Založit webové stránky nebo eShop
 

Žijeme. Kdo? No přece já a holky....!

Dnešní reálný život

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Textový editor

Rok 2016- pán má naprostou pravdu,je to obraz naší společnosti,která je naprosto lhostejná,bez citu......

 

Tak už druhý měsíc bydlíme v novém,není to sice místo,které bych si pro bydlení vybrala,protože je tady dost hlučno,ale pro mne je to už maličkost.Od ostatních nájemníků mám pokoj,ani je neznám a oni neznají mně.Psi v domě jsou,je tady dokonce bernský salašnický pes,výmarský ohař,labrador,vedle kříženeček a nikdo si druhých nevšímá.Za domem máme dvě psí loučky,úplně nové,ted se na ně nesmí,protože je oseli trávou,a ta se musí uchytit,ale je to pěkné místo,jsou tam lavičky,pytlíky na exkrementy,je to fajn,je to asi 50 metrů od bytu.Jinak do volné přírody je to asi 300 metrů a je tam velká plocha louky a kus lesa.Jsme zabydlení,mnoho věcí jsem udělala z věcí,které ti bohatí vyhodí jen tak ke kontejneru a je to nezničené,pouze se to přestalo líbit.Takže po této stránce se dá řící,že to je v pohodě.

Kdo ovšem neustále prudí,je bývalá majitelka,Zásobuje mne dopisy,kde už vymyslela asi 5 podmínek,které musím splnit,aby mi vrátila kauci.Jen pro orientaci,byla se mnou v bytě,když jsem jí ho předávala,shledala ho bez závady,vlastnoručně předávací protokol podepsala,já také,takže mi podle právničky měla vrátut zbytek kauce hned nebo do měsíce.Už je po splatnosti tři týdny a včera jsem dostala další dopis s další podmínkou.Už jsem byla objednaná k právničce,ted jsem tedy vše udělala podle její rady a už jsme domluveny,že pokud ona majitelka peníze nepošle dobrovolně,tak bude kancelář podávat žalobu.Žádný majitel si nemůže klást žádné podmínky k tomu,aby vrátil kauci,směrodatný je předávací protokol,kde majitelka vlastnoručně podepsala,že byt přebírá bez vady,takže  si nemůže jen tak napsat,že kauci použije na opravu závad v bytě,kdy sama napsala,že tam žádné závady nejsou,ale to už je u ní normální.Tak uvidíme,ale při její povaze v dobrovolnost nevěřím,tak budu zase muset dávat dohromady peníze místo na normální věci na právníka,ale to dám,této "madam" skutečně nic nemíním odpustit. A všem podobně postiženým vzkazuji-nedejte se,když víte,že jste v právu!

Dala jsem to,bydlím už jinde,holky se mnou,máme nový pěkný byt,normálního majitele,byt je menší,ale na rozdíl od minulého je zcela suchý,nikde se netvoří žádná plísen,není tady zima a hlavně nikomu tady nevadí mí pejsci,protože tady má psa každý druhý nájemník.

Dnešní reálný život pro mne anebo,jak se chovají majitelé pronajímaných bytů

Z Prahy jsem se musela odstěhovat,neměla jsem práci a nebyla jsem schopná platit nájemné a ostatní služby,o jídle a ostatních věcech nemluvě.Po dvou  měsících hledání jsem našla pronájem bytu 1+1 v Novém Strašecí.Jela jsem se na byt podívat, paní mi ukázala smlouvu,která byla evidentně od právníka,jenom tam chybělo datum ,do kdy mi byt pronajme.Domluvily jsem se na prohlídce bytu a na tom,že smlouva bude na rok a potom se bude prodlužovat,což je obvyklé.  Byt byl  pěkný,takže jsme  se domluvily a já jsem zatím v Praze prodávala,co se dá,abych měla peníze na stěhování a  další věci jako je kauce,první nájemné,popelnice,odvoz odpadů,televize, internet,musela jsem koupit postel,šatní skřín,lustr,ledničku,úložné prostory do chodby,zaplatit pánovi,který mi vše smontoval,navrtal díry na poličky,spravil vypínač,prostě mnoho placení,ale říkala jsem si,že to je snad poslední pronájem a že zde dožiju.Jak jsem se mýlila!!!! Nahlásila jsem se k trvalému pobytu a šla si požádat o příspěvek na bydlení a tím jsem odstartovala neuvěřitelnou smršt problémů.

NA ÚŘADĚ PRÁCE MI SDĚLILI,ŽE ŽÁDNÝ BYT Č.4 NA ONÉ ADRESE NEEXISTUJE,což jsem nebyla zprvu schopná pochopit,nejsem stavař,až posléze mi bylo vysvětleno,že byt není asi zkolaudovaný,z čehož vyplývá,že nájemní smlouva je z tohoto důvodu neplatná a tudíž vlastně nebydlím,tak nemám nárok na příspěvek.Chtěla jsem po paní majitelce kolaudační rozhodnutí,načež mi odpověděla,že žádné nemá.A další 2 roky mít nebude,protože si v květnu požádala o prodloužení kolaudace o dva roky.Takže jsem hned díky tomu přišla o 9 tisíc a každý měsíc jsem měla přicházet o 1780 kč. Nezájem z její strany.

Podala jsem si žádost na stavební úřad o potvrzení,že můj byt je celoročně obyvatelný,bylo mi to z důvodu chybějící kolaudace zamítnuto.Úřad práce mi uzavřel žádost o příspěvek.Obrátila jsem se na MPSV se stížností,po nějaké korespondenci mi napsali,že moje žádost nebude uzavřena do doby,než bude kolaudační schválení,což jsou dva roky a tím jsem to vzdala,protože to je o ničem

Paní majitelka se mnou přestala komunikovat,brzy jsem se měla dozvědět,proč.Poslala mi totiž prostřednictvím právníka výpověd z důvodu,že  SMLOUVA JE NEPLATNÁ Z DŮVODU,ŽE NENÍ ZKOLAUDOVANÝ BYT!!!                                                                                                     Takže se mnou vědomě uzavřela neplatnou smlouvu a z tohoto důvodu,který sama zapříčinila, mi ted dává výpověd-kde žijeme? V Absurdistánu,ale totálním.

Nejprve jsem se totálně sesypala,jen jsem doma brečela,ani jsem neodjela uklidit do Prahy,druhý den jsem dostala hrozný vztek a nakoplo mne to k tomu,že jí to nedaruju a budu se bránit všemi dostupnými prostředky.

Podala jsem si žádost o obecní byt,uvedla jsem všechno,jak se co stalo,pán byl velice vstřícný a chápavý,ale uvidím,co se bude dít dál.Zítra mám schůzku s právničkou,která pracuje pro odborový svaz pro ochranu nájemníků,tak uvidím,co mi poradí.Myslím,že se nakonec dostaneme k soudu,protože s majitelkou se nedá mluvit,vyhýbá se mi,na sms bud odpoví úplný nesmysl nebo vůbec,na můj návrh,že se dohodneme,vůbec nereaguje,řekla jsem jí,že se odtud dobrovolně neodstěhuji,načež jsem dostala odpověd,že mi vypne elektriku,kterou mám napsanou na sebe a také si ji platím,takže jsem usoudila,že to opravu s ní nemá cenu.Co  chtěla,má mít,bude mít jen problémy,upozornila jsem ji na to,ona mi odvětila,že jí nemám vyhrožovat.Tak dobře.

PRO MNE JE TO JEN KAŽDODENNÍ VELKÝ STRES KVŮLI  MAJITELCE,KTERÁ NEMÁ ANI ZÁKLADNÍ MORÁLKU A JDE JÍ JEN O PENÍZE A ZASE O PENÍZE.NA LIDECH JÍ ABSOLUTNĚ NEZÁLEŽÍ,COŽ JE DNES SICE NAPROSTO NORMÁLNÍ,ALE TOHLE JE OPRAVDU DOST PŘES ČÁRU I V DNEŠNÍ DOBĚ.DRUHOU PŮLKU KAUCE SI PŘIŠLA ODE MNE VZÍT,KDYŽ UŽ PODLE DATA MĚLA POSLANOU VÝPOVĚD.NA TO MUSÍ MÍT ČLOVĚK OPRAVDU DOST DOBRÝ ŽALUDEK,JÁ BYCH CHODILA KANÁLAMA,POKUD BY MNE VŮBEC NĚCO TAK HNUSNÉHO  NAPADLO.

Mám strach,co se mnou bude,mám strach o holky,co by bylo s nimi,kdybych skončila jako bezdomovec,protože na přestěhování nemám  finance,nejsem schopná dát dohromady během dvou měsíců zase částku okolo 30 tisíc.To bych nedala ani tehdy,když bych dala dva důchody dohromady.TAKŽE BUDU ČEKAT.

 

Z JINÉHO SOUDKU....

To by si měli mladí uvědomit,dobrý příklad pro jejich děti

 

Tohle mi dnes přišlo emailem....smutné je, jak moc opravdová slova to jsou.

"V pondělí jsem byl v nemocnici, naštěstí ne proto, že by mi něco bylo, ale proto abych od známé, co tam pracuje, vyzvedl nějaké věci pro děti. Zaregistroval jsem tam podivnou událost.
Čekal jsem si tak v čekárně a jak je mým zvykem, okukoval jsem ženské, ale celkově jsem pozorně sledoval a poslouchal všechny přítomné.
Asi po deseti minutách přivezl zřízenec (divné slovo, stávám se jím taky, ale tak po 3 flaškách vína)
do čekárny nějakou starou paní na vozíčku.
Paní bylo evidentně dost blbě, oblečená byla v nějaké noční košili, rozepnuté, promodralé nohy měla odhalené.... takhle byla mezi všemi těmi cizími lidmi, každý fakoval na její soukromí a lidskou důstojnost,
o kterou se měl postarat ten debil, co jí měl na starosti.
Pro něj to prostě byla jen stará bába, kus něčeho.
Za chvíli si pro ní přijeli saniťáci. Když jí viděli, jeden zvedl oči v sloup a řekl: "Ty nám teda dodáváš materiál." Před všemi těmi lidmi! Podle mého názoru je ten chlap absolutní krypl, kterého bych na hodinu vyrazil z práce na paragraf.... v naší zemi je ovšem morálka uvolněná, takže si "materiál" se smíchem převzali a převezli jinam, všichni seděli a mlčeli.... včetně mě, prostě "materiál".
Byl jsem konsternovaný, k doktoru moc nechodím, naposledy jsem tam byl asi před 10-ti lety a denně věnuji modlitbu tomu, abych toho byl i v budoucnu ušetřen, takže netuším jak to chodí.V hlavě mi to okamžitě začalo šrotovat.
Začal jsem uvažovat o jednom z fenoménů dneška, o neúctě ke starým lidem, o našem pocitu, že nikdy nezestárneme, že jsme nesmrtelní.
Neuvědomujeme si, že jsme vícerozměrné entity, že máme také čtvrtý rozměr, kterým je čas, dost krátký čas.
Neuvědomujeme si, že ten dědula co se vleče po přechodu pro chodce a zdržuje provoz, byl taky kdysi mladý člověk.
Kdo ví, třeba to byl válečný hrdina, kterému většina dnešních narcistických připosranců, co si kvůli image kupují značkové hadry, nesahá ani po kotníky.
Neuvědomujeme si, že ta stará ženská v čekárně je něčí matka, že taky byla kdysi mladá a chlapi z ní padali na zadek, možná byla doktorka, možná učitelka, možná někomu kdysi pomohla, o někoho se obětavě starala.
Vidíme jenom starou bábu, co jen zaclání a brzy vyklidí prostor nám, věčným supermanům, co teď vládneme světu.
Úcta ke starým lidem je podle mě jednou z elementárních věcí a péče o ně, zas jedním z důvodů, proč vůbec vznikla lidská společenství. Bez úcty ke stáří a vědomí si toho, že jednou taky budeme staří a nemohoucí, sestáváme jenom ubožáky bez minulosti a budoucnosti.
Když člověk vidí podobný přístup tam, kde by očekával pravý opak, chce se mu z toho blít.
Jedna věc je mi ovšem jasná, pokud v budoucnu uvidím něco podobného, mlčet už nebudu...."
Petr Bříza

Rok 2016 začal pro mne jak nejhůře mohl,ale nakonec jsem na to zvyklá stále.Kyrince diagnostikovali rakovinu neoperabilní,prognoza max 6 měsíců,mně rodina sdělila,že se stěhují do Holandska a rozvazují se mnou spolupráci,rázem dva šoky najednou,skončila jsem kolapsem,už všechno velice špatně nesu.

Jedna skupina tzv.ochránců psů ode mne s klidem vzala zaplacenou psí boudu,40 kg granulí,sehnala jsem jim jednu perfektní velkou zateplenou boudu za 1200 kč,což je za hubičku,ale už nebyli schopní si sehnat odvoz 20 km k nim,takže o ni přišli,i když jsem jim poslala telefony na odvozce,ale dnes už vím,že se na to tam každý vykašlal a nikdo nezvedl ani sluchátko od telefonu.Ted jsem po nich chtěla,že si vezmu jednu fenečku do  péče a od jejich vedoucí mi bylo sděleno,že kdyby tam nebyla ona,tak ostatní"holky" by mne dávno vyhodily.Takže jsem na to koukala asi jako debil a potom jsem se totálně nasrala.A začala čistka,tohle odstartovalo ve mně chut mnoho toho změnit a jít dál jinak.Na FC jsem vyházela mnoho tzv.přátel,z 98 mi jich zbylo 23,které alespon trochu znám,zablokovala jsem si několik lidí,od nichž nechci vůbec nic číst ani vidět jejich jméno.Prostě jsem se začala zbavovat všech a všeho,co mi nějak v životě vadí,rozčiluje mne.Zrovna tak radikálně jsem pojala čistku bytu,vyhazuju absolutně všechny komody,věci na ozdobu,ty půjdou do aukcí spolku,který se stará o přestárlé psy,bude toho plný koš,udělám tady volné prostory,pár věcí,pár úložných prostorů a šmitec.Bude tady vzdušno jen s pár potřebnými potřebami a jedeme dál,ale už jinak.

Ted už jen já a moji psi,nikdo jiný

a pro nikoho už nehnu ani palcem,natož,abych něco někam platila,darovala,snažila se,abych potom vděkem slyšela,že by mne za to nejraději ukamenovali,tak to tedy ne.jsem oné dámě vděčná,že to napsala,asi bych se jinak nakopnout nedala.Ted to u nás doma sice vypadá jako při stěhování,naprosto děsně,ale to vydržíme a ta 10 dnů cca už tady bude jiná domácnost,skoro žádný nábytek a fůru prostoru.Už se těším,výzva pro mne a už se na to těším.

 

                                   Rok 2015

 

Rok 2015-2016-imigrantská krize

 
Fotka uživatele Šárka Kokošková.
 

Ve vnímání české hlavy státu a jeho postojů k islámu i uprchlické krizi je zjevně zřetelný rozdíl v tom, co o Miloši Zemanovi říkají západní média a politici a jak ho naopak vnímá část tamních obyvatel - dle všeho nikterak zanedbatelná.

Dokládají to i čerstvé reakce na Zemanův vánoční projev jak na německém blogu Politically Incorrect, tak třeba i na YouTube, kde se část projevu prezidenta objevila s německými titulky. Až na nepatrné výjimky jde o reakce kladné, ba nadšené. Mohlo by se z nich zdát, že část Němců závidí Čechům jejich prezidenta a přáli by si mít takového politika v čele Spolkové republiky.
"Zatímco v naší zemi bylo vánoční poselství odbyto obvyklým dobrolidským blabla, prokazují naši východní sousedé jako obvykle zdravý lidský rozum," píše Politically Incorrect a cituje pasáže týkající se nynější masové migrace z řeči Miloše Zemana.
Z následujících 126 diskusních příspěvků pod článkem (stav 28. 12. dopoledne) se téměř všechny vyjadřují k Zemanovu projevu kladně a naopak kritizují kancléřku Angelu Merkelovou, politiku Berlína a dalších vlád Západu. Vyberme některé typické reakce:
- Dokážu si na 100 % procent představit Česko jako novou vlast. Sympatičtí lidé. Kromě "ahoi", "piwo" a "zmrzlina" neumím, bohužel česky. Úkol navíc.

 

- Zeman si nenechá jako Gauck (spolkový prezident) a Merkelová vymývat mozek transatlantickými tajnými lóžemi a elitářskými myšlenkovými fabrikami jako "Atlantik-Brücke". Zjevně si uvědomuje, že invaze (migrantů) je vyhlášením války národní státnosti a svobodě Evropy.
 

- Takové starostlivé politiky lze Čechům jen závidět.
 

- Smekám před českým prezidentem. Tento projev by se měl vysílat ve zpravodajství v celém Německu (.).
 

- Lidé, mějte trpělivost! Také brzy dostaneme nějakého "Zemana". Předtím bude ale zlá "občanská válka".
 

- Hezké, že je Česko v EU. EU je třeba vidět v zásadě pozitivně, její rozpuštění není řešení. EU musí být akutně demokratizována.
 

- Pane Zemane, zůstaňte tvrdý a ignorujte, co říká Merkelová. Pomozte zachránit naši evropskou kulturu! Mnoho díků z německé strany!
 

- Kdybych pracoval v ZDF (německá veřejnoprávní televize), vyměnil bych kazety. Namísto Gaucka projev Zemana.
 

- Českému prezidentovi by měl být dodatečně předán úřad německého spolkového kancléře. Češi jsou pilný, chytrý národ a určitě přínos pro naši churavějící "DDR 2.0" (NDR).
 

Podobné komentáře příznivé Zemanovi se v německém jazyce začaly objevovat i na YouTube, kde je část vánočního projevu českého prezidenta s německými titulky (" To je státník. Závidím Čechům, protože nám Němcům vládnou šílenci." "Hlava státu, jakou by si člověk představoval. Merkelová musí pryč!"

Dne 13.11.2015 svým způsobem začala válka,v Paříži  islamisté postříleli mnoho lidí,další jsou v kritických stavech.To se v dnešní době může stát kdekoliv,to znamená i u nás,nikde už si nejsme jisti.

 

Dva pacienti, dvě různé ordinace.
 

Dva pacienti odkulhají současně na dvě lékařské kliniky se stejným zdravotním
problémem. Oba mají těžkou poruchu chůze a zdá se, že
potřebují náhradu kyčelního kloubu.
 

PRVNÍ pacient je vyšetřen během hodiny, stejný den je zrentgenován, je vyzván k
nástupu na operaci příští týden.

 

DRUHÝ pacient navštíví obvodního doktora. Ten jej pošle ke specialistovi, kde je
objednán na vyšetření za 8 týdnů. Posléze je zrentgenován a jeho snímek prozkoumán až následující týden. Konečně je mu naplánována operace, na kterou má nastoupit
za dalšího čtvrt roku.

 

Proč jsou takové rozdíly v zacházení se dvěma pacienty?
PRVNÍ z nich je zlatý retrívr.
DRUHÝ je důchodce.

No není to nádhera,to je po těžkém dnu opravdu vzpruha,jsou to děti a jak nádherně to zazpívaly

 

Tohle jsem si přečetla a líbilo se mi to,mělo by to tak být,ale vím,že není.Dnešní moda odsuzovat lidí šmahem je hrozná.Nikdo se o nikoho nezajímá,nikoho nezajímá,proč to či ono někdo dělá,proč se někdo najednou chová jinak,proč se z veselého člověka stane zasmušilý,proč se někdo nesměje jako dřív,proč je někdo smutný,nemluví,vyhýbá se lidem atd.atd. Prostě nezájem,pouze odsouzení....

Na začátku školního roku stála třídní učitelka šesté třídy před svými bývalými páťáky. Přejela všechny děti pohledem a řekla, že je má všechny stejně ráda a ráda je vidí. Byla to velká lež, neboť v jedné z předních lavic seděl schoulený chlapec, kterého učitelka ráda neměla.

Seznámila se s ním, stejně jako se všemi svými žáky, v loňském školním roce. Hned tehdy si všimla, že si nehraje se spolužáky, má špinavé oblečení a je cítit, jako by se dávno nemyl. V průběhu času byl vztah učitelky k tomuto žákovi čím dál horší a a došlo to až tak daleko, že by nejraději všechny jeho práce přeškrtala červenou tužkou a napsala mu pětky.

Jednou zástupce ředitele školy požádal o rozbor posudků všech žáků od počátku jejich školní docházky. Učitelka si spis tohoto neoblíbeného žáka nechala až na konec. A když konečně došla až k němu a chtě nechtě začala číst posudky na něj, byla ohromena.

