim lidské vlasy, voní je olejíčkem s vůní miminek, berou je na vycházky. Realistické neboli reborn panenky jsou stále módnější záležitostí. O co jde a co jsou zač ženy, které vlastní panenky k nerozeznání podobné živému dítěti?  
Umělé 
miminko - chlapeček
 
   
 

"Prodám chlapečka Daniela. Narozen 6. 2. 2010, velký 51 cm, váha 2 kilogramy. Vpichované mohérové vlásky, manikúra, žilkování. Cena 7000 Kč." "Prodám krásné miminko - holčičku. 49 cm, 2 kila. Vyvážené kloubové tělo i končetiny, otevřený nos, žilkování i rodný list. Miminko má kapičky mléka u pusinky. Od ověřené rebornistky. Cena 15 800 Kč." "Prodám roztomilého chlapečka. Chlapeček má certifikát, krásné, velké oči, husté hnědé vlásky, lepené řasy a jemnou malbu s imitací dětské pokožky. Ovoněný olejíčkem s vůní miminek. K nové mamince pojede i s rodným listem. Cena 8 500 Kč."

Když na takovýto inzerát narazíte poprvé, po jeho přečtení nejspíš získáte dojem, že jde o nabídku obchodníků s dětmi. Zvlášť pokud bude doplněn fotografií. Do Česka totiž dorazil trend, který už ve světě zažívá boom několik let - reborn panenky. Jde o panenky napodobující živé děti, a to do všech detailů. Čím realističtěji panenka vypadá, tím větší je její cena a hodnota. Lidé je buď bezmezně milují a obdivují, nebo se jich štítí a nenávidí je. Nic mezi. Zatímco jedni je považují za umělecké dílo, druzí mluví o imitacích dětských mrtvolek. Co je ale vlastně podstatou kultu reborn panenek a proč jsou jimi některé ženy tak okouzlené?

Motivace ke koupi jsou různé

"Perfektní miminko nekřičí, nekaká, neblinká, neničí drahé oblečeníčko, ani kočárek," píše na svých osobních stránkách slovenská rebornistka (tak si říkají výrobkyně panenek) Jana. Vystihla tak podstatu přitažlivosti, kterou reborn panenky pro některé ženy mají.

Spektrum žen, které si je pořizují, je skutečně široké. Ačkoli na toto téma neexistuje žádný výzkum ani statistika, internetových diskusí o reborn panenkách se zúčastňují ženy, které nemohou mít vlastní dítě. Ve velké míře jsou zastoupeny také starší ženy, kterým již děti odešly z domova, i ženy zaměřené na svou kariéru, které tvrdí, že by na živé dítě neměly čas. Najdete mezi nimi ale i hodně matek, které své děti mají, a sbírání reborn panenek se věnují jako koníčku. "Z mých zkušeností si je kupují ženy ze všech věkových i sociálních skupin. Velmi často jsou to ženy z rodin s dětmi, které si je pořizují pro své potěšení, či do sbírky. Často jsou zakoupeny i jako dárek," říká rebornistka Dáša Němcová.

Umělé miminko

Motivace k jejich koupi jsou přitom různé. "Odmalička jsem byla fascinovaná panenkami - miminky. Už jako slečna jsem se nedokázala odlepit od stánků s dětskými věcmi," vypráví paní Jana, majitelka jednadvaceti panenek, která si přála zůstat v anonymitě. "Na oblečení a hračky pro své tři děti jsem vynaložila velmi mnoho peněz. Když děti vyrostly, stále mě to táhlo k maličkým miminkům. Před více než rokem jsem objevila miminka na mimibazaru, strašně dlouho jsem si je prohlížela, kochala jsem se jimi, až nakonec mě manžel povzbudil, aby jsem si ho už koupila."

"Nemohu a nikdy nebudu moci mít děti. Když jsem zjistila, že existují reborn miminka, úplně jsem jim propadla. Mám docela dobré pracovní postavení, takže si mohu dovolit kupovat si ty nejkvalitněji provedené, které vypadají jako opravdové děti," říká třiatřicetiletá paní Šárka, která rovněž nechtěla uvést své příjmení. "Nic se nevyrovná pocitu, když držím svá miminka v náručí, cítím se tak jako matka a plnohodnotná žena."

"Před šesti lety jsem začala sbírat porcelánové panenky. K reborn panenkám mě před třemi roky přivedl syn, který je objevil na zahraničních internetových stránkách. První dva roky jsem reborn panenky jen sbírala a kupovala časopisy. Manžel a synové mi překládali články z angličtiny a já začala studovat i jejich výrobu," popisuje svou motivaci paní Marie, která spolu se svou kamarádkou provozuje stránky o reborn panenkách www.realmimi.ic.cz, a doma má devět reborn panenek.

Umělé miminko - beruška
 

Pokud byste si chtěli reborn panenku pořídit, můžete si ji buď koupit, nebo si ji sami vyrobit. Ani jedno není levné řešení. Za hotovou panenku zaplatíte, v závislosti na kvalitě provedení a použitém materiálu, od tří do dvaceti tisíc korun. Na amerických stránkách reborn panenek jsou však k mání i exempláře za osmdesát tisíc korun. Tyto panenky v sobě mají zabudovaný například i strojek, který napodobuje srdeční tep a zdvihá hrudník panenky, jako kdyby dýchala. Rozdíly v ceně vyplývají i z velikosti panenky, protože máte na výběr z novorozenců i starších dětí (samozřejmě v životní velikosti a odpovídající hmotnosti).

