DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Můj nový začátek-nikdy není pozdě

Dnešní reálný život

               Je březen 2022 a já vím,že sem už dlouho nic moc nepíšu.nakonec není absolutně nic pekného,co by se dalo psát.Doba je více než hektická,všude,kam se podívám,je víceméně chaos,zmatek.Lidi se vzájemně už nesnáší,jeden napadá druhého,hlavně slovně,každá maličkost vytočí lidi,kteří se rádi hádají a dnes toho mohutně využívají.Nejlepší je dělat,že nic neslyšíte a jít dál.

              Máme za sebou dva roky covidu,který tady sice stále je,ale najednou se o něm přestalo bavit,protože se Česko  nuceně baví o dalším problému,což je válka Ruska proti Ukrajině,která dnes trvá cca 14 dnů.K nám proudí statisíce uprchlíků,kteří se tady budou mít o mnoho lépe než se měli doma.Dostanou ubytování,většinou nějaké byty,které jim bude platit stát,zrovna tak sociální a zdravotní,mají se začlenit mezi Čechy,děti mají chodit do českých škol atd.atd.Sama jsem zvědavá,kam ty děti umístí,když už ted není místo pro české děti ani ve školkách ani ve školách,kteří pediatři je budou ošetřovat,když je málo pediatrů pro české děti,zrovna tak zubařu,očních lékařů,psychiatrů.Nastala doba,kdy Češi jsou jen spodina a  UKRAJINCI JSOU NA VÝŠI.Ukrajinci dostanou 15 bytů v našem domě,kde jsou garsonky pro důchodce v nouzi,důchodci mohou jít bydlet pod most.Matky s dětmi samoživitelky dostávají výpovědi z podnájmů,protože stát nabídl majitelům s byty měsíčně 17500 kč,což v těch menších bytech tak vysoké zatím nebylo,bYlo to v průměru tak 12000.Takže matky samoživitelky a mnoho jiných lidí,kteří bydlí v menších pronájmech a platí méně než 17500 kč za nájem, půjdou žebrotou,protože nikde nenajdou levnější ubytování,takže přednost budou mít Ukrajinci.Nejsem rasista,ale co je moc,to je příliš.Moc by mne zajímalo,který stát by mi v případě,že bych byla uprchlík,nabídl takové podmínky,všude,co vidím,jsou utečenecké tábory,kde lidé žijí mnoho let.U nás není pro Ukrajince ani jeden,bydlí v hotelích,ubytovnách,soukromých bytech,jen někteří v tělocvičnách.Vybralo se pro ně už tolik pomoci,že by to uživilo v přepočtu na peníze polovinu Senegalu.

         Ani mne už nebaví o tom číst,protože se nechci ještě více nervovat.Nevím totiž,jak budu žít já.Všechno se tak moc zdražilo už v době covidu a ted to jde nahoru skokově.včera jsem dostala důchod,zaplatila jsem nájemné.elektriku,internet,mobil,polovinu léků a 1400 jsem dala za něco k jídlu,a tím jsem skončila,protože mi zbylo 388 kč na celý měsíc.Závěr je,že bych měla být Ukrajinka,je to smutný závěr,ale je pravdivý,těm se nic takového nestane,stát se o ně postará,náš stát,Česko se postará o Ukrajince a Čechy nechá pochcípat.

CHTĚL JSEM SKONČIT?👇
...pravda je taková, že jsem v září tohoto roku (2021) chtěl smazat všechny své sociální sítě. Facebook. Instagram. Nechat si jenom emaily. Proč?
                        Za prvé jsem do dnešního dne natočil více jak 500 videí a rozhovorů a cítil jsem, že už toho mám možná dost. A za druhé, když jsem začal mít zdravotní problémy a psychické, uvědomil jsem si, jak moc mohou sociální sítě devastovat podprahově náš vztah k lidem, životu, času, k sobě samému... Já sám jsem se zahrabal do masky, která ztratila integritu se srdcem. Byl to Tom, který uvěřil své alternativní bytosti a začal ji říkat "celebritka". Přišla nemoc, vyhoření, výkyvy. Na půl roku jsem stopnul, chodil s batohem po městech, vesnicích a neznámo kam.
                      Proč jsem je nakonec nesmazal? Teď možná překvapím všechny ty, kteří si myslí, že zvu "společensky nevhodné" osobnosti proto, abych měl sledovanost, více lajků a dalších hoven. Opak je pravdou - riskuji zničení své celoživotní práce a degradace své osoby, znemožnění. Pardon, ale buďme nohama při zemi - větší hodnotu mají oči milované osoby než srdíčka na FB. Můj důvod byl prostý: spatřil jsem po svých cestách Evropou, jak málo lidí se zdravým rozumem nedostává prostor v hlavních médiích. Jak se najednou vytrácí debata v návalu přikázání a rozkazů, mnohdy nesmyslných až totalitních. Řekl jsem si: "Když mi sociální sítě smažou, tak ať to stojí za to."
                   Nechci žít v zemi, když vládnou provize a smlouvy, které jsou začernalé pro veřejnost, i když mají sloužit veřejnosti. Kde je slovo jak přirozené zdraví urážkou a léky a prášky se stávají novou modlou společnosti. Kde jsou lidé slepí k právům obyčejných lidí a vytrácí se ústava.
                  Rozhodl se dát prostor outsiderům, vizionářům a dalším, kteří byli, jsou a budou ještě nějaký čas asi dehonestováni. Zároveň se také nevyhýbám konfrontaci s představiteli jakýkoliv názorů, chci dát prostor vám se ptát. To televize nedělá...
                  Díky, že jste v tom se mnou. Ale věřte, že to není o mě jako představiteli prostoru pro sdílení názorů. Je to i o vás, abyste bděli, přemýšleli, pochybovali. I nade mnou. Nad tím, co vytváříte a posíláte do světa. Naslouchali jste vlastnímu srdci a převzali zodpovědnost. A ať už si pod tím představujete cokoliv, respektovali jste druhé lidi, i když se vám to může zdát nyní bláznivé. Co myslíte?
S úctou k vašemu vnitřnímu bohatství,
Tomáš Lukavec

Nálada ve společnosti vyjádřená Ringo Čechem-velká pravda

Ringo Čech se pořádně naštval a napsal pravdu o tom o čem se v ČR nesmí mluvit

STRUČNÁ BILANCE
1) revize kotle (800-1500 CZK)
2) revize komína (800 CZK)
3) v elektřině platím nesmyslné větráky či Slunce
4) ve vodě platím Francouze
5) v tabáku neziskovky
6) uhlí už je dneska drahé jako s*ině, a je čím dál horší
7) cenu dřeva vyšroubovali na šílenou výšku kvůli nesmyslným štěpkám pro skopčáky
😎 zakázali mi kouřit v hospodě
9) vnitráci mě sledují na internetu, kdekdo mě může udat za cokoli, všude mě sledují kamery
10) kdekdo mi může vlézt do baráku na kontrolu bůhvíčeho
11) když chci jet někam autobusem, tak abych si na tu cestu šetřil
12) platím na auto pojistku, dálniční známku, technickou, teď i nějakou pokutu, mám nařízené pneumatiky, spoustu vybavení, které musím nesmyslně měnit
13) k doktorům musím dojíždět a když jdu do lékárny, tak se nestačím divit - počet lékáren roste jak houby po dešti
14) v krámě kupuji jedovaté potraviny z dovozu
15) výrobky nikdo neopravuje, všechno se vyhazuje
16) na baráku, který jsem koupil za zdaněné peníze, musím stejně platit daň státu, pojištění, a musím ho z něčeho udržovat, aby mi nespadl na palici
17) kamkoli vlezu na úřad, platím nějaké poplatky, a ještě na mě čumí jak na otravný hmyz
18) Halíkové, Kalouskové, Fialové, Němcové, Šabatové, Bendové, Gazdíkové, Schwarzenbergové a řada dalších darmojedů, které platím, ze mě dělají venkovského burana a nevzdělaného pitomce...
A mohl bych pokračovat... Už mě to pořádně se*e!!!
A kdekdo se mi snaží vnutit, že můj největší nepřítel je Rusák!!!
Ho*no..., spíše EU, Merkelová, Söros a podobní!!!
Můj největší nepřítel je tenhle stát a jeho politici...
Žádný Rusák, žádný soused, žádný normální člověk mě ku*va tak zavile nepronásleduje a neokrádá, jako tenhle náš dobytek, který sedí za moje, ale i tvé peníze ve vládě, parlamentu, senátu, ale i v jiných kancelářích státní správy a státní moci !
Já nemám strach vyjádřit svůj názor. PROSÍM TĚ, JESTLI SE CÍTÍŠ JAKO ČECH V NAŠÍ REPUBLICE A NELÍBÍ SE TI KONÁNÍ NAŠÍ VLÁDY, ALESPOŇ SI TO PŘEČTI, KDYŽ S TÍM SOUHLASÍŠ, NEBUĎ NETEČNÝ A PŘEPOŠLI TO TVÝM DALŠÍM PŘÁTELŮM, MOC TI DĚKUJI ZA PODPORU... NIC TĚ TO NESTOJÍ, ALE DÁŠ ASPOŇ VĚDĚT DALŠÍM, DĚKUJI TI !
Kdo souhlasí, ať potvrdí souhlas dole:
Milí Češi, Slezané, Moraváci i Slováci, tento režim je již tak zkorumpovaný a politici tak pyšní a přesvědčení o své neomezené moci, že se nestydí rozkrádat stát různými privatizacemi, amnestiemi a rozprodáváním státního majetku za hubičku kamarádům s tučným všimným pro sebe, a potom přidat důchodcům s příjmem okolo jedenácti tisíc 700 - 900 korun, ale poslancům, kteří s vedlejšími přivýdělky v různých podnikových radách berou statisíce
dají 14 % ze základu, soudcům 9 % a další vyjmenovávat by bylo na týden.
Co je ale do nebe volající, že „Oni, tmaví, ukřičení a stále se ohánějící diskriminací“ – dostanou bez práce byt, sociální dávky, příspěvky na energie, zařízení bytu, zdravotní péči i školné a dokonce ochranu policie. A ještě stále vykřikují, že pro ně stát nic nedělá a že je lidé označují hanlivým názvem „nepřizpůsobiví“ ! Je jedno, jak je budeme nazývat, jestli Romové nebo muslimové. Státní agentura pro začleňování Romů obdržela v minulých letech od státu opět částku 200 000 000,- Kč a na děti s leukémií se sbíraly víčka od Petek! Přitom nevládní organizace v ČR berou celkem za jeden rok přes půl miliardy Kč dotací na přistěhovalce a lidi v tísni ! Na co je používají, když tu údajně skoro žádní nejsou, proč to není pro naše nemocné děti, opuštěné děti v Klokánkách či invalidy ? Dovážejí se v rámci humanitární pomoci s velkou slávou cizí muslimské rodiny na operace do IKEMU, ale naše děti jim za pomoc nestojí, pro ně peníze nejsou ?! Budeme s tím už konečně něco dělat a při příštích volbách se podle toho zařídíme? Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na centra pro slepé, vozíčky pro postižené, lůžka pro staré a nemocné, děti v Klokáncích.
Ale kolik peněz z naší práce stojí taková normální „romská rodina“ a co teprve bude stát daleko početnější „muslimská rodina“, pokud si je sem necháme nalézt a množit se“? MUSLIMOVÉ a ROMOVÉ budou mít téměř vše zadarmo: bydlení, léčení i školství a sociální dávky budou mít 2x takové než důchodci a lidi, co přišli o práci, tedy ti, kteří celý život pracovali pro vlast, budovali ji a hlavně – odváděli daně ! Ti, kdo poctivě pracují, živí líná, sprostá a primitivní
individua, která nikdy pracovat nebudou a žene se sem horda ještě horších, kteří nás nebudou jen vyžírat, ale půjdou nám přímo po krku! Budeme se bát ozvat se, aby nám ještě nebylo vyčteno nějakou přiblblou ochránkyní práv, že je živíme špatně ? Ať si je vezme na měsíc domů a pak něco říká do médií. Zrovna tak jako Husajn z OSN, který nás kritizuje a přitom jeho bohatá Saudská Arábie si nevzala jediného imigranta – bratra ve víře se stejným jazykem i zvyky! Proč za nabízených 800 miliard Eur, která chtějí věnovat na výstavbu mešit v Evropě, pro ně nepostaví domy a podniky, aby měli práci? Chtějí nás prostě zlikvidovat, naše svobody, kulturu, zvyky a zabrat naše ženy, děti i výsledky tisíce let práce našich předků ! NEDOVOLME TO ! Kdybych vylovil zlatou rybku, přál bych si, aby se ženy politiků z nákupu vracely uličkou „černé většiny“ po pokálených schodech a měly od nich počmárané a poničené dveře. Aby za rozbitým oknem poslouchali hluk, nadávky, vulgarity a řvaní – lidové umění utiskované menšiny – a napjatě hlídali, kdy se za rohem objeví jejich ratolest, plížící se se strachem ze školy. A aby si vyzkoušely žít bez blahobytu, ochranky a střežených rodinných haciend a třásly se strachy, kdy si je vyhlídne nějaký nadržený imigrant plný testosteronu a znásilní ji, či jako zvrhlý pedofil bez váhání použije ke svému chtíči její malou dcerku a zařadí je tak obě do kolonky „neobjasněné zločiny“! Toto už se totiž běžně děje v Německu, Francii, Anglii, Švédsku, prostě všude tam, kde je vítali s otevřenou náručí a oni už jsou rozlezlí a přesvědčují nás, že jsou pány území, která zabrali! V Anglii říkají znásilněným holčičkám „EASY MEAT“ – snadné maso! Soudci se jich bojí a odsoudí raději místní
obyvatele. Opravdu Vám to nedochází, páni poslanci a senátoři, nebo máte pocit, že Praha je daleko a vás se to stejně netýká, neboť to vaše ochranka nedovolí? Kolik z vás by je chtělo mít za sousedy? Nebo si tímto způsobem zvete k udržení své moci další miliony nových voličů a hodláte z nich udělat ozbrojené Lidové milice jako Merkelová ? Tam již údajně chodí po městech a upozorňují na nevhodné oblečení, zakazují Rakušákům jódlovat, chodit se psy, kde se pohybují muslimové, neboť je to nečisté. Ve Francii vypalují kostely... Všechno je uráží a salámovou metodou odkrajují stále více našich práv a zvyků ve jménu diskriminace a práva šária. Někteří starostové měst již vyvlastňují nadměrné byty, aby měli ubytování pro imigranty, vlastní vojáky vystěhovali z kasáren do stanů, blíží se zima a vůbec jim to není blbé. Kdy začnou totéž dělat i naši přisluhovači EU s námi?! Dr. Hnízdil kdysi napsal, že vláda tím, že stresuje svůj národ nekompetentním rozhodováním, podporováním korupce a zlodějen a vytvářením nejisté budoucnosti, je přímo odpovědná za kvalitu zdraví národa! Na plánování dovozu osmnáctiletých "sirotků", či hádání se o přijímání celých rodin, jsme jí ani poslancům ve volbách mandát nedali. Žádná z volených stran neměla ve svém programu z nás islamizací naší země nadělat otroky ! ISLÁM není slučitelný s jakoukoli demokracií, je to TROJSKÝ KŮŇ V EVROPĚ! Čím víc nás bude nesouhlasit, tím více se budou nuceni i politici zamýšlet nad svou i naší existencí. Zlo využije vždy náš soucit jako slabinu ve svůj prospěch! My jsme je sem nezvali, ani je tady nechceme!
NECHCEME BÝT DISKRIMINOVANÍ VE VLASTNÍ ZEMI A ZE SVÉ PRÁCE ŽIVIT DARMOŽROUTY ODKUDKOLI!
CHCEME BEZPEČNOU BUDOUCNOST A SVOBODY PRO NAŠE DĚTI! A POKUD NAŠI POLITICI NECHTĚJÍ BOJOVAT ZA NAŠE PRÁVA A BRÁT OHLEDY NA NAŠE POŽADAVKY, MUSÍ BÝT ODVOLÁNI, JSOU NÁM NA NIC!

Ano,v takové době ted žiji,kam se podívám,tam jsou podvody,korupce,vláda mocných,zadupávání do země obyčejných lidí,nikdo nic nesmí,vše je po covidové době tak drahé,že na normální život už za pár měsíců nebude mít nikdo peníze,stavebniny jsou nesmírně drahé,nejsou žádní řemeslníci,doktoři na všechno kašlou,píšou recepty od dveří,nikdo se už o nic nesnaží,každý na všechno kašle.Lidi jsou nesmírně zlí,závistiví,kde mohou,tak vás pomluví,ublíží vám,udělají podraz,kde mohou,tak vás okradou,na úřadech jste pro úředníky jako obtížný hmyz,je to hrozná doby a bude hůř.Jsem ráda,že je mi 67 let a určitě mohu říci,že jsem žila v daleko krásnější době,v době socialismu,prostě do doby 1989,potom už to šlo jen dolů a dnes už to je úplně v háji.JE ROK 2021. Kdo ví,jaké to bude v příštím roce,rozhodně o hodně horší,není co na Silvestra oslavovat ani  vítat.

 

2020                          A máme prosinec,den za dnem utíká hrozně rychle,rok od roku rychleji.Čím je člověk starší,tím to rychleji letí.Prosinec je pro mne nejhorší měsíc v roce už mnoho a mnoho let.Letos ho nesu ještě hůře než kdykoliv jindy.Nevím,čím to je,ale asi tím,že jsem jednak unavená,vyčerpaná,neustále nevyspalá,běžně usínám v metru,už jsem několikrát přejela cílovou stanici,kde jsou ty doby,kdy jsem z takových lidí měla legraci,že spí,sotva usednou v metru,no a ted jsem na tom stejně.

                          Tento rok je velice náročný,vlastně téměř od začátku roku čelíme vlnám koronaviru,naše vláda je čím dál tím nemožnější,připadá mi to,že vymyslí nějaký nesmysl přes noc,co se jim hodí do krámu a druhý den to vyhlásí,takže žijeme všichni v takovém čase,kdy vlastně nevíme,co bude příští den,a to doslova.Něco se vyhlásí,trvá to pár dnů a už se to zase mění,nikdo nic neví,prostě kocourkov.Nezabývám se tím nijak zvlášt,ani to neřeším,prostě pokud mám v osudu napsáno,že onemocním,tak to tak bude,pokud ne,tak to také tak bude. Ale je to na nervy,i když nechcete.