Učitelka,která chlapce vedla v první třídě, napsala: „Je to překrásné dítě se zářivým úsměvem. Domácí úkoly dělá přesně a čistě. Být s ním pohromadě je prostě radost.“

Ve druhé třídě o něm učitelka psala: „Vynikající žák, kterého si váží jeho kamarádi, má však problémy v rodině: matka trpí nevyléčitelnou nemocí a jeho domácí život je nejspíš prostě boj se smrtí.“

Učitelka ve třetí třídě uváděla: „Smrt matky na chlapce velmi silně dolehla. Snaží se ze všech sil, otec však o něj nejeví žádný zájem a pokud nedojde k nějaké změně, odrazí se jeho život brzy i na učení.“

Ve čtvrté třídě psala učitelka: „Chlapec neplní své povinnosti, o učení nemá zájem, nemá prakticky žádné kamarády, často usíná přímo ve třídě.“

Když učitelka posudky dočetla, velmi se sama před sebou zastyděla. Cítila se ještě hůře, když jí k Vánocům donesly všechny děti dárky zabalené do lesklého dárkového papíru se stužkami. Dárek od jejího neoblíbeného žáka byl zabalen do silného hnědého papíru. Některé děti se začaly smát, když učitelka z toho zchumlaného balíčku vyndala náramek, ve kterém chyběly některé kamínky a lahvičku parfému plnou jenom do čtvrtiny. Učitelka však zarazila smích ve třídě, když vykřikla: „To je ale krásný náramek!“ Otevřela lahvičku s parfémem a několik kapek si stříkla na zápěstí. V ten den se chlapec po vyučování zdržel ve třídě, přišel k učitelce a řekl jí: „Dneska voníte, jako voněla moje maminka.“ Po jeho odchodu učitelka dlouho plakala. Po nějaké době se začal neoblíbený žák vracet k životu. Koncem školního roku už patřil k nejlepším.

Po roce, když už pracovala s jinými dětmi, našla pode dveřmi třídy psaníčko, kde jí tento žák psal, že byla nejlepší učitelkou, která ho kdy učila.
Uběhlo dalších pět let, než dostala od svého bývalého žáka další dopis. Psal jí, že dokončil střední školu jako třetí nejlepší žák třídy a že ona je stále ještě nejlepší učitelka, kterou v životě poznal.

Po dalších čtyřech letech dostala učitelka dopis, kde jí její žák psal, že přes všechny těžkosti už brzo dokončí universitu s nejlepším hodnocením a znovu potvrdil, že až dosud právě ona je tou nejlepší učitelkou jeho života.

Za čtyři roky na to dorazil další dopis. Tentokrát jí bývalý žák psal, že když dokončil univerzitu, rozhodl se ještě zvýšit úroveň svého vzdělání. Před jeho jménem stál tentokrát titul „doktor“. Také v tomto dopise jí psal, že je nejlepší učitelkou, kterou v životě měl.

Čas plynul. V jednom dopise jí napsal, že se seznámil s dívkou, s níž se chce oženit. Jeho otec zemřel před dvěma roky a on by se rád zeptal, jestli by na jeho svatbě přijala místo, které obvykle patří ženichově matce. Učitelka samozřejmě souhlasila.

Ve svatební den svého žáka si učitelka vzala onen náramek s chybějícími kamínky a koupila si parfém, který nešťastnému chlapci připomínal maminku. Přivítali se, objali, a mladý muž ucítil známou vůni.

„Děkuji vám, že jste mi věřila, děkuji, že jste mi dala znát, že mě někdo potřebuje, že něco znamenám, že jste mě naučila uvěřit ve své síly a rozlišovat dobré od špatného“.

Učitelka mu se slzami v očích odpověděla: „Mýlíš se, to tys mě všemu naučil. Dokud jsem se s tebou neseznámila, neuměla jsem vůbec učit a žít."

 

Toto sa mnohým páčiť nebude

Papež František šokoval prorockým
vyhlášením: Když to řekl, přítomným se
zatajil dech.

1. Kdo jsem já? Bůh, polobůh, zástupce Boha?
Ne, jen člověk, tak jako vy všichni.

2. Nač jsou nám obrovské majetky a Vatikánská banka?
K panu Bohu si je i tak nevezmeme a můžeme
alespoň pomoct chudým tohoto světa.

3. Proč vlastně hypnotizujeme socializaci? Naučme se žit s Bohem a tak, nemusíme jako náměsíční chodit do
Kostela, jako nemocní na dialýzu. Jste nemocní? Naučte se žít
jinak budete do kostela chodit celý život a přesto se to
nenaučíte nikdy. Církev je vlastně vaše zvláštní škola.

4. Ve jménu církve se omlouvám všem nevinným
lidem za všechny války světa, pod které byly vždy
podepsané církve a náboženství. Od nespravedlivých
křižáckých výprav až po projevu dnešní náboženské
nesnášenlivosti IS

5. Také se omlouváme za všechny sexuální zvěrstva
páchané na dětech. Je nám známo že všechny sex.úchylky jsou
projevem a důsledkem potlačování přirozených potřeb
člověka. A my jsme jen lidé. Když se budeme hrát na
bohy příroda si své udělá i naše prohřešky patří k tělu ...
Dnes jsem pochopil, že to není Bůh co stvořil člověka na svůj
obraz, ale člověk stvořil Boha na svůj obraz!
Váš František

Fotka uživatele Peter Hraško.

Rozdíl v myšlení mladých a starých,prostě rozdíl generací

Je mi to sice velice líto,ale pro budoucnost,nevím,jak dlouho budu ještě tady na tom světě,si tyto diskuze-nediskuze sem chci dát-je to obvyklá konverzace mé dcery se mnou-tedy spíše komunikace žádná,jen výčitky,nepochopení,je vidět rozdíl generací,zkušeností,prosazování jen toho svého,krásného,ideálního,plného energie a na druhé straně vůle přežít den ze dne,žádné ideály,žádné finance, atd....


Původní byla diskuze dvou lidí na FC,oba samozřejmě už starší ročníky se svými zkušenostmi se životem,poslala jsem to dceři jen tak-a důsledek se dostavil téměř ihned

komentář na FC
 
viem, že viacerým, ale ja už na to nemám odhodlanie, niekedy keď niečo mimo môjho okruhu poviem, tak tí mladí sa div neklopú po čele, že mi šibe...
 
odpověd jistého velice inteligentního pána
 
Anka s týmto sa ľudia stretávajú nielen pri rozhovoroch, ale aj vo vlastných rodinách, kedy im deti, ktorých budúcnosti sa to týka,povedia, že oni to počuť nechcú, oni sa nad tým zamýšľať nechcú, lebo toho negatívneho je vôkol nich už veľa. Ľahostajnosť !!! Plus si neuvedomujú, že to ich populárne preposielanie pozitívnej energie je faloš. Apropo...v minulosti Ti nikto isto nepovedal, že Ti praje príjemný deň a cítila si sa príjemne. teraz Ti to či na konci rozhovoru, alebo aj tu praje každý, len...len je to umelé a priznám sa, ja osobne to neznášam. Ale aj ja v meste ,kde žijem,vôbec do takýchto rozhovorov nezapájam, lebo by ma ešte hnali k psychiatrovi.
 
odpověd mé dcery/ 24 let/
 
Mami, prosim tě nepiš mi neustále. Je to fakt na hlavu. Ty nikdy nepochopíš, jak to vidím já a naopak. Nemá cenu ti cokoli říkat, rozmlouvat a už vůbec se obhajovat. Je to, jak to je. Nebudu se celý život zabývat minulostí, protože se chci mít dobře. Prostě se nediv, že když mi neustále valíš do hlavy negativní scénaře, shodíš je, když je mi nejhůř, tak tě nebudu chtít poslouchat. Nikdy nevoláš, abys mě podpořila. A já nemám nervy, abych pořád poslouchala, jak je celý svět neskutečně hrozné a ošklivé místo. Celá naše rodina je v depresích. Ty nechápeš, že já tuhle linii prostě končím a pro svoje děti vybuduju lepší život!! Já už nevím. Prostě to pochop a nech mě žít. Pochybuju, že se ti tvůj život líbí a to bys vážně chtěla, abych ho měla stejný... Znova a naposledy opakuju, že když budeš chtít něco podniknout, povyprávět apod.. jsem tu jako dcera. Protože ty jsi matka a já dcera. Nejsem partner, abych řešila problémy jako partner. Máme vztah na jiné úrovni a já ti ani nedokážu pomoct. Studuji, pracuji a dělám maximum, aby ze mě něco bylo. Tak už mi nevyhrožuj, nevyčítej, nemá to smysl. A asi tě to ani nebaví. Pa. Mám tě ráda.
 
Moje odpověd
Ty si zase neuvědomuješ,že tobě se nedá napsat vůbec nic.Všechno beres jako napadání.stěžování si,vůbec nevím,na co jsi vlastně takhle reagovala.To bylo stažené z fc od jednoho staršího velice inteligentního pána,mně se to líbilo,tak jsem ti to přeposlala a ty reaguješ takhle.Jsi vztahovačná a fakt už uvažuju o tom,že jsi paranoidní,vždyt ty stále píšeš,jak ti ubližuju,jak ti mám volat,když ty potřebuješ pomoct,vždyt díky tobě o tobě nic nevím,ty mi snad někdy zavoláš jen tak?Ty se mi snad s něčím svěřuješ? Já nejsem jasnovidec,zavoláš,když něco potřebuješ,jako je recept,poradit,co s Darkem,opravit bakalářku a to je tak všechno.Zajímáš se někdy ty o mně,ani náhodou. Vůbec tě nezajímám,nedokážeš pochopit,že mám už jiný život než ty mladá úspěšná,já jsem stará a už moc nežádoucí,co se týče práce,na rozdíl od tebe,žiju den ze dne.Opravdu se mi tento život nelíbí,ale já na tom nic nezměním,prostě to nejde,já musím stále jen hledat nějakou práci,když ji najdu,za týden ji nemám a tak stále dokola,Kdoví,jak bys žila ty,kdybys to takhle měla ty.ale nemáš,takže nechápeš.A ty mi stále také předhazuješ jen výčitky ,žádná slova podpory,tak co po mně chceš? Uvědom si ty,jak se ke mně chováš,vždyt jsi stejná,také nezavoláš,nezeptáš se,já žiju velice jednoduše,já ti nemám co vyprávět,nemám žádné zážitky,nikam nechodím,nikoho nemám,doma pletu,jdu ven se psy a spím.Život se mi opravdu nelíbí,ale řešit to už nehodlám,nejde to,nemám finance,a ty bohužel ke každé změně potřebuju.Kdybys ty nosila týden v peněžence třeba dvacku a Lukáš taky,tak byste také nic moc nemohli,ale to ty nejsi schopná pochopit,občas mi připadáš absolutně zabedněná,ty mne prostě odmítáš pochopit. Takže já ti nemám co říkat,nemám nic,co ty bys chtěla slyšet a jak žiju,to zásadně slyšet nechceš,takže žiješ v nějakém snovém životě a tvůj dopad na zem bude jednou hodně tvrdý. Prostě mi napiš,až budeš mít pro mne peníze,my dvě se můžeme bavit jen o konkrétních věcech,a to je ted tohle,to pro mne ted hodně znamená kvůli Katce hlavně a potřebuju léky pro Kyrinku.Cizí lidé mi pomohli tím,že koupili více soupraviček,psala jsem tam,že potřebuji prodejí získat peníze na léky pro Kyrinku a mohla jsem je nakonec díky cizím koupit. Tak co chceš po mně? Jen mám zbytečné problémy s tím tvým věčným čekej.A já jsem také studovala,pracovala a ještě měla dvě děti,akorát já jsem se kvůli dětem toho studia nakonec vzdala,což ty bys nikdy neudělala,asi je to dobře,protože děti jsou strašně nevděčné a sobecké,třeba to jednou poznáš,ale raději bys děti neměla mít,ty na to nejsi. Ty jsi karieristka,dítě bude přítěží při cestě za tvým snem.
Ty peníze jsem dceři půjčila,byly to všechny moje peníze,už mi je vrací od prosince,to na vysvětlení.

Fotka uživatele Slovenské Hnutie Obrody.
 

Jiří Krampol: „Myslím si, že první věc, kterou by měli naši politici udělat, je postarat se o lidi u nás doma. Je hrozně hezké, že někdo přispěje na žirafu v Africe a že koupí nějakému dítěti v Africe i vzdělání, ale blbý je, že zdejší babička má sedm tisíc měsíčně a nemá na léky. To by měly být první kroky, které by vláda tady měla udělat, a pak teprve myslet na ty druhé, jestli jsou, či nejsou na tom blbě.“ Presne tak.

                                   

 

Dnešní reálný život je i o tom,že MDŽ se neslaví,kdo ani už neví,co to je-byl to Mezinárodní den žen,kdy všechny ženy něco dostávaly v podnicích,od svých manželů,přítelů,dětí....Pravdou je,že to nejvíce oslavovali většinou muži,ale to je už zase o něčem jiném.

         V dnešním světě se má oslavovat Den matek,nevím,jak ostatní lidé,ale já mám pocit,že u nás se tento den nijak neujal,alespon jsem neviděla za posledních pár let nějaké nájezdy na květinářství,což jsem kdysi vídala k MDŽ.Třeba matky dostávají / alespon některé/ ke Dni matek nějaké dárečky,květiny nebo alespon poděkování za lásku,obětování se,péči atd.

          Já sice mezi tyto štastné nepatřím,moje děti kdysi nepřijaly ani Valentýna,takže ani Den matek, ted už jen mé dceři ,nic neříká.Pro mne MDŽ bylo pěkné,sice jsme dostávaly v práci třeba utěrky,ručníky,osušku a květinu,mívaly jsem oslavu při chlebíčcích,dortech,bývalo nějaké vystoupení známého umělce atd,sice další dny už byly zase stejné jako všechny ostatní,ale alespon ta chvíle,kdy jsme si pochutnaly na něčem dobrém a měly chvilku pro sebe.

          Letos jsem si sama nadělila pěknou písen od Celine Dion.Je rok 2015,8.května.

 

Toto sa Vám páčiť nebude mnohým a upozorňujem vopred, že toto je nielen nezdravé čítať na dobrú noc, ale citlivejším ľuďom môže ublížiť.
Na druhú stranu si musíme začať uvedomovať, že život nie je o statusoch, citátoch a sladkých slovíčkach...život je občas strašne krutý, nespravodlivý a hnusný a ak to niekto nepochopí, respektíve včas sa mu neposkytne pomocná ruka, život ho zomelie...
ZOMELIE AKO TÚ BABU, KTORÁ SA NEDÁVNO POSTAVILA NA VLAKOVEJ STANICI OPROTI VLAKU...POZRELA SA SMRTI PRIAMO DO OČÍ A ŽIVOT JU ZOMLEL...
Preto sa prosím vždy dobre pozerajte vôkol seba, lebo...lebo niekedy už môže byť neskoro...

PRAVDA JE SÍCE KRUTÁ, ALE BEZ PRAVDY ŽIVOT NEEXISTUJE

Ľuďom jebe , robia šialene veci a ničia vlastny svet , ľudstvo je skazene , je chore ako besny pes.Ten kdo ma peniaze , ma moc a ma pravo veta . žijeme v svete v ktorom pravda neznamena vela . Žabomyšie spory , nasilie a všade zloba.
Su miesta na ktorých tečie krv viac jak pitna voda , spodnych deväťdesiat percent a hornych desať,taka je naša doba , spravodlivosť miesto nema .Tak veľa ľudi stava hradby ale malokto mosty , asi preto je ťažke veriť že nejsu sprosti, nosia masky a klamu sami sebe .
ľuďom jebe , ľuďom jebe , ne len tu ale na celom svete . ľudia su chamtivi , zlomyselni a zavistlivi
svoje chyby nevidia nikdy , no radi sudia inych
keď ide o peniaze , vtedy zase vidia iba seba (iba seba) a vtedy česť neznamena vela ...

Zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že ľuďom jebe
je to fakt , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz, čo sa deje (čo sa deje/
niekedy sa pytam ,kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa sakra deje (čo sa deje)

Pamätate sa ,keď padli dvojičky ?
Nikto netušil, že lietadla rozjebu vežičky
a všetky tie vojny a zlo na tomto svete
čo k tomu môžem povedať , ľuďom jebe
niektorym zo života , inym z roboty
lebo maju malo aj keď makaju jak kokoti
a bohati už nevedia, že čo od dobroty
maju domy a jachty obrovskej hodnoty
politici stale sľubuju lepšie časy
pritom im ide iba o jedno - ovladať masy
chcu ziskať moc a kontakty
robia byznysy a podpisuju kontrakty
mame policajny štat,ktory si ťa preveri
do budov a škôl inštaluju kamery
odpočuvaju a nahravaju všetky hovory
nezabudni ,že ťa počuju ,keď s niekym hovoriš

Ani sa nečudujem že niekomu z toho zadrbe,
keď vidi meno vlastneho syna vyryte na hrobe,
život prinaša aj tragedie lebo je raz taky
a da sa pochopiť ,keď pre ne človek hlavu strati,
nedokažem ale pochopiť ,že ľuďom jebe
z toľkej nenavisti,ktoru citia voči sebe,
čo sa deje, že musime byť stale vo vojne ?
Kde je niaka snaha riešiť veci pokojne ?
Ľuďom jebe , stale ženu sa za pachom peňazi
kvôli prachom svojim brachom vedia nohy podraziť,
je to chamtivosť, však sme blbši ako opice,
ľudska marnivosť už odjakživa nema hranice,
ľuďom jebe , stale zavidia si jeden druhemu,
bohatemu vikend v Rime a PNku choremu
je to chore ,že takto vlastne nadavame sebe,
ale nemôžem si pomôcť  , ľuďom važne jebe.

Opravdu dnešní život,jsem velice ráda,že největší část života jsem prožila v jiné době,kdy se děti nemusely bát chodit ven,byly party,jezdilo se na kolách,nebyly počítače,ale bylo lidské kamarádství,nebylo tolik a tak bohatých,byla velká střední třída normálních pracujících lidí,nebyli bezdomovci,platilo se výživné,matky s dětmi měly podporu státu,staří lidé vyžili s důchody, a mohla bych tady psát a psát,ale k čemu? Pro nás obyčejné lidi už to bude jen a jen horší,já jsem se ještě důchodu dožila,moje dcera už se pravděpodobně důchodu nedožije a pokud ano,tak nedostane ani korunu,protože to,co si naspoří,desetkrát někdo vytuneluje.

 

 

 

Úplně z jiného soudku....tak to u nás v Česku vypadá v roce 2015

Tak to vidím já - náš stát z nás vychovává rasisty

jný čin Romové

Tímto chci také ihned říct,že hluboce odsuzuji jakékoliv hnutí a utlačování národnostních menšin.Ale chci napsat,jak to vidím já - obyčejná žena v domácnosti. Tiskem prošel článek,jak opět náš stát vytváří nové a nové nadace na podporu Romů.A mě pořád nedochází jedna věc ..... proč?  

Vždyť do nás denně  hustí,jak jsme si tady všichni rovni,že každý Rom je přece stejný jako my.Narodil se tu,jako my....žije tu,jako my.... vychovává děti,jako my..... ale má větší podporu státu.

Věřte,že obyčejný člověk,se jako Čech vůbec necítí.

Žila jsem v regionu Moravský Beroun,Vítkov,Budišov nad Budišovkou.... víc není co dodat.

Kamkoliv jsme přišli do restaurace,všude hluční Romové hrající automaty,kteří kdykoliv,když jim hostinský nechce nalít tak řvou ... a proč,protože jsem Rom ? V jedné takové restauraci mě byla Romem odcizena kabelka,měli tam kamerový systém,pachatele jsme zadrželi a zavolali policii.Do hodiny byl Rom znovu v restauraci a vysmíval se .... co mi můžou udělat? A policie nám řekla,že natočené video není důkaz a nemůžou ho potrestat...Kabelku ani obsah jsem už nikdy neviděla.

 Viděla jsem spoustu nově opravených a do roka Romy zničených domů.... a města místo,aby jim škody naúčtovali,jim dají domy nové.

Viděla jsem napadání občanů na ulici,ničení majetku lidí a obce .... policie přijela,zadržela,pohrozila a ....pustila.

Vidím,jak za napadení Romů dostávají pachatelé exemplární tresty a jak za stejný čin Romové jen podmínku podmínku.