Lidské vlasy a miminkovský olej

Výroba panenky vás však nevyjde o mnoho levněji. Jestliže si chcete osvojit základní dovednosti tvorby reborn, za kurz (organizují se i v Čechách) zaplatíte kolem tří tisíc. Základní sada pro tvorbu panenky se jmenuje kit, obsahuje většinou hlavičku a končetiny, a bude vás stát průměrně další tři tisíce. Pak je ještě potřeba dokoupit tělo, materiál na jeho vyplnění (cca 500 Kč) a barvy. Na výběr máte z akrylových nebo skleněných očí, které údajně vypadají jako živé (od 400 Kč výše). Vlásky se panenkám napichují buď mohérové, které jsou levnější, nebo jim můžete zakoupit lidské vlasy (stojí od 600 Kč výše). Z lidských vlasů se umělým miminům dělají i řasy. A pak máte k dispozici celou řadu doplňků, jako je například kondicionér pro snadnější úpravu vlasů (300 Kč), olejíček, který panence dodá vůni živého miminka (150 Kč) či speciální lak "pro výrobu slineček, soplíků, slziček a potniček" (750 Kč).

"Výroba panenky představuje minimálně čtrnáct dní práce, ale většinou jde o tři týdny," říká Dáša Němcová. "Délka výroby je samozřejmě úměrná kvalitě provedení. Výrobu reborn panenek považuji v podstatě za za umělecké dílo. Je to podobný pocit, jako když malíř namaluje pěkný obraz."

"Miminkům jsem nakoupila oblečení a sem tam je převléknu a nafotím. Když se jim věnuji, tak pookřeji, načerpám další energii a jakoby omládnu," tvrdí paní Jana.

Umělé miminko - dvojčata
 

"Pokud sbírání panenek zachovává charakter koníčku, neviděla bych na něm nic špatného," říká psycholožka Marcela Vojířová. "Poněkud problematická se mi jeví dokonalá podoba panenky s živými miminky. Dokáži si představit, že například ženě, která nemůže mít vlastní děti, či o dítě přišla, se tato záliba může snadno vymknout z rukou a že si k umělému miminku utvoří nezdravý vztah. Příliš těsná vazba může potom v extrémním případě představovat například únik z reálného světa a může s ní začít nahrazovat skutečné mezilidské vztahy."

Reborn panenky se skutečně v některých amerických a britských zdravotnických zařízení používají k léčebné terapii. Podle psychologů pomáhají k překonávání určité fáze smutku po ztrátě dítěte, ale s úspěchem se používají i u seniorů, kteří se jejich chováním uklidňují a zbavují stresu. Na druhou stranu mnoho lidí děsí jejich dokonalá podoba s živými dětmi. V červenci 2008 například policisté v Queenslandu v Austrálii rozbili okénko zaparkovaného auta, aby odtud vysvobodili reborn panenku, o které se domnívali, že je mrtvým dítětem. O několika podobných případech informoval i americký tisk.

"Když jdu s miminkem do města, lidé se tváří divně"

"Reakce mého okolí na reborn miminka nejsou příliš kladné," říká paní Šárka. "Ale už jsem si zvykla, že když vyjedu se svým oblíbeným miminkem s kočárkem do města, lidé se tváří divně. Je to ale jen moje věc, já se také nedivím tomu, když někdo venčí psa v parku. Horší je to s mým manželem, který odmítá mou zálibu respektovat a nechce s mými miminky nic mít. Já bych přitom byla moc ráda, kdybychom se jim mohli věnovat společně."

"Někteří lidé v mém okolí mou zálibu v miminkách schvalují a žasnou nad jejich krásou. Někteří se jen pousmějí a myslí si svoje, asi že jsem se zbláznila. Ale já se s nimi nechlubím. Vždy mám to jedno svoje oblíbené miminko, které si nosím všude, kam jdu. Myslím tím doma na dvůr, do zahrady a tak, ne do města," vysvětluje paní Jana. "Manžel mi to zatím toleruje, dokonce se mi při výrobě snaží pomáhat. Ale už vidím, že se mu zdá, že je těch miminek příliš."

Umělé miminko

 

Co je to  realistická panenka ?

Většina z nás si představí  panenku na hraní.Ale není tomu  vždy tak.
Většina těchto panenek jsou umělecká díla umělců z celého světa, kteří se snaží o co nejreálnější podobu
miminka..Nejvíce těchto skvostů pochází z USA ,Austrálie, ale i z Itálie.Je to velký hit a kdo nemá realistické                                 
dílko doma, není dostatečně IN..Tyto panenky získaly  opravdu velkou oblibu na celém světě, mají
svojí uměleckou hodnotu,která časem může u některých kousků vzrůst.Jsou propracovány do nejmenších detailů.
Každý z umělců má svojí techniku,způsob nanášení,vrstvení a stínování barev.Vpichování či lepení vlásků a řas.
Většinou vlásky mikrozakořeňují do hlavy tak,že drží a dají se česat a různě upravovat.Vlásky jsou z velmi jemných
mohérů někdy těžce rozpoznatelné od pravých,Většina je spojena semišovým  tělem .Ručičkama a nožičkama se dá snadno otáčet,tělíčka jsou
plněna dutým  vláknem,korálky,někdy i pískem,ale ne moc často.Korálky jsou pro reálnou váhu miminka,a pro pevnost
tělíčka.Nikdy není stejně plněné, pokud není od stejného umělce.Každý má svůj systém. Také záleží na materiálu
toho skulptu.Když je hodně měkký,vyplňuje se jemným písečkem s kombinací vlákna.Když je pevnější materiál, jsou
to většinou korálky, co nahradí píseček.Plní se těmito materiály proto,aby byly při chování co nejreálnější,jako
živá miminka. Jsou těžší,ale přitom vláčná .Krásně poddajná a úžasně se polohují do různých poloh.Většina miminek
má možnost mít dudlíček a ve vláskách může mít mašličku,ale ne vždy všechna dílka mají tuto možnost.Umělci trvá
výroba takového miminka někdy i několik týdnů.Všechny realistické panenky  jsou originály,mají certifikáty
autentičnosti,jak od umělce, který vytvořil skulpt,tak i od toho, kdo dílko dokončil.Mají výbavičku která patří vždy jen
konkrétnímu dílku.Některá realistická miminka si mohou být trochu podobná, ale upozorňuji,že jen podobná, a to v případě skulptu.
Těch je vždy vyrobeno více.Ale i toto je limitováno určitým počtem ,který je uveden u každého skulptu a je to samozřejmě
uvedeno i na certifikátu, z jaké limitované série pochází.Ale žádný z umělců nedělá své dílko 2x, vždy jen  jedno.
Proto mají tak velkou hodnotu ,jsou to vše unikáty.Nikomu se nepodaří udělat naprosto stejné dílko.Už jen odstín miminka,
barva očí, druh malby ,stínění atd.Jsou  naprosto nenapodobitelné.Spousta dílek také má schválně udělané různé detaily,
jako je pigment,žilkování,pihy,bílé ťupky na nose,potničky,otlačky,škrábance,pupínky atd....dle umělcovy fantazie.
Pokud se vám nějaké dílko líbí,tak neváhejte ,už nikdy  naprosto stejné dílko neseženete.Může být podobné - stejný skulpt,
ale ne naprosto stejně namalované.Proto tyto panenky jsou  cenné.Někteří prodávají realistické panenky,kterých je možno koupit
naprosto stejných i několik ,ale to už nejsou  umělecká dílka a nemají takovou hodnotu .Umělci svoje dílka milují,při výrobě vkládají do dílek vše, co umí,stráví nad  
malováním a výrobou hodiny,dny,týdny, něž je dílko hotové. A jsou moc šťastni, když jejich dílko najde svou novou mámu, která 
je bude milovat a bude šťastná,  že může adoptovat takovéto miminko