                           Pro mne je nejhorší to,že se zvedají ceny za všechno,pro mne jsou nejdůležitější potraviny,jestli jsem před rokem šla s tisícovkou,tak jsem ještě domů něco přinesla,dnes už brzo nastane doba,že za tisíc kč si téměř nic nepřinesu,chleba okolo 40 kč,brokolice 60 kč,ovoce a zelenina cca 60 kč.

                          Žiji už přes rok na jogurtech,do kterých si dávám cerealie,skořici,ovoce,dvakrát denně,do toho 1-2 kávy s mlékem a piji nějakou minerálku,dorty jsem už vzdala,omezila jsem bombony,mám je tak jednou za měsíc,nekupuji žádné sušenky,maso,sýry,klasické máslo,mléko polotučné,na vánoce poprvé ani nepeču ani jsem si žádné cukroví neobjednala,nikomu nic nebudu přát,už jsem to také vzdala,vždycky jsem psala na FC mnoho lidem,téměř nikdo mi nic neodpověděl,takže už také na to kašlu.

                        Kvůli fenečkám jsem vytáhla ozdobený stromeček,vím,je to směšné,vlastně vůbec nevědí,co to má být,ale já je beru jako své děti,takže jen kvůli nim mám stromeček,jinak bych tady už vůbec nic nedělala,svátky jsou pro mne obrovský stres a smutek. Utápím se v depkách,ale snažím se jim čelit prací,pletu,háčkuji,i když nemám pro koho,věci se ani neprodají,není to moderní a nedá se to ani vyčíslit,výrobky by musely stát opravdu dost peněz,kdyby měla být oceněna práce.Takže to tak porůznu rozdávám,někdy prodám za stovku velký háčkovaný šátek,a že jsem jich naháčkovala asi 30 ks,polovinu jsem rozdala a ted uvažuji o tom,že zbytek asi 15 ks,zabalím a pošlu to někam do domova důchodců at se mají babičky třeba jen u televize lépe tím,že jim bude tepleji. Tak nějak končí rok 2020

 

Je rok 2020,nyní listopad,tzv.druhá vlna koronaviru,první byla na jaře,lidi jsou v prdeli nervově i finančně,potřebovali bychom tak 5x více psychologů a psychiatrů,náš život i náš stát směřují k úplnému dnu.

Ahoj česká vládo, poslanci a senátoři.

Na konci února jsem si udělala masérský papíry, docela ke mně začali chodit lidi, pak jste mi zavřeli masérnu i gym, a nakonec jste doma zavřeli i mě. Tehdy jsem si říkala, v pohodě, nebudu fňukat, mám přece ještě psaní a knížky a nevadí, že jste mi zavřeli i knihkupectví, online prodej byl nakonec větší než o Vánocích.
Dostala jsem od vás i kompenzační bonus, sdílela jsem mezi svý followery, že maj nosit roušky, nedržkovala jsem, všechno jsem tak nějak s jakousi pokorou přijímala, hlavně že my doma jsme ok, že moji blízcí jsou ok, nic strašnýho se nám neděje, prachy sú. Dokonce jsem vás hájila! Kolikrát jsem opakovala, že celá ta situace je pro všechny, i pro vás, úplně nová, že fuckupy se holt dít budou, snažila jsem se vší silou oprostit od toho, že jsem volila jiný lidi, jiný strany, než vládnou, snažila jsem se to brát tak nějak "nadstranicky." Jde přeci o zdraví a za tuhle mrdku nikdo nemůžem.
Vyšla mi nová knížka, měla jsem kliku, že tu moji vydali v termínu, protože spoustu jinejch odložili o půlrok. Dokonce jsem mohla uspořádat i legální křest. Bylo léto, opět jsem si řekla, že v rámci nějakýho vyššího dobra omezim svoje aktivity, odpustíme si moře a cestování a byli jsme akorát na pár dní v Tatrách.
Jak jsme mohli, izolovali jsme se na vesnici, kde rekonstruujem barák, když to v září zas začalo nabírat na síle, zrušili jsme oslavu dědovejch narozenin. Covid jsme neprodělali doma ani jeden, dotáhli jsme ten social distancing fakt skoro k dokonalosti.
Pak přišla druhá vlna a já si pamatuju svoje zděšení, ten moment uvědomění, takovej tlak na hrudi, leknutí a strach, když jsem viděla, jak vůbec nevíte, co máte dělat. Jak se od jara nic nikam neposunulo. Jak jste zoufalý a střílíte náhodně. Jak moje kamarádky a kamarádi s dětma padaj na hubu, protože školou povinný děti doma plus rodiče na homeofficu v malým bytě celý dny, to je na střelu do hlavy. Jak známí zavíraj hospodu, prosí lidi okolo, aby si u nich objednali rozvoz, aby nějak přežili. Jak mi zas zavíráte knihkupectví, kde se za den otočí zhruba stejně lidí, jako v jedný frontě v supermarketu, jak mi zavíráte gym a masérnu, ačkoliv to jsou místa, kam lidi chodí relaxovat a posilovat imunitu. Jak lidi okolo mě choděj dobrovolničit do nemocnic, protože je to všechno tak v píči, že jste od jara nezvládli nijak navýšit kapacity personálu, regulerně necháváte zdravotníky napospas osudu a lidi, co maj rodiny a svoji jinou práci, vám zachraňujou prdel tím, že maj v sobě asi tak o 200 procent víc empatie než vy.
Kdybyste totiž nějakou měli, nedovolili byste, abychom se všichni jak stádo ustrašnejech ovcí dozvídali o opatřeních s půldenním předstihem, aby lidi nevěděli, kdy jejich děti budou moct do školy, aby živnostníci museli o dávku za vámi zavřený podniky škemrat a ještě přísahat, že si ani náhodou nic nikde jinde nevydělali.
Všichni okolo mě jsou frustrovaný, unavený, když už se smějou, tak hystericky skrze slzy tomu, že se každej den ukazuje, že dno má ještě sklep. A že vy si v klídečku odhlasujete daňovej balík reforem a z toho půlku vlastně omylem, že předseda vlády je na normální dotaz poslankyni schopnej odpovědět, že je nechutná a má radost, že se umírá a nakonec, asi abyste nemuseli vyplácet další kompenzace, vyhlásíte, že kultura se může rozjet, jen bez diváků.
Když jsem si tohle včera přečetla, regulerně mi tou beznadějí a zoufalstvím vhrkly slzy do očí. Váš amatérismus, ignorace a totání nekoncepčnost dospěly vrcholu, aspoň v mejch očích a nedokážu pochopit, jakto, že vám to vlastně pořád všichni tak nějak tiše tolerujeme.
Ten váš slavnej systém PES tu měl bejt v březnu a když tu nebyl v březnu, měl tu bejt v září a když se tak rádi porovnáváte se zeměma okolo, tam všude byl mnohem dřív než tady.
Já už nechci vidět svý kamarády, jak se štítama na hlavě makaj v nemocnici. Nechci vidět svý kamarádky, jak se hromadně objednávaj k psychiatrovi nebo psychologovi, protože už prostě nemůžou. A už nechci vidět vás. Ty vaše otrávený ksichty, když nám direktivním tónem sdělujete, co všechno se od zejtřka zase mění.
Jak jsem si ještě před půlrokem neuměla tak docela představit bydlení na vesnici, teď už velice dobře. Člověk je tu odtrženej od vší tý posraný marnosti, nemusí denně chodit skrz zavřený město duchů a pozorovat přibejvající cedule s nápisama k pronájmu nebo k prodeji. Můžu celej den sázet tulipány a sbírat ořechy a pálit suchý větve u sebe na zahradě a na chvíli zapomenout, do jaký zkurvený prdele nás všechny ženete.
Propásli jste to, nebyli jste připravený a odnesem to my všichni, a ty vaše zbrklý nařízení a přerozdělování peněz pak nejen my, ale i naše děti. Můžete za to vy a pouze vy. Za to, že lidi nedodržujou opatření, protože k vám nemaj důvěru. Za to, že se to tu v létě rozvolnilo. Za to, že lidi krachujou, jsou bez úspor a bez vidiny něčeho dobrýho, co je čeká. Posrali jste to a já nemám už ani minimální chuť tomuhle vámi řízenýmu systému platit daně, odvody, dodržovat pravidla a "táhnout za jeden provaz."
Bez úcty,
Markéta

Rok 2019 je rokem,kdy nás opustila legenda,která se mnou trávila prakticky celý život-Karel Gott

Myslím,že netřeba dalších slov.Tak nějak jsem si myslela,že Karel Gott je nesmrtelný,jako ostatně mnoho lidí.To,co za svého života dokázal,už nikdo nedokáže.Byl jedinečný,a přitom zůstal člověkem s pokorou,pracovitým,upřímnym,ohleduplným s ochotou každému pomoci.Prostě byl to Bůh.

NAVŽDY SBOHEM MISTŘE !                                                                                          

 

Rok 2018

Co na to říkáte???
Text zkopírován☝️
***
Nejuznávanější lékaři jdou do boje. Nepřítel je jasný: pitný režim. Ta podivná móda neustále nosit lahev s vodou a upíjet.

Jedna dáma, která stála ve frontě u pokladny supermarketu, nedávno zažila překvapení. Když tak čekala, až přijde na řadu, otevřela si litrovou plastovou lahev. Pila hltavě a poměrně hlasitě.

Přistoupil k ní šarmantní pán a zeptal se, jestli není nemocná. Vysvětlil, že je lékař, a proto ho zajímá, proč pije ve frontě u pokladny. Pokud má tak silnou žízeň, že se musí kdekoli ihned napít, něco s ní není v pořádku.

Paní se divila. Podle ní naopak bylo všechno v naprostém pořádku. Dodržuje přece pitný režim. Co je na tom divného?

Ten zvídavý muž byl nejznámější plastický chirurg Jan Měšťák, emeritní přednosta Kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Nemocnice Na Bulovce. Když vidí někoho, kdo si nosí PET lahev a upíjí z ní na veřejnosti, je zoufalý. „Já už se na to nemůžu dívat a štve mě to čím dál víc,“ zlobí se. Vypráví mi o pacientkách, kterým například nemůže operovat oční víčka, protože je mají velmi oteklá.

Když zjišťuje proč, ukáže se, že dámy přesně dodržují takzvaný pitný režim. Lijí do sebe litry tekutin ve víře, že pro sebe dělají to nejlepší.

„Ptám se jich, kde jste na to přišly, že máte tak hodně pít? Já to četla, já to slyšela.

Takže když vám někdo řekne, abyste hodně pila, pijete.

Když vám někdo řekne, ať skočíte z okna, skočíte?“

Jan Měšťák vystupuje na odborných konferencích s prezentací, z níž vyplývá, že to, co léta považujeme za zdraví prospěšné, je nejen naprostý nesmysl, ale navíc ještě cesta, která může zdraví škodit. A není v tom sám.

„Přivezli nám dívenku v bezvědomí. Zhlédla se v reklamě, v níž miss pijí hodně vody. Myslela, že když bude hodně pít, bude taky tak krásná. Nadměrným pitím si přivodila otok mozku,“ říká Luboš Kotík, primář I. interní kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze.

Jan Měšťák se setkal s případem, kdy maminka šestiletého děvčete tvrdila, že jí dětská lékařka poradila, aby dceři denně dávala vypít nejméně litr a půl vody. „Tak jsem se zase naštval. Když jsem se další den uklidnil, telefonoval jsem té lékařce a ptal se, kde přišla na to, že by dítě mělo denně vypít litr a půl vody. Odpověděla mi, že to asi někde četla. Na otázku, kde to četla, nebyla schopna odpovědět. Někde to prostě četla. Asi v časopise nebo na internetu.“

NEVYDRŽÍTE DVĚ HODINY?

Přijít student medicíny na přednášku docenta Měšťáka a mít s sebou PET lahev, nedejbože se z ní napít, to je jasná sebevražda. Ti noví, kteří to ještě nevědí, jsou vystaveni jeho otázkám: To nevydržíte dvě hodiny, aniž byste se napili? To si budete brát lahev i na sál, když budete operovat? Nebo přerušíte operaci a půjdete se napít? „Až za demoralizující považuju, že žáci ve školách mají dovoleno mít na lavicích PET lahve s vodou, ze kterých při vyučování nejen že stále popíjejí, ale dokonce mnozí chodí na toaletu s nucením na močení,“ říká.

Totéž se děje i jinde. Stačí dát řeč s další lékařskou kapacitou, profesorem Pavlem Dunglem, přednostou ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce v Praze.

„Pozoruju studenty, kteří k nám chodí na stáže. Mají v kapsách plášťů lahve s vodou a neustále z nich ucucávají. Ptám se jich, proč to dělají. Že prý dodržují pitný režim. Nevím, co to je dodržovat pitný režim. Nic takového neexistuje. Když to nevědí lidé, kteří chtějí být lékaři, je to smutné. Zdravý člověk se má napít, když má žízeň. Neustálé popíjení z lahve na veřejnosti je nejen nevychovanost, ale i absolutní hloupost. Kdo to dělá, skočil na r eklamy v ýrobců balených vod a limonád. Nejenže překračuje hranice zdravého rozumu, ale ničí si zdraví.“ Tak si to shrneme.

Roky čteme rady, že máme hodně pít, protože to dělá dobře naší pleti, ledvinám, všemu. Zkrátka kdo nevypije denně minimálně dva litry, nemá v této době na světě co pohledávat, protože je nezodpovědný jedinec, který nepečuje o své zdraví. Tuto informaci jsme si tak silně vzali za svou, že ji bereme jako jednoznačně pravdivou, vědecky prokázanou.

Spojili jsme s ní pevně naše životy a předáváme ji našim dětem.

A pak se začnou objevovat názory, že je to nejen zbytečné, ale přímo škodlivé. S Janem Měšťákem jsem si o tom povídala už před pár roky. Vznikl tehdy článek s názvem Je pitný režim podvod? Vzbudil velký zájem čtenářů a... A nic. Dál se proléváme vodou a limonádami, protože mezitím se na nás dál ze všech stran valí informace typu:

Vypijte denně tři až čtyři litry vody.

Pitím hydratujete pleť, zlepšujete její vzhled i stav.

Vypijte před každým jídlem velkou sklenici vody.

Aplikace v mobilu pohlídá váš pitný režim.

Pijte, i když nemáte žízeň. Pijte, voda vyplavuje z vašeho těla toxiny.

ŽE SE V TOM NEUTOPÍ

Lékaři jsou na podobné titulky čím dál alergičtější, protože souběžně s tím, jak se dodržování takzvaného pitného režimu stalo běžné, se už setkávají s jeho následky. Vždycky nějakou dobu trvá, než se něco projeví, takže teď se ukazuje, co s lidmi dělá, když do sebe pár let lijí vodu jako diví.

„Měl jsem pacientku, která měla po operaci nosu otoky v obličeji, i když nos byl štíhlý a v pořádku. Když jsem zjišťoval, jak je to možné, přiznala, že denně vypije tři až čtyři litry vody, ale zároveň si byla v lékárně pro léky na odvodnění,“ vypráví Jan Měšťák.

Setkal se s případem, kdy si jistá dáma stavěla každý den po příchodu do práce na stůl sedm sklenic vody, protože tak měla lepší přehled, že během pracovní doby vypije podle ní dostatečné množství tekutin.

Zná lidi, kteří pijí tak, že chodí močit až patnáctkrát denně a několikrát za noc.

Operoval striptérku, která denně vypije šest litrů vody, což vede k tomu, že zvládne pouze třicetiminutová vystoupení. Déle bez návštěvy toalety nevydrží.

„Prolévají se množstvím vody, ve které by se mohli utopit,“ vysvětluje Jan Měšťák. „Jedna žena mi vyprávěla, že se v noci probouzí s pocitem úzkostí a má dojem, že se udusí, pokud se hned nenapije. Takže pije i v noci. Jde o jasnou formu závislosti, o takzvanou polidypsii, aquaholismus, tedy posedlost dodržováním pitného režimu. Kdo jí trpí, ten považuje za normální vypít denně dva až tři litry vody, někdo až šest litrů. Vede to k psychickým poruchám.“

Jak se projevují? „Už po hodině bez příjmu tekutin má takový člověk pocit, že omdlí,“ pokračuje doktor Měšťák. „Má stálý pocit žízně a sucha v ústech. Když se napije, dostaví se uklidnění, jakási psychická úleva. Mnozí jsou na tom časem až tak, že nutnost trochu se napít pociťují po několika minutách. Jde o typický pohyb, kdy se plastovou lahví jen tak dotknou úst a trochu ucucnou. A mají pocit, že jim je lépe. Je to psychogenní závislost, nebo není?“

Přitom si je vědom, že při některých onemocněních močového měchýře, ledvin či kožních chorobách se vyšší příjem tekutin doporučuje.

VZÍT SI VZOR ZE PSA

„Popíjet vodu jen tak, neustále, i při chůzi po ulici je naprostý nesmysl,“ tvrdí primář Luboš Kotík. „Jinak je to u seniorů, kteří ztratili schopnost rozpoznat žízeň. U některých lidí vyššího věku je v pořádku, když se hlídá, zda vůbec něco pijí. Ale pro mladého člověka je naprosto zbytečné nutit se k pití. Stačí se přece napít, když je žízeň. Od toho ten reflex máme.“

Primář Kotík zmiňuje jednu odbornou práci, která zaznamenává případ, kdy pacienti s poruchou ledvin dostávali po určitou dobu o půldruhého litru víc. Pak byli srovnáni s lidmi, kteří měli stejnou poruchu, ale ten půldruhý litr navíc nepili. Neprokázal se vůbec žádný vliv na funkci ledvin,“ vysvětluje.

Zírám. Zdá se, že co věhlasný lékař, to další voják v boji proti současné posedlosti dodržováním takzvaného pitného režimu.

Koho tak ještě požádat o názor? S kým na toto ošemetné téma promluvit? Co třeba Pavel Pafko, břišní a hrudní chirurg, emeritní přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol?