Vidím,jak Romská matka s paterčaty dostane sponzorské dary a pečovatelky,jak ty samé pečovatelky napadá .... a neromská matka paterčat,dostane taky nějakou menší oporu a tím to končí.

Vidím sociální dávky,které Romové berou,hradí se jim lékařské ošetření samozřejmě mají porodné .... a lidé co pracují a snaží se,na tyto dávky nemají nárok.

Vidím hluk a bordel.

Vidím jak se jich všichni bojíme,odvracíme pohledy a vše co můžeme dělat je,hlídat si peněženku.

Moje maminka,vdova,těžce nemocná....

Matky s dětma,bez rodiny,bez pomoci....

Malí podnikatelé,bez podpory státu.....

Důchodci,těžce nemocné děti,pozůstalí po trestných činech...... NIC

Romové .... VŠECHNO

Je tady víc národností .... ale třeba Vietnamce jsem na socce nikdy neviděla.Pracovala jsem v zahraničí,kde je národností spousta.... všichni tam pospolu v klidu žijí.... a pracují.

Znám rodinu,která vychovala v pěstounské péči samé romské děti.... všichni pracují a jsou to super občané.

Pochopme konečně .... oni se nechcou měnit ( většina z nich),jim to tak vyhovuje.

Stát by měl vyplácet dávky opravdu v nouzi,lidem,co už mají něco odpracované a jen po určitou dobu... to je můj názor.Měl by nás brát všechny stejně.I naše děti chtějí podporu při studiu,speciální programy,dávky....

Jediné co můžeme dělat je.....dívat se,jak nás stát utlačuje,pokořuje,vyvolává v nás pocit beznaděje,zoufalství a závisti,učí nás zavírat oči a hubu....

Učí nás nenávidět.

A proto žádám stát .... NEDĚLEJTE ZE MĚ PROSÍM RASISTU !!!!

 

Když mám chvilku času,často se dívám na youtube na různé talentové soutěže z celého světa,hlavně z Británie,ale i z ostatních zemí.Někdy natrefím na takové talenty,že mne to opravdu velmi osloví,často se neubráním pláči,jak je to krásné a í mnohdy velmi dojímavé.Zajímají mne hlavně pěvecké talenty,často jsou o mnoho lepší než naši zpěváci a pokud se jedná o vážnou hudbu,já bych je okamžitě nechala zpívat v operách,samozřejmě, že nejsem operní odborník,ale mně se to zdá dokonalé. Jedna výjimka je skupina,která perfektně vyjádřila originální choreografií vlastně dnešní život lidí na mnoha kontinentech-válku. Je to nádherné a já si to chci pamatovat hodně dlouho,proto si  to sem dávám.

 

 

Důchodci do vězení a zločinci do domovů důchodců???!!!

Já jsem PRO

Následkem toho by naši senioři měli denně přístup ke sprše, volný čas, procházky,

léky, pravidelné zdravotní a stomatologické kontroly.

Dostávali by peníze, místo, aby za ubytování platili.

Navíc by měli nárok na trvalý kamerový dohled, a v případě potřeby by se jim tedy

dostalo okamžité pomoci.

Jejich postele by byly dvakrát týdně převlékány, jejich prádlo a oblečení by jim bylo

pravidelně práno a žehleno.

Každých 20 minut by měli návštěvu dozorce a jídlo by dostávali až na pokoj.

Měli by zvláštní místnost, ve které by přijímali návštěvy své rodiny.

Měli by přístup do knihovny, tělocvičny, k fyzické i psychické terapii a také do

bazénu a dokonce právo na další bezplatné vzdělávání.

Měli by nárok na kolečková křesla, na žádost by měli legálně bezplatně k dispozici

pyžama, boty, pantofle a další pomůcky.

Soukromé pokoje pro všechny s vlastní venkovní plochou obklopené velkorysou zahradou.

Každý senior by měl právo na vlastní počítač, televizi, rádio a neomezené telefonování.

Existovala by ředitelská rada, která by vyslechla a řešila stížnosti, dohled by musel

dodržovat kodex chování!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zločinci v domově důchodců, by dostávali většinou studené, v lepším případě vlažné jídlo, byli by osamoceni a bez dohledu (za odměnu.)

Světla by se vypínala ve 20 hodin, měli by nárok na jednu koupel týdně (pokud vůbec).

Žili by v malém pokojíku a platili za to 2.000 € nebo 13 – 20 000,-Kč měsíčně, bez naděje, že se z toho dostanou živí.

 A KONEČNĚ BY BYLA SPRAVEDLNOST PRO VŠECHNY

 

Tak tuhle písničku jednak miluji a jedna se velice hodí k mé současné náladě.Pokud si někdo budete listovat mými webovkami,tak si ji pouštět nemusíte,je smutná,melancholická,ale já si jednou chci vybavit,jak jsem se cítila tyto dny,to jest na začátku února 2015. Protože se nevyplácí dávat do webovek osobní věci,nebudu sem psát ani to,co se mi přihodilo,ale pamatovat si to určitě i po pár letech budu a vzpomenu si na to.

f

Tak tohle jsem si sem dala proto,že si to musím každý den alespon třikrát připomínat a říkat,abych vše nevzdala.V posledním týdnu se mi stalo něco,co by mne nenapadlo ani ve snu,ale stalo se. Kamarádka přestala být kamarádkou,byla jediná,nikdy bych to do ní neřekla,ale tak už to asi občas bývá.Tak jsem zůstala sama s pejsky a potvrdila si moje přesvědčení,že lidem se prostě věřit nedá.Nikomu.Těžko se s tím žije,ale nedá se nic dělat.Na hledání někoho dalšího už nejen,že nemám chut ani sílu,ale ani se mi už nechce.Ted už mi zbyla práce,za kterou jsem vděčná a doufám,že ji ještě budu moct dělat alespon 5-10 let a potom po mně potopa,už mi bude dost let,pejsky,které mám,už určitě do té doby všechny vyprovodím za duhový most,kde na mne budou čekat a tam se setkáme a tam teprve budeme štastní a doufám,že se tam setkám se svým milovaným synem Štěpánkem a jeho přítelkyní Petrou,babičkou a dědečkem,kamarádkou Zdenou,která byla opravdu kamarádka a nikdy mne nezradila a pomohla,i když to bylo dost těžké.

 

Verše, které je třeba přečíst dvakrát

verse-big

Verše, které se mají číst dvakrát… proč zrovna dvakrát? To pochopíte, až je přečtete poprvé.

Jsem součást ztracené generace
A odmítám uvěřit, že
Já můžu změnit tenhle svět
Chápu, že vás to šokuje, ale
«Štěstí máš uvnitř sebe»
Je ve skutečnosti pustá lež
«Štěstí ti dají peníze“
A ve třiceti řeknu svému dítěti, že
Není to nejdůležitější v mém životě.
Můj šéf musí vědět, že
Má zásada je:
Práce
Je důležitější než
Rodina
A tohle si poslechněte:
Od pradávna
Lidé žijí pro svou rodinu.
Ale dnes platí:
Společnost už nikdy nebude taková jako dřív.
Odborníci tvrdí:
Za třicet let oslavím deset let od rozvodu.
Nevěřím, že
Budu žít v zemi, kterou sám vybuduju
V budoucnosti
Se ničení přírody stane normou.
Nikdo nevěří, že
Dokážeme uchránit naši nádhernou planetu.
A samozřejmě
Moje generace už je ztracená
Je hloupost myslet si, že
Je naděje.

Teď si verše přečtěte od konce na začátek, verš po verši v opačném pořadí.

Tyto volné verše se dají číst v obou směrech jako příklad protikladných možností současného a budoucího vývoje lidstva. Aby se scénář prvního čtení nestal skutečností, je třeba dosáhnout naplnění toho opačného, který čteme od konce a který nám naznačuje jinou cestu, vyznačenou jinými hodnotami… Autor Jonathan Reed dal veršům i dva názvy – podle směru čtení: „Ztracená generace“ a „Je naděje“.

JONATHAN REED

                                                               

 

                                                        

 

Všechno utíká tak rychle a jsou tady vánoce,už aby byl zase všední den,letos tady budu mít dceru na dopoledne i s jejím přítelem,nedala a chce přijet,i když já jsem nechtěla,at si to oslaví spolu,at jsou veseli a štastní,já to oslavuji se psy a počítačem a starými českými serialy.

        

                   Dnes je 17.listopadu 2015

Zapáchající realita 25 let po Sametu: Půl druhého miliónu Čechů pod hranicí chudoby, 2 milióny lidí bez práce, 100 tisíc Čechů bez domova, 2 milióny Čechů v exekuci, nájemné až 30x vyšší než tehdy… ale to nevadí, hlavně že jsou dnes levné banány!

 

Zapáchající realita 25 let po Sametu: Půl druhého miliónu Čechů pod hranicí chudoby, 2 milióny lidí bez práce, 100 tisíc Čechů bez domova, 2 milióny Čechů v exekuci, nájemné až 30x vyšší než tehdy… ale to nevadí, hlavně že jsou dnes levné banány!

Blíží se nám výročí Sametu, jak já říkám Velké Kabátové Revoluce a není tudíž divu, že mainstreamové české plátky chrlí jednu slátaninu a pamflet za druhým. To asi v úporné snaze přesvědčit ty mladé o tom, že dnes je líp, ANO… a že dobře už bude pořád, jak v předvečer svátku mimochodem pustil Agrofert do televizí novou reklamu na Kostelecké uzeniny [1] s natolik politickým podtextem a sloganem mezi řádky, až mne to samotného překvapilo, že někdo má na tohle žaludek (myšleno jak ty uzeniny, tak i tu propagandu). Při procházení dnešního tisku jsem narazil na vskutku výživný propagandistický článek [2] na serveru Lidovky (já říkám „Havlovky“) a ten mě dopálil natolik, že jsem se rozhodl jej namočit do kýble s realitou a nenechat na něm nit suchou.

[FOTO] Priory byly chloubou tehdejší doby, moderní nákupáky s širokým sortimentem zboží

V článku Marka Kerlese se tedy čtenář má dozvědět, že dnes je lépe, neboť kdyby žil člověk tehdy před 25 lety, měl by vzhledem k přepočtu průměrné mzdy dnes kilo banánů za 120 korun a máslo za 70 korun. K tomu autor přihodil pár grafů a článek o délce na 4 krátké odstavce a je to v cajku. Občan si buď takový výblitek okopíruje a jako přilepšení k dobrému jej rozešle svým kamarádům pro zasmání anebo vztekem rozmlátí klávesnici, píše-li se tam o něm. Lidé nemají rádi, když z nich někdo dělá debily. Aniž bych se chtěl vrtat v 25. výročí Listopadu 1989, což byl podle mého názoru začátek úpadku české státnosti a suverenity, resp. začátek zločinného vývoje v naší zemi, kdy původní ideály svobody vzaly za své již v první polovině roku 1990, povíme si něco o naší zemi dnes. A držte se něčeho, bude to fofr.

Bída není minulostí, bída je budoucností mnoha Čechů

Náš stát je 25 let poté v zajímavé bilanci. Půl druhého miliónu Čechů žije pod hranicí chudoby [3]. Ono to není přesné, ve skutečnosti se jedná o hranicí bídy, ale jelikož toto slovo zní natolik děsivě, bylo již od roku 1997 změněno ve všech dokumentech českých úřadů a vlády na „chudobu“. Proč a jaký byl důvod, to vám nemusím vysvětlovat. Být chudý je pro demokratický systém pořád přijatelné, být ale v bídě, to už nikoliv, to by se mohlo tohle slovíčko zvrhnout v nespokojenost a průvody ulicemi. S profesorem Pálkem jsem několikrát hovořil v 90. letech o nárůstu chudoby a on tvrdil, že jde o přirozený projev majetkové regrese. To zní odborně, ale v překladu do češtiny jde o „chudnutí“, úbytek majetku, úbytek aktiv, tedy přesun majetku od občanů naší země mimo území republiky do pryč.

Majetková regrese byla podmínkou integrace Česka do EU. V principu jde o to, že výdělky a zisky naší ekonomiky nezůstávají u nás, ale jdou do zahraničí. V určité fázi dojde k situaci, kdy přesuny majetku, tedy regrese, dosáhne svého vrcholu a občané začnou chudnout, protože majetek uvnitř společnosti už byl přesunut mimo republiku. Příkladem jsou supermarkety. Generují miliardové obraty, stamilionové zisky, ale výdělky odcházejí do zahraničí. Chvíli to nevadí. Ale v dlouhodobém horizontu začne vznikat ekonomická regrese. Pokud by zůstávaly výdělky zde a v českých bankách, mohly by české banky půjčovat více peněz na podnikání, mohly by firmy více zaměstnávat, stát by měl lepší výběr daní. Uzavřené a fungující kolečko. Jenže…

Jenže ani tyto banky nejsou dnes už české, i ony vyvádí svůj majetek ven svým matkám. Majetková regrese tak 25 let poté dosahuje vrcholu a projevuje se tzv. „jalovým růstem ekonomiky“, jak právě před měsícem uvedla média [4]. To je znak vyčerpání ekonomiky, kdy bude následovat nájezd na „měkké zdroje“, tedy úspory obyvatelstva. Nezaměstnanost se nedaří snižovat, neboť firmy nemají cash flow a investiční kapitál už vůbec ne. Snaha o zavedení Kurzarbeit, tedy sdílené práce a krácených úvazků, je toho důkazem. Měl český občan tyto problémy před rokem 1989? Neměl!

[FOTO] Důchodce má mnoho možností, jak ulehčit sobě i státní kase…

Důchody budou končit! 25 let poté už ekonomové připravují plány na „dekomisi“ průběžného důchodového systému, přibližně okolo roku 2050, redakce AE News má materiály k dispozici, které ukazují, že důchodový státní pilíř nahradí eurodávka, o které Angela Merkel hovořila na jaře v Berlíně na ekonomickém fóru spolkových zemí. Slečna Merkel nerada používá výraz „nepodmíněný plat„, ale „eurodávka“ by měla spočívat v pokrytí životních nákladů obyvatel, kteří nejsou v pracovním procesu. Dobře si všimněte té věty, „…kteří nejsou v pracovním procesu„. Už to samo o sobě naznačuje, že eurodávka nebude jenom pro důchodce, ale i pro nezaměstnané a nezaměstnatelné (lidé v post-produktivním věku, kteří ještě nemají důchodový věk, ale na trhu práce už nenajdou zájemce, kteří by je zaměstnali).

Eurodávka nahradí postupně důchody, podpory a sociální dávky

Eurodávka by měla být podle různých zemí různá, v Německu se hovoří o 730 až 1050 EURech měsíčně, v Česku by to mělo být okolo 250 – 450 EUR. Dokument, který máme v redakci od důvěrného zdroje z Bruselu k dispozici a který pečlivě studujeme a připravujeme k němu samostatný článek, vypočítává podmínky a definuje algoritmy pro výpočty eurodávky podle konkrétních parametrů té které členské země Eurozóny (nikoliv EU jako Unie). Česko je přitom v dokumentu označeno jako člen Eurozóny (země platící EURem) od roku 2019, tedy už za 5 let, což je více než zajímavé, protože čeští politici říkají zcela otevřeně, že dříve než v roce 2022 by to být nemělo, a to ještě je hodně prý optimistické. Že by v Bruselu bylo o vstupu ČR do Eurozóny už direktivně rozhodnuto dopředu? Každopádně, otázka stojí takto: Měli důvod občané před rokem 1989 se bát o své důchody, že jednoho dne už nebudou a že budou jenom na nějakých dávkách? Neměli!

Armáda lidí bez práce

Naše země má už 2 miliony reálně nezaměstnaných. Stát přitom přiznává jenom 530,000 registrovaných lidí bez práce. Jak je to tedy možné? No, to je jednoduché, je to taková hra s čísly a slovy, na jejichž konci je obyčejný člověk za vola. Do oficiální státní statistiky o nezaměstnaných se totiž uvádí pouze uchazeči o zaměstnání registrovaní na Úřadech Práce, nikoliv lidé, kteří nutně potřebují a chtějí práci. Týká se to především osob se sníženou pracovní schopností, kteří musí a chtějí pracovat, aby vyšli s penězi, lidí s částečnými invalidními důchody. Dále se to týká obrovské armády živnostníků, kteří jsou ze státní statistiky nezaměstnaných vyloučeni, nemají-li pozastavené či zrušené živnostenské oprávnění.

[FOTO] Registrovaní uchazeči Úřadů Práce představují paradoxně jen menšinu nezaměstnaných

Vyloučeni jsou taktéž dlouhodobě nezaměstnaní a především nezaměstnatelní. Vyloučeni jsou lidé v cizině na sociálních dávkách v jiné zemi. Vyloučeni jsou studenti, kteří potřebují práci a přivydělat si ke svému studiu, vyloučení jsou důchodci, kteří pobírají tak nízké důchody, že nedokáží vyžít a potřebují nutně práci. Všechny tyto dohromady jmenované skupiny dávají dohromady už armádu 2 milionů lidí bez práce (údaj pochází z konce roku 2013 z České Televize, odkaz najdu později), takže dnes už může být číslo ještě větší a toto číslo, kterému se říká míra plošné nezaměstnanosti (stát uvádí oficiálně pouze „strukturovanou nezaměstnanost„, tedy nižší číslo, které ukazuje jen některé strukturované vybrané skupiny nezaměstnaných), je tak největším alarmem polistopadové zločinného vývoje v naší zemi. Měli občané a stát před rokem 1989 tolik obyvatel bez práce, bez příjmu, bez jistot? Neměli!

Před 25 lety cinkali klíčemi od bytů, dnes nemají ani ty klíče

V Česku je podle odhadů po roce 1989 už 100,000 obyvatel bez domova nebo jim to bezprostředně hrozí [5], na ulici, tedy 1% populace. Dostat se na ulici je v dnešní době velmi jednoduché. Nepovede se vám podnikání, nepovede se vám rozvod s manželkou nebo manželem, zadlužíte se, protože vám nic jiného nezbylo, upadnete do exekuce, skončíte na ulici. V poslední době je možné v médiích vidět podivný a zvrhlý fašizační trend, kdy banky sponzorují natáčení televizních pořadů, které učí diváky, jak se „správně zadlužovat“.

Namísto toho, aby se ve společnosti postavila před občany otázka „Proč jsou lidé nuceni si v kapitalismu půjčovat na základní životní potřeby jako je strava nebo bydlení?„, tak se místo toho řeší v médiích principy dluhů a jak se zadlužovat rozumně. To má úzkou spojitost s výše uvedenou majetkovou regresí, že hodnota natištěných peněz klesá, inflace za 25 let zvedla ceny mnohonásobně, ale lidské potřeby zůstávají stejné jako před 25 lety. Lidé i dnes chtějí auto, chtějí byt nebo dům, chtějí starobní důchod, chtějí sociální jistoty, chtějí dobře zařízený kvartýr, chtějí poslední módní trendy v šatníku, chtějí poslední výstřelky techniky a elektroniky. Jak říká německý ekonom a poradce Frau Merkel, Dr. Herzinger: „Lidské potřeby nevykazují známku inflace, jejich růst je přirozený a odpovídá vývoji společnosti.“ Slušelo by se dodat: „Amen!“

[FOTO] Bezdomovec je člověk, který propadl sociálním sítem až na dno a stát mu k tomu ještě dopomohl…

Potřeby lidí zůstávají, ale jejich faktická dostupnost, narozdíl od doby před rokem 1989, nejde zajistit hotovými penězi, dovozem nebo drobnou spekulací, ale pouze půjčkami a úvěry. To dříve nebylo. Pamatujeme si všichni, my starší, že rodinný dům se před rokem 1989 stavěl zcela běžně za hotové, za naspořené peníze, s podporou rodiny, babiček a dědečků. A co chybělo, v tom pomohl stát s novomanželskou půjčkou, zaměstnaneckou půjčkou, to vše bez úroků. Kdo si dnes může dovolit postavit dům nebo koupit byt za hotové? Pojem hypotéka dříve lidé neznali. Nebo jenom z filmů. Jaký podnik nebo firma dnes přidělí, zdarma a s nízkým měsíčním nájemným, rodině byt? V televizi se dnes kritizuje fenomén „mama hotelů“, ale proboha, kde má mladý kluk nebo holka vzít peníze na byt? Nebo i jenom na přijatelné nájemné? A i když mladý člověk ty peníze vydělá, už mu nezbude na založení rodiny.