Co je to reborn(realistická panenka?)

Reborn neboli realistická panenka je vlastně panenka, která se snaží co nejvíce podobat reálnému vzhledu opravdového miminka. Je to vlastně takové malé umělecké dílko, od méně nebo více známého umělce. Reborn vznikl asi před 10 lety v USA, odkud pochází zatím nejvíce výtvorů, i když pomalu už se rozšiřuje do celého světa.

Umělci začali panenky ručně malovat a snažit se docílit co nejreálnějšího vzhledu barvy panenky, tzv. kůže miminka. Barvy se musí nanášet v několika vrstvách a vypalovat v peci, aby vytvořily struktúru a barvu kůže.

Také vlásky, aby byly co nejvíce autentické, jsou ručně vpichovány a zakořeňovány do hlavičky tak, že drží a dají se různě česat a upravovat. Váha panenky se hodně přibližuje váze miminka a většinou i velikost odpovídá narozenému miminku-50cm. Existují ale i menší výtvory, už od pár centimetrů.

Každý výtvor je originál, protože nikdy už se nepovede přesně stejné zbarvení "kůže", použije se např. i jiná barva vlásků nebo očiček…Výroba tohoto dílka trvá přibližně několik dní až měsíc. Každý, kdo takové dílko vytváří, do něj vkládá veškeré své umění a snaží se mu "vdechnout život". Umělci se neradi loučí se svými výtvory a když už je nabízejí k prodeji, tak se snaží, aby se dostaly do správných rukou, kde je naděje, že lidé si jejich dílko zamilují.

Certifikáty k těmto panenkám mohou být vlastně dva. První je od umělce, který navrhl tzv.
"kit" neboli "skulpt" (a těch se prodává určitá limitovaná série). A druhý od umělce, který z tohoto "skulptu" vlastně vytvořil a namaloval konkrétní miminko(a ta už je jediná-originál).

Někteří lidé říkají "reborn"(neboli realistická panenka), také panenkám, od kterých nabízejí a prodávají více stejných kusů, ale to není pravá "reborn" panenka. Je to pouze sériová výroba reborn panenky(napodobenina z továrny). Jsou v určité limitované sérii(např.250 kusů na světě), ale jsou všechny stejné, protože nejsou malované ručně.
 

Proto i cenově jsou pravé "rebornky" dražší(je to podobné, jako s obrazy) a od skutečně známých umělců mohou dosáhnout i částek přesahujících desítky tisíc. Většina se ale pohybuje od 5tis-20tis. Záleží na zdařilosti vzhledu miminka.

 

 

 

Jelikož byly svátky,měla jsem více času a tak jsem se začetla do kritiků rebornů-to jsem si početla.Nevím,zvažuji,jestli ty ženy,které tam většinou píší,mají zdravé sebevědomí nebo si ho jen kritikou pro ně vlastně neznámé věci zvyšují nebo jsou jen plné nespokojenosti s vlastním životem,plné nesnášenlivosti,chuti ubližovat nebo co já vím čeho hnusného.Stále mi to nedá a ptám se sama sebe-proč zrovna reborny vyvolávají tolik rozporuplnosti-co třeba alkoholici,to je přece také hobby,co chlapi,kteří si pouštějí jejich letadélka,také nejsou skutečná ale jen malé napodobeniny,co ženy,které si dělají sbírku"NEŽIVÝCH" kabelek,bot,šatů atd,toho bych mohla jmenovat jistě ještě velice mnoho.Proč tohle nepohoršuje ty morální lidi???Proč je vytáčí do nepříčetnosti žena,která má reborny,pokud má zachován zdravý rozum,tak ví,že jsou neživé,že nepláčí,nesmějí se,nenatahují ručičky,nemusí je přebalovat a krmit,ale jsou to krásné napodobeniny miminek,s kterými se s jakýchkoliv důvodů může těšit,může je chovat,plést na ně,kupovat nějaké zvlášt pěkné věci,převlékat je-A TO JI TĚŠÍ!!!!!!VÍTE VY OSTATNÍ,KTEŘÍ SE DO NÁS TAK NAVÁŽÍTE,CO TO JE ZA SLOVO,ŽE VÁS NĚCO TĚŠÍ?Vlastně víte,vás těší sedět u počítače,čučet na obrazovku a spolu s dalšími stejně postiženými nepřejícími kritizovat,urážet a vysmívat se.To těší vás.Jak se mám na rozdíl od vás dobře,mne netěší se vrtat v životech ostatních lidí,at si každý žije,sbírá,raduje se podle svého vlastního rozhodnutí,když to neubližuje druhým a druhé to neobtěžuje.ŽIJ A NECH ŽÍT!!! Pokud vás to zajímá,podívejte se na server -protivná blondýna-to je ráj pro drbny.