„Z dětství si vzpomínám, jak dědeček chodíval na pole. Pozoroval jsem lidi při žních v době, kdy se ještě většina práce dělala rukama. Dřeli těžce, bylo vedro. Napili se, když měli žízeň. Neměli lahvičky, ze kterých by neustále upíjeli. Za mého mládí neexistovalo, aby se po ulicích chodilo s lahvemi. Nikdy jsem třeba na Karlově mostě neviděl nikoho s lahvičkou, a to tam vždycky bývalo hodně turistů. Nyní tam nepotkáte nikoho, kdo by lahvičku neměl. Víte, neuškodí pozorovat přírodu. Psi taky nechodí pořád chlemtat, i když mají misky plné vody. Napijí se, když cítí žízeň. A žijí. Žijí i srnky, které rovněž nechodí po lese s PET lahví na krku.“

Když se u nás počátkem devadesátých let objevila balená voda, tedy voda v PET lahvích, mnozí se divili, nač si vodu kupovat, když je zadarmo z kohoutku. Jenže kdo už měl za sebou nějaké cesty do zahraničí, ten věděl, že balená voda byla v mnoha zemích běžná, to jen my tady jsme napouštěli při žízni do sklenic vodu z kohoutků a lili do ní sladkou šťávu. Všechno, co bylo takzvaně ze Západu, bylo okouzlující a platilo to i o nápojích v plastu.

KDO BY KUPOVAL VODU?

„Když se objevily balené vody, říkal jsem si, kristepane, kdo bude kupovat vodu, když je zadarmo z vodovodu? No a vidíte. Byl to výborný marketingový tah, balenou vodu kupuje kdekdo,“ podotýká Pavel Pafko.

Však se taky v reklamní branži prodej vody v petkách označuje za jeden z nejgeniálnějších nápadů všech dob. Shrnul to Richard Wheatly, jeden z těch, kdo tuto myšlenku uvedli do praxe. Pak přednášel o tom, jak dělat správnou reklamu a přesvědčit lidi, aby kupovali to, co by je donedávna koupit ani nenapadlo. Shrnul to větou: „Dokázali jsme lidem prodat hloupý pocit.“ Ten pocit spočívá v tom, že voda balená v plastové lahvi je lepší než voda z vodovodu. Tedy v podstatě to, že lidé kupují bezcenný plastový obal s něčím, co je normálně zadarmo. Ale kdyby jen bezcenný. Čím dál víc se mluví o tom, že zdraví škodí.< /p>

„Z plastových lahví se uvolňují látky, které se s vodou dostávají do organismu,“ říká primář Luboš Kotík. „Při jednom pokusu rodina dostávala tři týdny veškeré potraviny jen ve skle. Nic nepřišlo do kontaktu s plastem. Další rodina jedla jen to, co bylo zabalené v plastu. Po třech týdnech rodina, která nepřišla do kontaktu s plastem, neměla v moči škodlivé látky. Dnes je v plastu téměř vše, je problém se mu vyhnout, a tak nechápu, proč si škodlivé látky dodávat do těla ještě tím, že pijeme vodu z plastových lahví. Já piju zásadně vodu z vodovodu. Lidé naletěli marketingov é mu tahu a bohužel někteří lékaři je v tom ještě podporují. Jenže nezapomínejme, že lékaři občas dávají velice zhoubné rady.“

S LAHVÍ DO DIVADLA

Chirurg Jan Měšťák má ve své prezentaci o aquaholismu část s názvem „Když rozum zůstal stát“. Popisuje v ní například situaci, kdy v Národním divadle při opeře mají ženy na okraji lóží plastové lahvičky, aby z nich mohly upíjet při představení. Potom o přestávkách korzují divadlem, nesou ty petky, co chvíli z nich upijí... „Kdybych se kdysi napil z lahve na veřejnosti, maminka by mi dala pohlavek. Dnes takhle běžně pijí ve společnosti ženy, pěkně oblečené dámy. Neuvěřitelné,“ diví se.

Podivoval se rovněž, když si v parku všiml podivuhodně vyhlížejících sportovců na kolečkových bruslích: „Mají plastové lahve v batůžcích na zádech a z nich jim vede do úst hadička, ze které si doplňují minerály s vodou. Já to skutečně nechápu. Od patnácti let jsem býval na soustředění reprezentačního družstva ve volejbalu, vrcholově jsem sportoval. Na vojně v Dukle Kolín jsem měl tu čest trénovat s nejlepšími hráči a mistry světa ve volejbale. Hrálo a trénovalo se ještě pod širým nebem, před olympiádou i třífázově, často ve velkém vedru. Nikdy se během zápasu a ani tréninku nepilo.“

Ano, taky jsem si všimla těch zvláštních bytostí s hadičkami v ústech. Vyskytují se ve městech v parcích, tam, kde se jezdí na bruslích a na kolech. Je to zřejmě vyšší forma neustálé hydratace, stav, který možná časem pronikne i do jiných prostředí. Možná časem nebude běžné nosit plastové lahve s nápoji stále v ruce, ale rovnou budeme na ulici či v zaměstnání chodit s batohy, odkud nám povedou do úst šlahouny.

Ale jak to vlastně je? Má každý člověk jinou potřebu pít? Jak poznáme, kdy je správný čas se napít a kdy jde jen o pocit, že bychom se napít měli, protože se o tom všude mluví?

Jan Měšťák vysvětluje, že pocit žízně vyvolává hypotalamus v důsledku zvýšené koncentrace látek rozpuštěných v krvi. Dále takzvané baroreceptory, které vytvářejí pocit žízně, když je krev zahuštěná, a receptory v hltanu a dutině ústní, které informují o suchosti v dutině ústní. Jenže právě tyto receptory jsou nadměrným pitím narušeny a vyvolávají falešný pocit suchosti v ústech. „Pacienti mi říkají, že se potřebují napít, že cítí sucho v ústech. Já se jim do úst podívám a mají tam slin, že by se v nich mohli koupat.“

Proto používá výraz psychogenní žízeň, která se projevuje při dodržování módního pitného režimu. Zkrátka čím víc člověk pije, tím víc má pocit sucha v ústech, pocit, že potřebuje na toaletu a že má žízeň.

KOMU VĚŘIT?

Takže léta děláme něco, o čem si myslíme, že to je správné, a teď se ukazuje, že na tom nic správného není?

Zkusme se chytit ještě posledního stébla naděje a zjistit, jestli třeba není něco pravdy na tvrzení, že když člověk hodně pije, projeví se to na stavu jeho pleti. Že bude hezounká, hebounká, mladá.

Přednostka Dermatovenerologické kliniky Nemocnice Na Bulovce Jana Herzogová říká: „Neznám zatím jedinou studii, která by prokázala, že pití vody má vliv na kvalitu pleti. Tím neříkám, že pití není důležité. Ale články a návody, které říkají, že když budete pít hodně vody, zlepší se vám pleť, se nezakládají na žádném výzkumu.“ Tak co s tím nadělením?

Zapřemýšlet nad názory lékařů? Ač jsou pánové bojovníci proti pitnému režimu vyššího věku, vypadají svěže, jsou ve výborné duševní i fyzické kondici, což profesor Pavel Pafko při naší úvaze nad tím, zda lidé vůbec jsou ochotni jim naslouchat, shrnul slovy: „Tak snad nejsme úplně vysušení starci...“ Nebo dál věřit anonymním informacím, které nacházíme kdesi ve virtuálním prostoru, a když se nás někdo zeptá, odkud je čerpáme, říkat: No, někde, na internetu?

Asi se ukáže až časem, jestli bude v ulicích, divadlech, parcích a na pracovištích ubývat lidí, kteří mají stále v ruce plastovou lahev.

Nebo naopak přibude těch, kteří ji budou mít na zádech, aby se z ní nepřetržitě zavlažovali hadičkou vedenou do úst.

Ale možná nakonec přijde to očekávané velké sucho a posedlost pitným režimem vymizí tak nějak stejně nenápadně jako vznikl.
***

Dnes mne tak najednou napadlo,že už nestojíme fronty na banány,mandarinky,vany,mrazničky,stavební materiál apod.,ale stojíme ve frontách před second handy,když je výprodej třeba jednou za týden,lidé tam dnes stáli už od rána od 7mi hodin,aby dostali levné oblečení a boty.Tak máme krásný život,máme banánů a mandarinek,van a mrazniček a všeho toho,že nevíme,co bychom koupili,ale obyčejní lidé nemají v čem chodit a co nosit na sobě.Já sama jsem tam sice netála,protože to v Praze tak neznám,kde a co prodávají se slevou,ale měla jsem štěstí,že jsem tam dostala kozačky za 100 kč,moc mi to pomohlo,mám jen jedny zimní boty a ty už se mi letos pěkně rozšklebují,takže letošní zimu přežiju s těmi kozařkami,to se mám,hlavně,že si mohu koupit banány!!!!

Rok 2016- pán má naprostou pravdu,je to obraz naší společnosti,která je naprosto lhostejná,bez citu......

 

Tak už druhý měsíc bydlíme v novém,není to sice místo,které bych si pro bydlení vybrala,protože je tady dost hlučno,ale pro mne je to už maličkost.Od ostatních nájemníků mám pokoj,ani je neznám a oni neznají mně.Psi v domě jsou,je tady dokonce bernský salašnický pes,výmarský ohař,labrador,vedle kříženeček a nikdo si druhých nevšímá.Za domem máme dvě psí loučky,úplně nové,ted se na ně nesmí,protože je oseli trávou,a ta se musí uchytit,ale je to pěkné místo,jsou tam lavičky,pytlíky na exkrementy,je to fajn,je to asi 50 metrů od bytu.Jinak do volné přírody je to asi 300 metrů a je tam velká plocha louky a kus lesa.Jsme zabydlení,mnoho věcí jsem udělala z věcí,které ti bohatí vyhodí jen tak ke kontejneru a je to nezničené,pouze se to přestalo líbit.Takže po této stránce se dá řící,že to je v pohodě.

Kdo ovšem neustále prudí,je bývalá majitelka,Zásobuje mne dopisy,kde už vymyslela asi 5 podmínek,které musím splnit,aby mi vrátila kauci.Jen pro orientaci,byla se mnou v bytě,když jsem jí ho předávala,shledala ho bez závady,vlastnoručně předávací protokol podepsala,já také,takže mi podle právničky měla vrátut zbytek kauce hned nebo do měsíce.Už je po splatnosti tři týdny a včera jsem dostala další dopis s další podmínkou.Už jsem byla objednaná k právničce,ted jsem tedy vše udělala podle její rady a už jsme domluveny,že pokud ona majitelka peníze nepošle dobrovolně,tak bude kancelář podávat žalobu.Žádný majitel si nemůže klást žádné podmínky k tomu,aby vrátil kauci,směrodatný je předávací protokol,kde majitelka vlastnoručně podepsala,že byt přebírá bez vady,takže  si nemůže jen tak napsat,že kauci použije na opravu závad v bytě,kdy sama napsala,že tam žádné závady nejsou,ale to už je u ní normální.Tak uvidíme,ale při její povaze v dobrovolnost nevěřím,tak budu zase muset dávat dohromady peníze místo na normální věci na právníka,ale to dám,této "madam" skutečně nic nemíním odpustit. A všem podobně postiženým vzkazuji-nedejte se,když víte,že jste v právu!

Dala jsem to,bydlím už jinde,holky se mnou,máme nový pěkný byt,normálního majitele,byt je menší,ale na rozdíl od minulého je zcela suchý,nikde se netvoří žádná plísen,není tady zima a hlavně nikomu tady nevadí mí pejsci,protože tady má psa každý druhý nájemník.

Dnešní reálný život pro mne anebo,jak se chovají majitelé pronajímaných bytů

Z Prahy jsem se musela odstěhovat,neměla jsem práci a nebyla jsem schopná platit nájemné a ostatní služby,o jídle a ostatních věcech nemluvě.Po dvou  měsících hledání jsem našla pronájem bytu 1+1 v Novém Strašecí.Jela jsem se na byt podívat, paní mi ukázala smlouvu,která byla evidentně od právníka,jenom tam chybělo datum ,do kdy mi byt pronajme.Domluvily jsem se na prohlídce bytu a na tom,že smlouva bude na rok a potom se bude prodlužovat,což je obvyklé.  Byt byl  pěkný,takže jsme  se domluvily a já jsem zatím v Praze prodávala,co se dá,abych měla peníze na stěhování a  další věci jako je kauce,první nájemné,popelnice,odvoz odpadů,televize, internet,musela jsem koupit postel,šatní skřín,lustr,ledničku,úložné prostory do chodby,zaplatit pánovi,který mi vše smontoval,navrtal díry na poličky,spravil vypínač,prostě mnoho placení,ale říkala jsem si,že to je snad poslední pronájem a že zde dožiju.Jak jsem se mýlila!!!! Nahlásila jsem se k trvalému pobytu a šla si požádat o příspěvek na bydlení a tím jsem odstartovala neuvěřitelnou smršt problémů.

NA ÚŘADĚ PRÁCE MI SDĚLILI,ŽE ŽÁDNÝ BYT Č.4 NA ONÉ ADRESE NEEXISTUJE,což jsem nebyla zprvu schopná pochopit,nejsem stavař,až posléze mi bylo vysvětleno,že byt není asi zkolaudovaný,z čehož vyplývá,že nájemní smlouva je z tohoto důvodu neplatná a tudíž vlastně nebydlím,tak nemám nárok na příspěvek.Chtěla jsem po paní majitelce kolaudační rozhodnutí,načež mi odpověděla,že žádné nemá.A další 2 roky mít nebude,protože si v květnu požádala o prodloužení kolaudace o dva roky.Takže jsem hned díky tomu přišla o 9 tisíc a každý měsíc jsem měla přicházet o 1780 kč. Nezájem z její strany.

Podala jsem si žádost na stavební úřad o potvrzení,že můj byt je celoročně obyvatelný,bylo mi to z důvodu chybějící kolaudace zamítnuto.Úřad práce mi uzavřel žádost o příspěvek.Obrátila jsem se na MPSV se stížností,po nějaké korespondenci mi napsali,že moje žádost nebude uzavřena do doby,než bude kolaudační schválení,což jsou dva roky a tím jsem to vzdala,protože to je o ničem

Paní majitelka se mnou přestala komunikovat,brzy jsem se měla dozvědět,proč.Poslala mi totiž prostřednictvím právníka výpověd z důvodu,že  SMLOUVA JE NEPLATNÁ Z DŮVODU,ŽE NENÍ ZKOLAUDOVANÝ BYT!!!                                                                                                     Takže se mnou vědomě uzavřela neplatnou smlouvu a z tohoto důvodu,který sama zapříčinila, mi ted dává výpověd-kde žijeme? V Absurdistánu,ale totálním.

Nejprve jsem se totálně sesypala,jen jsem doma brečela,ani jsem neodjela uklidit do Prahy,druhý den jsem dostala hrozný vztek a nakoplo mne to k tomu,že jí to nedaruju a budu se bránit všemi dostupnými prostředky.

Podala jsem si žádost o obecní byt,uvedla jsem všechno,jak se co stalo,pán byl velice vstřícný a chápavý,ale uvidím,co se bude dít dál.Zítra mám schůzku s právničkou,která pracuje pro odborový svaz pro ochranu nájemníků,tak uvidím,co mi poradí.Myslím,že se nakonec dostaneme k soudu,protože s majitelkou se nedá mluvit,vyhýbá se mi,na sms bud odpoví úplný nesmysl nebo vůbec,na můj návrh,že se dohodneme,vůbec nereaguje,řekla jsem jí,že se odtud dobrovolně neodstěhuji,načež jsem dostala odpověd,že mi vypne elektriku,kterou mám napsanou na sebe a také si ji platím,takže jsem usoudila,že to opravu s ní nemá cenu.Co  chtěla,má mít,bude mít jen problémy,upozornila jsem ji na to,ona mi odvětila,že jí nemám vyhrožovat.Tak dobře.

PRO MNE JE TO JEN KAŽDODENNÍ VELKÝ STRES KVŮLI  MAJITELCE,KTERÁ NEMÁ ANI ZÁKLADNÍ MORÁLKU A JDE JÍ JEN O PENÍZE A ZASE O PENÍZE.NA LIDECH JÍ ABSOLUTNĚ NEZÁLEŽÍ,COŽ JE DNES SICE NAPROSTO NORMÁLNÍ,ALE TOHLE JE OPRAVDU DOST PŘES ČÁRU I V DNEŠNÍ DOBĚ.DRUHOU PŮLKU KAUCE SI PŘIŠLA ODE MNE VZÍT,KDYŽ UŽ PODLE DATA MĚLA POSLANOU VÝPOVĚD.NA TO MUSÍ MÍT ČLOVĚK OPRAVDU DOST DOBRÝ ŽALUDEK,JÁ BYCH CHODILA KANÁLAMA,POKUD BY MNE VŮBEC NĚCO TAK HNUSNÉHO  NAPADLO.

Mám strach,co se mnou bude,mám strach o holky,co by bylo s nimi,kdybych skončila jako bezdomovec,protože na přestěhování nemám  finance,nejsem schopná dát dohromady během dvou měsíců zase částku okolo 30 tisíc.To bych nedala ani tehdy,když bych dala dva důchody dohromady.TAKŽE BUDU ČEKAT.

 

Z JINÉHO SOUDKU....

To by si měli mladí uvědomit,dobrý příklad pro jejich děti

 

Tohle mi dnes přišlo emailem....smutné je, jak moc opravdová slova to jsou.