A tak se roztáčí spirála tzv. kapitalizace priorit jedince, tzn. dává se přednost penězům a zajištění potřeb před rodinou a sňatkem, rodí se méně dětí, namísto toho se pořizují méně nákladní psi, klesá význam rodiny, lidé žijí bez závazků, bez závazků k dítěti i bez závazků ke státu a jeho budoucnosti. Být Čech, vlastenec, za kterého se považuji, znamená myslet na národ, na tuto zemi. Co bude s národem bez domova, bez dětí, bez rodiny? Bezdomovec, který propadne sociálním sítem, je člověk, který primárně neměl oporu rodiny, protože nefungovala anebo nebyla vůbec žádná. A stát, který nevytváří podmínky pro podporu rodiny, zároveň vytváří tím pádem prostor pro nárůst počtu bezdomovců. Rodina a bezdomovectví, to jsou spojité nádoby. Před rokem 1989 s bydlením neměl problém nikdo, až na výjimky typu kentusáků, kteří pendlovali mezi životem na ulici a kriminálem kvůli paragrafu 203 Tr. Z. (pojem příživnictví asi dnešním mladým lidem nic neříká). Samozřejmě, že část bezdomovců je bez domova, protože jsou tak spokojeni, ale to je sekundární patologický projev. Většina z nich vypadla ze společnosti kvůli desocializaci po několika měsících v bezdomoveckém světě. Zpátky už obvykle cesta nevede.

Exekuce je forma záchrany soukromého zisku za pomoci státu, na jehož konci je bezdomovec

Podle posledních údajů jsou v Česku už 2 miliony osob v exekuci, 20% populace [6]. Co to znamená? Že 20% lidí hrozí bezdomovectví, bída (nebo-li chudoba) a život na dluh do konce života. Kolik bylo lidí v exekucích před rokem 1989? Pomineme-li fakt, že tehdy exekuce prováděly pouze soudy (nikoli soukromí exekutoři za odměnu výdělku na chudácích jako dnes), které braly primárně ohledy na sociální dopad nařízené exekuce na jedince a společnost, tak můžeme prohlásit, že minulý režim se s problematikou dluhů vypořádával mnohem lépe, šetrněji k dlužníkovi a spravedlivěji k věřitelovi.

Věřitel byl za minulého režimu rovným partnerem dlužníka, který nesl stejnou míru rizika jako dlužník. Soudy za komunismu považovaly dluh a úvěr za prostředky zisků, které v případě toho, že půjčka „nedopadla dobře“ pro věřitele, nebyly věřitelovi vráceny z pozice dosažení maximálního vyrovnání, ale z pozice spravedlivé náhrady škody. Tedy exekuce nikdy za komunismu nebyla neomezená a absolutní, vždy se posuzovalo, aby úhrada dluhů nepřivedla dlužníka do sociálně obtížné situace. I v tomto ohledu byl tedy režim před rokem 1989 spravedlivější, než je dnes. Kdo půjčuje peníze, podniká. A kdo podniká, vystavuje se riziku neúspěchu. Věřitelé by dnes měli nést větší riziko za úvěry a měli by mít menší kompenzační práva na vrub dlužníka, než jaká jim dnes přiznává právní úprava o exekucích, která je nastavena jako likvidační pro dlužníky a tím pádem pro společnost, která ty lidi potom musí řešit.

[FOTO] Ke vzniku dluhu jsou zapotřebí vždy dvě strany, které by měly nést stejné riziko. Dnes tomu tak není, exekuce umožňuje jedné straně získat veškerý majetek druhé strany, takže v důsledku věřitel nese menší riziko ve smluvním vztahu než dlužník.

Výše nájemného za bydlení je kapitolou, která nejvíce demonstruje tragický vývoj v naší zemi po roce 1989. Pokud se vrátím k článku na Lidovkách, řeknu to slovy mé babičky: „V Rakousku mají banány za pár schilinků, ale lidi tam spí na ulici…„. V Česku od roku 1989 vzrostly ceny nájemného v průměru až 30x, v některých lokalitách v Praze a ve velkých městech ale až 50x i vícekrát. Vzrostla snad od roku 1989 průměrná mzda někomu z vás 30x nebo 50x? Vezmeme-li si tehdejší průměrnou čistou mzdu v roce 1989, která byla necelých 2500,- Kčs, tak dnes průměrná čistá mzda v ČR rozhodně 75,000,- Kč není a 125,000,- Kč už vůbec ne. A to nemluvím o tehdejší mediánové mzdě v ČSSR, která se v roce 1989 pohybovala dokonce ještě o tisícovku níže, než byla ta průměrná. Co je nám platné, že máme dnes lacinné banány, když nejsme opice a nebydlíme na stromech? Nebo snad redaktoři Lidovek jsou paviáni, kteří se houpají na větvích stromů a vřískají to své oblíbené: „ANO, bude líp! ANO, bude líp!“ a pořád dokola? Člověk by řekl: „Kdy tedy bude líp?“ A já bych mu odpověděl: „Líp už bylo, milý pane!“

Na Česko jsou namířeny strategické balistické nosiče, NATO se nerozpustilo, hrozí nám válka!

Bezpečnost naší země před rokem 1989 chránilo 200,000 vojáků, disponovali jsme stíhacím letectvem, bitevníky, vrtulníky, raketovými vojsky. Na naše města byly zamířené americké operačně taktické rakety z Německa s kilotunovými hlavicemi. A jaká je situace dnes? Naše armáda má 15,000 vojáků a 5,000 civilních zaměstnanců. V případě mobilizace neumí mladí chlapci vzít pušku nebo samopal do ruky, aby bránili vlast. Nemají výcvik. Prý už bude mír jenom, furt pryč. Říkali to pánové s odznáčky v televizi. Ale jak je potom možné, že NATO přesunuje k hranicím s Ruskem obrněné vojenské svazy? Proč Rusko obnovilo svoji vojenskou aktivitu? Bitevníky už nemáme. Stíhací bombardéry také ne.

Máme pár stíhaček, ale jsou jenom půjčené, do války s nimi nesmíme podle leasingové smlouvy se Švédy. Armáda nemá ve skladech zbraně a munici pro rezervisty v případě mobilizace. Čím je armáda vyzbrojí? Klacky? A nevybouchnou nám do té doby všechny vojenské sklady v rukách soukromých firem do té doby? A když tedy bude ten mír, proč na Českou Republiku zaměřila Ruská Federace strategické rakety SS-18 Satan v počtu 5 nosičů v souvislosti s ukrajinskou krizi a pokusem americké vlády o převzetí Krymu pro účely výstavby americké základny? Podle Komsomolské Pravdy bylo velení ruské armády donuceno změnit zaměření několika desítek balistických raket původně namířených na USA, a teď nově míří na Evropu, z nichž 5 nosičů SS-18 (každý může nést až 10 jaderných hlavic!) je namířeno i na Českou Republiku, především na Prahu, na centrálu navigačního systému Galileo, na vltavskou kaskádu a další stragicke cíle v mapách ruských strategických raketových vojsk.

Jak už dříve uvedla ruská státní televize, Česko by v případě války NATO s Ruskem představovalo v očích ruské generality území pro přeskupování pozemních vojsk NATO po rozvinutí frontové pozemní linie na polském území. Stalo by se tak cílem prvotního úderu proti komunikačním prvkům a operativnímu zázemí aliance v Praze a na území České kotliny, která by se přeměnila v radioaktivní kotel, který obklopený kopci a horami by byl zamořený radioaktivitou mnohem déle než zbytek Střední Evropy.

[FOTO] Pokud necháme věci dojít daleko, tak jednoho dne takto odstartují ruské rakety směrem na Česko

Jsme tedy teď 25 let poté na tom bezpečnostně lépe než tehdy? Zatímco dříve na nás mířily operačně taktické rakety s malým kilotunovým výkonem, dnes na nás míří strategické rakety z druhé strany, a to s megatunovými výkony na každé hlavici. Proč nezaniklo NATO společně s Varšavskou Smlouvou, ptá se občan? Čím nás Rusko ohrožuje posledních 25 let, že proti němu vystupujeme spolu s kumpány z NATO? Proč jsme rozpoutali Majdan v Kyjevě, destabilizovali jsme Ukrajinu a donutili jsme tak ruského medvěda k tomu, aby vylezl z brlohu a začal se stavět na zadní a začal kácet les? Bez Majdanu by nebyl Krym ani krize na východě Ukrajiny. S každou další sankcí proti Rusku se dostáváme do většího a většího nebezpečí, že si znepřátelíme Rusko na straně jedné a v případě války nám bude spojenectví s lumpama z NATO stejně k ničemu na straně druhé.

Náš národ musí dělat politiku pro sebe. Naše země je naše vlast. Nic než národ! Nevěřte politikům, kteří vám lžou ohledně naší bezpečnosti. Jsme na tom nejhůře od roku 1938. Ještě nikdy nebyla naše vlast tak zplundrovaná a bezpečnostně vystavena napospas nepřátelům, jako je dnes. Ještě nikdy nebyly na naší zemi namířené strategické nosiče nukleárních zbraní, jak jsou dnes. Ještě nikdy jsme neměli tak malou a slabou armádu, jakou máme dnes. Ještě nikdy jsme nebyli tak málo samostatní a soběstační, jako jsme dnes. Ještě nikdy předtím jsme neprodávali naši budoucnost výměnou za dluhy a úvěry cizím bankám, které půjčují naší zemi na provoz státních rozpočtů a rozpočtových deficitů rok co rok. Dámy a pánové, naše země nevzkvétá. Pošlete, prosím, tento článek svým poslancům a zastupitelům, ať zachrání mír v naší zemi, ať začnou naplňovat odkaz 17. Listopadu ve své původní podobě, ať je naše země hrdá, suverénní, bezpečná a spojnicí ekonomik, průmyslu a kultur mezi východem a západem, bez stavění se na jednu nebo druhou stranu cizích zájmů.

-VK-

                                        

Zvláštní je, že už nikdo z těch gelových chlapců z Novy nepřijede večer, aby se podíval, kde asi tak "matka" a "otec"tráví svůj čas?! Jak vítanými hosty se stali v knajpách Vítkova respektive Budišova nad Budišovkou! A kde utrácejí dávky, dary, odpustky určené pro Natálku a její sestry . . . Utrácejí tak, že se dostali na mizinu! Nestačilo jim - že jim z darů koupili dům! A renovovali! Nestačilo jim, že nikdy nikde nemusejí dělat a přitom si žijí lépe - než většina obyvatel, onoho Bohem zapomenutého kraje! Mám to tam rád. Poodří a tam v lesích Nízkého Jeseníku.
Jen život je tam těžký! Fabriky zkrachovaly. Družstva poskytující obživu a práci taktéž. Nezaměstnanost obrovská! Většina tamních obyvatel je na tom blbě. Ne Kudrik! Ne Siváková ! ! Oni dostanou ! ! ! A prochlastají a prohrají!
To je skutečnost - lidé žijící v tom kraji, by vám mohli vyprávět . . .
I místostarosta Vítkova o svérázném životě této rodiny napsal - jen se to nikde neobjevilo. Pardon - místní noviny jeho názor otiskly. Pak už - nikdo!!
A do toho zpráva - Na rodinu Natálky vyhlášená exekuce! Ó hrůzo! V té chvíli vyrazily štáby a točily a psaly a jak jinak než tendenčně! Ano tendenčně o oné situaci informovaly!
Vytvořily dojem - že rodina oběti tak hrůzného činu, přijde o střechu nad hlavou! Nikdo se neptal - proč? Kdo to způsobil a zdali za tento stav, nemohou rodiče oné oběti! Nikdo! Ale - děly se věci! Okamžitě za ně dluhy splatili! Kdo? Nevím - asi my - všichni! Tak jako je v kraji zvykem!! Matky samoživitelky. Propuštění padesátníci a všichni, kteří se dostali do dluhové pasti - těm nepomůže nikdo! Kudrikovi ano! Rasismus! Pouhopouhý rasismus! Naruby! V dnešním Hyde parku, vystoupil starosta Dubí. Mimo jiné z něj vypadlo - že jedna! slovy jedna - rodina - na dávkách brala 92 000 korun! A nikdo z nich nedělá! A i oni možná - dluží . . . Protože se vždy najde dávka, kterou ji na dluh pošleme!
Nedlužíme někomu něco my? Třeba, otázku - kde je pravda? Jak to, že se mnoho lidí z oné minority, vydalo za "lepším životem", bez "rasistů a xenofobie", do Británie a Kanady a když vyčerpali jejich dávky, vrátili se domů, kde jsme jim zatím spořili" . . . někdy statisíce! Proč pro lidi, kteří celý život pracují a dostali výpověď, máme jen směšnou částku na živoření?!! Co si mají myslet lidi, kteří dostali výpověď v padesáti a jsou všude všem jen pro smích?! Propadli se rychle na dno a nyní můžou za pár šupů - hrabat v oranžové vestě listí. . . Co mladí? Nechali jsme je vystudovat "dobré školy" a teď - nic!! Práci pro ně nemáme! A dluhy - ty nikdo nikomu z těch, o kterých jsem psal - nezaplatí...
A co na to media?? Hm . . . žumpa - která miluje "emoce"... Ale to co jsem napsal, je reakcí na skutečnost, že právě tak vzniká rasová nenávist živená medii, zaplacenými politiky. A nekritičností názorů! Jsme obětí manipulace. A že se s námi pracuje jako s nemyslícím stádem . ..

 

Ti kluci, kteří podpálili barák, který měl být prázdný, netušili, že je tam děcko a
po křiku ho ještě vytáhli. Natálii jsem viděla v televizi a nevypadala, že před
požárem byla normálním dítětem, myslím si, že byla opožděná, takže matce by
asi nevadilo - - kdyby ----???? A Kudrik tenkrát seděl a byl ihned propuštěn. Že
hrají automaty a prochlastávají dávky - to vědí občané vesnice, kde tito exoti
žijí. Tady je sice spravedlnost, ale jen pro barevné. Pracující nemá zastání a
nefachčenci mají všechno. Důchodce od 27- 58 Kč, oni dávky v desítkách tisíc
Dřív razili komunisti heslo - Kdo nepracuje, ať nejí . Mě lo by ale být - Kdo může
pracovat a nepracuje, ať nejí, ale tahle vláda cpe do banděr nepracujících tolik,
že když se podíváme na Rómky, tak vidíme, jak jsou obézní. Aspoň dlouho nevydrží. Šebesta po krádeži zastřelil kuší Roma a dostal 10 let, Rom, který žádal cigarety po 29letém muži - otci malých dětí - a ten - nekuřák odmítl, byl zkopán 19 letým výrostkem, zranění podlehl a hajzlík dostal 4 roky. Manželé z Duchcova, napadení skvadrou cigánů; paní se léčí přes rok, dostali 2 roky podmínku a nevychovaný spratek 16 let - dostal 2 roky natvrdo - "polehčující okolnost"- nebyl to rasový podtext a navíc byl pod vlivem omamné látky - byl ožralý - V ŠESTNÁCTI LETECH! ! ! Kde to jsme ? ? ? Hezky česky - ne doma, ale v PRDELI...

 

Primář MUDr. Jan Miklánek 
Kombinace černé kávy a tuku z mléka, šlehačky či smetany nepůsobí na celé naše tělo ani trochu příznivě!!!

Popíjejte svoje oblíbené  kafíčko zásadně bez mléka či smetany!

Působí totiž velice špatně na dvanácterník neboli duodenum, který pak v křeči stáhne svoje hladké svalstvo a následně začne vyřazovat z provozu slinivku břišní. Dále  pak zablokuje i celý žlučník.
Žlučník je vlastně zásobní skladiště žluči v našem organismu.  Žluč se má samočinně do trávící soustavy uvolňovat pokaždé tehdy, když sníme cokoli  mastného, aby ten přijatý  tuk byl  pro správné následné strávení předem dostatečně emulgován.
Jestliže nám ale žlučník z jakéhokoliv důvodu řádně nefunguje, máme zaděláno na mnohé další zdravotní problémy označované dnes za běžné civilizační nemoci. Snad největším problémem je ale nulová osvěta a že se toto opravdu varující vědecké poznání zpravidla dozvídáme, až když je nám už 70 let a v průběhu předešlých padesáti let jsme oblíbenou kávu tak rádi popíjeli právě s mlékem, či smetanou, protože jen tak nám to chutnalo a obchody jsou toho doslova plné. Křeče a bolesti  se potom za čas objevujíi v oblasti bederní páteře, kdy chronický nedostatek  žluči ve střevech způsobuje až bolestivou zácpu. Žluč, která se nedostane do dvanácterníku, se usazuje s výraznou bolesti právě u vývodu žlučníku a tvoří se tam nejprve žlučový písek. Ovšem později se mohou vytvářet až opravdu velké a životu nebezpečné žlučové kameny, které nakonec žlučník zcela ucpou.
Z čínské medicíny se dozvídáme, že meridiánová spojnice nemocného žlučníku prochází všemi velkými klouby našeho organismu (kyčle, ramena, kolena) a způsobuje jejich silné bolesti až chronickou nehybnost. Chybějící slinivkové šťávy způsobují ve střevech velice silné nadýmání (meteorismus). Vracející se žlučí reaktivované žaludeční šťávy pak silně poškozují už i samotnou slinivku a právě tak potom vzniká stále se rozmáhající cukrovka (diabetes mellitus).  Což je ve své podstatě jen velice málo nebo zcela nefunkční slinivka, protože  se v ní pak následkem prodělanýc h poleptání žalud eční kyselinou a následných zánětů už netvoří v patřičném množství,  anebo vůbec,  veledůležitý hormon inzulin. Takto mimo jiné je ochromena i činnost mnoha dalších sliznic v celém našem těle .
Káva navíc obsahuje velké množství hodně agresivní kyseliny šťavelové. A když ledviny tuto látku nestačí dostatečně rychle vylučovat prostřednictvím moči, potom se snadno vytvoří z přítomných krystalků kyseliny šťavelové nejdříve močový písek. Později se ale vytvářejí také obrovské, vysoce bolestivé a zároveň i rizikové močové kameny. Je-li totiž v našem organismu neustále přítomno příliš velké množství kyseliny šťavelově, přes tlusté střevo se následně vstřebává zpátky do těla a usazuje se i do kloubů a svalů.  Dochází tak k silným bolestem (vnímaným zejména v noci - jak v oblasti páteře, tak i v oblasti velkých kloubů.) Tímto způsobem vzniká i velice podobné, vysoce bolestivé a pohyb omezující onemocnění!  Pokud tedy alespoň trochu myslíte na své pozdější zdraví, popíjejte svoje oblíbené  kafíčko zásadně bez mléka či smetany a jen v malém množství!  A s ní, nebo hned po ní si už zásadně nikdy nedopřávejte  šlehačku či dokonce nějaké vysoce kalorické, tedy zejména silně omaštěné zákusky.
 
 
Vymáhání dluhů v Evropě
 
 
V EVROPĚ existují tři  modely vymáhání dluhů:
                                    německý,   švýcarsko-britský   a   český. 
 
NĚMECKO

Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1020 Kč
Soudní poplatek  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     576Kč
Náklady právního zastoupení v nalézacím řízení      744 Kč
Náklady právního zastoupení v exekučním řízení     372 Kč
Odměna exekutora  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     595 Kč

CELKEM  . . . (v přepočtu)  . . . . . . . . . . . . . . . . . .    3307 Kč
______________________________________________________
Německý model funguje třeba na př. v Polsku
 
POLSKO

Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1020 Kč
Soudní poplatek  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     180 Kč
Náklady právního zastoupenív nalézacím řízení       360 Kč
Náklady právního zastoupenív exekučním řízení      423 Kč
Odměna exekutora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .      530 Kč

CELKEM  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .    2473 Kč
_____________________________________________________

Švýcarsko-britský model

Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1020 Kč
Soudní poplatek   . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .    292÷710 Kč
Náklady právního zastoupenív nalézacím řízení  . .        0 Kč
Náklady právního zastoupenív exekučním řízení   .        0 Kč                                                                                            
Odměna exekutora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .      420-835 Kč
CELKEM      . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     2565 Kč 
_______________________________________________________
A teď ČESKÁ REPUBLIKA
Dluh např.  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     1020 Kč

Soudní poplatek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .       400 Kč
náklady právního zastoupenív nalézacím řízení   . .     5220 Kč
Náklady právního zastoupení v exekučním řízení  .     2920 Kč
Odměna exekutora    . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .     7800 Kč

CELKEM      . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  17360 Kč  
________________________________________________________________
Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni:
 
"Každý rok musejí lidé na vymáhání zaplatit 40-60 miliard korun. To je astronomická částka, která jde do advokátní lobby.
V září 2011 jsem na jednání se zástupci ministerstva spravedlnosti prezentoval, jak náš systém vymáhání pohledávek funguje.
 