 

Své kamarádce jsem napletla na její rebornky,které si dělala sama podle svých dětí,když byly maličké,svetříky na zimu.Ona mi je vyfotila a říká jim moc krásně "ZACHUMLÁNCI".

 

 

 

Původní článek na serveru Protivná blondýna

Kdybych na ulici potkala paní na prahu čtyřicítky, která veze kočárek s panenkou nebo za sebou táhne kačera, pomyslela bych si cosi o tom, že psychiatrická péče by měla být dostupnější, aby se dostala všem, kdo ji potřebují. A totéž si budu myslet i o ženské, která veze v normálním kočárku na procházku umělohmotné mimino. A i když riskuju, že mě sběratelky rebornů utlučou dudlíky, klidně přiznávám, že je pokládám za osoby nutně potřebující intenzivní terapii. 

 


 
 
Reborn (znovuzrozené) panenky mají co nejvíc připomínat mrtvé skutečné dítě. Mají velikost mimina, váhu mimina, na hlavičky se jim našívají lidské vlasy, na ksichtíky se vymalovávají skvrny a žilky, speciálními laky se vytvářejí slzičky, hleníčky a soplíčky. Montují se do nich strojky, které napodobují tlukot srdce. 
 
Prodejci rebornů mají fantastický kšeft.  Nejlevnější panenky stojí pár tisíc korun. Ty nejdražší se prodávají i za čtyři tisíce dolarů. U nás se obvykle ceny pohybují od pěti do dvaceti tisíc korun. A sběratelky (eufemismus pro polopomatené ženské)  jsou ochotné ty šílené peníze za tyhle zrůdičky, ehm, pardon, umělecká díla, bez mrknutí oka vysolit. 
 
 
 
Ke svým rebornům dostávají "rodný list". Dávají jim jména, kupují jim oblečení, plenky (a přebalují je!), dudlíky, hračky, postýlky, kočárky, chodí s nimi na procházky a na návštěvy.  Fakt. 
 
 
 
 
 
"Už jsem si zvykla, že když vyjedu se svým oblíbeným miminkem s kočárkem do města, lidé se tváří divně. Je to ale jen moje věc, já se také nedivím tomu, když někdo venčí psa v parku. Horší je to s mým manželem, který odmítá mou zálibu respektovat a nechce s mými miminky nic mít. Já bych přitom byla moc ráda, kdybychom se jim mohli věnovat společně," říká sběratelka Šárka (iDnes.cz). Šárka má zřejmě příčetného manžela. 
 
 
Fotka ze srazu sběratelek, nic v kočárcích není živé 
 
Psycholožka Marcela Vojířová o rebornech řekla: "Poněkud problematická se mi jeví dokonalá podoba panenky s živými miminky. Dokáži si představit, že například ženě, která nemůže mít vlastní děti, či o dítě přišla, se tato záliba může snadno vymknout z rukou a že si k umělému miminku utvoří nezdravý vztah. Příliš těsná vazba může potom v extrémním případě představovat například únik z reálného světa a může s ní začít nahrazovat skutečné mezilidské vztahy." (iDnes.cz)
 
Podobný názor má i psycholog Jeroným Klimeš: "Pro mě je to trochu znepokojující trend, ale má racionální podstatu. Ženy kolem čtyřicítky, a to se právě těchto sběratelek rebornek může týkat, mají děti mnohdy dospělé, avšak ještě nejsou babičky! Jinými slovy nastává u nich vakuum, kdy nemají kam dát mateřskou lásku a energii. Proto ji směrují k oné neživé bytosti." (Týdeník Květy)
 
A že se vztah k rebornovi může vymykat kontrole, dokazuje i série fotek a komentářů v profilu jedné ze sběratelek. Kde jinde, než na mimibazaru. Všechny texty pod fotografiemi jsou dílem sběratelky. 
 
 
 
To je teda dvojka....musela jsem je vzít ukázat do práce, tak se k sobě takto přitulili a Kristýnka ukradla Robinovi dudlík.....
 
 
 než bude mít "mamča" odvahu mně ukázat "taťkovi", tak asi nějakej čas pobudu v krabici zastlaná v posteli.......ááách jo, to je život pod psa......
 
 
Vývoj situace: Martin přišel večer z práce domů a byl v dobrém rozmaru. Tak mu říkám:máš mě Macku rád? a on na to:neříkej mi,že máme nové "dítě"... já:néééé, ale řekni, máš mně rád?on:mám,ale,že jsi zas dotahla novou panenku?no a bylo to venku....
 
 
tak mně "mamča" vyfešákovala a zase mně někam vlekla ukázat...všichni mně obdivovali, tahali jak kotě...a jsem z toho nějaká utahaná....
 
 
.to jsem musela zvěčnit a podělit se s Váma...jdu do práce rozdat výplaty a Marťu beru sebou ukázat...a jen tak říkám Martinovi:dej prosím tě Martince bundičku,ať jí není zima...a Martin ji začal oblíkat !?!?!?...a zvládl to na 1*...no není zlatej?
 
 
.Martinka to bere vážně, je to zvídavá holčička....
 