"V pondělí jsem byl v nemocnici, naštěstí ne proto, že by mi něco bylo, ale proto abych od známé, co tam pracuje, vyzvedl nějaké věci pro děti. Zaregistroval jsem tam podivnou událost.
Čekal jsem si tak v čekárně a jak je mým zvykem, okukoval jsem ženské, ale celkově jsem pozorně sledoval a poslouchal všechny přítomné.
Asi po deseti minutách přivezl zřízenec (divné slovo, stávám se jím taky, ale tak po 3 flaškách vína)
do čekárny nějakou starou paní na vozíčku.
Paní bylo evidentně dost blbě, oblečená byla v nějaké noční košili, rozepnuté, promodralé nohy měla odhalené.... takhle byla mezi všemi těmi cizími lidmi, každý fakoval na její soukromí a lidskou důstojnost,
o kterou se měl postarat ten debil, co jí měl na starosti.
Pro něj to prostě byla jen stará bába, kus něčeho.
Za chvíli si pro ní přijeli saniťáci. Když jí viděli, jeden zvedl oči v sloup a řekl: "Ty nám teda dodáváš materiál." Před všemi těmi lidmi! Podle mého názoru je ten chlap absolutní krypl, kterého bych na hodinu vyrazil z práce na paragraf.... v naší zemi je ovšem morálka uvolněná, takže si "materiál" se smíchem převzali a převezli jinam, všichni seděli a mlčeli.... včetně mě, prostě "materiál".
Byl jsem konsternovaný, k doktoru moc nechodím, naposledy jsem tam byl asi před 10-ti lety a denně věnuji modlitbu tomu, abych toho byl i v budoucnu ušetřen, takže netuším jak to chodí.V hlavě mi to okamžitě začalo šrotovat.
Začal jsem uvažovat o jednom z fenoménů dneška, o neúctě ke starým lidem, o našem pocitu, že nikdy nezestárneme, že jsme nesmrtelní.
Neuvědomujeme si, že jsme vícerozměrné entity, že máme také čtvrtý rozměr, kterým je čas, dost krátký čas.
Neuvědomujeme si, že ten dědula co se vleče po přechodu pro chodce a zdržuje provoz, byl taky kdysi mladý člověk.
Kdo ví, třeba to byl válečný hrdina, kterému většina dnešních narcistických připosranců, co si kvůli image kupují značkové hadry, nesahá ani po kotníky.
Neuvědomujeme si, že ta stará ženská v čekárně je něčí matka, že taky byla kdysi mladá a chlapi z ní padali na zadek, možná byla doktorka, možná učitelka, možná někomu kdysi pomohla, o někoho se obětavě starala.
Vidíme jenom starou bábu, co jen zaclání a brzy vyklidí prostor nám, věčným supermanům, co teď vládneme světu.
Úcta ke starým lidem je podle mě jednou z elementárních věcí a péče o ně, zas jedním z důvodů, proč vůbec vznikla lidská společenství. Bez úcty ke stáří a vědomí si toho, že jednou taky budeme staří a nemohoucí, sestáváme jenom ubožáky bez minulosti a budoucnosti.
Když člověk vidí podobný přístup tam, kde by očekával pravý opak, chce se mu z toho blít.
Jedna věc je mi ovšem jasná, pokud v budoucnu uvidím něco podobného, mlčet už nebudu...."
Petr Bříza

Rok 2016 začal pro mne jak nejhůře mohl,ale nakonec jsem na to zvyklá stále.Kyrince diagnostikovali rakovinu neoperabilní,prognoza max 6 měsíců,mně rodina sdělila,že se stěhují do Holandska a rozvazují se mnou spolupráci,rázem dva šoky najednou,skončila jsem kolapsem,už všechno velice špatně nesu.

Jedna skupina tzv.ochránců psů ode mne s klidem vzala zaplacenou psí boudu,40 kg granulí,sehnala jsem jim jednu perfektní velkou zateplenou boudu za 1200 kč,což je za hubičku,ale už nebyli schopní si sehnat odvoz 20 km k nim,takže o ni přišli,i když jsem jim poslala telefony na odvozce,ale dnes už vím,že se na to tam každý vykašlal a nikdo nezvedl ani sluchátko od telefonu.Ted jsem po nich chtěla,že si vezmu jednu fenečku do  péče a od jejich vedoucí mi bylo sděleno,že kdyby tam nebyla ona,tak ostatní"holky" by mne dávno vyhodily.Takže jsem na to koukala asi jako debil a potom jsem se totálně nasrala.A začala čistka,tohle odstartovalo ve mně chut mnoho toho změnit a jít dál jinak.Na FC jsem vyházela mnoho tzv.přátel,z 98 mi jich zbylo 23,které alespon trochu znám,zablokovala jsem si několik lidí,od nichž nechci vůbec nic číst ani vidět jejich jméno.Prostě jsem se začala zbavovat všech a všeho,co mi nějak v životě vadí,rozčiluje mne.Zrovna tak radikálně jsem pojala čistku bytu,vyhazuju absolutně všechny komody,věci na ozdobu,ty půjdou do aukcí spolku,který se stará o přestárlé psy,bude toho plný koš,udělám tady volné prostory,pár věcí,pár úložných prostorů a šmitec.Bude tady vzdušno jen s pár potřebnými potřebami a jedeme dál,ale už jinak.

Ted už jen já a moji psi,nikdo jiný

a pro nikoho už nehnu ani palcem,natož,abych něco někam platila,darovala,snažila se,abych potom vděkem slyšela,že by mne za to nejraději ukamenovali,tak to tedy ne.jsem oné dámě vděčná,že to napsala,asi bych se jinak nakopnout nedala.Ted to u nás doma sice vypadá jako při stěhování,naprosto děsně,ale to vydržíme a ta 10 dnů cca už tady bude jiná domácnost,skoro žádný nábytek a fůru prostoru.Už se těším,výzva pro mne a už se na to těším.

 

                                   Rok 2015

 

Rok 2015-2016-imigrantská krize

 
Fotka uživatele Šárka Kokošková.
 

Ve vnímání české hlavy státu a jeho postojů k islámu i uprchlické krizi je zjevně zřetelný rozdíl v tom, co o Miloši Zemanovi říkají západní média a politici a jak ho naopak vnímá část tamních obyvatel - dle všeho nikterak zanedbatelná.

Dokládají to i čerstvé reakce na Zemanův vánoční projev jak na německém blogu Politically Incorrect, tak třeba i na YouTube, kde se část projevu prezidenta objevila s německými titulky. Až na nepatrné výjimky jde o reakce kladné, ba nadšené. Mohlo by se z nich zdát, že část Němců závidí Čechům jejich prezidenta a přáli by si mít takového politika v čele Spolkové republiky.
"Zatímco v naší zemi bylo vánoční poselství odbyto obvyklým dobrolidským blabla, prokazují naši východní sousedé jako obvykle zdravý lidský rozum," píše Politically Incorrect a cituje pasáže týkající se nynější masové migrace z řeči Miloše Zemana.
Z následujících 126 diskusních příspěvků pod článkem (stav 28. 12. dopoledne) se téměř všechny vyjadřují k Zemanovu projevu kladně a naopak kritizují kancléřku Angelu Merkelovou, politiku Berlína a dalších vlád Západu. Vyberme některé typické reakce:
- Dokážu si na 100 % procent představit Česko jako novou vlast. Sympatičtí lidé. Kromě "ahoi", "piwo" a "zmrzlina" neumím, bohužel česky. Úkol navíc.

 

- Zeman si nenechá jako Gauck (spolkový prezident) a Merkelová vymývat mozek transatlantickými tajnými lóžemi a elitářskými myšlenkovými fabrikami jako "Atlantik-Brücke". Zjevně si uvědomuje, že invaze (migrantů) je vyhlášením války národní státnosti a svobodě Evropy.
 

- Takové starostlivé politiky lze Čechům jen závidět.
 

- Smekám před českým prezidentem. Tento projev by se měl vysílat ve zpravodajství v celém Německu (.).
 

- Lidé, mějte trpělivost! Také brzy dostaneme nějakého "Zemana". Předtím bude ale zlá "občanská válka".
 

- Hezké, že je Česko v EU. EU je třeba vidět v zásadě pozitivně, její rozpuštění není řešení. EU musí být akutně demokratizována.
 

- Pane Zemane, zůstaňte tvrdý a ignorujte, co říká Merkelová. Pomozte zachránit naši evropskou kulturu! Mnoho díků z německé strany!
 

- Kdybych pracoval v ZDF (německá veřejnoprávní televize), vyměnil bych kazety. Namísto Gaucka projev Zemana.
 

- Českému prezidentovi by měl být dodatečně předán úřad německého spolkového kancléře. Češi jsou pilný, chytrý národ a určitě přínos pro naši churavějící "DDR 2.0" (NDR).
 

Podobné komentáře příznivé Zemanovi se v německém jazyce začaly objevovat i na YouTube, kde je část vánočního projevu českého prezidenta s německými titulky (" To je státník. Závidím Čechům, protože nám Němcům vládnou šílenci." "Hlava státu, jakou by si člověk představoval. Merkelová musí pryč!"

Dne 13.11.2015 svým způsobem začala válka,v Paříži  islamisté postříleli mnoho lidí,další jsou v kritických stavech.To se v dnešní době může stát kdekoliv,to znamená i u nás,nikde už si nejsme jisti.

 

Dva pacienti, dvě různé ordinace.
 

Dva pacienti odkulhají současně na dvě lékařské kliniky se stejným zdravotním
problémem. Oba mají těžkou poruchu chůze a zdá se, že
potřebují náhradu kyčelního kloubu.
 

PRVNÍ pacient je vyšetřen během hodiny, stejný den je zrentgenován, je vyzván k
nástupu na operaci příští týden.

 

DRUHÝ pacient navštíví obvodního doktora. Ten jej pošle ke specialistovi, kde je
objednán na vyšetření za 8 týdnů. Posléze je zrentgenován a jeho snímek prozkoumán až následující týden. Konečně je mu naplánována operace, na kterou má nastoupit
za dalšího čtvrt roku.

 

Proč jsou takové rozdíly v zacházení se dvěma pacienty?
PRVNÍ z nich je zlatý retrívr.
DRUHÝ je důchodce.

No není to nádhera,to je po těžkém dnu opravdu vzpruha,jsou to děti a jak nádherně to zazpívaly

 

Tohle jsem si přečetla a líbilo se mi to,mělo by to tak být,ale vím,že není.Dnešní moda odsuzovat lidí šmahem je hrozná.Nikdo se o nikoho nezajímá,nikoho nezajímá,proč to či ono někdo dělá,proč se někdo najednou chová jinak,proč se z veselého člověka stane zasmušilý,proč se někdo nesměje jako dřív,proč je někdo smutný,nemluví,vyhýbá se lidem atd.atd. Prostě nezájem,pouze odsouzení....

Na začátku školního roku stála třídní učitelka šesté třídy před svými bývalými páťáky. Přejela všechny děti pohledem a řekla, že je má všechny stejně ráda a ráda je vidí. Byla to velká lež, neboť v jedné z předních lavic seděl schoulený chlapec, kterého učitelka ráda neměla.

Seznámila se s ním, stejně jako se všemi svými žáky, v loňském školním roce. Hned tehdy si všimla, že si nehraje se spolužáky, má špinavé oblečení a je cítit, jako by se dávno nemyl. V průběhu času byl vztah učitelky k tomuto žákovi čím dál horší a a došlo to až tak daleko, že by nejraději všechny jeho práce přeškrtala červenou tužkou a napsala mu pětky.

Jednou zástupce ředitele školy požádal o rozbor posudků všech žáků od počátku jejich školní docházky. Učitelka si spis tohoto neoblíbeného žáka nechala až na konec. A když konečně došla až k němu a chtě nechtě začala číst posudky na něj, byla ohromena.

Učitelka,která chlapce vedla v první třídě, napsala: „Je to překrásné dítě se zářivým úsměvem. Domácí úkoly dělá přesně a čistě. Být s ním pohromadě je prostě radost.“

Ve druhé třídě o něm učitelka psala: „Vynikající žák, kterého si váží jeho kamarádi, má však problémy v rodině: matka trpí nevyléčitelnou nemocí a jeho domácí život je nejspíš prostě boj se smrtí.“

Učitelka ve třetí třídě uváděla: „Smrt matky na chlapce velmi silně dolehla. Snaží se ze všech sil, otec však o něj nejeví žádný zájem a pokud nedojde k nějaké změně, odrazí se jeho život brzy i na učení.“

Ve čtvrté třídě psala učitelka: „Chlapec neplní své povinnosti, o učení nemá zájem, nemá prakticky žádné kamarády, často usíná přímo ve třídě.“

Když učitelka posudky dočetla, velmi se sama před sebou zastyděla. Cítila se ještě hůře, když jí k Vánocům donesly všechny děti dárky zabalené do lesklého dárkového papíru se stužkami. Dárek od jejího neoblíbeného žáka byl zabalen do silného hnědého papíru. Některé děti se začaly smát, když učitelka z toho zchumlaného balíčku vyndala náramek, ve kterém chyběly některé kamínky a lahvičku parfému plnou jenom do čtvrtiny. Učitelka však zarazila smích ve třídě, když vykřikla: „To je ale krásný náramek!“ Otevřela lahvičku s parfémem a několik kapek si stříkla na zápěstí. V ten den se chlapec po vyučování zdržel ve třídě, přišel k učitelce a řekl jí: „Dneska voníte, jako voněla moje maminka.“ Po jeho odchodu učitelka dlouho plakala. Po nějaké době se začal neoblíbený žák vracet k životu. Koncem školního roku už patřil k nejlepším.

Po roce, když už pracovala s jinými dětmi, našla pode dveřmi třídy psaníčko, kde jí tento žák psal, že byla nejlepší učitelkou, která ho kdy učila.
Uběhlo dalších pět let, než dostala od svého bývalého žáka další dopis. Psal jí, že dokončil střední školu jako třetí nejlepší žák třídy a že ona je stále ještě nejlepší učitelka, kterou v životě poznal.

Po dalších čtyřech letech dostala učitelka dopis, kde jí její žák psal, že přes všechny těžkosti už brzo dokončí universitu s nejlepším hodnocením a znovu potvrdil, že až dosud právě ona je tou nejlepší učitelkou jeho života.

Za čtyři roky na to dorazil další dopis. Tentokrát jí bývalý žák psal, že když dokončil univerzitu, rozhodl se ještě zvýšit úroveň svého vzdělání. Před jeho jménem stál tentokrát titul „doktor“. Také v tomto dopise jí psal, že je nejlepší učitelkou, kterou v životě měl.

Čas plynul. V jednom dopise jí napsal, že se seznámil s dívkou, s níž se chce oženit. Jeho otec zemřel před dvěma roky a on by se rád zeptal, jestli by na jeho svatbě přijala místo, které obvykle patří ženichově matce. Učitelka samozřejmě souhlasila.

Ve svatební den svého žáka si učitelka vzala onen náramek s chybějícími kamínky a koupila si parfém, který nešťastnému chlapci připomínal maminku. Přivítali se, objali, a mladý muž ucítil známou vůni.

„Děkuji vám, že jste mi věřila, děkuji, že jste mi dala znát, že mě někdo potřebuje, že něco znamenám, že jste mě naučila uvěřit ve své síly a rozlišovat dobré od špatného“.

Učitelka mu se slzami v očích odpověděla: „Mýlíš se, to tys mě všemu naučil. Dokud jsem se s tebou neseznámila, neuměla jsem vůbec učit a žít."

 

Toto sa mnohým páčiť nebude

Papež František šokoval prorockým
vyhlášením: Když to řekl, přítomným se
zatajil dech.

1. Kdo jsem já? Bůh, polobůh, zástupce Boha?
Ne, jen člověk, tak jako vy všichni.

2. Nač jsou nám obrovské majetky a Vatikánská banka?
K panu Bohu si je i tak nevezmeme a můžeme
alespoň pomoct chudým tohoto světa.

3. Proč vlastně hypnotizujeme socializaci? Naučme se žit s Bohem a tak, nemusíme jako náměsíční chodit do
Kostela, jako nemocní na dialýzu. Jste nemocní? Naučte se žít
jinak budete do kostela chodit celý život a přesto se to
nenaučíte nikdy. Církev je vlastně vaše zvláštní škola.

4. Ve jménu církve se omlouvám všem nevinným
lidem za všechny války světa, pod které byly vždy
podepsané církve a náboženství. Od nespravedlivých
křižáckých výprav až po projevu dnešní náboženské
nesnášenlivosti IS

5. Také se omlouváme za všechny sexuální zvěrstva
páchané na dětech. Je nám známo že všechny sex.úchylky jsou
projevem a důsledkem potlačování přirozených potřeb
člověka. A my jsme jen lidé. Když se budeme hrát na
bohy příroda si své udělá i naše prohřešky patří k tělu ...
Dnes jsem pochopil, že to není Bůh co stvořil člověka na svůj
obraz, ale člověk stvořil Boha na svůj obraz!
Váš František

Fotka uživatele Peter Hraško.

Rozdíl v myšlení mladých a starých,prostě rozdíl generací

Je mi to sice velice líto,ale pro budoucnost,nevím,jak dlouho budu ještě tady na tom světě,si tyto diskuze-nediskuze sem chci dát-je to obvyklá konverzace mé dcery se mnou-tedy spíše komunikace žádná,jen výčitky,nepochopení,je vidět rozdíl generací,zkušeností,prosazování jen toho svého,krásného,ideálního,plného energie a na druhé straně vůle přežít den ze dne,žádné ideály,žádné finance, atd....


Původní byla diskuze dvou lidí na FC,oba samozřejmě už starší ročníky se svými zkušenostmi se životem,poslala jsem to dceři jen tak-a důsledek se dostavil téměř ihned

komentář na FC
 
viem, že viacerým, ale ja už na to nemám odhodlanie, niekedy keď niečo mimo môjho okruhu poviem, tak tí mladí sa div neklopú po čele, že mi šibe...
 
odpověd jistého velice inteligentního pána
 
Anka s týmto sa ľudia stretávajú nielen pri rozhovoroch, ale aj vo vlastných rodinách, kedy im deti, ktorých budúcnosti sa to týka,povedia, že oni to počuť nechcú, oni sa nad tým zamýšľať nechcú, lebo toho negatívneho je vôkol nich už veľa. Ľahostajnosť !!! Plus si neuvedomujú, že to ich populárne preposielanie pozitívnej energie je faloš. Apropo...v minulosti Ti nikto isto nepovedal, že Ti praje príjemný deň a cítila si sa príjemne. teraz Ti to či na konci rozhovoru, alebo aj tu praje každý, len...len je to umelé a priznám sa, ja osobne to neznášam. Ale aj ja v meste ,kde žijem,vôbec do takýchto rozhovorov nezapájam, lebo by ma ešte hnali k psychiatrovi.
 
odpověd mé dcery/ 24 let/
 
Mami, prosim tě nepiš mi neustále. Je to fakt na hlavu. Ty nikdy nepochopíš, jak to vidím já a naopak. Nemá cenu ti cokoli říkat, rozmlouvat a už vůbec se obhajovat. Je to, jak to je. Nebudu se celý život zabývat minulostí, protože se chci mít dobře. Prostě se nediv, že když mi neustále valíš do hlavy negativní scénaře, shodíš je, když je mi nejhůř, tak tě nebudu chtít poslouchat. Nikdy nevoláš, abys mě podpořila. A já nemám nervy, abych pořád poslouchala, jak je celý svět neskutečně hrozné a ošklivé místo. Celá naše rodina je v depresích. Ty nechápeš, že já tuhle linii prostě končím a pro svoje děti vybuduju lepší život!! Já už nevím. Prostě to pochop a nech mě žít. Pochybuju, že se ti tvůj život líbí a to bys vážně chtěla, abych ho měla stejný... Znova a naposledy opakuju, že když budeš chtít něco podniknout, povyprávět apod.. jsem tu jako dcera. Protože ty jsi matka a já dcera. Nejsem partner, abych řešila problémy jako partner. Máme vztah na jiné úrovni a já ti ani nedokážu pomoct. Studuji, pracuji a dělám maximum, aby ze mě něco bylo. Tak už mi nevyhrožuj, nevyčítej, nemá to smysl. A asi tě to ani nebaví. Pa. Mám tě ráda.
 