Přítomný švýcarský expert řekl, že vůbec nevěří, že je něco takového v Evropě možné."  
 
Proč o tom v médiích vůbec nic není?  
 
Média včetně veřejnoprávních tu nejsou na to, aby hájila zájmy lidí.
Systém úvěrů, model exekucí, Kalouskovo snaha mít deset heren v každé ulici, vliv médií na společnost, to vše rujnuje statisíce jednotlivců i rodin.
V čím větších problémech lidi jsou, tím jsou manipulovatelnější. O to tu běží.
 
Dokud lidem nedojde, jaká je současná role médií, všechno se bude jenom horšit....  

 

Chci se s Vámi podělit o dostupnosti lékařské péče,v tomto případě stomatologické,důchodcům a jistě i jiným tzv.normálním lidem.Objednala jsem se k zubařce v domnění,že mi spraví kaz na zubu.Omyl.Paní doktorka vedla dlouhé kázání o tom,jak si mám čistit zuby s doslovem,že pokud budu navštěvovat ji,tak první,co budu platit přednáška o tom,jak se správně pečuje o chrup a hodina stojí 1000 kč,bez toho mi nelze zub spravit.Její slova byla dále,že když tam dá amalgámovou blombu,tak to bude vypadat příšerně a že bílá kompozitní plomba stojí 4500 kč.Na má slova,že na to nemám/je to polovina mého důchodu/,jsem pro ni přestala být rázem perspektivním pacientem a prohlásila,že mi udělá vstupní prohlídku,aby ze mne měla alespon 30 kč.Vstupní prohlídka probíhala tak,že jsem měla otevřená ústa jako krokodýl,ona mi tam tak nějak jezdila zrcátkem a přitom zaučovala sestru,kam má tuknout do počítače,co tam má napsat,kde co hledat,dvakrát vstala,aby našly,jak to asi půjde,aby jí to ukázala,atd.víte,připadala jsem si jako totální hadr na podlahu,cítila jsem se ponížená,nejraději bych utekla,ale byla jsem tak šokovaná a zablokovaná,že jsem se bohužel nezmohla na nic.Měla jsem ji říct,co si o ni myslím a odejít středem se slovy-díky,ale k Vám už nikdy.Nakonec mne odeslala k medikům,kde prý budu platit méně,protože oni se zaučují,ale asi mají stop stav/měli,zatím až do září,a to máme květen/,takže,jak jsem k ní přišla,tak jsem i odešla,akorát s pocitem,že jsem nicka,zub neopravený,protože ho nemohla opravit,když na to nemám.Takže asi tak-budu čekat na to,až mne začne bolet a nechám si ho vytrhnout jako bolestivý případ za 90 kč u jiného zubaře,a když tak budu pokračovat dál,tak za krátkou dobu budu bezzubá a potom mi snad pojištovna přispěje na klapačky.Hanka

                           Zamysleme se!!!!!!

Klausova amnestie dává velkou logiku

Miloslav Ponkrác 4.1.2013/stáhnuto z webzine- www. zvedavec.org/

Před zhruba rokem jsem psal, že centrum moci se pomalu přesouvá od vlády k mocným a velmi bohatým šedým eminencím v pozadí. Dá se říci, že vláda už nemá téměř moc v ruce. Její moc vyplývala s tím, že disponovala mnoha věcmi, které mohla „prodat“ – a za to byla respektována i mafiemi v pozadí.


Zhruba poslední rok až dva je ovšem stát vykraden, a vláda posloužila mocným. Změnila zákony v jejich prospěch (fikce doručení, nebývalá volnost exekutorů, faktická nevymahatelnost práva a spravedlnosti pro prosté občany, církevní restituce, …) a vláda už operuje jen s několika posledními kartami:

Komu předá celé zdravotnictví: Chrenek, zbývá jenom uměle zkrachovat Všeobecnou zdravotní pojišťovna a pak podle zákona spadne Chrenkovi celé zdravotnictví do klína, zbytek už si zařídí sám. Schválili mu nestandarně mnoho věcí, které byly za hranou zákona různými kličkami. Aby mu lidé neutekli poté co VZP spadne do klína podle zákona jeho pojišťovně, omezili možnost změny lékařů, stejně jako další. A jako dárek mu přidali popplatky, které mírně zvýšili.

Pak je tu ČEZ, kde jsem slyšel, že se nenápadně rozprodávají akcie. Zde zřejmě dojde k předání tajně a nenápadně tichou cestou.

Máme tu důchodový systém, který je zlatou slepicí. Pokusy předat vše k vytunelování do soukromých penzijních fondů byla řada a stále se snaží.

Tak by se dalo pokračovat.

Podstatné je, že poslední dva roky se těžiště moci silně přesunuje do šedých eminencí mimo vládu (ne že by tam nebylo, ale moc vlády zřetelně slábne a moc lidí vzadu roste).

Nepohodlní z vlády jsou zavíráni. Viz Rath apod. Lid měl/má radost z toho, že na politiky je metr, ale na skutečné zločince metr není. Ovládnutí policie a částečně soudů je nyní využíváno jako nástroj pro likvidace těch, které šedým eminencím vstoupí do cesty. A zároveň dají falešnou situaci lidu, že začíná spravedlnost i na mocné – stejně falešnou jako Havel dal naději na demokracii a lepší život.

Kalousek to pochopil. Přepsal svůj veškerý majetek na manželku a rozvedl se. Nebojí se, že by ho manželka o majetek připravila, v minulosti dokázal mít metody i hodně drsné (záhadná úmrtí?), takže manželka si to určitě nedovolí.

Klaus nyní amnestií zrušil vyšetřování, které vadilo mnoha lidem v pozadí. A také ochránil sebe. Tedy odstranil hrozbu skutečné moci mimo vládu v pozadí.

Ostatně Klaus milosti dával převážně podvodníkům a defrandautům.

Klaus pouze pomáhá dokončit proces. Ochránil skutečné šedé eminence, kteří se těžko mohli stát mocnými poctivou cestou. Tím je přikryl a zakryl k nim cestu. Jistě nezůstane bez odměny.

Pouze probíhá proces – předání majetku a moci mocným mimo vládu. Jejich ochrana mnoha novými zákony, které zaručují jejich klidné spaní i nerušené

tunelování, kradení a vykonávání moci. Tento proces je na pozadí mnoha tisíců událostí ve vládě. Mnoha podivných zákonů. Mnoha podivných akcí. Je to válka mnoha drobnými bitvami a tahy. Klausova amnestie byla jenom jedním tahem na celé šachovnici. Každým tahem je předán kousek moci šedým eminencím v pozadí, nebo kousek majetku, nebo nějaký penězovod, nebo zákonem zrušena další možnost, jak je potrestat či na ně dosáhnout.

Občas to ruší zbytečně aktivní zahraničí, například Švýcarsko se začalo nechutně montovat do MUS. Nebo Pítr. Alespoň tam se dalo zdržovat a nakonec prošvihnout lhůty. Ale je to nepříjemné a vyvolává to zbytečné otázky mezi lidmi.

Záměrným pokračováním tohoto procesu je také dostat lidi do stavu, kdy budou na hranici uživení se. Budou mít spousty starostí jen o holý život. Zadlužování státu, neschopnost dosáhnout spravedlnosti, exekuční orgie, podporování kriminálních živlů jednak pozitivní diskriminací, jednak pořádnou tahanicí po soudech každého, kdo se opovážil bránit obviněním z překročení nutné obrany, rasismu či neonacismu. Dále rozbíjením co jde.

Dále rozeštváváním lidí proti sobě. Mladých vůči starým. Podnikatelů vůči zaměstnancům. Antikomunismem a bojem proti komunismu v době, kdy žádné osobní riziko nehrozí, ale je to hezká póza. Rozeštvávají se muži proti ženám co to jde. Atd.

Nicméně toto už přesahuje rámec jediného tahu na šachovnici – Klausovy amnestie, mimochodem geniálního tahu, pokud bychom to četli v detektivce.

Klausova amnestie nedává téměř žádný smysl, pokud se posuzuje jako ojedinělý krok. Nebo srovnává s osobou Klause – zde dokonce vypadá amnestie jako totální zmatení, kdy Klaus dělá něco jiného, než poslední roky dělal. Nicméně v celém kontextu celého procesu předávní moci do šedých eminencí a přeměny vlády pouze na pimrlové divadélko bez významu pouze aby si občané užili hry s tím, že stále považují vládu za centrum moci – to dává velký smysl. Klaus není osamocený člověk, sólista, Klaus hraje s velkým orchestrem. A tam to smysl dává.

Pane ministře,

před několika dny jsem dostala oznámení o zvýšení mého důchodu o 130 Kč měsíčně. Chtěla bych Vám tímto poděkovat za krásný dárek k Vánocům i za obrovskou radost, kterou jste mi tím způsobil v době, kdy se očekává zdražení prakticky všeho. Jak před nedávnem pronesl někdo moudrý, totiž, že důchodci se narodili za války a jsou tedy zvyklí na skromný život, tak jsem předpokládala, že zvýšení mého důchodu nebude tolik razantní. Největší strach jsem ale měla z toho, že když přidáte mně, nezbyde již na přidání poslancům a senátorům. Nu, nakonec jim přidáno bylo a jsem moc ráda, že peníze ve státní pokladně pro ně najdete, i když její stav se asi podobá stavu po 30-leté válce. Budu tedy moci klidněji spát, stejně tak, jako spává při různých jednáních Váš kolega, ministr Schwarzenberg.

Zároveň bych Vám chtěla poděkovat za církevní restituce. Narodila jsem se v roce 1947, v roce 1948 mně byl rok a nevzpomínám si, že bych v tomto roce, ani v letech pozdějších, církvi něco ukradla. Naopak, byla jsem vždy vychovávána v tom, že krást se nesmí. Moje generace si v raném mládí, ani později, moc přepychu neužila, nejdříve bylo vše na lístky, ani po jejich zrušení si naši rodiče nemohli moc vyskakovat a nějak nás rozmazlovat. Prostě taková byla doba. Můžu Vám odpřísáhnout, že i když v této těžké době měli rodiče dost důvodů se nějak obohatit, nenašla jsem po jejich smrti v pozůstalosti ani jeden kostel, faru, polnost, les, či třeba jen kalich, obraz, nebo ornát. Největší radost mám ale z toho, že budeme vracet jen majetek prý odňatý církvi po roce 1948, neboť kdybychom měli vracet i majetek odebraný, či zničený husity, nedoplatily by se nejenom naše děti, ale ani vnuci a možná i pravnuci. Když už jsem u těch dětí, myslím, že vhodnější čas k restitucím jste nemohli najít, totiž čas, kdy se na operace a léčení dětí nemajetných rodičů musí skládat dárci, třeba i jen sbíráním víček od PET lahví.Díky!

Pane ministře, přeji Vám hodně zdraví v roce 2013 i v letech následujících a hlavně Vám přeji, aby, až nadejde Váš čas odejít do důchodu, se k Vám nechoval nikdo s takovou přezíravostí, nevděkem a arogancí, s jakou se chová tento stát k nám, důchodcům. A až půjdete na oběd do jídelny Úřadu vlády, vzpomeňte si na mnohé staré lidi, jimž by se ceny na jídelním lístku vlády zdály přiměřenější jejich důchodům, než Vašim platům.

ZABRANTE TOMU,ABY KDOKOLIV JEZDIL OPILÝ....

Hodně smutný, ale je to život
Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť, začala jsem si říkat pro sebe:
"Můžu tu čekat věčnost, nic nestíhám a ještě co všechno musím vyřídit.
Vánoce začínají být čím dál tím větší stres, kdyby se tak dal celý ten shon přespat!"
Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc,jestli si vůbec moje děti budou s těmi hračkami hrát!!!
Když jsem tak bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho asi 5 -ti letého chlapečka, který si k sobě tulil panenku. Měl strašně smutný pohled přitom, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil jedné starší dámě a říkal jí: ,,Babi, seš si jistá, že nemám dost peněz,abych koupil tuto panenku?
Starší dáma mu odpověděl
,,Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!''
Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde na něco podívat.
Rychle odešla. Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku.
Nakonec jsem k němu šla a ptala jsem se ho:
"Komu chceš koupit tu panenku ?"
"Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc,byl si jistá, že jí panenku Ježíše přinese pod stromeček."
"Tak když ji tak chtěla,tak jí to Ježíšek přinese k Vánocům.
"Ne, ne, tam kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala, musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala až tam půjde."Oči mu přitom ještě víc zesmutněly."Moje sestřička šla k Ježíškovi,aby byla s ním. A tatínek mi povídal,že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem,tak jsem si myslel,že by jí tu panenku mohla vzít.
"Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které se usmíval.
"Tuto fotku bych jí chtěl taky poslat,aby na mě nikdy nezapomněla."
Mám velmi rád svou maminku a chci,aby neodešla,ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno".
Potom se zase podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku.
Rychle jsem si vyndala peněženku a nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi:
"Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku."
Rychle jsem přidala k penězům,které mi podával,ty svoje tak,aby si toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo dost peněz na panenku a ještě mu i zůstalo.
Chlapeček zavolal: "Děkuju Ti, Bože, že jsi mi dal dost peněz".
Pak se na mě podíval a řekl:"Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslyšel. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už jsem se neodvážil žádat od Boha.Ale on mi dal víc, abych mohl koupit panenku i tu růži.
Víte, maminka má velmi ráda bílé růže".
O pár minut se chlapečkova babička vrátila a odešli.
Po střetnutí s chlapečkem jsem pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě,stále jsem na něj musela myslet.
Potom jsem si vzpomněla co jsem četla před dvěma dny.
Psalo se tam o opilém řidiči,který havaroval s jiným autem, ve kterém seděla mladá žena se svojí dcerkou.
Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.
Dva dny po mém střetnutí s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval,že chlapečkova maminka zemřela.
Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb.
Na místě,kde se můžou příbuzní naposledy rozloučit se svojí nejmilejší ležela mladá žena v rakvi,v ruce měla kytici bílých růží,vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku.
S pláčem jsem opustila hřbitov s pocitem, že se můj život změnil.
Láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná.
A jeden opilý řidič mu za setinu sekundy sebral maminku a sestřičku, které tak velmi miloval.

 


 

Štěňata z kontejneru bojují o život. Úřady je chtějí utratit

Dagmar Šimková, která se o nalezence stará, zatím neví, co jsou štěňata za rasu. Jistě však ví, že po týdnu její péče nestrádají a mají se k světu.

Dagmar Šimková, která se o nalezence stará, zatím neví, co jsou štěňata za rasu. Jistě však ví, že po týdnu její péče nestrádají a mají se k světu. Autor: Dagmar Šimková

31.7.2012

Praha – Šok, beznaděj a smutek nad situací opuštěných a týraných zvířat v České republice, která se současnými probíhajícími legislativními změnami ještě více zhoršuje. Tak hodnotí jednání oficiálních institucí ochránci zvířat.

 

V neděli minulý týden našel náhodný kolemjdoucí sedm novorozených štěňat odložených v jednom z jesenických kontejnerů. S pomocí Nadačního fondu JVaJV, jenž podporuje zvířata v tísni, kontaktoval městský útulek v Tróji. Odpověď útulku však byla překvapivá: Odvezte je na jesenický úřad.

Zatímco nadační fond sháněl pomoc jinde, městští strážníci v Jesenici, kteří převzali od nálezce prádelní koš se sedmi slepými štěňaty, kontaktovali inspektorku Ligy na ochranu zvířat a členku Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ) Zuzanu Semelovou. Její doporučení bylo však ještě překvapivější, doporučila totiž jejich uspání.

Pomohl až soukromý útulek

Pro štěňata se ale nakonec podařilo sehnat útočiště v soukromém útulku Dagmar Šimkové v Jinonicích.

Jsem rozhořčena, peníze jdou na nesprávná místa. Jednalo se o akutní případ a nebezpečí z prodlení. Městský útulek v Tróji byl pro akutní pomoc opuštěným štěňatům nejvhodnějším zařízením, vzhledem k tomu, že má nepřetržitý provoz a vybavení na vysoké evropské úrovni což je pro štěňata, která je nutné krmit každé 2 hodiny, ideální," sdělila Deníku Jitka Parisotová z Nadačního fondu JVaJV. „Když jsem volala do útulku, apelovala jsem na jejich morální a etické cítění. Žádala jsem alespoň o přechodnou péči, do druhého dne, než najdu něco jiného, setkala jsem se jen s odmítnutím a naprosto bezcitným jednáním" popsala týden starou situaci.

Její zklamání a rozhořčení z rozhodnutí úřadů umocňuje fakt, že takovýto případ je běžnou praxí a lze se spolehnout pouze na dobrovolníky či občanská sdružení, kteří vše hradí z vlastních nákladů, a instituce, jež jsou financované z peněz daňových poplatníků, se k tomu staví s nezájmem.

„Štěňata byla slepá, hladová, dehydratovaná a u kontejneru byla dlouho. Říkal to nálezce policii a ta následně mně. Doporučila jsem proto humánní způsob, uspání veterinářem by bylo pro ně v tu chvíli nejmilosrdnější," komentovala Semelová, která si za svým stanoviskem stojí. „Každý útulek i každý veterinář potvrdí, že jsou situace, kdy je uspání milosrdnější než záchrana za každou cenu. Zvířatům ušetří spoustu bolesti," dodala s tím, že to umožňuje zákon na ochranu zvířat, jehož součástí je regulace populace. Nicméně nikdo nedokáže odhadnout, jak dlouho štěňata v kontejneru byla, podle slov Dagmar Šimkové, která se o ně stará, se ale mají k světu, nestrádají a jsou spokojená.

„Netrpěla žádnými bolestmi, ani dehydratací. Byla pouze hladová," uvedla. „Krmím je každé dvě hodiny a masíruji jim bříška. Dnes už jedno štěňátko rozlepilo očičko. Koukat začnou co nevidět," řekla včera Deníku Šimková.

Rozpor se zákonem?

Utrácení zvířat řeší zákon č. 246/1992 Sb. v platném znění v § 5, kde jsou uvedeny přípustné důvody pro utracení zvířete. „Regulace populace je mnohem širší pojem, který zákon řeší v § 13b. Jedná se zejména o kastrační programy a osvětu občanů, aby nedocházelo k nekontrolovanému množení zvířat. Tuto regulaci populace by měly provádět obce průběžně," vysvětlil Milan Kaucký z občanského sdružení SOS zvířata v nouzi.

Podle něj je doporučení Semelové k utracení nalezených štěňat s odvoláním na regulaci populace v naprostém rozporu se zákonem. Utrácení zvířat dle regulace populace je totiž možné teprve tehdy, pokud jsou soustavně prováděna ostatní preventivní opatření směřující k omezení množství zvířat a jsou nedostatečná. V obci Jesenice však nebylo prováděno vůbec.

„Není tedy možné utratit nalezené nebo nechtěné zvíře z jiných, než zdravotních důvodů. Toto je nejen stanovisko ministerstva zemědělství, ale je uvedeno i v Doporučení ÚKOZ z roku 2004, které sice bylo vydáno k toulavým kočkám, ale jako výklad zákona se týká všech zvířat, tedy i psů a štěňat. Je s podivem, že členka ÚKOZ nezná řádně zákony ani doporučení vydaná orgánem, jehož je členkou," dodal.

Zeptali jsme se...

Deník oslovil veterinářku MVDr. Julii Kudláčkovou, která působí na veterinářské klinice s nepřetržitým provozem:

„Záleží samozřejmě na stavu štěňátek, jestli nejsou dehydratovaná, podchlazená a zbídačená. Pro útulek je samozřejmě problém postarat se o tolik štěňat najednou, ale když se najde někdo, kdo se jich ujme,nevidím v tom problém. Rozhodně šance na jejich záchranu je."

Autor: Barbora Kabátová

Bůh a sv. František shlížejí na USA

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka ....

Bůh:
Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole v USA? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel?  Měl jsem perfektní bezúdržbovej zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky...

Sv.František: To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.

Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu aby tam rostla tráva?

Sv.František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.

Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice štastní.

Sv.František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.

Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno?

Sv.František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.
Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?
Sv.František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.
Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?
Sv.František: Ano Pane.

Bůh: Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.
Sv.František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.
Bůh: Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.
Sv.František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je Příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.