 
 

A takhle to vypadá v domácnosti, kde se rebornům podřizuje všechno. Jen nevím, jestli toho pána, který je evidentně manželem sběratelky, mám litovat anebo si říkat: Dobře mu tak, když odtamtud neprchne. 
 
Sběratelky rebornů, které se o plastová mimina starají, jako by byla živá, chodí s nimi na procházku a v internetových fórech řeší, jestli mají koupit speciální plenky pro reborny nebo postačí klasické dětské, podle mě opravdu potřebují pomoc minimálně psychologa. Ne, není normální přebalovat panenku, pokud je vám víc než šest let! Není normální tahat ji na procházky. Není normální nakupovat tyhle zrůdy za obrovské peníze a pak je schovávat do gauče, protože manžela z dvanácté příšery v jedné domácnosti  už zcela jistě klepne. Sběratelky rebornů, které pokládají tři kila mrtvé hmoty za člena rodiny, mají velký problém. A divím se, že se jim jejich blízcí nepokusí pomoci. 
Napsala Protivná blondýna
 
 

 

Po chvilkách se dívám na zahraniční i některé naše servery,kde jsou rebornovaná miminka a ty nejhezčí,alespon v mých očích ,si sem dávám.Některá díla považuji za umělecká,některá jsou horší,ale to záleží asi nejen na umění rebornistky,ale také na kitu,který si vybere k práci.

 

 

 

 

Tato holčinka je prostě úžasná..

Také názor....Koho asi? Nějaké nepřející ženy nebo muže,který rád kritizuje ženy?Pro mne je otázkou,proč se třeba nezajímají o lidi,kteří sbírají pohlednice,tácky atd.,ale to je asi už dané-sbírání tácků,odznaků, pohlednic,je věc zcela normální a není zajímavá ani není co kritizovat,takže nezajímavé.Kdežto obout se do žen,které začaly sbírat realistická miminka-to je nové,neotřelé a HLAVNĚ -JE TADY NAJEDNOU NĚCO,CO MŮŽEME POHANĚT,a to je u našeho českého lidu věc velice vítaná...

Umělé děti! Svět se zbláznil a ženy s ním?!

K této úvaze mě inspiroval článek ze serveru iDnes ZDE. Jak daleko za hranice etiky a rozumného myšlení může zajít jednak touha po dítěti, a jednak touha vydělat snad už úplně na všem!?

Dokážete si představit, že byste se chtěla rozvést proto, že váš manžel s vámi odmítá pečovat o panenku?

Před třemi lety jsem se dozvěděla, že nemůžu a nikdy nebudu moci mít děti. Hodně jsem plakala. Trpěla jsem depresí a málem mě to stálo dobré místo. Manžel se mi snažil všemožně pomoci. Uvažovali jsme o adopci. Pak jsem ale objevila reborn miminko!!!

Úplně mně to změnilo život. Je to krásné, když ho mohu držet v náručí, jít s kočárkem do parku, kupovat mu oblečení, pečovat o něho. Znovu se mi vrátila pohoda a já se s ním cítím jako matka, jako žena, která se stala matkou.

Strašně moc mě mrzí, že manžel se k Sabince staví odmítavě. Nechce se mnou o ni pečovat. A při tom, mně by to tolik pomohlo.

Je mi to strašně líto, ale paradoxně s mojí pohodou a duševním naplněním dostal obrovskou trhlinu náš vztah s manželem. Kdyby se teď našel někdo, kdo by byl ochoten mou zálibu, nebo spíše životní nutnost se mnou sdílet, rozvedla bych se. Manžel tohle prostě zřejmě nikdy nepochopí,“ říká paní Zdeňka.

Divíte se mu??

Reborn miminko. Hračka, pomůcka, terapie, nebo neetický model živé mrtvolky?

Kloubové tělo i končetiny, otevřený nos, žilkování, kapičky mléka u pusinky, lepené řasy, věrná imitace dětské pokožky, opravdové lidské vlásky… Mnohdy (dle cenové relace) i zabudovaný strojek, který napodobuje srdeční tep a zdvihá umělý hrudníček.

Na výběr jsou novorozenci i starší děti v životní velikosti a odpovídající hmotnosti!

k

Dokoupit si lze slzičky, nudličky k nosu, sliny… Virtuální realita je jedna věc a lidský cit je věc druhá. To první není doopravdy.

Pokud chceme do reálného života a vlastního citového vnímání vmanipulovat něco, co je imaginární, jenom jako, jsme dříve nebo později nastaveni na odklon od reality.

Setřít hranici mezi skutečným a neskutečným znamená žít v tomto případě i milovat iluzi. A to, jak se zdá, naplno.

Manžel ženy, která vyžaduje, aby se s ní staral o loutku a měl k ní citový vztah je dle mého názoru chudák.

Při vší lásce k milované manželce má také zdravý rozum. Tady si člověk může ověřit, jak tvrdě mohou jít tyhle věci proti sobě. On bude patrně za pár roků (pokud se u paní nic nezmění) hovořit o bývalé manželce a ona bude v péči psychiatrů. Nebo máte dojem, že to může skočit jinak? Ano, ještě on může povolit a stát se imaginárním tatínkem neživé věci.

Co je horší?

Držme se opravdového světa!

Reborn miminka jsou čím dál víc populární, což je čím dál víc alarmující.

Za absurdní výsledek pak je možné pokládat případ, kdy akční policisté v Australském Queenslandu předloni duchapřítomně rozbili okénko zaparkovaného auta, když v dětské sedačce uviděli bezvládné tělíčko, které se dokonce chystali oživovat, aby následně zjistili, že zachraňují loutku!!!

O několika podobných případech informoval i americký tisk letos.

Touha po dítěti a její nenaplnění musí být strašná zátěž a velký problém pro ženu. Sama si neumím představit, že bych nemohla mít nijednu ze svých dcer.