Moje odpověd
Ty si zase neuvědomuješ,že tobě se nedá napsat vůbec nic.Všechno beres jako napadání.stěžování si,vůbec nevím,na co jsi vlastně takhle reagovala.To bylo stažené z fc od jednoho staršího velice inteligentního pána,mně se to líbilo,tak jsem ti to přeposlala a ty reaguješ takhle.Jsi vztahovačná a fakt už uvažuju o tom,že jsi paranoidní,vždyt ty stále píšeš,jak ti ubližuju,jak ti mám volat,když ty potřebuješ pomoct,vždyt díky tobě o tobě nic nevím,ty mi snad někdy zavoláš jen tak?Ty se mi snad s něčím svěřuješ? Já nejsem jasnovidec,zavoláš,když něco potřebuješ,jako je recept,poradit,co s Darkem,opravit bakalářku a to je tak všechno.Zajímáš se někdy ty o mně,ani náhodou. Vůbec tě nezajímám,nedokážeš pochopit,že mám už jiný život než ty mladá úspěšná,já jsem stará a už moc nežádoucí,co se týče práce,na rozdíl od tebe,žiju den ze dne.Opravdu se mi tento život nelíbí,ale já na tom nic nezměním,prostě to nejde,já musím stále jen hledat nějakou práci,když ji najdu,za týden ji nemám a tak stále dokola,Kdoví,jak bys žila ty,kdybys to takhle měla ty.ale nemáš,takže nechápeš.A ty mi stále také předhazuješ jen výčitky ,žádná slova podpory,tak co po mně chceš? Uvědom si ty,jak se ke mně chováš,vždyt jsi stejná,také nezavoláš,nezeptáš se,já žiju velice jednoduše,já ti nemám co vyprávět,nemám žádné zážitky,nikam nechodím,nikoho nemám,doma pletu,jdu ven se psy a spím.Život se mi opravdu nelíbí,ale řešit to už nehodlám,nejde to,nemám finance,a ty bohužel ke každé změně potřebuju.Kdybys ty nosila týden v peněžence třeba dvacku a Lukáš taky,tak byste také nic moc nemohli,ale to ty nejsi schopná pochopit,občas mi připadáš absolutně zabedněná,ty mne prostě odmítáš pochopit. Takže já ti nemám co říkat,nemám nic,co ty bys chtěla slyšet a jak žiju,to zásadně slyšet nechceš,takže žiješ v nějakém snovém životě a tvůj dopad na zem bude jednou hodně tvrdý. Prostě mi napiš,až budeš mít pro mne peníze,my dvě se můžeme bavit jen o konkrétních věcech,a to je ted tohle,to pro mne ted hodně znamená kvůli Katce hlavně a potřebuju léky pro Kyrinku.Cizí lidé mi pomohli tím,že koupili více soupraviček,psala jsem tam,že potřebuji prodejí získat peníze na léky pro Kyrinku a mohla jsem je nakonec díky cizím koupit. Tak co chceš po mně? Jen mám zbytečné problémy s tím tvým věčným čekej.A já jsem také studovala,pracovala a ještě měla dvě děti,akorát já jsem se kvůli dětem toho studia nakonec vzdala,což ty bys nikdy neudělala,asi je to dobře,protože děti jsou strašně nevděčné a sobecké,třeba to jednou poznáš,ale raději bys děti neměla mít,ty na to nejsi. Ty jsi karieristka,dítě bude přítěží při cestě za tvým snem.
Ty peníze jsem dceři půjčila,byly to všechny moje peníze,už mi je vrací od prosince,to na vysvětlení.

Fotka uživatele Slovenské Hnutie Obrody.
 

Jiří Krampol: „Myslím si, že první věc, kterou by měli naši politici udělat, je postarat se o lidi u nás doma. Je hrozně hezké, že někdo přispěje na žirafu v Africe a že koupí nějakému dítěti v Africe i vzdělání, ale blbý je, že zdejší babička má sedm tisíc měsíčně a nemá na léky. To by měly být první kroky, které by vláda tady měla udělat, a pak teprve myslet na ty druhé, jestli jsou, či nejsou na tom blbě.“ Presne tak.

                                   

 

Dnešní reálný život je i o tom,že MDŽ se neslaví,kdo ani už neví,co to je-byl to Mezinárodní den žen,kdy všechny ženy něco dostávaly v podnicích,od svých manželů,přítelů,dětí....Pravdou je,že to nejvíce oslavovali většinou muži,ale to je už zase o něčem jiném.

         V dnešním světě se má oslavovat Den matek,nevím,jak ostatní lidé,ale já mám pocit,že u nás se tento den nijak neujal,alespon jsem neviděla za posledních pár let nějaké nájezdy na květinářství,což jsem kdysi vídala k MDŽ.Třeba matky dostávají / alespon některé/ ke Dni matek nějaké dárečky,květiny nebo alespon poděkování za lásku,obětování se,péči atd.

          Já sice mezi tyto štastné nepatřím,moje děti kdysi nepřijaly ani Valentýna,takže ani Den matek, ted už jen mé dceři ,nic neříká.Pro mne MDŽ bylo pěkné,sice jsme dostávaly v práci třeba utěrky,ručníky,osušku a květinu,mívaly jsem oslavu při chlebíčcích,dortech,bývalo nějaké vystoupení známého umělce atd,sice další dny už byly zase stejné jako všechny ostatní,ale alespon ta chvíle,kdy jsme si pochutnaly na něčem dobrém a měly chvilku pro sebe.

          Letos jsem si sama nadělila pěknou písen od Celine Dion.Je rok 2015,8.května.

 

Toto sa Vám páčiť nebude mnohým a upozorňujem vopred, že toto je nielen nezdravé čítať na dobrú noc, ale citlivejším ľuďom môže ublížiť.
Na druhú stranu si musíme začať uvedomovať, že život nie je o statusoch, citátoch a sladkých slovíčkach...život je občas strašne krutý, nespravodlivý a hnusný a ak to niekto nepochopí, respektíve včas sa mu neposkytne pomocná ruka, život ho zomelie...
ZOMELIE AKO TÚ BABU, KTORÁ SA NEDÁVNO POSTAVILA NA VLAKOVEJ STANICI OPROTI VLAKU...POZRELA SA SMRTI PRIAMO DO OČÍ A ŽIVOT JU ZOMLEL...
Preto sa prosím vždy dobre pozerajte vôkol seba, lebo...lebo niekedy už môže byť neskoro...

PRAVDA JE SÍCE KRUTÁ, ALE BEZ PRAVDY ŽIVOT NEEXISTUJE

Ľuďom jebe , robia šialene veci a ničia vlastny svet , ľudstvo je skazene , je chore ako besny pes.Ten kdo ma peniaze , ma moc a ma pravo veta . žijeme v svete v ktorom pravda neznamena vela . Žabomyšie spory , nasilie a všade zloba.
Su miesta na ktorých tečie krv viac jak pitna voda , spodnych deväťdesiat percent a hornych desať,taka je naša doba , spravodlivosť miesto nema .Tak veľa ľudi stava hradby ale malokto mosty , asi preto je ťažke veriť že nejsu sprosti, nosia masky a klamu sami sebe .
ľuďom jebe , ľuďom jebe , ne len tu ale na celom svete . ľudia su chamtivi , zlomyselni a zavistlivi
svoje chyby nevidia nikdy , no radi sudia inych
keď ide o peniaze , vtedy zase vidia iba seba (iba seba) a vtedy česť neznamena vela ...

Zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že ľuďom jebe
je to fakt , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz, čo sa deje (čo sa deje/
niekedy sa pytam ,kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa sakra deje (čo sa deje)

Pamätate sa ,keď padli dvojičky ?
Nikto netušil, že lietadla rozjebu vežičky
a všetky tie vojny a zlo na tomto svete
čo k tomu môžem povedať , ľuďom jebe
niektorym zo života , inym z roboty
lebo maju malo aj keď makaju jak kokoti
a bohati už nevedia, že čo od dobroty
maju domy a jachty obrovskej hodnoty
politici stale sľubuju lepšie časy
pritom im ide iba o jedno - ovladať masy
chcu ziskať moc a kontakty
robia byznysy a podpisuju kontrakty
mame policajny štat,ktory si ťa preveri
do budov a škôl inštaluju kamery
odpočuvaju a nahravaju všetky hovory
nezabudni ,že ťa počuju ,keď s niekym hovoriš

Ani sa nečudujem že niekomu z toho zadrbe,
keď vidi meno vlastneho syna vyryte na hrobe,
život prinaša aj tragedie lebo je raz taky
a da sa pochopiť ,keď pre ne človek hlavu strati,
nedokažem ale pochopiť ,že ľuďom jebe
z toľkej nenavisti,ktoru citia voči sebe,
čo sa deje, že musime byť stale vo vojne ?
Kde je niaka snaha riešiť veci pokojne ?
Ľuďom jebe , stale ženu sa za pachom peňazi
kvôli prachom svojim brachom vedia nohy podraziť,
je to chamtivosť, však sme blbši ako opice,
ľudska marnivosť už odjakživa nema hranice,
ľuďom jebe , stale zavidia si jeden druhemu,
bohatemu vikend v Rime a PNku choremu
je to chore ,že takto vlastne nadavame sebe,
ale nemôžem si pomôcť  , ľuďom važne jebe.

Opravdu dnešní život,jsem velice ráda,že největší část života jsem prožila v jiné době,kdy se děti nemusely bát chodit ven,byly party,jezdilo se na kolách,nebyly počítače,ale bylo lidské kamarádství,nebylo tolik a tak bohatých,byla velká střední třída normálních pracujících lidí,nebyli bezdomovci,platilo se výživné,matky s dětmi měly podporu státu,staří lidé vyžili s důchody, a mohla bych tady psát a psát,ale k čemu? Pro nás obyčejné lidi už to bude jen a jen horší,já jsem se ještě důchodu dožila,moje dcera už se pravděpodobně důchodu nedožije a pokud ano,tak nedostane ani korunu,protože to,co si naspoří,desetkrát někdo vytuneluje.

 

 

 

Úplně z jiného soudku....tak to u nás v Česku vypadá v roce 2015

Tak to vidím já - náš stát z nás vychovává rasisty

jný čin Romové

Tímto chci také ihned říct,že hluboce odsuzuji jakékoliv hnutí a utlačování národnostních menšin.Ale chci napsat,jak to vidím já - obyčejná žena v domácnosti. Tiskem prošel článek,jak opět náš stát vytváří nové a nové nadace na podporu Romů.A mě pořád nedochází jedna věc ..... proč?  

Vždyť do nás denně  hustí,jak jsme si tady všichni rovni,že každý Rom je přece stejný jako my.Narodil se tu,jako my....žije tu,jako my.... vychovává děti,jako my..... ale má větší podporu státu.

Věřte,že obyčejný člověk,se jako Čech vůbec necítí.

Žila jsem v regionu Moravský Beroun,Vítkov,Budišov nad Budišovkou.... víc není co dodat.

Kamkoliv jsme přišli do restaurace,všude hluční Romové hrající automaty,kteří kdykoliv,když jim hostinský nechce nalít tak řvou ... a proč,protože jsem Rom ? V jedné takové restauraci mě byla Romem odcizena kabelka,měli tam kamerový systém,pachatele jsme zadrželi a zavolali policii.Do hodiny byl Rom znovu v restauraci a vysmíval se .... co mi můžou udělat? A policie nám řekla,že natočené video není důkaz a nemůžou ho potrestat...Kabelku ani obsah jsem už nikdy neviděla.

 Viděla jsem spoustu nově opravených a do roka Romy zničených domů.... a města místo,aby jim škody naúčtovali,jim dají domy nové.

Viděla jsem napadání občanů na ulici,ničení majetku lidí a obce .... policie přijela,zadržela,pohrozila a ....pustila.

Vidím,jak za napadení Romů dostávají pachatelé exemplární tresty a jak za stejný čin Romové jen podmínku podmínku.

Vidím,jak Romská matka s paterčaty dostane sponzorské dary a pečovatelky,jak ty samé pečovatelky napadá .... a neromská matka paterčat,dostane taky nějakou menší oporu a tím to končí.

Vidím sociální dávky,které Romové berou,hradí se jim lékařské ošetření samozřejmě mají porodné .... a lidé co pracují a snaží se,na tyto dávky nemají nárok.

Vidím hluk a bordel.

Vidím jak se jich všichni bojíme,odvracíme pohledy a vše co můžeme dělat je,hlídat si peněženku.

Moje maminka,vdova,těžce nemocná....

Matky s dětma,bez rodiny,bez pomoci....

Malí podnikatelé,bez podpory státu.....

Důchodci,těžce nemocné děti,pozůstalí po trestných činech...... NIC

Romové .... VŠECHNO

Je tady víc národností .... ale třeba Vietnamce jsem na socce nikdy neviděla.Pracovala jsem v zahraničí,kde je národností spousta.... všichni tam pospolu v klidu žijí.... a pracují.

Znám rodinu,která vychovala v pěstounské péči samé romské děti.... všichni pracují a jsou to super občané.

Pochopme konečně .... oni se nechcou měnit ( většina z nich),jim to tak vyhovuje.

Stát by měl vyplácet dávky opravdu v nouzi,lidem,co už mají něco odpracované a jen po určitou dobu... to je můj názor.Měl by nás brát všechny stejně.I naše děti chtějí podporu při studiu,speciální programy,dávky....

Jediné co můžeme dělat je.....dívat se,jak nás stát utlačuje,pokořuje,vyvolává v nás pocit beznaděje,zoufalství a závisti,učí nás zavírat oči a hubu....

Učí nás nenávidět.

A proto žádám stát .... NEDĚLEJTE ZE MĚ PROSÍM RASISTU !!!!

 

Když mám chvilku času,často se dívám na youtube na různé talentové soutěže z celého světa,hlavně z Británie,ale i z ostatních zemí.Někdy natrefím na takové talenty,že mne to opravdu velmi osloví,často se neubráním pláči,jak je to krásné a í mnohdy velmi dojímavé.Zajímají mne hlavně pěvecké talenty,často jsou o mnoho lepší než naši zpěváci a pokud se jedná o vážnou hudbu,já bych je okamžitě nechala zpívat v operách,samozřejmě, že nejsem operní odborník,ale mně se to zdá dokonalé. Jedna výjimka je skupina,která perfektně vyjádřila originální choreografií vlastně dnešní život lidí na mnoha kontinentech-válku. Je to nádherné a já si to chci pamatovat hodně dlouho,proto si  to sem dávám.

 

 

Důchodci do vězení a zločinci do domovů důchodců???!!!

Já jsem PRO

Následkem toho by naši senioři měli denně přístup ke sprše, volný čas, procházky,

léky, pravidelné zdravotní a stomatologické kontroly.

Dostávali by peníze, místo, aby za ubytování platili.

Navíc by měli nárok na trvalý kamerový dohled, a v případě potřeby by se jim tedy

dostalo okamžité pomoci.

Jejich postele by byly dvakrát týdně převlékány, jejich prádlo a oblečení by jim bylo

pravidelně práno a žehleno.

Každých 20 minut by měli návštěvu dozorce a jídlo by dostávali až na pokoj.

Měli by zvláštní místnost, ve které by přijímali návštěvy své rodiny.

Měli by přístup do knihovny, tělocvičny, k fyzické i psychické terapii a také do

bazénu a dokonce právo na další bezplatné vzdělávání.

Měli by nárok na kolečková křesla, na žádost by měli legálně bezplatně k dispozici

pyžama, boty, pantofle a další pomůcky.

Soukromé pokoje pro všechny s vlastní venkovní plochou obklopené velkorysou zahradou.

Každý senior by měl právo na vlastní počítač, televizi, rádio a neomezené telefonování.

Existovala by ředitelská rada, která by vyslechla a řešila stížnosti, dohled by musel

dodržovat kodex chování!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zločinci v domově důchodců, by dostávali většinou studené, v lepším případě vlažné jídlo, byli by osamoceni a bez dohledu (za odměnu.)

Světla by se vypínala ve 20 hodin, měli by nárok na jednu koupel týdně (pokud vůbec).

Žili by v malém pokojíku a platili za to 2.000 € nebo 13 – 20 000,-Kč měsíčně, bez naděje, že se z toho dostanou živí.