Bůh: To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?
Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.
Bůh: A odkud tento mulč berou?
Sv.František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.
Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?
Sv.Kateřina: „Blbý a blbější“ Pane. Je to opravdu hloupý film o ...
Bůh: To je OK, klidně to pusť. Myslím že jsem o tom už slyšel od Františka.

 

 

Chtěla bych Vám zde dát příběh kočičky,která v dnešní době zemřela proto,že současní veterináři fungují spíše jen jako pokladničky na peníze,tohle je jeden z valné většiny,ti dobří,kterým jde dnes ještě o blaho zvířat a potom teprve o peníze, už je pomalu  nutné hledat se svítilnou pod lampou.Já sama znám dva podobné tomu,co je v příběhu,byl to také děs a jeho pomluvy se se mnou táhnou dodnes,protože jsem ho alespon dala jako odstrašující případ na web.A znám dva dobré,oba bohužel daleko od mého současného bydliště.

Sindynka

 

Celým mým životem mne provazely kočičky a v posledních letech také psí kamarádi. Postupně přicházeli a jak šel čas ,stářím nebo nevyléčitelnými nemocemi odcházeli do zvířátkového nebe. Chci vám vyprávět hrůzný  příběh malé statečné kočičky a psychopata s diplomem veterinárního lékaře.

Týranou sedmiměsíční britskou želvovinovou kočičku jsem si vybrala před 8 lety.  Uzlíček nervů Sindynka  nedokázala spát, jíst, jen se třásla a provázela mne velkýma zlatýma očima. Tehdy jsem si slíbila, že moje zvířátko bude mít krásný život, abych jí vynahradila  všecky dosavadní útrapy.   Rok trvalo než jsem si získala  důvěru  kočičky  , tak moc jí bývalí  „chovatelé“ ublížovali. 

Sindynka občas těžko dýchala a když usnula vydávala podivné zvuky. Navštívili jsme veterináře  na Vysočině, který nám sdělil , že kočička má nedomykavost srdečních chlopní , léčba není možná a musíme se smířit s nejhorším. Touto diagnozou nás udržoval stále ve strachu a nejistotě. Sindynce ublížil nejvíc, protože jsme se k ní doma chovali jako k těžce nemocnému zvířátku s koncem nejistým.

Veterinář přestal Sindynku vakcinovat s odůvodněním , že ji to zabíjí. Při každém  náznaku onemocnění jsme spěchali do ambulance pro pomoc a za každou optimistickou zprávu o zdraví  Sindy- rádi zaplatili.

12.prosince 2011 jsem našla moji milé, hodné kočence pohyblivou, měkkou bulku velikosti hrášku v podkoží na podbřišku. Veterinář okamžitě stanovil datum operace.  Později jsem se na radu rozumnější přítelkyně vrátila a veterináře požádala, aby provedl před operací biopsii nádorku. Rezolutně odmítl- „to musí jít ven, okamžitě“. Bála jsem se o Sindynku , zhoubná nemoc a  k tomu  nemocné srdíčko ….  a  tak  19. prosince byla moje  kočička připravena na operaci. Zdravotník  jí  nezměřil teplotu, nevzal ani  vzorky krve na krevní obraz.

Požádali jsme, aby naše zvířátko dostalo šetrnou narkózu , věřili, že se nám Sindynka probudí a operatér se svoji chotí stejného vzdělání oznámí, že je vše v pořádku.

Sindu nám předali s tím, že máme přijet na kontrolu až za pět dní a podivovali se nad našim nesouhlasem převzít zvířátko do domácí péče, pokud bylo v narkóze.

Kočička se začala probouzet stylem, který nás nenechal na pochybách o jak šetrné narkotikum asi šlo, Pak to přišlo.Veterinář nám sdělil, že to byl jen neškodný lipomek, ale že ji ještě vypreparoval všechen tuk z podkoží a vzal polovinu mléčné lišty. Snad to prý sroste!!!!!!! Nebojte se kočka má devět životů, halekal, když jsme vyděšení odcházeli domů.

Nikdo se nás chovatelů nezeptal, jestli s takovým zákrokem souhlasíme, kočička byla drobná, její stav nevyžadoval, tak těžký zásah do organismu..To co následovalo bylo jak děsivý sen.

Z narkózy se nemohla dostat celou noc a druhý den v poledne zkolabovala. Opět následoval odjezd na vet. ambulanci. Dostalo se jí zavodnění, po kterém zkolabovala ještě jednou a navíc se v tříslech objevil obrovský otok. Znovu ambulance , kde ji veterinář odsál tekutinu. Na  náš dotaz co bude dál, odsekl, že se s tím kočka musí vypořádat sama.

Požádali jsme jej o zprávu o zákroku. Odmítl nám ji dát s odůvodněním, že nemá čas. Pozdě večer se něco jako zápis o operaci dostalo do našich rukou a brzy ráno jsme uháněli na Brno.

Na klinice nás čekal  veterinární lékař ,který  po podrobné prohlídce Sindynky sdělil, že kočička je naprosto zdravá, nemá  a nikdy neměla nemocné srdíčko a všechny výsledky jsou v normě. Její občasné chrčení, je kočičí astma a to lze celkem lehce léčit.  Byla však  zmrzačena rukou kolegy veterináře. Kočky mají velmi slabou kůži, pod ní je další vrstvička vaziva a tuku, která spojuje kůži s pobřišnicí. Vrstvu vaziva a tuku, která vyživuje kůži,  veterinář vypreparoval. Hrozí nekrotizace kůže a následná smrt.   

Pan doktor  nás ujistil, že udělá vše co bude v jeho silách. A tak jsme jezdili přes den na Brno. Vyzkoušelo se možné i nemožné. Statečná kočička nám věřila a trpělivě snášela všechna příkoří. Po sedm týdnů jsme se u malého pacienta ve dne i v noci  střídali .Zmrzačení zvířátka  veterinářem, který si takto vyrábí pacienty, se však  neslučovalo se životem. Umírala bolestivě , tím nejstrašnějším způsobem v sobotu v noci, kdy další veterináři nebrali telefon. Požádala jsem původce plánovaného trápení a bolestivého zla  pro  peníze - ať přijde dát poslední  injekci zvířátku, které tolik věřilo lidem.  Vysmál se mi a položil telefon.  

Milovaná Sindynka zemřela 5. února v první hodině ranní.  T.

 

 

 

 

SOCIALISMUS VERSUS KAPITALISMUS (Juraj Seman)                                      

V poslední době při svých cestách často slyším slova „zlatí komunisté“, i když jsem nikdy nebyl jejich příznivcem, tak do značné míry s nimi souhlasím. To, co zde prezentují všechny vlády od pádu tzv. totality, bych nazval jako závodem o co nejrychlejší rozkradení společného majetku, likvidace průmyslu a zemědělství. Když si postavím oba režimy vedle sebe a na jednu stranu dám klady a zápory jednoho či druhého, v mnohém vychází lépe socialismus a ta mnohými opovrhovaná totalita!                                                                       SOCIALISMUS • Všichni měli povinnost pracovat a měli práci.                         • Zákony byly jednoduché, jasné a přísné, platily pro všechny. • Kdo pracoval, dostával pravidelně 2x do měsíce mzdu nebo plat. • Pojištění bylo skutečně pojištěním, smlouvy jednoduché, srozumitelné i laikovi. • Levné a všem dostupné úvěry. • Získání bytu s nízkým nájemným (v mnoha případech i získání podnikového bytu). • Všechny srážky šly automaticky ze mzdy nebo platu a byly vypočteny vždy tak, aby člověku zbylo na důstojné vyžití. • Skutečně bezplatná lékařská péče, značně preferovaná prevence a očkování. • Výdej léků a léčiv jen za symbolickou částku 1,- Kč. • Podpora mladých rodin, matek na mateřské, jakož i péče o zdravotněpostižené,seniory a těžce nemocné. Nebyla taková zvěrstva jako dnes, kdy hodně lidí, a dokonce i dětí, umírá jen proto, že rodiče neměli na jejich léčbu, případně nepatřili k těm šťastným, kterým se včas podařilo peníze sehnatza pomocí ponižujících zdlouhavých sbírek mezi lidmi. • Bezplatné preventivní prohlídky a očkování dětí, mnohdy prováděné lékaři přímo ve školních zařízeních. • Rozsáhlá sociální síť se skutečnou pomocí, kde neexistovalo, že by někdo zůstal na ulici, bez domova, bez pomoci. • Byla přísně trestána šmelina a lichva, kupčení a spekulace. Tyto činy se vyskytovaly velmi vzácně, především ve velkých městech. • Bezplatné školství od jeslí, přes mateřské školky až po VŠ. Obrovská podpora učňovského školství, kdy již v průběhu učiliště učni získávali praxi a zkušenosti přímo v podnicích, do kterých pak po skončení učiliště a získání výučního listu nastupovali. • Lepší kulturní využití volného času, jak dětí, tak i dospělých. • Téměř neexistovaly drogy a narkomani a zcela žádné herny. • Učitelé ve školách, ale i mimo školy, měli přirozenou autoritu,respekt a úctu, měli větší možnosti v postihování přestupků žáků a rodiče s nimiskutečně spolupracovali. • Policisté (tehdy příslušníci veřejné bezpečnosti) byli respektováni,mělivětší autoritu a velmi vysokou objasněnost trestných činů.
• Soudy všech stupňů byly daleko pružnější a řešily každý případ kompletně,tj. pachatel byl
odsouzen zcela automaticky k náhradě škody a ta mu byla ihned a samozřejmě srážena z platu
kdekoliv, kam nastoupil do zaměstnání, dokud vše nezaplatil.
• Velmi nízká kriminalita způsobená tím, že pachatel věděl dopředu, že bude dopaden a škodu bude
muset splácet. Tehdejší věznice (-nápravné ústavy) nebyly jako dnes, kdy mnoho rodin nebydlí v
takovém luxusu jako současní vězni v nich dnes. Nízká kriminalita byla způsobená také tím, že v
záznamech pachatelů jejich trestné činy byly uvedeny stále, a ačkoliv nebyly počítače a internet,přece
jen o každém zločinci a jeho skutcích věděli všichni zainteresování ,a tudíž nebylo úniku do
anonymity.
• Existovaly funkční odbory, podnikové rekreace, dětské rekreačníprázdninové tábory, zájezdy…
• Mládež byla maximálně zapojována do mimoškolních aktivit.
• Velmi nízké zatížení lidí státní byrokracií, většinu pracovních věcí řešila mzdová účtárna.
• Relativně větší soukromí a svoboda (možná někdo namítne, že to není pravda, ale je třeba si , že
díky dnešnímu zneužívání techniky např. mobilní telefony, kamerové systémy, internet, kreditní karty,
účty v bankách,velké množství duplicitně vedených registrů, se kterými pracuje velké množství
lidí, a děravým zákonům na ochranu osobních údajů, je sledovaní soukromí tehdy oproti současnému
sledování zanedbatelné).
NEVÝHODY
• Nebyly denně banány, mandarinky, pomeranče…
• Dováželo se jen to, na co byly finance, tj. za peníze, které se utržily za vyvezené zboží.
• Omezené cestování do zahraničí mimo tzv. NSZ, které bylo regulováno převážně z důvodu
nedostatku zahraničních měn, kdy bylo preferováno dovážení zboží,

které jsme neuměli vyrobit.
• Strach z STB, z této složky bezpečnosti měli strach hlavně ti, kteří chtělia nebo již škodili zájmu
všech. Kdo pracoval a nekradl, ten většinou s nimi neměl problém
.

KAPITALISMUS DNES
• Můžeme cestovat téměř bezproblémově do všech států světa, pokud nevyjíždíme do
států, které vůči nám zavedly vízovou povinnost.
• Máme konečně banány!! (- tohle nám opravdu velice chybělo, že?!).
• Máme nadměrný a bezproblémový výběr drog, které si můžou snadno opatřit již školáci.
• Máme spoustu heren.
• Kdo nechce nemusí pracovat, ale ti, kteří by velice rádi pracovat chtěli,tak nesnadno a obtížně práci
shání.
• Máme vysokou kriminalitu a její nízkou objasněnost.
• Máme přepychově vybavené věznice, kde se zločinci mají lépe než mnozí
důchodci nebo rodiny s dětmi.
• Máme právní džungli, ve které nám jde vláda příkladem v obcházení a
nedodržování vlastních zákonů.
• Máme exekutory, kteří nás okradou a oberou s posvěcením státu o veškerý majetek.
• Máme bezdomovce, částečně vlastní vinou, částečně po „návštěvě“ exekutorů. • Máme nejnekvalitnější silnice a dálnice, zároveň však paradoxně také jedny z nejdražších. • Nekontrolované dovozy, které ničí domácí výrobu a tím i ruší pracovní místa. • V mnoha zejména zahraničních firmách jsou pracovní podmínky zaměstnanců jako v době otrokářské. • Odbory nefungují ani zdaleka tak jako dříve, v mnoha firmách jsou přímo zakázány. • Ztráta soběstačnosti státu, ačkoliv dříve jsme byli v mnohém soběstační (viz naše zemědělství). A v návaznosti potravinářský průmysl . • V mnoha firmách je vyplácení mzdy sázkou do loterie, zaměstnavateli nějaký výrazný postih nehrozí. • Vysoké zadlužení mnoha rodin, v nejednom případě způsobený zaměstnavatelem a nezaměstnaností. • Exekutory, kteří nešťastným a bezbranným lidem seberou vše, aniž by tito lidé mnohdy vůbec něco dlužili. • Máme zde lichváře, kteří se nestydí lidi okrást o poslední, co mají, naopak díky aktivní pomoci zákonodárců jim pomáhají v budování fabrik na dluhy. • Právo peněz, nikoli zákonů je zde na denním pořádku. • Máme stát právnický namísto právního. • Preventivní lékařská péče spíše mizí, stejně jako předražené očkování. • Je zde ráj podvodníků všeho druhu chráněných zákony tvořenými v nejednom případě samotnými podvodníky či jejich pomocníky. • Peníze se vyvádějí do zahraničí, končí v kapsách zahraničních vlastníků našich bývalých podniků, které zde téměř zadarmo získali, buď podcenovým nákupem nebo přímo zločinem, případně restitucí mnohdy poněkud podivnou. • Máme drahé, ale nekvalitní upadající školství a bude ještě hůře.Bohužel jepreferováno vysokoškolské vzdělání, kde velké množství absolventů nikdy v životě nebudou ve vystudovaném oboru pracovat, studují jenom proto, že díky diplomu budou mít větší šanci na vyšší plat, nikoli ze zájmu o obor. • Máme téměř zlikvidované učňovské školství, každý chce být vysokoškolák,učiliště jsou nezajímavá, neatraktivní, nenabízí vyšší platové ohodnocení. • Máme plné úřady práce vysokoškolsky vzdělaných mloků, které nikdo nechce zaměstnat. • Máme velice nízkou porodnost, mít a vychovávat děti je dnes luxusem. • Máme strach a obavy o práci, strach zda firma za naší práci zaplatí, strach cokoli říci, abychom nepřišli o práci, strach a obavy, že nebudeme mít finanční prostředky na zaplacení hypotéky, na nájem, na energie, na obživu … Asi tento můj článek bude mít hodně kritiků, kterým současný chaos v tomto režimu plně vyhovuje, možná že se najde hodně lidí, které svým obsahem zaujme. Byl bych velice rád, kdyby se nad tímto článkem zamyslelo co nejvíce lidí a klidně tam i něco z
vlastních myšlenek a úvah dopsali. Myslím, že je nad čím přemýšlet a případně se i poučit.

Báseň o životě v ČR                                    

 

Tak zas máme každé ráno

o zábavu postaráno                           

v médiích to zase žije

z úplatkářské komedie.

 

Rozeznat to není sranda

kdopak lže a kde je pravda

kdo nebral a kdo bral více

vzduchem lítaj statisíce.

 

Rok se dřela policie

ze soudců se jen pot lije

když svoje lži mektá Bárta

a hned po něm pablb Škárka.

 

Nyní své nesmysly točí

postelová drbna Kočí.

Když se lásce oddávala

všechno si to nahrávala.

 

Jediný z nich čistý není

je mi z toho na zvracení.

Jaký by byl kurs na sázku

zda odsoudí tuhle chásku?

 

Tak dlouho se budou hádat

dokola se odvolávat

až zazní ta věta známá

"vina není prokázána".

 

Pak s drzostí v níž jsou jistí

budou říkat jak jsou čistí

a aniž se trochu stydí

udělají blbce z lidí.

 

Všichni spolu drží basu

takže je to ztráta času

začíná z toho být zvyk

říkat Čechám Titanic!

 

 

Válka proti exekutorům - pomsta exekutora Vrány

Odezva na akci, kterou jsem spustil v předchozím článku na sebe nenechala dlouho čekat a dnes mně v pronajatém bytě, kde žiji se svou těhotnou partnerkou navštívili pracovníci pana Vrány.

V bytě polepili naprosto všechno vybavení, které ovšem nepatří mně. Patří majiteli bytu. Ale s sebou, i když měli před barákem dodávku, si odvezli pouze můj laptop. Přitom drobných polepených věcí bylo mnohem více. Je tedy zřejmé, že jim šlo především o nástroj mého válčení proti exekutorům.

Z existence tohoto článku, dále dnes odeslaných stížností na exekutorskou komoru a ministerstvo spravedlnosti je myslím zřejmé, že se záměr nepodařil.

Vážení exekutoři, člověka který více jak 13 let pracoval jako IT-guy, od přístupu k internetu a jiným tam připojeným počítačům vážně nezastavíte odvezením jeho starýho laptopu, který sloužil toliko jako bezdiskový terminál.

Nyní tedy na co si stěžuji při dnes provedeném zákroku. Provedená mobiliární exekuce totiž dává mně samému za pravdu, že jsem se v článcích nemýlil, že exekutoři doopravdy porušují základní lidská prává.

Při této exekuci byl polepen majetek majitele bytu, který mi pronajímá byt i se zařízením. Ovšem byt patří jemu, stejně tak zařízení.

Při exekuci jsem upozorňoval pracovníky exekutora Vrány, že za prvé majetek není můj. A za druhé, že se mnou žije má těhotná partnerka, která je nyní ve 4. měsíci těhotenství.

I přes toto mé upozornění polepili pračku, ledničku a rozkládací gauč, který používáme jako postel. Jinou postel nemáme. Také polepili oba stoly, jiné už nemáme. Stejně tak polepili všechny tři skříně, které mi majitel pronajímá s bytem.

Tzn. Pokud dojde k odvozu polepených věcí pronajímatele bytu, který nemá s mou exekucí nic společného, zůstaneme s těhotnou partnerkou na zemi, bez ledničky, bez možnosti si vyprat a jídlo si budeme servírovat na koberec. Nevyprané ošacení a další věci si budeme skladovat na koberci kolem jídla a dek, na kterých budeme spát místo postele.

Na mé námitky mi odpověděli, že postel sice brát nesmějí, ale gauč prý není postel. I když viděli, že v bytě jiná není. Na praní nám prý stačí teplá voda a ledničku už jsem s nimi raději ani neřešil, abych se nedozvěděl další jízlivou a škodolibou poznámku.

Jak se toto chování slučuje se zachováním lidské důstojnosti ponechám na zvážení čtenáře. Jak se to slučuje s ochranou vlastnických práv třetích osob taktéž.

Dále mi i oni sami ústně potvrdili, že prodej polepených věcí nepokryje ani náklady na cestovné. Ty věci jsou totiž staršího data výroby a budou jen velmi špatně prodejné.

Tzn. Provedený výkon pouze navýší samotný dluh, respektive případnou odměnu exekutora. Je tedy zřejmé, že se jednalo o svévolnou akci, která nijak nepovede k vymožení pohledávky, naopak ji dále navýší.

Já sice okamžitě spolu s majitelem bytu a zařízení sepíší patřičnou žádost pro vyškrtnutí jeho věcí ze soupisu, ale pokud dojde k odvozu kamsi do Přerova, pak mi i sami pracovníci exekutora potvrdili, že ani při vyškrtnutí a tedy evidentnímu poškození práv třetích osob věci nepřivezou zpátky a odvoz ze vzdáleného města si musí zajistit třetí osoba sama a po mně může potom vymáhat náklady za odvoz.

Tak pan Vrána se pomstil. Nicméně přes drobné ztráty a nepohodlí, pokračuji dál. Válka neskončila a naopak mi dodali další energii do pokračování v boji s touto nechutnou mafií. Pouze teď nebudu na internetu každý den(prozatím a přechodně, do sehnání dalšího terminálu), takže se omlouvám, že v případné diskuzi pod článkem odpovím až později.