Rovněž si ale nedokážu představit, že bych jezdila po parku s kočárkem a loutkou a nutila partnera, aby ji přebaloval.

Stále nevěříte? Tak se podívejte!

Které miminko je podle vás to opravdové?

d

o

Aha?

Cena: od 8 000 korun až po cca 80 000 korun u věci, která má tep a dýchá!

Nemám nic proti panenkám „Šušu“, i když po třech dnech, co jsem poslouchala dokola „Mám Tě ráda, maminko, jééé, budeme si hrát, prosím zazpívej mi písničku a mám hlad,“ jsem šla a vyňala té drahé věci baterie.

Nemám ani nic proti sběratelským zálibám, kdy pořízení takové věci bude patrně motivováno obdivem k dokonalosti vyvedení. (Ač tady už jde o sporné, trochu morbidní „umění“.)

Ale imaginární mateřství podporované všehoschopným a nenasytným tržním chováním některých firem je cesta ke zničení už tak oslabených citů skutečných lidí!

Kde zůstala etika a rozum? Patrně v bance!

Reborn - panenka nebo živé dítě?

reborn

       "Připraveni k adopci? Začněte nakupovat dětské oblečení." I tak lákají   výrobci Reborn panenek své zákazníky. Děti tuto hračku moc neocení, je totiž určená pro dospělé. 

        Stalo se vám někdy, že jste se rozplývali nad fotografií malého dítěte a pak jste zjistili, že jde jen o hračku? Pokud ano, výrobci Reborn panenek mohou být spokojení. Vše začalo ve Spojených státech, kde se kolem roku 1990 pokoušeli vytvořit panenku, která by se svým vzhledem mohla rovnat živému dítěti. Dnes je výroba těchto "hraček" dovedena k dokonalosti - bylo myšleno i na takové detaily jako jsou například žíly. Bezchybná podobnost občas zmate i policisty, kteří se dobívají do automobilu, protože jsou přesvědčeni, že dítě uvnitř potřebuje zachránit.

     Při nákupu Reborn panenky přes internet nabízejí některé webové stránky možnost výroby na zakázku, což v praxi znamená, že své panence předem určíte pohlaví, přibližný věk, barvu očí, vlasů a kůže. Pro náročné existuje rozšířená nabídka třeba v podobě pupeční šňůry či přidání malého přístroje do hrudníku panenky, díky kterému budete moci slyšet bušení "jejího srdce". Samozřejmostí je, že pro své Reborn miminko pořídíte výbavu včetně oblečků, botiček, dudlíků a ozdobných korálků, které na rozdíl od opravdového dítěte nemůže spolknout a udusit se. Při koupi dostanete navíc "rodný list", ve kterém je napsáno jméno vaší panenky, její výška a váha.
    Nikoho asi nepřekvapí,
že většina zákazníků jsou ženy - hlavně ty starší. Některé z nich Reborn panenky sbírají, jiné se o ně starají jako o vlastní potomky. Odborníci to vysvětlují jako reakci na syndrom prázdného hnízda a některým majitelkám panenka prý dokonce pomohla dostat se z traumatu po potratu. V extrémních případech se majitelky o tuto "hračku" starají jako o opravdové miminko - vozí ho v kočárku na procházky, dávají ho "spát" a kupují mu chrastítka.

   Reborn panenka je velmi citlivá na extrémní teploty a celkově vyžaduje opatrné zacházení, takže není vhodná pro děti (nebo se doporučuje alespoň přítomnost dospělé osoby). Otázkou však zůstává, co tato "mimina" pro lidi opravdu znamenají a kam až jsou výrobci ochotni zajít, protože některým lidem při pohledu na Reborn panenky naskakuje husí kůže…

Moje zatím internetová kamarádka,rebornistka a maminka 10ti dětí,má krásnou holčičku s typicky českým jménem Růženka,no není kouzelná?

          Podívejte se na soupravičky,které dělám na reborn miminka,pokud byste si přáli něco podobného vašemu miminku k narozeninám nebo k vánocům,tak vězte,že jsem ochotná a zatím ještě schopná vám uplést,tak se ozvěte-napletu.Myslím tím nejen rebornovaná miminka,ale i lidská miminečka.

Věrné kopie novorozenců, takzvané reborn panenky vzbuzují silné emoce. Mají zvláštní schopnost nenechat nikoho chladným. Svět rozdělují na dva tábory – na nadšené obdivovatelky, které své panenky milují jako skutečné děti, a na ty, kteří jejich vášni nerozumějí. Nechápou je a mnohdy rebornistky (tak si říkají ženy, které umělá miminka zbožňují) považují za bláznivé.

Realistické panenky se vyrábějí přímo pro dospělé fanynky, pro děti nikdy určeny nebyly. Jsou to malá umělecká díla, „rodí se“ několik týdnů a každá z panenek je originál s vlastním „rodným listem“, jménem a přesnými mírami.  A tomu také odpovídá cena – ty nejlevnější přijdou zhruba na 5 až 7 tisíc, cena těch opravdu kvalitních však začíná na 20 tisících a za umělé mimi není problém utratit i 80 tisíc.

Jaké jsou vlastně ženy, které propadly reborn panenkám? A co je vede k tomu, aby platily tisíce za oblečení a doplňky pro napodobeninu dítěte?