 A KONEČNĚ BY BYLA SPRAVEDLNOST PRO VŠECHNY

 

Tak tuhle písničku jednak miluji a jedna se velice hodí k mé současné náladě.Pokud si někdo budete listovat mými webovkami,tak si ji pouštět nemusíte,je smutná,melancholická,ale já si jednou chci vybavit,jak jsem se cítila tyto dny,to jest na začátku února 2015. Protože se nevyplácí dávat do webovek osobní věci,nebudu sem psát ani to,co se mi přihodilo,ale pamatovat si to určitě i po pár letech budu a vzpomenu si na to.

f

Tak tohle jsem si sem dala proto,že si to musím každý den alespon třikrát připomínat a říkat,abych vše nevzdala.V posledním týdnu se mi stalo něco,co by mne nenapadlo ani ve snu,ale stalo se. Kamarádka přestala být kamarádkou,byla jediná,nikdy bych to do ní neřekla,ale tak už to asi občas bývá.Tak jsem zůstala sama s pejsky a potvrdila si moje přesvědčení,že lidem se prostě věřit nedá.Nikomu.Těžko se s tím žije,ale nedá se nic dělat.Na hledání někoho dalšího už nejen,že nemám chut ani sílu,ale ani se mi už nechce.Ted už mi zbyla práce,za kterou jsem vděčná a doufám,že ji ještě budu moct dělat alespon 5-10 let a potom po mně potopa,už mi bude dost let,pejsky,které mám,už určitě do té doby všechny vyprovodím za duhový most,kde na mne budou čekat a tam se setkáme a tam teprve budeme štastní a doufám,že se tam setkám se svým milovaným synem Štěpánkem a jeho přítelkyní Petrou,babičkou a dědečkem,kamarádkou Zdenou,která byla opravdu kamarádka a nikdy mne nezradila a pomohla,i když to bylo dost těžké.

 

Verše, které je třeba přečíst dvakrát

verse-big

Verše, které se mají číst dvakrát… proč zrovna dvakrát? To pochopíte, až je přečtete poprvé.

Jsem součást ztracené generace
A odmítám uvěřit, že
Já můžu změnit tenhle svět
Chápu, že vás to šokuje, ale
«Štěstí máš uvnitř sebe»
Je ve skutečnosti pustá lež
«Štěstí ti dají peníze“
A ve třiceti řeknu svému dítěti, že
Není to nejdůležitější v mém životě.
Můj šéf musí vědět, že
Má zásada je:
Práce
Je důležitější než
Rodina
A tohle si poslechněte:
Od pradávna
Lidé žijí pro svou rodinu.
Ale dnes platí:
Společnost už nikdy nebude taková jako dřív.
Odborníci tvrdí:
Za třicet let oslavím deset let od rozvodu.
Nevěřím, že
Budu žít v zemi, kterou sám vybuduju
V budoucnosti
Se ničení přírody stane normou.
Nikdo nevěří, že
Dokážeme uchránit naši nádhernou planetu.
A samozřejmě
Moje generace už je ztracená
Je hloupost myslet si, že
Je naděje.

Teď si verše přečtěte od konce na začátek, verš po verši v opačném pořadí.

Tyto volné verše se dají číst v obou směrech jako příklad protikladných možností současného a budoucího vývoje lidstva. Aby se scénář prvního čtení nestal skutečností, je třeba dosáhnout naplnění toho opačného, který čteme od konce a který nám naznačuje jinou cestu, vyznačenou jinými hodnotami… Autor Jonathan Reed dal veršům i dva názvy – podle směru čtení: „Ztracená generace“ a „Je naděje“.

JONATHAN REED

                                                               

 

                                                        

 

Všechno utíká tak rychle a jsou tady vánoce,už aby byl zase všední den,letos tady budu mít dceru na dopoledne i s jejím přítelem,nedala a chce přijet,i když já jsem nechtěla,at si to oslaví spolu,at jsou veseli a štastní,já to oslavuji se psy a počítačem a starými českými serialy.

        

                   Dnes je 17.listopadu 2015

Zapáchající realita 25 let po Sametu: Půl druhého miliónu Čechů pod hranicí chudoby, 2 milióny lidí bez práce, 100 tisíc Čechů bez domova, 2 milióny Čechů v exekuci, nájemné až 30x vyšší než tehdy… ale to nevadí, hlavně že jsou dnes levné banány!

 

Zapáchající realita 25 let po Sametu: Půl druhého miliónu Čechů pod hranicí chudoby, 2 milióny lidí bez práce, 100 tisíc Čechů bez domova, 2 milióny Čechů v exekuci, nájemné až 30x vyšší než tehdy… ale to nevadí, hlavně že jsou dnes levné banány!

Blíží se nám výročí Sametu, jak já říkám Velké Kabátové Revoluce a není tudíž divu, že mainstreamové české plátky chrlí jednu slátaninu a pamflet za druhým. To asi v úporné snaze přesvědčit ty mladé o tom, že dnes je líp, ANO… a že dobře už bude pořád, jak v předvečer svátku mimochodem pustil Agrofert do televizí novou reklamu na Kostelecké uzeniny [1] s natolik politickým podtextem a sloganem mezi řádky, až mne to samotného překvapilo, že někdo má na tohle žaludek (myšleno jak ty uzeniny, tak i tu propagandu). Při procházení dnešního tisku jsem narazil na vskutku výživný propagandistický článek [2] na serveru Lidovky (já říkám „Havlovky“) a ten mě dopálil natolik, že jsem se rozhodl jej namočit do kýble s realitou a nenechat na něm nit suchou.

[FOTO] Priory byly chloubou tehdejší doby, moderní nákupáky s širokým sortimentem zboží

V článku Marka Kerlese se tedy čtenář má dozvědět, že dnes je lépe, neboť kdyby žil člověk tehdy před 25 lety, měl by vzhledem k přepočtu průměrné mzdy dnes kilo banánů za 120 korun a máslo za 70 korun. K tomu autor přihodil pár grafů a článek o délce na 4 krátké odstavce a je to v cajku. Občan si buď takový výblitek okopíruje a jako přilepšení k dobrému jej rozešle svým kamarádům pro zasmání anebo vztekem rozmlátí klávesnici, píše-li se tam o něm. Lidé nemají rádi, když z nich někdo dělá debily. Aniž bych se chtěl vrtat v 25. výročí Listopadu 1989, což byl podle mého názoru začátek úpadku české státnosti a suverenity, resp. začátek zločinného vývoje v naší zemi, kdy původní ideály svobody vzaly za své již v první polovině roku 1990, povíme si něco o naší zemi dnes. A držte se něčeho, bude to fofr.

Bída není minulostí, bída je budoucností mnoha Čechů

Náš stát je 25 let poté v zajímavé bilanci. Půl druhého miliónu Čechů žije pod hranicí chudoby [3]. Ono to není přesné, ve skutečnosti se jedná o hranicí bídy, ale jelikož toto slovo zní natolik děsivě, bylo již od roku 1997 změněno ve všech dokumentech českých úřadů a vlády na „chudobu“. Proč a jaký byl důvod, to vám nemusím vysvětlovat. Být chudý je pro demokratický systém pořád přijatelné, být ale v bídě, to už nikoliv, to by se mohlo tohle slovíčko zvrhnout v nespokojenost a průvody ulicemi. S profesorem Pálkem jsem několikrát hovořil v 90. letech o nárůstu chudoby a on tvrdil, že jde o přirozený projev majetkové regrese. To zní odborně, ale v překladu do češtiny jde o „chudnutí“, úbytek majetku, úbytek aktiv, tedy přesun majetku od občanů naší země mimo území republiky do pryč.

Majetková regrese byla podmínkou integrace Česka do EU. V principu jde o to, že výdělky a zisky naší ekonomiky nezůstávají u nás, ale jdou do zahraničí. V určité fázi dojde k situaci, kdy přesuny majetku, tedy regrese, dosáhne svého vrcholu a občané začnou chudnout, protože majetek uvnitř společnosti už byl přesunut mimo republiku. Příkladem jsou supermarkety. Generují miliardové obraty, stamilionové zisky, ale výdělky odcházejí do zahraničí. Chvíli to nevadí. Ale v dlouhodobém horizontu začne vznikat ekonomická regrese. Pokud by zůstávaly výdělky zde a v českých bankách, mohly by české banky půjčovat více peněz na podnikání, mohly by firmy více zaměstnávat, stát by měl lepší výběr daní. Uzavřené a fungující kolečko. Jenže…

Jenže ani tyto banky nejsou dnes už české, i ony vyvádí svůj majetek ven svým matkám. Majetková regrese tak 25 let poté dosahuje vrcholu a projevuje se tzv. „jalovým růstem ekonomiky“, jak právě před měsícem uvedla média [4]. To je znak vyčerpání ekonomiky, kdy bude následovat nájezd na „měkké zdroje“, tedy úspory obyvatelstva. Nezaměstnanost se nedaří snižovat, neboť firmy nemají cash flow a investiční kapitál už vůbec ne. Snaha o zavedení Kurzarbeit, tedy sdílené práce a krácených úvazků, je toho důkazem. Měl český občan tyto problémy před rokem 1989? Neměl!

[FOTO] Důchodce má mnoho možností, jak ulehčit sobě i státní kase…

Důchody budou končit! 25 let poté už ekonomové připravují plány na „dekomisi“ průběžného důchodového systému, přibližně okolo roku 2050, redakce AE News má materiály k dispozici, které ukazují, že důchodový státní pilíř nahradí eurodávka, o které Angela Merkel hovořila na jaře v Berlíně na ekonomickém fóru spolkových zemí. Slečna Merkel nerada používá výraz „nepodmíněný plat„, ale „eurodávka“ by měla spočívat v pokrytí životních nákladů obyvatel, kteří nejsou v pracovním procesu. Dobře si všimněte té věty, „…kteří nejsou v pracovním procesu„. Už to samo o sobě naznačuje, že eurodávka nebude jenom pro důchodce, ale i pro nezaměstnané a nezaměstnatelné (lidé v post-produktivním věku, kteří ještě nemají důchodový věk, ale na trhu práce už nenajdou zájemce, kteří by je zaměstnali).

Eurodávka nahradí postupně důchody, podpory a sociální dávky

Eurodávka by měla být podle různých zemí různá, v Německu se hovoří o 730 až 1050 EURech měsíčně, v Česku by to mělo být okolo 250 – 450 EUR. Dokument, který máme v redakci od důvěrného zdroje z Bruselu k dispozici a který pečlivě studujeme a připravujeme k němu samostatný článek, vypočítává podmínky a definuje algoritmy pro výpočty eurodávky podle konkrétních parametrů té které členské země Eurozóny (nikoliv EU jako Unie). Česko je přitom v dokumentu označeno jako člen Eurozóny (země platící EURem) od roku 2019, tedy už za 5 let, což je více než zajímavé, protože čeští politici říkají zcela otevřeně, že dříve než v roce 2022 by to být nemělo, a to ještě je hodně prý optimistické. Že by v Bruselu bylo o vstupu ČR do Eurozóny už direktivně rozhodnuto dopředu? Každopádně, otázka stojí takto: Měli důvod občané před rokem 1989 se bát o své důchody, že jednoho dne už nebudou a že budou jenom na nějakých dávkách? Neměli!

Armáda lidí bez práce

Naše země má už 2 miliony reálně nezaměstnaných. Stát přitom přiznává jenom 530,000 registrovaných lidí bez práce. Jak je to tedy možné? No, to je jednoduché, je to taková hra s čísly a slovy, na jejichž konci je obyčejný člověk za vola. Do oficiální státní statistiky o nezaměstnaných se totiž uvádí pouze uchazeči o zaměstnání registrovaní na Úřadech Práce, nikoliv lidé, kteří nutně potřebují a chtějí práci. Týká se to především osob se sníženou pracovní schopností, kteří musí a chtějí pracovat, aby vyšli s penězi, lidí s částečnými invalidními důchody. Dále se to týká obrovské armády živnostníků, kteří jsou ze státní statistiky nezaměstnaných vyloučeni, nemají-li pozastavené či zrušené živnostenské oprávnění.

[FOTO] Registrovaní uchazeči Úřadů Práce představují paradoxně jen menšinu nezaměstnaných

Vyloučeni jsou taktéž dlouhodobě nezaměstnaní a především nezaměstnatelní. Vyloučeni jsou lidé v cizině na sociálních dávkách v jiné zemi. Vyloučeni jsou studenti, kteří potřebují práci a přivydělat si ke svému studiu, vyloučení jsou důchodci, kteří pobírají tak nízké důchody, že nedokáží vyžít a potřebují nutně práci. Všechny tyto dohromady jmenované skupiny dávají dohromady už armádu 2 milionů lidí bez práce (údaj pochází z konce roku 2013 z České Televize, odkaz najdu později), takže dnes už může být číslo ještě větší a toto číslo, kterému se říká míra plošné nezaměstnanosti (stát uvádí oficiálně pouze „strukturovanou nezaměstnanost„, tedy nižší číslo, které ukazuje jen některé strukturované vybrané skupiny nezaměstnaných), je tak největším alarmem polistopadové zločinného vývoje v naší zemi. Měli občané a stát před rokem 1989 tolik obyvatel bez práce, bez příjmu, bez jistot? Neměli!

Před 25 lety cinkali klíčemi od bytů, dnes nemají ani ty klíče

V Česku je podle odhadů po roce 1989 už 100,000 obyvatel bez domova nebo jim to bezprostředně hrozí [5], na ulici, tedy 1% populace. Dostat se na ulici je v dnešní době velmi jednoduché. Nepovede se vám podnikání, nepovede se vám rozvod s manželkou nebo manželem, zadlužíte se, protože vám nic jiného nezbylo, upadnete do exekuce, skončíte na ulici. V poslední době je možné v médiích vidět podivný a zvrhlý fašizační trend, kdy banky sponzorují natáčení televizních pořadů, které učí diváky, jak se „správně zadlužovat“.

Namísto toho, aby se ve společnosti postavila před občany otázka „Proč jsou lidé nuceni si v kapitalismu půjčovat na základní životní potřeby jako je strava nebo bydlení?„, tak se místo toho řeší v médiích principy dluhů a jak se zadlužovat rozumně. To má úzkou spojitost s výše uvedenou majetkovou regresí, že hodnota natištěných peněz klesá, inflace za 25 let zvedla ceny mnohonásobně, ale lidské potřeby zůstávají stejné jako před 25 lety. Lidé i dnes chtějí auto, chtějí byt nebo dům, chtějí starobní důchod, chtějí sociální jistoty, chtějí dobře zařízený kvartýr, chtějí poslední módní trendy v šatníku, chtějí poslední výstřelky techniky a elektroniky. Jak říká německý ekonom a poradce Frau Merkel, Dr. Herzinger: „Lidské potřeby nevykazují známku inflace, jejich růst je přirozený a odpovídá vývoji společnosti.“ Slušelo by se dodat: „Amen!“

[FOTO] Bezdomovec je člověk, který propadl sociálním sítem až na dno a stát mu k tomu ještě dopomohl…

Potřeby lidí zůstávají, ale jejich faktická dostupnost, narozdíl od doby před rokem 1989, nejde zajistit hotovými penězi, dovozem nebo drobnou spekulací, ale pouze půjčkami a úvěry. To dříve nebylo. Pamatujeme si všichni, my starší, že rodinný dům se před rokem 1989 stavěl zcela běžně za hotové, za naspořené peníze, s podporou rodiny, babiček a dědečků. A co chybělo, v tom pomohl stát s novomanželskou půjčkou, zaměstnaneckou půjčkou, to vše bez úroků. Kdo si dnes může dovolit postavit dům nebo koupit byt za hotové? Pojem hypotéka dříve lidé neznali. Nebo jenom z filmů. Jaký podnik nebo firma dnes přidělí, zdarma a s nízkým měsíčním nájemným, rodině byt? V televizi se dnes kritizuje fenomén „mama hotelů“, ale proboha, kde má mladý kluk nebo holka vzít peníze na byt? Nebo i jenom na přijatelné nájemné? A i když mladý člověk ty peníze vydělá, už mu nezbude na založení rodiny.

A tak se roztáčí spirála tzv. kapitalizace priorit jedince, tzn. dává se přednost penězům a zajištění potřeb před rodinou a sňatkem, rodí se méně dětí, namísto toho se pořizují méně nákladní psi, klesá význam rodiny, lidé žijí bez závazků, bez závazků k dítěti i bez závazků ke státu a jeho budoucnosti. Být Čech, vlastenec, za kterého se považuji, znamená myslet na národ, na tuto zemi. Co bude s národem bez domova, bez dětí, bez rodiny? Bezdomovec, který propadne sociálním sítem, je člověk, který primárně neměl oporu rodiny, protože nefungovala anebo nebyla vůbec žádná. A stát, který nevytváří podmínky pro podporu rodiny, zároveň vytváří tím pádem prostor pro nárůst počtu bezdomovců. Rodina a bezdomovectví, to jsou spojité nádoby. Před rokem 1989 s bydlením neměl problém nikdo, až na výjimky typu kentusáků, kteří pendlovali mezi životem na ulici a kriminálem kvůli paragrafu 203 Tr. Z. (pojem příživnictví asi dnešním mladým lidem nic neříká). Samozřejmě, že část bezdomovců je bez domova, protože jsou tak spokojeni, ale to je sekundární patologický projev. Většina z nich vypadla ze společnosti kvůli desocializaci po několika měsících v bezdomoveckém světě. Zpátky už obvykle cesta nevede.

Exekuce je forma záchrany soukromého zisku za pomoci státu, na jehož konci je bezdomovec

Podle posledních údajů jsou v Česku už 2 miliony osob v exekuci, 20% populace [6]. Co to znamená? Že 20% lidí hrozí bezdomovectví, bída (nebo-li chudoba) a život na dluh do konce života. Kolik bylo lidí v exekucích před rokem 1989? Pomineme-li fakt, že tehdy exekuce prováděly pouze soudy (nikoli soukromí exekutoři za odměnu výdělku na chudácích jako dnes), které braly primárně ohledy na sociální dopad nařízené exekuce na jedince a společnost, tak můžeme prohlásit, že minulý režim se s problematikou dluhů vypořádával mnohem lépe, šetrněji k dlužníkovi a spravedlivěji k věřitelovi.

Věřitel byl za minulého režimu rovným partnerem dlužníka, který nesl stejnou míru rizika jako dlužník. Soudy za komunismu považovaly dluh a úvěr za prostředky zisků, které v případě toho, že půjčka „nedopadla dobře“ pro věřitele, nebyly věřitelovi vráceny z pozice dosažení maximálního vyrovnání, ale z pozice spravedlivé náhrady škody. Tedy exekuce nikdy za komunismu nebyla neomezená a absolutní, vždy se posuzovalo, aby úhrada dluhů nepřivedla dlužníka do sociálně obtížné situace. I v tomto ohledu byl tedy režim před rokem 1989 spravedlivější, než je dnes. Kdo půjčuje peníze, podniká. A kdo podniká, vystavuje se riziku neúspěchu. Věřitelé by dnes měli nést větší riziko za úvěry a měli by mít menší kompenzační práva na vrub dlužníka, než jaká jim dnes přiznává právní úprava o exekucích, která je nastavena jako likvidační pro dlužníky a tím pádem pro společnost, která ty lidi potom musí řešit.