David Michal|čtvrtek 3. květen 2012 20:51|karma článku: 40,37|přečteno: 5086 x

 

 

 

Dnes je 13.5.2012.vlastně svátek matek,nikdy jsem to neslavila,ale pro ostatní maminky sem dám blahopřání.Máma je jediný člověk na světě,který Tě miluje jen proto,že jsi....

 

 

Něco pro zasmání,popravdě jsem se u toho smála,až jsem brečela!!!

K ranní kávě: Popeláři, kamarádi!

Jak rozdílný pohled můžou mít dvě lidské bytosti na jednu věc, jistě každý ví. Mnohdy teoreticky. Já se včera přesvědčila v praxi a mohu říct, že nejen silně, ale vlastně i příjemně.

A jsem ráda.

Kdo mě vyškolil?

Samozřejmě, zase ten tvoreček krásný, upřímný, ryzí a nejlidštější  z nás– dítě.

Dala jsem si na schůzku s paní nakladatelkou, která se ujala mého druhého knižního díla, jímž míním oblažit lidstvo v říjnu, fóra půl hodiny s tím, že mimo špičku, tedy v jednu, budu autem z Proseka na Korunní za pár minut.

Nerada chodím někam pozdě, nedělá mi to dobře, a tak jsem byla ráda, že vyrážím zcela v klidu.

Cestou mě lehce rozladil jen skotačivý důchodce, který patrně v domnění, že je superman, a já že řídím auto se schopností potírat přírodní zákony a zastavit na fleku, střemhlav skočil do vozovky na Vltavské přímo před Tomův těžký vůz.

Potírat zákon setrvačnosti sice tohle auto neumí, ale vlastní posilovač.

Jeho výkonnost jsem ověřila jednak tím, že jsem dědka nepřejela, a jednak tím, že jsem byla pak nucena šetrně odlepit svůj obličej od předního skla.

Protože jsem ale měla stále dobrou náladu, jen jsem se šíleně lekla, stáhla jsem okénko a s úsměvem pánovi doporučila, aby příště k sebevraždě využil, spíše konopný motouz a nějaký akát ve Stromovce, že je tam větší klid.

Nazval mě nánou blbou a odpochodoval testovat strážné Anděly směrem k tržnici.

Na Korunní jsem byla skutečně ve 12:45.

Paráda.

Lehce nepříjemné bylo, že jsem, mlsně se sunouce podél parkovacích míst, nenašla ani jedno.

Neva, zaparkuju na protější straně.

Popojela jsem dál, neb přes tramvajový ostrůvek se mi hopkat nechtělo, a při manévru, který mě měl přenést do protisměru, jsem zjistila, že někde před sto metry se Korunní stala jednosměrnou.

Aha.

No, nevadí.

Sjedu o ulici níž a podjedu to. Pak zaparkuji jinde, trošku víc dole, tam místo bylo.

Střihla jsem to tedy doleva dolů, tuším do Šumavské.

Času dost.

Omyl.

Přede mnou kolona a …

POPELÁŘI!

No nic, pustím si nahlas rádio a počkám tu chvilku.

Nevím, kolik si zde v této ulici platí každá rodina popelnic, ale brzy jsem nabyla dojmu, že jednu na sobu včetně kojenců.

 

5078YzQ.jpg

 

Deset minut v háji a popojeli o vchod.

Kolona přede mnou i za mnou.

Jedna deset.

Další vchod.

Mlátit hlavou do volantu jako paní za mnou, jsem sice nezačala, ale začala jsem tu oranžovou partičku celkem slušně nenávidět.

„Debilové, to maj dělat hergot ve čtyři ráno a ne teďko, kuŕucinál, a ty, ty náno v tom rádiu taky neřvi jako bůvol“, povykovala jsem a moje nálada mizela s každou hodinu dlouhou minutou.

Poslední vchod.

Čtvrt na dvě.

Bezvadný.

„Pohni tím zadkem, ty jelimánku jeden oranžovej, no jistě, vždyť se s tou popelnicí pomazli klidně, my tady počkáme!“

Neslyšel mě.

Neslyšel mě nikdo, jen jsem vlastně ještě víc rozzuřila sama sebe.

No konečně, jestli teď za tou zatáčkou zastavíš, tak to fakt vezmu parkem!

 

5076ZTR.jpg

Byla jsem ne, naštvaná, ale vytočená, donepříčetna.

Po mé pravici, jsem pak náhle při projíždění zahlédla paní učitelku a asi deset malých špuntů, kteří s rozzářenými obličejíčky a s naprosto upřímnou náklonností, obdivem i zaujetím mávaly těm chlapům na stupátku a já otevřeným okénkem slyšela radostné:


„PÁ-PÁ, POPELÁŘI, AHOOOJ, KAAMARÁDI!!“

Ti dva ze stupátka také zamávali.

A mávali, dokud nezatočili, dokud těm, ne víc než čtyř, pětiletým nadšeným človíčkům úplně nezmizeli.

 

A mě to došlo.

Je to o úhlu pohledu a ten dětský je opět tak nějak hezčí.

Donutilo mě to se také usmívat.

A usmívala jsem se i v momentě, když jsem nenašla místo na parkování ani ve dvou dalších ulicích, a když jsem nakonec upocená postavila auto pomalu znovu na Míráku a šla pěšky.

 

Přišla jsem o půl hodiny pozdě, ale už ne naštvaná.

Podepsala jsem.

Nevím, jestli to dokážu, ale zkusím příště, až zase v úzké uličce narazím na popeláře, ten dětský úhel pohledu.

Přinejmenším je to zdravější.

 

5077N2M.jpg

Profesor Oskar Krejčí (*1948) je známý český politolog, autor více než dvaceti knih a tisíců článků, analytických statí a studií. Je prorektorem Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, přednáší na fakultě politických věd v Banské Bystrici a je vědeckým pracovníkem Ústavu politických věd Slovenské akademie věd v Bratislavě.

 

Třináct lží české vlády ODS, TOP09, VV.

 

Lež první: Programové prohlášení koalice: Nezvýšíme daně, ani odvody na sociální pojištění.

Pravda: A co povodňová daň, zdanění stavebního spoření, vyšší daň z nemovitostí, a hlavně zvýšení DPH na 20%? Aktualizováno: nově na 20%, 14% a posléze jednotných 17,5%.

 

Lež druhá: „ODS v žádném případě nepřipravuje zavedení poplatků ve zdravotnictví“ (Nečas – 21. 5. 2006)

Pravda: Přichází leden 2008 a ODS zavádí regulační poplatky ve zdravotnictví.

 

Lež třetí: Vláda tvrdí, že už za 30 let se dosavadní důchodový systém zhroutí, protože na jednoho pracujícího bude připadat jeden důchodce.

Pravda: Se zohledněním postupně se prodlužující průměrné délky dožití (a posouvání věku odchodu do důchodu), která se v posledních 20 letech podle demografických studií plynule prodlužuje o tři měsíce za rok, by ale počet lidí v produktivním věku na jednoho člověka v důchodovém věku klesl v příštích šedesáti letech podle demografických propočtů jen nepatrně, a to z 2,9:1 na 2,8:1. Nikoli tedy na 1:1 jak lže vláda. Vyplývá to z expertních propočtů provedených na základě aktualizované prognózy předních českých demografů. (zdroj: Novinky.cz).

 

Lež čtvrtá: Na celkové pokrytí nákladů důchodové reformy budeme potřebovat až 300 mld. korun

Pravda: Podle finančních expertů by reforma stávajícího prvního (státního) pilíře a stávajících penzijních fondů přišla na sotva desetinu této částky. Přitom výsledky by byly úplně stejné.

 

Lež pátá: Bez sjednocení DPH na 20% není možné důchodovou reformu provést.

Pravda: DPH nemá s důchodovou reformou absolutně nic společného. Má pouze zajistit odliv peněz do soukromých kapes a největší tunel v novodobé historii. Potřebné náklady na reformu jsou 20 miliard ročně a to by zcela hravě pokryly příjmy ze zisků ČEZ (20 miliard). K dispozici by mohly být i výnosy ze zdanění hazardu (7 miliard), a zavedení progresivní daně (5 miliard). Navíc má vláda ještě v rukávu možnost čerpat z privatizací a hlavně ušetřit okamžitým zprůhledněním státních zakázek, při kterých mizí stále stovky miliard.

Doplněk: Jak se ukázalo, oněch 20% nebylo vůbec nutných a vláda od nich nakonec couvla.

 

Lež šestá: Dopady DPH zvýšené na 20% vyčíslila vláda na jednoho obyvatele 250 korunami měsíčně.

Pravda: Podle skutečně reálných propočtů však doplatí na reformu každý občan 1100 korun měsíčně.

 

Lež sedmá: Nečas: Tento stát má nejlepší prorodinnou politiku v Evropě!

Pravda: Ona prorodinná politika pochází téměř celá ještě z let socialistického státu. Novodobé vlády ji pouze mírně upravovaly. Podpora rodin s dětmi se v posledních letech naopak snižuje, neexistuje vůbec žádná podpora absolventů středních a vysokých škol při nástupu do zaměstnání.

 

Lež osmá: Zavedením dalšího pilíře do důchodového systému, tedy soukromých fondů, do nichž se bude dobrovolně spořit 3% z příjmu, se posílí důchodový systém a vyřeší problém s financováním důchodů v příštích letech.

Pravda: Stane se pravý opak. Průběžný důchodový systém přijde nejméně o 20 miliard korun a vedle nyní existujících penzijních fondů vzniknou další soukromé penzijní fondy, které budou dublovat jejich dosavadní funkci. Do jejich spuštění nalije stát miliardy, ale spořit do nich nikdo nebude. Propad v příjmech důchodového systému to v žádném případě nevyřeší. Naopak, jen jej zvýší.

 

Lež devátá: Miliardy vybrané na zvýšené DPH půjdou rovnou na penzijní účty.

Pravda: To je v podstatě fyzicky nemožné, protože nelze rozeznat, kolik se vybralo DPH právě za zboží, které bylo dosud ve snížené sazbě. Leda, že by každá takto vybraná koruna navíc dostala speciální nálepku, nebo razítko. A to je blbost.

 

Lež desátá: Po zvýšení DPH na 20% už vláda žádné další zvyšování daní a odvodů nechystá.

Pravda: Pro kompenzaci snížených odvodů firem o 2 % počítá vláda se zvýšením odvodů na zdravotní pojištění zaměstnanců. Při platu 20 000Kč měsíčně by zaměstnanec odváděl o 400 Kč více na daních za měsíc. Ještě hůře by dopadly nízkopříjmové skupiny obyvatel s platem do 11 000 korun.

 

Lež jedenáctá. Katastrofální zadluženost ČR, která nás žene na úroveň Řecka (Nečas), jinak slavná řecká lež.

Pravda: Při srovnání skutečné míry zadluženosti v evropském kontextu je na tom ČR nadmíru dobře: ČR 35,6 % HDP, Slovensko 35,7 %, Španělsko 53,2 %, Británie 68,1 %, Portugalsko 76,8 %, Francie 77,6 % Německo 73,2 %, Belgie 96,7 % a ono stále omílané Řecko 115,1 %.

 

Lež dvanáctá: Neustálé tvrzení vládní koalice, že tento stát zadlužily vlády ČSSD

Pravda: V roce 2007 byl schodek veřejných rozpočtů pouhých 0,6% HDP. K náhlému nárůstu zadlužení došlo díky soustavné likvidaci ekonomiky pravicovými vládami, počínaje tou M. Topolánka. Podívejte se, jak narůstalo zadlužení za vlády pravice. Čísla hovoří za vše:

 (zdroj: iDNES)

 2008

       Zavedení rovné daně – výpadek příjmů státního rozpočtu 20 mld.

       Snížení daně z příjmu právnických osob z 24% na 21% - výpadek 24 mld.

       Zaveden strop odvodů zdravotního a sociálního pojištění – výpadek 17 mld.

 2009

       Snížení daně z příjmu právnických osob z 21% na 20% - výpadek 8 mld.

       Snížení sociálního pojištění zaměstnancům z 8% na 6,5% - výpadek 27 mld.

       Snížení sociálního pojištění zaměstnavatelům z 26% na 25% - výpadek 18 mld.

       Zvýšení slev na sociálním pojištění – výpadek - 18 mld.

 2010

       Snížení sociálního pojištění a zvýšení paušálních odpočtů pro živnostníky

       – výpadek 22 mld. korun.

To vše mělo snížit cenu práce, nastartovat rychlejší ekonomický rozvoj země a snížit nezaměstnanost. Nestalo se. Právě naopak, státní kasa zchudla o celých 154 miliard korun.

 

Lež třináctá: Jsme vládou rozpočtové odpovědnosti a nedovolíme další zadlužování tohoto státu (Nečas)

Pravda: Vládě se jen za první dva měsíce letošního roku povedlo docílit doslova historického schodku ve státním rozpočtu. Zatímco loni byl za stejné období (leden-únor) 10.9 mld., letos vyletěl na více než dvojnásobek, tedy na 22.8 mld. To se v historii ještě nikomu nepodařilo, pouze vládě rozpočtové odpovědnosti!  (zdroj: Ministerstvo financí)

 

Staré české přísloví říká: kdo lže, ten krade. Proč by to nemělo platit právě u Nečasovy vlády? Korupci a rozkrádání vidíme přes veškeré sliby na každém kroku. Ministerstva nemají na výdaje, ale všechna rozhazují plnými hrstmi stotisícové odměny kamarádíčkům, kterým páni ministři zajistili na svých úřadech teplá křesílka. Nemocnice nemají na základní zdravotnické pomůcky, ale jejich ředitelé si pořizují paláce za desítky milionů. Školství nemá peníze vůbec na nic, ale zavádí povinné státní maturity za stovky milionů. A tak bychom mohli počítat dál. Není opravdu cosi shnilého ve státě českém?

 

Zdroj:  veřejný  internet   ….  Zapsal Karel  ŠLAPOTA, Ostrava – 19.2.2012.

 

 

Posedlí západním kýčem,nejeden z nás cinkal klíčem.Jeden pán,co krade pera,vidím to jako včera,tunel celkem bez práce nazval privatizace. Dřív JZD,dnes farma,zdravotnictví bylo zdarma. Ti,co studovali v Plzni,dneska naše školství przní. John vidí na vlastní Kočí,že s korupcí nazatočí! Nečas jenom hloupě zírá,že v rozpočtu zeje díra. Kalousek nám vrazil pecku,prý se přiblížíme Řecku. Nutno přece platit dluhy,na to on má svoje sluhy. Nejsou fronty na banány,přesunuly se ted před brány. Jsou to práce úřady,honem všichni do řady.

Toto je článek, který jsem dal do diskuze o zdražení
 léků.....

 

Okamžitě byl vymazán!!!
 

 Proč asi? Prosím pošlete to všem známým. Nejsem z těch, kdo
 by psal anebo se zúčastňoval diskuzí, ale to, co jsem   dneska
 zažil
 v
 lékárně mě natolik vzalo, že jsem se rozhodl  o tom napsat.
 Stála
 přede
 mnou starší paní v důchodovém
  věku a když na ní přišla řada,
 tak
 předložila recepis a paní lékárnice jí vydala léky a požádala
 o peníze.
 Paní zůstala celá zkoprnělá a nemohla ze sebe vypravit ani
 slovo.
 Pak se rozbrečela, podívala se do peněženky a řekla, že
 tolik
 nemá. Otočila se a pomalu odcházela k východu.
 Paní lékárnice na ní volala, ať si vezme ten recepis a že ty
 léky ale opravdu potřebuje.
 Paní se otočila a plačíc řekla ,, k čemu mi budou léky, když

 nebudu mít na jídlo" a pomalu odešla.
 Všichni přítomní nemohli ze sebe vydat jediné slovo a bylo
 vidět, že je to hluboce zasáhlo. Stydím se za naši vládu a vůbec
 nejsem
 hrdý, že jsem Čech . Co je to za vládu, že dopustí, aby lidé,
 kteří

 celý život poctivě dřeli a platili si na důchod, ve stáři dřeli bídu
 a museli se rozhodovat , zda si mohou koupit léky a nebo
 jídlo.Kde to jsme!!!!!!!!
 Připadá mi, že takto už je to řízená genocida seniorů. Opravdu
 hnus.
 P.S. : Kdyby měla jinou barvu kůže a celý život nepracovala,tak by ty léky měla   zadarmo..............
 

Jaroslav Prešovský, Most.



 

Nad tímto článkem jsem se smála,až mi tekly slzy.Možná namítnete,že tam není nic k smíchu,protože to je holá realita,a ta je opravdu příšerná.Ale tato paní to dokázala napsat takovým stylem,že mne to opravdu rozesmálo,nicméně podotýkám,že zkušenosti s úředníky na jakémkoliv úřadě mám naprosto stejné,a to nemám už malé děti,ale přesně stejným stylem vyřizuji věci já-žaludek stažený,čekám, odkud a kdo na mne začne zvyšovat hlas neřkuli řvát,kdo ze mne udělá obtížný hmyz,který jen otravuje a nedej bože,když nejsem vyzbrojena paragrafy,na co mám a na co nemám nárok,to tam v tom případě ani nemusím chodit,protože po mých mnohých zkušenostech pravá ruka neví,co dělá levá na vedlejší židli,natož aby mne sami informovali,na co mám nárok a jak o to požádat atd.

Uštvaná matka: Znáte nějakou úřednici, která má ráda děti?

Publikováno 14. 03. 2012

 
Vyrazit si s dětmi na úřad? Nikdy!

Jsem poměrně trpělivý a klidný člověk. Aspoň si to myslím. Nic moc mě nerozhází. Jsou ale věci, kterým se vyhýbám jako čert kříži. Takové vyřizování na úřadech je toho zářným příkladem.

Úřady nemám ráda už jen proto, že tam vládne naprostá disharmonie a chaos. Pokaždé, když přijdu něco vyřídit, zjistím, že už nepatřím podle písmenka k paní Nováčkové, ale o troje dveře dál k paní Mastné. Většinou tedy už dopředu vím, že jdu špatně, ale vlastně jít špatně musím, protože jinak bych nezjistila, kam mám vlastně jít.

Tento poznatek mě docela dost prudí, protože za svobodna mé příjmení začínalo písmenkem „Dé“ a doufala jsem, že písmenkem „Ká“ vyfasuju příjemnější osobu. Bohužel jsem se vdávala zbytečně. Úřednice mají zřejmě bachařštinu v popisu práce, obzvláště pokud přijdete i s dětmi, které kupodivu nemůžete zavázat ke stojanu na kolo jako vrzající bicykl, protože jsou jako Goro a stejně by si vás našly.

Když jsem naposledy zjistila, do kterých konkrétních dveří to mám vlastně jít, dopředu jsem podplatila děti tatrankou a pitíčkem, abych zajistila, že se minimálně další dvě minuty nebudou akusticky projevovat. Po zaklepání na dveře jsem uslyšela ono bachařské „No dále“ a s pocitem srovnatelným s žaludeční neurózou jsem opatrně otevřela dveře. Toto opatrné otevření dveří ovšem způsobilo nehorázný průvan v místnosti s otevřeným oknem, čímž jsem si již svým prvním krokem znepřátelila stráž. Od dveří jsem se zatím bála hnout a pevně jsem tiskla tlapky svých dětí, jako by je čekalo očkování proti vzteklině. Polkla jsem na prázdno.

Jakmile osoba připomínající malého podsaditého muže sebrala poslední arch papíru zpod svého stolu, zaregistrovala jsem na pultíku jmenovku se jménem „Kousalová“. Přistoupila jsem tedy blíže a vyslovila svůj požadavek mírným, klidným, přívětivým a smířlivým hlasem, abych eliminovala riziko útoku. Děti se mezitím vrhly pod stůl. Zřejmě hledaly vhodný úkryt. Ze strachu, že by se číslo jedna vynořilo s vlasy jako Einstein a Kousalce by mocně zhasnul monitor, jsem je odtud vytáhla za nohy. Bránily se.