Adopce i s rodným listem

Když hledáte stopy rebornistek na internetu, chvílemi si můžete připadat velmi zvláštně. Pročítáte inzeráty, které jako by vypadly z rukou obchodníků s bílým masem a v prvním okamžiku vám zatrne: „Prodám holčičku. Narozena 8. 5. 2010, 49 cm, 2 kg. Adélka má krásné husté vlásky, velká modrá očička a u pusinky kapičky mléka. K nové mamince se vydá i s rodným listem. Cena 14 900 Kč.“  Na fotografiích vypadají děti velmi realisticky, u zvlášť zdařilých kousků se na snímky musím podívat dvakrát, abych se ujistila, že nejde o skutečná mimina. Zejména jedno mi silně připomíná mého vlastního syna, když mu byly čtyři měsíce…

Na některých stránkách zacházejí ještě dál, dítě si nemůžete koupit, ale jen „adoptovat“. Samozřejmě za příslušný finanční obnos. Tvůrci se považují za regulérní rodiče, kteří mají právo a povinnost vybrat si, ke komu svého potomka pošlou a dovolí mu, aby se ujal role pěstouna.

Je to jen hra, sběratelská vášeň, nebo snad rebornistky propadly jakési formě „zvráceného mateřství“? „Asi od každého něco a jak u koho,“ připouští Jana po delším váhání. Nejprve se se mnou nechtěla vůbec bavit, tuzemské rebornistky většinou o zájem médií příliš nestojí. Zvlášť spadeno mají na psychologa Jeronýma Klimeše. Ten prý jejich hobby veřejně pohanil, když se o něm vyjádřil jako o poněkud perverzní zálibě. „Je pravda, že některé lidi třeba naše panenky mohou děsit, připomínají jim mrtvolky. Já ale na svém koníčku nic úchylného nevidím. Panenky miluji od dětství, dřív jsem sbírala ty s porcelánovou hlavičkou i velké marionety. Děti už mám odrostlé, tak mám dost času a nikomu tím neškodím. Pro mě je to sběratelská vášeň, mám doma na šedesát nejrůznějších kousků. Nechápu, proč se pořád někdo naváží do rebornistek, a ne třeba do chlapů, kteří sbírají pivní tácky,“ usmívá se Jana.

S kočárkem do města

Možná proto, že sběratelé pivních tácků své trofeje neoblékají do šatiček a nevyrážejí s kočárkem do města tak jako 31letá Dagmar. „Už dvakrát jsem potratila a takhle si aspoň dopřeji ten pocit, že jsem máma. Reakce jsou různé, někdo mi dítě pochválí, jak je hezké, ale často se na mě lidé dívají jako na blázna. Ale mně je to jedno, já se se svým miminkem prostě chci projet na čerstvém vzduchu,“ stojí si za svým a nedbá ani námitek manžela. „Dokonce mě chtěl poslat k lékaři, moje záliba ho znervózňuje. Ale já se cítím úplně v pořádku.“  Panenky jako zdroj radosti a potěšení vnímají nejen sběratelky a mladé ženy, které zjistily, že nemohou mít své vlastní děti, ale i ty už v babičkovském věku. „Vychovaly jsme děti, máme vnoučátka, která milujeme, ale oni mají své životy, do kterých jim nechceme zasahovat, a tak se občas pokocháme pohledem na panenku,“ svěřuje se důchodkyně Jarka. „Jsou to kouzelné panenky a rozjasní všechny oči, které je uvidí. Každý, kdo takové miminko jednou pochoval, moje slova pochopí,“ dodává Blanka.

„Proti sběratelské vášni ani občasnému potěšení s panenkou se nedá nic namítat, pokud si člověk nadále zřetelně uvědomuje hranice reality,“ říká partnerská terapeutka Jana Tomačáková. „Avšak jedná-li se o únik před tíživou skutečností do vysněného světa, který si zabydlíte vlastními postavami, jež považujete za živé a jako k živým se k nim i chováte, pak takové jednání může být nebezpečné. Minimálně proto, že vás čím dál tím více odtrhává od vašeho reálného života. Trpí tím rodinné i pracovní vztahy, může dojít k celkovému rozkladu vaší osobnosti. V takových případech by okolí takto postiženého člověka mělo přimět k tomu, aby co nejdříve navštívil psychologa. On sám se k tomu většinou neodhodlá, nemá totiž pocit, že by se dělo něco nepatřičného. Náš život bychom ale měli prožít, nikoli prosnít,“ upozorňuje terapeutka.

Můj nový syn

Šílenství kolem věrných kopií miminek odstartovalo jak jinak než v Americe. Vyrábět je tady začali před deseti lety, celosvětovou vlnu zájmu však vyvolala až první aukce „miminka“ na serveru eBay. U nás se první rebornistky objevily zhruba před dvěma lety a teď zájem nabírá na obrátkách. Tvůrci mají co dělat, aby objednávky stihli uspokojit včas tak, aby si „maminky“ stihly nadělit nového potomka ještě pod stromeček. Paní Pavla patří mezi ty šťastné. „Děkuji za překrásnou holčičku Karličku, dnes jsem ji rozbalila. Mám ji slíbenou pod stromeček, tak se budu ještě těšit a kochat pohledem na vašich stránkách na vaše miminka. Mám 3 děti 25, 21 a 8 let a nejhezčí byl věk miminek. Doufám, že našetřím další penízky na další miminko, aby Karla nebyla sama,“ vyznává se Pavla ze své velké radosti na stránkách věnovaných rebornu.

Plné ruce práce má v těchto dnech i Marika, která chystá pokojíček pro chlapečka Daniela. „Bude mít u nás v domě svůj vlastní namodro vymalovaný pokojíček. Už pro něj mám postýlku, ještě dodělávám modrá nebesa a závěsky. Dcera Májinka má také svůj vlastní pokojíček, samozřejmě růžový. Obě děti musejí mít stejné podmínky,“ píše mi po Skype 39letá Marika, v reálu bezdětná, a přidává výčet nezbytných věcí pro reborn panenky: olejíček, který dodá „vůni živého miminka“, lak, díky kterému dítěti vyrobíte realisticky vyhlížející sliny, slzičky i soplíky, kondicionér na úpravu vlásků a podobné vychytávky. „Už se nemůžu dočkat, až doma přivítám svého nového syna. Budou to krásné Vánoce,“ těší se. Radost jí kalí jen to, že její zálibu s ní nesdílí její manžel. „Ale už dlouho žijeme více méně každý svým životem. On má své podnikání a já své děti,“ loučí se se mnou.