[FOTO] Ke vzniku dluhu jsou zapotřebí vždy dvě strany, které by měly nést stejné riziko. Dnes tomu tak není, exekuce umožňuje jedné straně získat veškerý majetek druhé strany, takže v důsledku věřitel nese menší riziko ve smluvním vztahu než dlužník.

Výše nájemného za bydlení je kapitolou, která nejvíce demonstruje tragický vývoj v naší zemi po roce 1989. Pokud se vrátím k článku na Lidovkách, řeknu to slovy mé babičky: „V Rakousku mají banány za pár schilinků, ale lidi tam spí na ulici…„. V Česku od roku 1989 vzrostly ceny nájemného v průměru až 30x, v některých lokalitách v Praze a ve velkých městech ale až 50x i vícekrát. Vzrostla snad od roku 1989 průměrná mzda někomu z vás 30x nebo 50x? Vezmeme-li si tehdejší průměrnou čistou mzdu v roce 1989, která byla necelých 2500,- Kčs, tak dnes průměrná čistá mzda v ČR rozhodně 75,000,- Kč není a 125,000,- Kč už vůbec ne. A to nemluvím o tehdejší mediánové mzdě v ČSSR, která se v roce 1989 pohybovala dokonce ještě o tisícovku níže, než byla ta průměrná. Co je nám platné, že máme dnes lacinné banány, když nejsme opice a nebydlíme na stromech? Nebo snad redaktoři Lidovek jsou paviáni, kteří se houpají na větvích stromů a vřískají to své oblíbené: „ANO, bude líp! ANO, bude líp!“ a pořád dokola? Člověk by řekl: „Kdy tedy bude líp?“ A já bych mu odpověděl: „Líp už bylo, milý pane!“

Na Česko jsou namířeny strategické balistické nosiče, NATO se nerozpustilo, hrozí nám válka!

Bezpečnost naší země před rokem 1989 chránilo 200,000 vojáků, disponovali jsme stíhacím letectvem, bitevníky, vrtulníky, raketovými vojsky. Na naše města byly zamířené americké operačně taktické rakety z Německa s kilotunovými hlavicemi. A jaká je situace dnes? Naše armáda má 15,000 vojáků a 5,000 civilních zaměstnanců. V případě mobilizace neumí mladí chlapci vzít pušku nebo samopal do ruky, aby bránili vlast. Nemají výcvik. Prý už bude mír jenom, furt pryč. Říkali to pánové s odznáčky v televizi. Ale jak je potom možné, že NATO přesunuje k hranicím s Ruskem obrněné vojenské svazy? Proč Rusko obnovilo svoji vojenskou aktivitu? Bitevníky už nemáme. Stíhací bombardéry také ne.

Máme pár stíhaček, ale jsou jenom půjčené, do války s nimi nesmíme podle leasingové smlouvy se Švédy. Armáda nemá ve skladech zbraně a munici pro rezervisty v případě mobilizace. Čím je armáda vyzbrojí? Klacky? A nevybouchnou nám do té doby všechny vojenské sklady v rukách soukromých firem do té doby? A když tedy bude ten mír, proč na Českou Republiku zaměřila Ruská Federace strategické rakety SS-18 Satan v počtu 5 nosičů v souvislosti s ukrajinskou krizi a pokusem americké vlády o převzetí Krymu pro účely výstavby americké základny? Podle Komsomolské Pravdy bylo velení ruské armády donuceno změnit zaměření několika desítek balistických raket původně namířených na USA, a teď nově míří na Evropu, z nichž 5 nosičů SS-18 (každý může nést až 10 jaderných hlavic!) je namířeno i na Českou Republiku, především na Prahu, na centrálu navigačního systému Galileo, na vltavskou kaskádu a další stragicke cíle v mapách ruských strategických raketových vojsk.

Jak už dříve uvedla ruská státní televize, Česko by v případě války NATO s Ruskem představovalo v očích ruské generality území pro přeskupování pozemních vojsk NATO po rozvinutí frontové pozemní linie na polském území. Stalo by se tak cílem prvotního úderu proti komunikačním prvkům a operativnímu zázemí aliance v Praze a na území České kotliny, která by se přeměnila v radioaktivní kotel, který obklopený kopci a horami by byl zamořený radioaktivitou mnohem déle než zbytek Střední Evropy.

[FOTO] Pokud necháme věci dojít daleko, tak jednoho dne takto odstartují ruské rakety směrem na Česko

Jsme tedy teď 25 let poté na tom bezpečnostně lépe než tehdy? Zatímco dříve na nás mířily operačně taktické rakety s malým kilotunovým výkonem, dnes na nás míří strategické rakety z druhé strany, a to s megatunovými výkony na každé hlavici. Proč nezaniklo NATO společně s Varšavskou Smlouvou, ptá se občan? Čím nás Rusko ohrožuje posledních 25 let, že proti němu vystupujeme spolu s kumpány z NATO? Proč jsme rozpoutali Majdan v Kyjevě, destabilizovali jsme Ukrajinu a donutili jsme tak ruského medvěda k tomu, aby vylezl z brlohu a začal se stavět na zadní a začal kácet les? Bez Majdanu by nebyl Krym ani krize na východě Ukrajiny. S každou další sankcí proti Rusku se dostáváme do většího a většího nebezpečí, že si znepřátelíme Rusko na straně jedné a v případě války nám bude spojenectví s lumpama z NATO stejně k ničemu na straně druhé.

Náš národ musí dělat politiku pro sebe. Naše země je naše vlast. Nic než národ! Nevěřte politikům, kteří vám lžou ohledně naší bezpečnosti. Jsme na tom nejhůře od roku 1938. Ještě nikdy nebyla naše vlast tak zplundrovaná a bezpečnostně vystavena napospas nepřátelům, jako je dnes. Ještě nikdy nebyly na naší zemi namířené strategické nosiče nukleárních zbraní, jak jsou dnes. Ještě nikdy jsme neměli tak malou a slabou armádu, jakou máme dnes. Ještě nikdy jsme nebyli tak málo samostatní a soběstační, jako jsme dnes. Ještě nikdy předtím jsme neprodávali naši budoucnost výměnou za dluhy a úvěry cizím bankám, které půjčují naší zemi na provoz státních rozpočtů a rozpočtových deficitů rok co rok. Dámy a pánové, naše země nevzkvétá. Pošlete, prosím, tento článek svým poslancům a zastupitelům, ať zachrání mír v naší zemi, ať začnou naplňovat odkaz 17. Listopadu ve své původní podobě, ať je naše země hrdá, suverénní, bezpečná a spojnicí ekonomik, průmyslu a kultur mezi východem a západem, bez stavění se na jednu nebo druhou stranu cizích zájmů.

-VK-

                                        

Zvláštní je, že už nikdo z těch gelových chlapců z Novy nepřijede večer, aby se podíval, kde asi tak "matka" a "otec"tráví svůj čas?! Jak vítanými hosty se stali v knajpách Vítkova respektive Budišova nad Budišovkou! A kde utrácejí dávky, dary, odpustky určené pro Natálku a její sestry . . . Utrácejí tak, že se dostali na mizinu! Nestačilo jim - že jim z darů koupili dům! A renovovali! Nestačilo jim, že nikdy nikde nemusejí dělat a přitom si žijí lépe - než většina obyvatel, onoho Bohem zapomenutého kraje! Mám to tam rád. Poodří a tam v lesích Nízkého Jeseníku.
Jen život je tam těžký! Fabriky zkrachovaly. Družstva poskytující obživu a práci taktéž. Nezaměstnanost obrovská! Většina tamních obyvatel je na tom blbě. Ne Kudrik! Ne Siváková ! ! Oni dostanou ! ! ! A prochlastají a prohrají!
To je skutečnost - lidé žijící v tom kraji, by vám mohli vyprávět . . .
I místostarosta Vítkova o svérázném životě této rodiny napsal - jen se to nikde neobjevilo. Pardon - místní noviny jeho názor otiskly. Pak už - nikdo!!
A do toho zpráva - Na rodinu Natálky vyhlášená exekuce! Ó hrůzo! V té chvíli vyrazily štáby a točily a psaly a jak jinak než tendenčně! Ano tendenčně o oné situaci informovaly!
Vytvořily dojem - že rodina oběti tak hrůzného činu, přijde o střechu nad hlavou! Nikdo se neptal - proč? Kdo to způsobil a zdali za tento stav, nemohou rodiče oné oběti! Nikdo! Ale - děly se věci! Okamžitě za ně dluhy splatili! Kdo? Nevím - asi my - všichni! Tak jako je v kraji zvykem!! Matky samoživitelky. Propuštění padesátníci a všichni, kteří se dostali do dluhové pasti - těm nepomůže nikdo! Kudrikovi ano! Rasismus! Pouhopouhý rasismus! Naruby! V dnešním Hyde parku, vystoupil starosta Dubí. Mimo jiné z něj vypadlo - že jedna! slovy jedna - rodina - na dávkách brala 92 000 korun! A nikdo z nich nedělá! A i oni možná - dluží . . . Protože se vždy najde dávka, kterou ji na dluh pošleme!
Nedlužíme někomu něco my? Třeba, otázku - kde je pravda? Jak to, že se mnoho lidí z oné minority, vydalo za "lepším životem", bez "rasistů a xenofobie", do Británie a Kanady a když vyčerpali jejich dávky, vrátili se domů, kde jsme jim zatím spořili" . . . někdy statisíce! Proč pro lidi, kteří celý život pracují a dostali výpověď, máme jen směšnou částku na živoření?!! Co si mají myslet lidi, kteří dostali výpověď v padesáti a jsou všude všem jen pro smích?! Propadli se rychle na dno a nyní můžou za pár šupů - hrabat v oranžové vestě listí. . . Co mladí? Nechali jsme je vystudovat "dobré školy" a teď - nic!! Práci pro ně nemáme! A dluhy - ty nikdo nikomu z těch, o kterých jsem psal - nezaplatí...
A co na to media?? Hm . . . žumpa - která miluje "emoce"... Ale to co jsem napsal, je reakcí na skutečnost, že právě tak vzniká rasová nenávist živená medii, zaplacenými politiky. A nekritičností názorů! Jsme obětí manipulace. A že se s námi pracuje jako s nemyslícím stádem . ..

 

Ti kluci, kteří podpálili barák, který měl být prázdný, netušili, že je tam děcko a
po křiku ho ještě vytáhli. Natálii jsem viděla v televizi a nevypadala, že před
požárem byla normálním dítětem, myslím si, že byla opožděná, takže matce by
asi nevadilo - - kdyby ----???? A Kudrik tenkrát seděl a byl ihned propuštěn. Že
hrají automaty a prochlastávají dávky - to vědí občané vesnice, kde tito exoti
žijí. Tady je sice spravedlnost, ale jen pro barevné. Pracující nemá zastání a
nefachčenci mají všechno. Důchodce od 27- 58 Kč, oni dávky v desítkách tisíc
Dřív razili komunisti heslo - Kdo nepracuje, ať nejí . Mě lo by ale být - Kdo může
pracovat a nepracuje, ať nejí, ale tahle vláda cpe do banděr nepracujících tolik,
že když se podíváme na Rómky, tak vidíme, jak jsou obézní. Aspoň dlouho nevydrží. Šebesta po krádeži zastřelil kuší Roma a dostal 10 let, Rom, který žádal cigarety po 29letém muži - otci malých dětí - a ten - nekuřák odmítl, byl zkopán 19 letým výrostkem, zranění podlehl a hajzlík dostal 4 roky. Manželé z Duchcova, napadení skvadrou cigánů; paní se léčí přes rok, dostali 2 roky podmínku a nevychovaný spratek 16 let - dostal 2 roky natvrdo - "polehčující okolnost"- nebyl to rasový podtext a navíc byl pod vlivem omamné látky - byl ožralý - V ŠESTNÁCTI LETECH! ! ! Kde to jsme ? ? ? Hezky česky - ne doma, ale v PRDELI...

 

Primář MUDr. Jan Miklánek 
Kombinace černé kávy a tuku z mléka, šlehačky či smetany nepůsobí na celé naše tělo ani trochu příznivě!!!

Popíjejte svoje oblíbené  kafíčko zásadně bez mléka či smetany!

Působí totiž velice špatně na dvanácterník neboli duodenum, který pak v křeči stáhne svoje hladké svalstvo a následně začne vyřazovat z provozu slinivku břišní. Dále  pak zablokuje i celý žlučník.
Žlučník je vlastně zásobní skladiště žluči v našem organismu.  Žluč se má samočinně do trávící soustavy uvolňovat pokaždé tehdy, když sníme cokoli  mastného, aby ten přijatý  tuk byl  pro správné následné strávení předem dostatečně emulgován.
Jestliže nám ale žlučník z jakéhokoliv důvodu řádně nefunguje, máme zaděláno na mnohé další zdravotní problémy označované dnes za běžné civilizační nemoci. Snad největším problémem je ale nulová osvěta a že se toto opravdu varující vědecké poznání zpravidla dozvídáme, až když je nám už 70 let a v průběhu předešlých padesáti let jsme oblíbenou kávu tak rádi popíjeli právě s mlékem, či smetanou, protože jen tak nám to chutnalo a obchody jsou toho doslova plné. Křeče a bolesti  se potom za čas objevujíi v oblasti bederní páteře, kdy chronický nedostatek  žluči ve střevech způsobuje až bolestivou zácpu. Žluč, která se nedostane do dvanácterníku, se usazuje s výraznou bolesti právě u vývodu žlučníku a tvoří se tam nejprve žlučový písek. Ovšem později se mohou vytvářet až opravdu velké a životu nebezpečné žlučové kameny, které nakonec žlučník zcela ucpou.
Z čínské medicíny se dozvídáme, že meridiánová spojnice nemocného žlučníku prochází všemi velkými klouby našeho organismu (kyčle, ramena, kolena) a způsobuje jejich silné bolesti až chronickou nehybnost. Chybějící slinivkové šťávy způsobují ve střevech velice silné nadýmání (meteorismus). Vracející se žlučí reaktivované žaludeční šťávy pak silně poškozují už i samotnou slinivku a právě tak potom vzniká stále se rozmáhající cukrovka (diabetes mellitus).  Což je ve své podstatě jen velice málo nebo zcela nefunkční slinivka, protože  se v ní pak následkem prodělanýc h poleptání žalud eční kyselinou a následných zánětů už netvoří v patřičném množství,  anebo vůbec,  veledůležitý hormon inzulin. Takto mimo jiné je ochromena i činnost mnoha dalších sliznic v celém našem těle .
Káva navíc obsahuje velké množství hodně agresivní kyseliny šťavelové. A když ledviny tuto látku nestačí dostatečně rychle vylučovat prostřednictvím moči, potom se snadno vytvoří z přítomných krystalků kyseliny šťavelové nejdříve močový písek. Později se ale vytvářejí také obrovské, vysoce bolestivé a zároveň i rizikové močové kameny. Je-li totiž v našem organismu neustále přítomno příliš velké množství kyseliny šťavelově, přes tlusté střevo se následně vstřebává zpátky do těla a usazuje se i do kloubů a svalů.  Dochází tak k silným bolestem (vnímaným zejména v noci - jak v oblasti páteře, tak i v oblasti velkých kloubů.) Tímto způsobem vzniká i velice podobné, vysoce bolestivé a pohyb omezující onemocnění!  Pokud tedy alespoň trochu myslíte na své pozdější zdraví, popíjejte svoje oblíbené  kafíčko zásadně bez mléka či smetany a jen v malém množství!  A s ní, nebo hned po ní si už zásadně nikdy nedopřávejte  šlehačku či dokonce nějaké vysoce kalorické, tedy zejména silně omaštěné zákusky.
 
 
Vymáhání dluhů v Evropě
 
 
V EVROPĚ existují tři  modely vymáhání dluhů:
                                    německý,   švýcarsko-britský   a   český. 
 
NĚMECKO

Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1020 Kč
Soudní poplatek  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     576Kč
Náklady právního zastoupení v nalézacím řízení      744 Kč
Náklady právního zastoupení v exekučním řízení     372 Kč
Odměna exekutora  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     595 Kč

CELKEM  . . . (v přepočtu)  . . . . . . . . . . . . . . . . . .    3307 Kč
______________________________________________________
Německý model funguje třeba na př. v Polsku
 
POLSKO

Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1020 Kč
Soudní poplatek  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     180 Kč
Náklady právního zastoupenív nalézacím řízení       360 Kč
Náklady právního zastoupenív exekučním řízení      423 Kč
Odměna exekutora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .      530 Kč

CELKEM  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .    2473 Kč
_____________________________________________________

Švýcarsko-britský model

Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1020 Kč
Soudní poplatek   . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .    292÷710 Kč
Náklady právního zastoupenív nalézacím řízení  . .        0 Kč
Náklady právního zastoupenív exekučním řízení   .        0 Kč                                                                                            
Odměna exekutora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .      420-835 Kč
CELKEM      . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     2565 Kč 
_______________________________________________________
A teď ČESKÁ REPUBLIKA
Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     1020 Kč

Soudní poplatek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .       400 Kč
náklady právního zastoupenív nalézacím řízení   . .     5220 Kč
Náklady právního zastoupení v exekučním řízení  .     2920 Kč
Odměna exekutora    . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     7800 Kč

CELKEM      . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  17360 Kč  
________________________________________________________________
Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni:
 
"Každý rok musejí lidé na vymáhání zaplatit 40-60 miliard korun. To je astronomická částka, která jde do advokátní lobby.
V září 2011 jsem na jednání se zástupci ministerstva spravedlnosti prezentoval, jak náš systém vymáhání pohledávek funguje.
 
Přítomný švýcarský expert řekl, že vůbec nevěří, že je něco takového v Evropě možné."  
 
Proč o tom v médiích vůbec nic není?  
 
Média včetně veřejnoprávních tu nejsou na to, aby hájila zájmy lidí.
Systém úvěrů, model exekucí, Kalouskovo snaha mít deset heren v každé ulici, vliv médií na společnost, to vše rujnuje statisíce jednotlivců i rodin.
V čím větších problémech lidi jsou, tím jsou manipulovatelnější. O to tu běží.
 