„Číslo občanského průkazu“, vyštěkla požadavek jedna ze zřejmě nejlepších bývalých bachařek mírovské věznice. Říkala jsem si, že bych měla napravit svou reputaci a pokusit se zlepšit paní Kousalové náladu nějakým opravdu vhodně vybraným inteligentním žertem. Vypravila jsem tedy ze sebe: „To je asi to čísílko pod fotkou, že?“ Nepodařilo se. Bachařka se tvářila ještě hůř, pokud to vůbec v daný moment bylo možné a řekla: „Počkejte, já se na to musím podívat.“

Nebyla jsem si zcela jistá, jestli chtěla přechytračit můj vlastní žert nebo to myslela vážně, a proto jsem se raději nezasmála a svůj občanský průkaz jsem jí bez řečí předala. Aby toho nebylo málo, číslo dvě zcela zřetelně a nahlas zahlásilo: „My máme doma ve skříni krysu!“ V ten moment jsem přestala dýchat a zkoumala, jestli je v místnosti k dispozici nějaká menší lékárnička obsahující defibrilátor. Sociální pracovnice si mě změřila od hlavy až k patě a začuchala. Zřejmě zkoumala, jestli vypadám jako člověk bydlící v kanále a hledala nějaký důkaz pomocí čichového vjemu. Číslo dvě jsem probodla pohledem, jenž mu měl naznačit, aby už rozhodně nic neříkalo, jinak si to vypije. Číslo jedna jsem autoritativním hlasem vyzvala, aby vrátilo dokumenty zpět do skříně, odkud je vzalo.

Urychleně jsem podepsala jeden papír. Poté jsem podepsala papír o tom, že jsem podepsala ten původní papír. Na další papír jsem svým podpisem potvrdila, že to, co jsem podepsala na prvním papíře, je pravda, a že můj podpis na druhém papíře souhlasí. Byla jsem opravdu ráda, že jsem si mohla po dlouhé době vyzkoušet svou vlastní parafu.

Při odchodu jsem opět způsobila průvan a lítání podepsaných papírů. Číslo jedna řeklo mezi dveřmi „ahoj“ a číslo dvě ve strachu z mého vražedného pohledu řeklo „na shledanou“. Na chodbě se mi děti naprosto dezorientovaně rozběhly každý jiným směrem. Asi i u nich toto setkání vyvolalo zvláštní účinky. Nemám ruce jako Saxana, tudíž jsem byla nucená zavolat „stůj“ a čekat, kdo z nich se zastaví a posléze chytit toho, který se nezastavil. Mít tak služební zbraň, vystřelila bych třikrát varovně do vzduchu.

Jelikož mě číslo dvě ignoruje o něco míň než číslo jedna, zastavilo se jako první. Číslo jedna mezitím vběhlo do jiné kanceláře, v jejíž útrobách mě zcela pohltil odér alkoholu smíchaný s vůní rumových pralinek. Spěšně jsem se omluvila za narušení klidu a nutila číslo jedna, aby zadrželo dech. Z tohoto úřadu jsem odcházela, respektive utíkala velmi rychle. Venku jsem mateřsky políbila chodník a děkovala jsem všem svatým za to, že jsem to opět přežila.

Na závěr nutno podotknout, že než navštívit opět bachařku Kousalovou spolu s dětmi, raději se poškrábu v oku špendlíkem. A s heslem na rtech „ať žije papírování“ jdu nacvičovat parafu.

Pavlína Kodrová

 

Novodobá inkvizice?
(legalizovaný zločin za bílého dne aneb exekuční mafie v praxi)
 

Tak sledujte:
Jednoho středečního odpoledne mi volá manželka, která je na mateřské dovolené, že mi přišel
dopis do vlastních rukou od exekutorského úřadu. Vzhledem k jisté mentální zaostalosti naší
doručovatelky jej mohla bez problémů převzít. A jestli to může otevřít. Říkám: „Rozhodně, od data
převzetí běží odvolací lhůta a další náležitosti, takže neztrácejme čas.“
V dopise stálo, že ….vzhledem k nezaplacené částce 208,– Kč Dopravnímu podniku hl. m. Prahy z r.
2000 se nařizuje exekuce, a to prodejem nemovitosti a příslušných pozemků. Celková dlužná částka činí
17 000,– Kč včetně odměny právního zástupce Dopravního podniku (JUDr. Tomáše Sokola1) a
exekutora. Odvolací lhůta 14 dní a do 3 dnů jsem povinen sdělit, zda je na uvedenou nemovitost nějaké
předkupní právo. Samozřejmě nesmím s nemovitostí nijak nakládat. Uvedená pokuta však byla psána na
manželku. Ta zatím žádný dopis neobdržela
…..

Kontaktoval jsem pojišťovnu právní ochrany D.A.S., u které jsem pojištěn, jak bych měl
postupovat a zda je nějaká šance uvedenou exekuci a hlavně důvody, které k ní vedly, rozporovat. Na
to mi bylo sděleno, že je potřeba jim co nejdříve doručit všechny podklady.
Potřeboval jsem tedy okopírovat soudní spis, který se vztahoval k uvedené exekuci. Bohužel,
i když je exekuce zaslána mě, nemám právo nahlížet do spisu, neboť nejsem účastníkem řízení! Super,
takže mám exekuci, a nemohu se hájit, protože mi chybí podklady. Potřebuji úředně ověřenou plnou
moc, nebo tam musí manželka osobně. S miminem bezva výlet. V uvedeném spise jsme našli
pravomocná rozhodnutí soudu, kterými byla manželka odsouzena k zaplacení požadavků DP +
soudních výloh, a oznámení o nezastižení adresáta vč. pokusů o doručení. Problém je, že se reálně
nikdo nepokoušel uvedené rozsudky doručit.

Okopírovaný spis jsem předal pobočce D.A.S. a považoval tuto část za vyřízenou. Druhý den
však přišly další dvě exekuce adresované manželce. Jedna byla konečně ta, kterou napřed doručili mě,
a druhá byla nová, opět za nezaplacených 208,– Kč z r. 2000. Pochopitelně s dalšími náklady celkem
za 15 000,– Kč a opět se týkala celé nemovitosti a pozemku.

Proto jsem se rozhodl zavolat do exekutorského úřadu, abych zjistil, jak dlouho se budou bavit
posíláním dalších exekucí. Dovolat se tam téměř nedá. Ve čtvrtek se mi to nepovedlo, v pátek
nepracují (už mají vyděláno) a až v pondělí odpoledne mi konečně někdo zvedl sluchátko. Paní mi
milým hlasem oznámila, že exekucí máme celkem 6 v celkové výši 90 000,– Kč a že nám v průběhu
týdne dorazí poštou. Myslím, že kdybych dostal baseballovou pálkou do hlavy, cítil bych se líp.
Jednalo se opět o Dopravní podnik a přestupky vzniklé v r. 2000–2001. Samozřejmě opět ve
spisech bylo oznámení o nezastižení adresáta a samozřejmě pošta nic nedoručila. Je pochopitelné, že
po téměř 10 letech si člověk těžko bude pamatovat, jestli ho jednou nebo dvakrát chytli někde bez
lístku, ale 6×?!

I tady je vysvětlení. V r. 2000 ukradli manželce v metru doklady. Zápis u PČR je. Nicméně
právně je nám to k ničemu, neboť zde platí presumpce viny. Na nás je dokázat, že to nebyla manželka,
kdo spáchal před 10 lety přestupek, ale někdo jiný. Takže už víme, jak a víme proč. Manželka ještě
navštívila DP, jestli tam náhodou nevisí nějaký milý pozdrav pro exekutora a naštěstí ještě jeden,
sedmý odchytila včas. Bylo to „jenom“ za 3 700,– Kč (pokuta 408,– Kč + Sokolovo spropitné).
S ukradeným OP se dají dělat věci

Dále jsme se zajímali, jestli někde existuje pravomocný rozsudek na manželku, abychom
zabránili dalším exekucím. S ukradeným OP se dají dělat věci! Obvolala tedy jednotlivé soudy, pod
které spadá nebo spadalo její trvalé bydliště.
Na obvodním soudu č. 1 manželce sdělili, že tam nic není. Prima, ale reálně jich tam bylo
všech 6! Na obvodním soudu č. 2 řekli, že i kdyby tam něco bylo, tak to říct nemůžou, protože by
mařili exekuční řízení a na obvodním soudu č. 3 prý nic nevidí. Výsledný efekt nula. Prostě se
nedozvíte, zda vás někdo odsoudil.

A prohlášení o bezdlužnosti? K smíchu, jedná se pouze o váš dluh vůči finančnímu úřadu nebo
sociálce. Výpis z Rejstříku trestů? Kdepak, po takové době je již záležitost zahlazená, pokud se tam
vůbec píše… Pro zajímavost, promlčecí lhůta zmiňovaného přestupku je 10 let.
Exekutorské úřady sledují katastr nemovitostí
Veřejným tajemstvím je, že exekutorské úřady sledují katastr nemovitostí v návaznosti na
pohledávky, které evidují. Jakmile zjistí, že něco vlastníte, postoupí nárok na vymáhání pohledávky
soudu, který samozřejmě vyhoví. Pokud nic nemáte, většinou je nezajímáte a uvedená pohledávka je
promlčena. Tvrzení Jany Tvrdkové, prezidentky Exekutorské komory ČR, o tom, že nemovitý majetek
se zabavuje jako poslední, se krásně vyjímá v tisku, ale realita je jiná. Že by další resource allocation
justiční mafie?

Mezitím se D.A.S. vyjádřil, že je mu líto, ale zastupovat nás nebude, neboť jsem u nich
pojištěn až od r. 2002, a pojistná událost vznikla v r. 2000. Na to jsem odepsal, že chápu uvedené
důvody, ale nesouhlasím, neboť jako pojistníkovi mi exekuce vznikla v době pojištění a v době vzniku
pojistné události jsem manželku ani neznal. Takže za vznik pojistné události mohu považovat datum
svatby, nebo nabytí nemovitého majetku, které obojí spadá do doby, kdy jsem pojištěn byl.
Zmíním ještě fakt, že záměrně poslali vyjádření až po termínu na odvolání. Jako záměr to
vidím proto, že tyto lhůty měli ve spise pojistné události, kterou jsem jim předal, a zajisté jako
právníci tuto skutečnost znají.
Jelikož na svém vyjádření trvají, rozhodl jsem se pojistnou smlouvu ukončit. Nehodlám platit
za něco, co v případě potřeby stejně nefunguje.
Nic jiného nám nezbylo

Po konzultaci s dalšími právníky a soudci jsme požadovanou částku zaplatili. Není totiž
jiná možnost. Můžete např. rozporovat fikci doručení se skutečným místem bydliště (prostě fyzicky
jste v té době bydleli jinde, než máte uvedené trvalé bydliště), ale soudit se budete 2–3 roky s nejistým
výsledkem. Pak zaplatíte jak původní částku, tak soudní výlohy + náklady na obhájce (ty v každém
případě). Tak či tak, systém svoje money dostane, je jen na vás, jestli na tu hru přistoupíte a kolik
chcete do banku vložit.

Takže pokud se vám povedlo někdy ztratit OP nebo vám byl ukraden, asi nebudete mít klidné
spaní. Doporučuji si zjistit na DP (nejlépe v celé republice – blbý, co?), zda tam nevisí nějaká
pohledávka. Dále zkontrolujte Obchodní rejstřík. To už je poněkud jiná liga. Tady na váš OP může
někdo založit firmu. V lepším případě „jenom“ neplatí sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance.
Může být i hůř

Extraligu ale hrají ti, kteří sociální a zdravotní pojištění platí. Dokážete si jistě spočítat, jakou
činnost asi páchají, když se jim to vyplácí. Nebyl by to první a ani poslední případ hospodářské
kriminality. To už je pak nejen o penězích, ale i o posezení v chládku. Připomínám, že opět platí
presumpce viny – na vás je dokázat, že jste firmu nezaložili!

Ještě k novele exekučního řádu – od listopadu platí, že exekutor může vyhlásit exekuci pouze
na majetek, který je hodnotou adekvátní vymáhané pohledávce. Tedy že kvůli 208,– Kč (dobře, +
výpalné = 17 000,– Kč) vám nemůže dát exekuci na nemovitost. Ale pozor, to platí pouze pro nové
případy. Pokud už řízení začalo před touto novelou, máte opět smůlu. Že by to byl pro exekutorský
ksindl důvod, jak si ještě narychlo nahrabat, a proto hromadně nabírá nové členy?
Jako bonus přidám malou zajímavost – cca po 14 dnech od doručení exekuce nám dorazil
dopis od jedné hodné finanční instituce. V dopise nás informuje o novince, že na naši nemovitost je
hlášena exekuce a že nám rádi pomohou s financováním dluhu.
Zajímalo by mě, ko
lik zmetků na celém tom exekučním řízení parazituje. Evidentně je to dost
výnosný byznys.

Na závěr mi dovolte malé resumé. To, že řádně platíte daně a chováte se dle zákona,
ještě v této republice neznamená, že nemůžete přijít o veškerý majetek.
Jedná se o legalizovaný zločin za bílého dne. Nezastávám se skutečných hříšníků, kteří si
exekuci zaslouží, ale také se nedivím, když nějaký zoufalec, který už nemá co ztratit, vezme
spravedlnost do vlastních rukou.
Autor článku si ze zřejmých důvodů nepřál zveřejnit své jméno, použit je pseudonym.
Foto: Profimedia.cz

U kasy v supermarketu.

U kasy v supermarketu si bere jedna stará žena igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že nepoužívá "ekologické" nákupní tašky: "Vaše generace nezná ekologické hnutí.
My mladí lidé budeme muset platit za starší generaci, která plýtvá prostředky!
"Stará žena“ se omluví pokladní a dodává: "Je mi líto, my jsme neměli environmentální hnutí v naší době".
Když již odcházela z obchodu, pokladní jí povídá:
"Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!

"Stará dáma odpovídá“:
"Za mých časů jsme vraceli láhve od mléka a od piva do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány, ale neznali jsme environmentální hnutí.
Za mých časů jsme chodili pěšky po schodech nahoru. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech či kancelářích. Šli jsme pěšky do obchodu za  rohem a nebrali jsme si auto, kdykoli jsme se chtěli dostat někam o dvě ulice z domu. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jsme prali plínky, jednorázové papírové plínky jsme neznali. Vyprané prádlo jsme sušili na šňůře a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Na usušení prádla jsme použili větrnou a solární energii.
V té době jsme systematicky recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu sourozenci. Je to pravda, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době byla v domě jedna televize nebo rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla malou obrazovku ve velikosti krabice na pizzu, ne obrazovku o velikosti státu Texas.
V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty, aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo vatu a balili jsme do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.
V té době jsme na sekání trávníku používali ruční energii - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Praco
v
ali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které běží na elektřinu. Ale máte pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o environmentálním hnuti.
Když jsme tenkrát měli žízeň, pili jsme vodu z fontány - nepoužívali jsme plastové kelímky nebo plastové láhve, které se zahazují po jednom použití.
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera.
Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázové žiletky po každém holení. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, místo používání rodinného auta, kde má matka službu jako taxi 24 hodin.
V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo jen možné a ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je teď potřebná na široký sortiment elektrického příslušenství které dnešní mládež potřebuje.


Tak už mě přestaň srát s tím zeleným hnutím!

Budoucnost každého z nás

                 Věkový rozdíl mezi jednotlivými lidmi (generacemi) si uvědomovali již ve starověku. Zde byli starší lidé uctíváni a byli považováni za nejmoudřejší a říkali jim stařešinové. Tuto "funkci" měli, protože si mladší jedinci uvědomovali, že stařešinové jsou na světě více let, více toho zažili a víc vědí. Dalším důkazem jsou například "šamanové" různých indiánských kmenů. I tito lidé byli staršího věku a byli nejváženějšími v celém kmenu, i sám vůdce měl k nim respekt. I zde se tvořila různá seskupení starších lidí, opět tzv. "stařešinů", a k nim chodili lidé pro radu a různá vysvětlení. Ne nadarmo se říká "učení v mládí je moudrost ve stáří".
                 
                  Ale tak jak to už bývá, doba se změnila a i pohled na stáří se změnil. Každý z nás se snaží vypadat mladší a mladší, lidé si těch starších neváží. Na ulici je možná pozdraví, ale za rohem se posmívají: "Podívej, jak je ten děda křivý, a hele, koukej támhle na tu babku, jaký má hrb a jak je malá, a koukej támhle na toho dědu, sotva jde...". A také v dopravních prostředcích to není o moc lepší. Starý člověk si nemá v naplněném autobuse šanci sednout, na rozdíl od minulých let, kdy byla povinnost dětí či mladšího člověka pustit sednout staršího. A když se tak nestalo, tak se mohli připravit na pořádný výprask.
                 
                  Ano, tyto problémy a tisíce dalších patří ke stáří. S plynutím času se vyskytují i problémy. Starší člověk hůř vidí a slyší, špatně chodí, má různé problémy s klouby, musí mít zubní protézu, je náchylnější na nemoci... A proto homo sapiens, jediný druh na této planetě obdarovaný rozumem, udělal alespoň něco pro usnadnění stáří. Vymyslel domovy důchodců, kde se o samotné či nemocné důchodce postarají, ale zase je to dáno penězi. Když je někdo sám a má malý důchod, tak si takovéto zařízení s 24 hodinovou péčí nemůže dovolit a je pak odkázán sám na sebe. A proč? Opět kvůli penězům, protože každý chce jen na všem vydělat i za cenu bezmocných a starých lidí. Dále vymyslel různé léky na utlumení bolesti a zesílení imunity a opět za vyšší cenu, což si někteří opět nemohou dovolit.
 
                    Dalším problémem, se kterým se starší lidé setkávají, je opovrhování jimi. Nikdo si jich neváží a příkladem je rozdělování obyvatelstva na tyto skupiny - předproduktivní, produktivní a poproduktivní. Už jen ta předpona po- znamená a označuje tyto lidi za nepotřebné, neproduktivní a zbytečné. A to jen proto že někde postaví novou fabriku a chtějí jen mladé lidi, starší třeba nad padesát let prostě neberou. Mohou za to také nové technické prostředky ve firmách, jako jsou třeba počítače, na kterých oni nedokážou pracovat. Kvůli počítačům jsou třeba vyhozeni odborníci, kteří tam dělali třicet let. Řeknou jim, prostě jste staří a my vás nepotřebujeme.
 
                        Ale na druhou stranu by tito lidé měli být oporami a někdy vzory pro mladé. Jen si vzpomeňte, kdo nás jako malé děti rozmazloval, pomáhal našim rodičům, někdy něco dobrého uvařil, pod stromeček přidal dárek, ... Vzpomeňte si, co pro vás znamenali a znamenají vaše babičky a dědečkové. A oni si to také pamatují, protože "jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít".
 
                      Až si mladí lidé uvědomí, že jednou budou také staří a začnou si těch starších lidí vážit, neházet je a neodkládat mezi nepotřebné věci, tak se nám tady bude žít lépe a možná, že se na to stáří začneme i těšit. A to jen protože "zestárnout není umění - umění je to snést." Vybavíme si klid a pohodu bez práce, čas na svoje koníčky, relaxaci a hlavně spokojené dožití života. Ano, bohužel stáří přináší smrt, protože "nic není dokonalé", ale i smrt je součástí přirozeného a spokojeného života. "Není život jako život", to, že dýcháte, ještě není všechno. Prostě je jen na nás, jaký budeme mít život a jakou si zvolíme cestu ke stáří.


Tak nějak to ted v naší společnosti vypadá-nejhlouběji Vás to zasáhne,když něco takového vidíte u svých vlastních dětí,o kterých si myslíte,že jste je vychovali k tomu,aby si vážili člověka jako takového bez ohledu na věk,a pokud jste se s tím ještě nesetkali,tak můžete mluvit o štěstí,pokud jste v důchodovém věku,no a pokud vy právě patříte k těm mladším,tak to jednou poznáte a myslím,že to bude ještě daleko horší než dnes-vás budou už přímo střílet nebo jinak vyhlazovat....

Neuvěřitelné, jakých nechutností je někdo schopen! Majitel luxusní vily v Plzni Miloš Matoušek chce vystěhovat seniory, kteří žijí v sousedním domě. Zhruba před týdnem se tam nastěhoval domov důchodců, kde našlo útočiště čtrnáct stařičkých seniorů. Mnozí z nich jsou vážně nemocní nebo odkázaní na invalidní vozík.

Podnikatel ale pohled na
nemůže vystát. "Když mám vilu za třicet milionů, tak se nebudu z okna dívat na důchodce," nechal se údajně slyšet.

Spor už řeší právníci a vše nejspíš skončí u soudu.
Podnikatel
již připravuje žalobu. "I kdyby to mělo stát pět milionů, nebudu se seniory dýchat stejný vzduch," vzkázal nenávistně zbohatlík. Dům, který užívají senioři, prý není k podobnému účelu určený. To ale zástupci domova důchodců odmítají.

TOPlist