Nadšení i odpor

  foto: Today People, today.msnbc.msn.com

Rebornky často sbírají čtyřicátnice, kterým odrostly děti a jimž se odcizil manžel. Nebo ženy, které nemohou mít vlastní děti. Prostě ty, které nemají kam investovat mateřskou lásku. Je to zvláštní pohled: „maminka“, která v dětské postýlce hýčká panenku, jako by šlo o živé dítě. Převléká ji, kupuje jí oblečky, hračky, umělou výživu… Působí to nepřirozeně a trochu to připomíná skvělou hereckou kreaci Veroniky Žilkové ve filmu Otesánek.

Možná divná zábava, ale v drtivé většině případů neškodná. Přesto ji zejména muži nesou překvapivě špatně. „Je to úchylné. Kdyby s tím jezdila po městě moje stará, asi bych uvažoval o změně za nějaký psychicky méně labilní model. Ta ženská nemá co na práci? Měla by se radši pořádně starat o rodinu!“ Takové názory prezentují na internetových diskuzích.

Je to moje věc!

Když jsem prozradila, že jsem rebornistka, sneslo se na mě tolik hanlivých a agresivních reakcí okolí, že jsem se úplně složila,“ popisuje sběratelka těchto panenek z Kladna.

  Trochu připomíná Erbenovu hororovou báseň Zlatý kolovrat, že?

foto: Profimedia.cz

"Součástky" na miminko

Byli to hlavně chlapi - jako by se podvědomě báli, aby se ta móda nerozšířila a aby si ženy místo obskakování mužských a starosti o jejich děti nezačaly hrát s panenkami. Já přitom nevidím žádný rozdíl v tom, jestli nějaký chlap sbírá známky nebo auťáky a já panenky. Prostě je to můj koníček. A že vypadají jako živé? Líbí se mi to! Pro mě jsou rebornky dokonalou napodobeninou skutečného malého člověka, nevidím na tom nic špatného. Ani na tom, že je čas od času převleču nebo jim ušiju něco na sebe! V Americe a v Anglii se dokonce tyto panenky používají v rámci zdravotních terapií nebo jako filmové či divadelní rekvizity a nikdo se nad tím nepozastavuje.“

autor: ika

                                                        

 

 

  Chci zde vstoupit do polemizování o tom,jaká žena si pořídí toto miminko?Nevím,jaké důvody k tomu vedou jiné ženy,je to jejich věc,proč se nedivíme ale tomu,že si muži dělají sbírky od pivních tácků počínaje a nevím čím konče, a připadá to všem normální?Tak nevidím důvod,proč by si i žena z nějakého důvodu pro mnohé samozřejmě nepochopitelného,nemohla pořídit takové miminko a splnovat si tak třeba své neuskutečnitelné touhy,přání,naplnovat jím duševní prázdno apod.?Proč je to podle mnohých nenormální?Asi proto,aby se zase mělo o čem mluvit a něco kritizovat,protože kritizování je nám vlastní a nic není pro nás lepšího,než kritizovat něco nového,co tady ještě nebylo,to je pane nádhera!!!A hlavně je důležité,že kritika se netýká nás,ale někoho jiného                                                                                                                                                                                                                 .                                Já se hrdě hlásím k synkovi Mikuláškovi-proč ho mám já?Vnuků se nedočkám,dcera do dnešní doby děti nechce,mám spoustu lásky,kterou rozdávám svým pejskům,ale žádný se nechce mazlit tak,jak bych si přála já,když zpívám ukolébavky nebo prostě písničky,tak na mne koukají jako co se to s paničkou děje a asi kvůli falešnému zpěvu se mne snaží utěšovat,nelze je převlékat,plést na ně už nemám co,všechno je napletené a nakonec porozdávané do útulků,a hlavní je,ale to asi opravdu nikdo nepochopí,kdo nestál nad hrobem svého syna,že já si s Mikuláškem povídám jako s mým vlastním synkem Štěpánkem,když byl malý a vracím si tu krásnou dobu,když žil a byl celým mým světem a jednou se s ním stihnu rozloučit a budu ho držet v náručí,prostě to,co jsem nestihla a ani stihnout nemohla,když se zabil a já jsem ho nemohla i v té chvíli držet v náručí,aby věděl,že jeho máma je u něj,že není ani v té chvíli sám.                                                                                                 Takové pocity mám já a je mi srdečně jedno,co si o tom kdo myslí,pro mne je to v životě duševní podpora a úleva,alespon tak to cítím já.A pokud mne považujete opravdu za bláznivou ženskou,tak je to pouze Váš problém ne můj.Je to můj svět,nikoho neobtěžuji,nikomu neubližuji,jen si žiju se svými starostmi a radostmi sama za zdmi bytu a raduji se opravdu zmála,ale raduji!!A pokud se ptáte,protože po zkušenostech vím,že Vás napadne-kde na to vzala,vždyt má hluboko do kapsy-tak vězte,že ještě existují LIDÉ v pravém slova smyslu,kteří mne pochopili a umožnili mi svou dobrotou toto prožívat,protože pro ně peníze jsou -představte si-až na druhém místě!!Děkuji tady paní Marušce,která má zlaté srdce,většina lidí jí nesahá ani po kotníky,a to nemyslím jen Mikuláška,ale celý její život,který zasvětila starostí o druhé.Děkuji.

reborni

 

 

 

 

Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku,
to se život nejvíc usmívá.
Pozdějc holka s mašlí sní ti polárku
a začneš chápat, jak to v světě chodívá.
Vítej mezi námi.

TOPlist