Dokud lidem nedojde, jaká je současná role médií, všechno se bude jenom horšit....  

 

Chci se s Vámi podělit o dostupnosti lékařské péče,v tomto případě stomatologické,důchodcům a jistě i jiným tzv.normálním lidem.Objednala jsem se k zubařce v domnění,že mi spraví kaz na zubu.Omyl.Paní doktorka vedla dlouhé kázání o tom,jak si mám čistit zuby s doslovem,že pokud budu navštěvovat ji,tak první,co budu platit přednáška o tom,jak se správně pečuje o chrup a hodina stojí 1000 kč,bez toho mi nelze zub spravit.Její slova byla dále,že když tam dá amalgámovou blombu,tak to bude vypadat příšerně a že bílá kompozitní plomba stojí 4500 kč.Na má slova,že na to nemám/je to polovina mého důchodu/,jsem pro ni přestala být rázem perspektivním pacientem a prohlásila,že mi udělá vstupní prohlídku,aby ze mne měla alespon 30 kč.Vstupní prohlídka probíhala tak,že jsem měla otevřená ústa jako krokodýl,ona mi tam tak nějak jezdila zrcátkem a přitom zaučovala sestru,kam má tuknout do počítače,co tam má napsat,kde co hledat,dvakrát vstala,aby našly,jak to asi půjde,aby jí to ukázala,atd.víte,připadala jsem si jako totální hadr na podlahu,cítila jsem se ponížená,nejraději bych utekla,ale byla jsem tak šokovaná a zablokovaná,že jsem se bohužel nezmohla na nic.Měla jsem ji říct,co si o ni myslím a odejít středem se slovy-díky,ale k Vám už nikdy.Nakonec mne odeslala k medikům,kde prý budu platit méně,protože oni se zaučují,ale asi mají stop stav/měli,zatím až do září,a to máme květen/,takže,jak jsem k ní přišla,tak jsem i odešla,akorát s pocitem,že jsem nicka,zub neopravený,protože ho nemohla opravit,když na to nemám.Takže asi tak-budu čekat na to,až mne začne bolet a nechám si ho vytrhnout jako bolestivý případ za 90 kč u jiného zubaře,a když tak budu pokračovat dál,tak za krátkou dobu budu bezzubá a potom mi snad pojištovna přispěje na klapačky.Hanka

                           Zamysleme se!!!!!!

Klausova amnestie dává velkou logiku

Miloslav Ponkrác 4.1.2013/stáhnuto z webzine- www. zvedavec.org/

Před zhruba rokem jsem psal, že centrum moci se pomalu přesouvá od vlády k mocným a velmi bohatým šedým eminencím v pozadí. Dá se říci, že vláda už nemá téměř moc v ruce. Její moc vyplývala s tím, že disponovala mnoha věcmi, které mohla „prodat“ – a za to byla respektována i mafiemi v pozadí.


Zhruba poslední rok až dva je ovšem stát vykraden, a vláda posloužila mocným. Změnila zákony v jejich prospěch (fikce doručení, nebývalá volnost exekutorů, faktická nevymahatelnost práva a spravedlnosti pro prosté občany, církevní restituce, …) a vláda už operuje jen s několika posledními kartami:

Komu předá celé zdravotnictví: Chrenek, zbývá jenom uměle zkrachovat Všeobecnou zdravotní pojišťovna a pak podle zákona spadne Chrenkovi celé zdravotnictví do klína, zbytek už si zařídí sám. Schválili mu nestandarně mnoho věcí, které byly za hranou zákona různými kličkami. Aby mu lidé neutekli poté co VZP spadne do klína podle zákona jeho pojišťovně, omezili možnost změny lékařů, stejně jako další. A jako dárek mu přidali popplatky, které mírně zvýšili.

Pak je tu ČEZ, kde jsem slyšel, že se nenápadně rozprodávají akcie. Zde zřejmě dojde k předání tajně a nenápadně tichou cestou.

Máme tu důchodový systém, který je zlatou slepicí. Pokusy předat vše k vytunelování do soukromých penzijních fondů byla řada a stále se snaží.

Tak by se dalo pokračovat.

Podstatné je, že poslední dva roky se těžiště moci silně přesunuje do šedých eminencí mimo vládu (ne že by tam nebylo, ale moc vlády zřetelně slábne a moc lidí vzadu roste).

Nepohodlní z vlády jsou zavíráni. Viz Rath apod. Lid měl/má radost z toho, že na politiky je metr, ale na skutečné zločince metr není. Ovládnutí policie a částečně soudů je nyní využíváno jako nástroj pro likvidace těch, které šedým eminencím vstoupí do cesty. A zároveň dají falešnou situaci lidu, že začíná spravedlnost i na mocné – stejně falešnou jako Havel dal naději na demokracii a lepší život.

Kalousek to pochopil. Přepsal svůj veškerý majetek na manželku a rozvedl se. Nebojí se, že by ho manželka o majetek připravila, v minulosti dokázal mít metody i hodně drsné (záhadná úmrtí?), takže manželka si to určitě nedovolí.

Klaus nyní amnestií zrušil vyšetřování, které vadilo mnoha lidem v pozadí. A také ochránil sebe. Tedy odstranil hrozbu skutečné moci mimo vládu v pozadí.

Ostatně Klaus milosti dával převážně podvodníkům a defrandautům.

Klaus pouze pomáhá dokončit proces. Ochránil skutečné šedé eminence, kteří se těžko mohli stát mocnými poctivou cestou. Tím je přikryl a zakryl k nim cestu. Jistě nezůstane bez odměny.

Pouze probíhá proces – předání majetku a moci mocným mimo vládu. Jejich ochrana mnoha novými zákony, které zaručují jejich klidné spaní i nerušené

tunelování, kradení a vykonávání moci. Tento proces je na pozadí mnoha tisíců událostí ve vládě. Mnoha podivných zákonů. Mnoha podivných akcí. Je to válka mnoha drobnými bitvami a tahy. Klausova amnestie byla jenom jedním tahem na celé šachovnici. Každým tahem je předán kousek moci šedým eminencím v pozadí, nebo kousek majetku, nebo nějaký penězovod, nebo zákonem zrušena další možnost, jak je potrestat či na ně dosáhnout.

Občas to ruší zbytečně aktivní zahraničí, například Švýcarsko se začalo nechutně montovat do MUS. Nebo Pítr. Alespoň tam se dalo zdržovat a nakonec prošvihnout lhůty. Ale je to nepříjemné a vyvolává to zbytečné otázky mezi lidmi.

Záměrným pokračováním tohoto procesu je také dostat lidi do stavu, kdy budou na hranici uživení se. Budou mít spousty starostí jen o holý život. Zadlužování státu, neschopnost dosáhnout spravedlnosti, exekuční orgie, podporování kriminálních živlů jednak pozitivní diskriminací, jednak pořádnou tahanicí po soudech každého, kdo se opovážil bránit obviněním z překročení nutné obrany, rasismu či neonacismu. Dále rozbíjením co jde.

Dále rozeštváváním lidí proti sobě. Mladých vůči starým. Podnikatelů vůči zaměstnancům. Antikomunismem a bojem proti komunismu v době, kdy žádné osobní riziko nehrozí, ale je to hezká póza. Rozeštvávají se muži proti ženám co to jde. Atd.

Nicméně toto už přesahuje rámec jediného tahu na šachovnici – Klausovy amnestie, mimochodem geniálního tahu, pokud bychom to četli v detektivce.

Klausova amnestie nedává téměř žádný smysl, pokud se posuzuje jako ojedinělý krok. Nebo srovnává s osobou Klause – zde dokonce vypadá amnestie jako totální zmatení, kdy Klaus dělá něco jiného, než poslední roky dělal. Nicméně v celém kontextu celého procesu předávní moci do šedých eminencí a přeměny vlády pouze na pimrlové divadélko bez významu pouze aby si občané užili hry s tím, že stále považují vládu za centrum moci – to dává velký smysl. Klaus není osamocený člověk, sólista, Klaus hraje s velkým orchestrem. A tam to smysl dává.

Pane ministře,

před několika dny jsem dostala oznámení o zvýšení mého důchodu o 130 Kč měsíčně. Chtěla bych Vám tímto poděkovat za krásný dárek k Vánocům i za obrovskou radost, kterou jste mi tím způsobil v době, kdy se očekává zdražení prakticky všeho. Jak před nedávnem pronesl někdo moudrý, totiž, že důchodci se narodili za války a jsou tedy zvyklí na skromný život, tak jsem předpokládala, že zvýšení mého důchodu nebude tolik razantní. Největší strach jsem ale měla z toho, že když přidáte mně, nezbyde již na přidání poslancům a senátorům. Nu, nakonec jim přidáno bylo a jsem moc ráda, že peníze ve státní pokladně pro ně najdete, i když její stav se asi podobá stavu po 30-leté válce. Budu tedy moci klidněji spát, stejně tak, jako spává při různých jednáních Váš kolega, ministr Schwarzenberg.

Zároveň bych Vám chtěla poděkovat za církevní restituce. Narodila jsem se v roce 1947, v roce 1948 mně byl rok a nevzpomínám si, že bych v tomto roce, ani v letech pozdějších, církvi něco ukradla. Naopak, byla jsem vždy vychovávána v tom, že krást se nesmí. Moje generace si v raném mládí, ani později, moc přepychu neužila, nejdříve bylo vše na lístky, ani po jejich zrušení si naši rodiče nemohli moc vyskakovat a nějak nás rozmazlovat. Prostě taková byla doba. Můžu Vám odpřísáhnout, že i když v této těžké době měli rodiče dost důvodů se nějak obohatit, nenašla jsem po jejich smrti v pozůstalosti ani jeden kostel, faru, polnost, les, či třeba jen kalich, obraz, nebo ornát. Největší radost mám ale z toho, že budeme vracet jen majetek prý odňatý církvi po roce 1948, neboť kdybychom měli vracet i majetek odebraný, či zničený husity, nedoplatily by se nejenom naše děti, ale ani vnuci a možná i pravnuci. Když už jsem u těch dětí, myslím, že vhodnější čas k restitucím jste nemohli najít, totiž čas, kdy se na operace a léčení dětí nemajetných rodičů musí skládat dárci, třeba i jen sbíráním víček od PET lahví.Díky!

Pane ministře, přeji Vám hodně zdraví v roce 2013 i v letech následujících a hlavně Vám přeji, aby, až nadejde Váš čas odejít do důchodu, se k Vám nechoval nikdo s takovou přezíravostí, nevděkem a arogancí, s jakou se chová tento stát k nám, důchodcům. A až půjdete na oběd do jídelny Úřadu vlády, vzpomeňte si na mnohé staré lidi, jimž by se ceny na jídelním lístku vlády zdály přiměřenější jejich důchodům, než Vašim platům.

ZABRANTE TOMU,ABY KDOKOLIV JEZDIL OPILÝ....

Hodně smutný, ale je to život
Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť, začala jsem si říkat pro sebe:
"Můžu tu čekat věčnost, nic nestíhám a ještě co všechno musím vyřídit.
Vánoce začínají být čím dál tím větší stres, kdyby se tak dal celý ten shon přespat!"
Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc,jestli si vůbec moje děti budou s těmi hračkami hrát!!!
Když jsem tak bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho asi 5 -ti letého chlapečka, který si k sobě tulil panenku. Měl strašně smutný pohled přitom, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil jedné starší dámě a říkal jí: ,,Babi, seš si jistá, že nemám dost peněz,abych koupil tuto panenku?
Starší dáma mu odpověděl
,,Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!''
Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde na něco podívat.
Rychle odešla. Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku.
Nakonec jsem k němu šla a ptala jsem se ho:
"Komu chceš koupit tu panenku ?"
"Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc,byl si jistá, že jí panenku Ježíše přinese pod stromeček."
"Tak když ji tak chtěla,tak jí to Ježíšek přinese k Vánocům.
"Ne, ne, tam kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala, musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala až tam půjde."Oči mu přitom ještě víc zesmutněly."Moje sestřička šla k Ježíškovi,aby byla s ním. A tatínek mi povídal,že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem,tak jsem si myslel,že by jí tu panenku mohla vzít.
"Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které se usmíval.
"Tuto fotku bych jí chtěl taky poslat,aby na mě nikdy nezapomněla."
Mám velmi rád svou maminku a chci,aby neodešla,ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno".
Potom se zase podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku.
Rychle jsem si vyndala peněženku a nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi:
"Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku."
Rychle jsem přidala k penězům,které mi podával,ty svoje tak,aby si toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo dost peněz na panenku a ještě mu i zůstalo.
Chlapeček zavolal: "Děkuju Ti, Bože, že jsi mi dal dost peněz".
Pak se na mě podíval a řekl:"Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslyšel. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už jsem se neodvážil žádat od Boha.Ale on mi dal víc, abych mohl koupit panenku i tu růži.
Víte, maminka má velmi ráda bílé růže".
O pár minut se chlapečkova babička vrátila a odešli.
Po střetnutí s chlapečkem jsem pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě,stále jsem na něj musela myslet.
Potom jsem si vzpomněla co jsem četla před dvěma dny.
Psalo se tam o opilém řidiči,který havaroval s jiným autem, ve kterém seděla mladá žena se svojí dcerkou.
Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.
Dva dny po mém střetnutí s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval,že chlapečkova maminka zemřela.
Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb.
Na místě,kde se můžou příbuzní naposledy rozloučit se svojí nejmilejší ležela mladá žena v rakvi,v ruce měla kytici bílých růží,vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku.
S pláčem jsem opustila hřbitov s pocitem, že se můj život změnil.
Láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná.
A jeden opilý řidič mu za setinu sekundy sebral maminku a sestřičku, které tak velmi miloval.

 


 

Štěňata z kontejneru bojují o život. Úřady je chtějí utratit

Dagmar Šimková, která se o nalezence stará, zatím neví, co jsou štěňata za rasu. Jistě však ví, že po týdnu její péče nestrádají a mají se k světu.

Dagmar Šimková, která se o nalezence stará, zatím neví, co jsou štěňata za rasu. Jistě však ví, že po týdnu její péče nestrádají a mají se k světu. Autor: Dagmar Šimková

31.7.2012

Praha – Šok, beznaděj a smutek nad situací opuštěných a týraných zvířat v České republice, která se současnými probíhajícími legislativními změnami ještě více zhoršuje. Tak hodnotí jednání oficiálních institucí ochránci zvířat.

 

V neděli minulý týden našel náhodný kolemjdoucí sedm novorozených štěňat odložených v jednom z jesenických kontejnerů. S pomocí Nadačního fondu JVaJV, jenž podporuje zvířata v tísni, kontaktoval městský útulek v Tróji. Odpověď útulku však byla překvapivá: Odvezte je na jesenický úřad.

Zatímco nadační fond sháněl pomoc jinde, městští strážníci v Jesenici, kteří převzali od nálezce prádelní koš se sedmi slepými štěňaty, kontaktovali inspektorku Ligy na ochranu zvířat a členku Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ) Zuzanu Semelovou. Její doporučení bylo však ještě překvapivější, doporučila totiž jejich uspání.

Pomohl až soukromý útulek

Pro štěňata se ale nakonec podařilo sehnat útočiště v soukromém útulku Dagmar Šimkové v Jinonicích.

Jsem rozhořčena, peníze jdou na nesprávná místa. Jednalo se o akutní případ a nebezpečí z prodlení. Městský útulek v Tróji byl pro akutní pomoc opuštěným štěňatům nejvhodnějším zařízením, vzhledem k tomu, že má nepřetržitý provoz a vybavení na vysoké evropské úrovni což je pro štěňata, která je nutné krmit každé 2 hodiny, ideální," sdělila Deníku Jitka Parisotová z Nadačního fondu JVaJV. „Když jsem volala do útulku, apelovala jsem na jejich morální a etické cítění. Žádala jsem alespoň o přechodnou péči, do druhého dne, než najdu něco jiného, setkala jsem se jen s odmítnutím a naprosto bezcitným jednáním" popsala týden starou situaci.

Její zklamání a rozhořčení z rozhodnutí úřadů umocňuje fakt, že takovýto případ je běžnou praxí a lze se spolehnout pouze na dobrovolníky či občanská sdružení, kteří vše hradí z vlastních nákladů, a instituce, jež jsou financované z peněz daňových poplatníků, se k tomu staví s nezájmem.

„Štěňata byla slepá, hladová, dehydratovaná a u kontejneru byla dlouho. Říkal to nálezce policii a ta následně mně. Doporučila jsem proto humánní způsob, uspání veterinářem by bylo pro ně v tu chvíli nejmilosrdnější," komentovala Semelová, která si za svým stanoviskem stojí. „Každý útulek i každý veterinář potvrdí, že jsou situace, kdy je uspání milosrdnější než záchrana za každou cenu. Zvířatům ušetří spoustu bolesti," dodala s tím, že to umožňuje zákon na ochranu zvířat, jehož součástí je regulace populace. Nicméně nikdo nedokáže odhadnout, jak dlouho štěňata v kontejneru byla, podle slov Dagmar Šimkové, která se o ně stará, se ale mají k světu, nestrádají a jsou spokojená.

„Netrpěla žádnými bolestmi, ani dehydratací. Byla pouze hladová," uvedla. „Krmím je každé dvě hodiny a masíruji jim bříška. Dnes už jedno štěňátko rozlepilo očičko. Koukat začnou co nevidět," řekla včera Deníku Šimková.

Rozpor se zákonem?

Utrácení zvířat řeší zákon č. 246/1992 Sb. v platném znění v § 5, kde jsou uvedeny přípustné důvody pro utracení zvířete. „Regulace populace je mnohem širší pojem, který zákon řeší v § 13b. Jedná se zejména o kastrační programy a osvětu občanů, aby nedocházelo k nekontrolovanému množení zvířat. Tuto regulaci populace by měly provádět obce průběžně," vysvětlil Milan Kaucký z občanského sdružení SOS zvířata v nouzi.

Podle něj je doporučení Semelové k utracení nalezených štěňat s odvoláním na regulaci populace v naprostém rozporu se zákonem. Utrácení zvířat dle regulace populace je totiž možné teprve tehdy, pokud jsou soustavně prováděna ostatní preventivní opatření směřující k omezení množství zvířat a jsou nedostatečná. V obci Jesenice však nebylo prováděno vůbec.